Indigirka

Indigirka; Индигирка / Индигир
	Řeka ve městě Usť-Něra
Základní informace
Délka toku	1726 km
Plocha povodí	360 000 km²
Průměrný průtok	1570 m³/s
Světadíl	Asie
Zdrojnice
	Kastach, Taryn-Jurjach; 63°6′41″ s. š., 144°11′7″ v. d.
Ústí
	Východosibiřské moře; 71°26′44″ s. š., 150°51′39″ v. d.; 0 m n. m.
Protéká
	Rusko (Sacha)
Úmoří, povodí
	Severní ledový oceán, Východosibiřské moře
	; Řeka a její povodí na mapě východní Sibiře
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Indigirka (rusky Индигирка, jakutsky Индигир) je významná řeka v severovýchodní části Sibiře v Jakutské republice v Rusku. Je dlouhá 1726 km.

Povodí řeky má rozlohu 360 000 km² a zasahuje také na území Magadanské oblasti.

Průběh toku

Vzniká soutokem zdrojnic Kastach a Taryn-Jurjach na severních svazích Chalkanského hřbetu. Podle stavby říčního údolí, koryta a rychlosti toku se její tok dělí na horní (640 km) a dolní (1086 km). Od soutoku zdrojnic teče nejprve na severozápad nejnižší částí Ojmjakonské plošiny, poté se stáčí na sever, přičemž protíná několik horských výběžků Čerského hřbetu. Šířka doliny v této části toku dosahuje od 0,5 až 1 km do 20 km, koryto je oblázkové s množstvím peřejí a rychlost toku dosahuje 2 až 3,5 m/s. Při protínání Čemalginského hřbetu protéká v hlubokém kaňonu rychlostí 4 m/s a navíc překonává říční prahy, takže tento úsek se nehodí ani pro plavení dřeva.

Dolní tok začíná nad ústím Momy, kde řeka vtéká do Momo-Selenňachské propadliny. Dolina se rozšiřuje, v korytě se začínají objevovat mělčiny a kosy a místy se rozděluje na oddělená ramena. Obtéká Momský hřbet a pokračuje rovinatou nížinou. Protéká Abyjskou nížinou, kde je velmi členitá, a Jano-Indigirskou nížinou, kde vytváří přímé dlouhé úseky velmi pomalu tekoucí vody o šířce 350 až 500 m. Ve vzdálenosti 130 km od ústí do Východosibiřského moře se rozděluje na ramena, jež vytvářejí deltu o rozloze 5500 km². Hlavní ramena jsou Russkoje usťje, největší Střední a Kolymské.

Od moře je ústí řeky odděleno mělčinou. Pro snadnější plavbu lodí byl v ústí řeky v roce 1975 postaven 7 km dlouhý kanál. Východně od ústí 13 km daleko u pobřeží v Kolymském zálivu a jižně od kanálu Konečnaja se nachází Kolesovský ostrov.

Přítoky

horní tok
- zleva – Kujdusun, Kjuente, Elgi
- zprava – Něra
dolní tok
- zleva – Selenijach, Ujandina
- zprava – Moma, Baďaricha, Arga, Rozsocha, Allaicha, Bjorjoljoch, Ožogin

Vodní režim

Zdrojem vody jsou dešťové srážky a také tající voda ze sněhu, ledovců a náledí. Nejvyšších vodních stavů dosahuje v teplých ročních obdobích, přičemž připadá na jaro 32 %, na léto 52 %, na podzim přibližně 16 % a na zimu méně než 1 % celkového ročního odtoku.

Průměrný roční průtok vody u Usť-Něry činí 428 m³/s, maximální průtok dosahuje 10 600 m³/s a u Voroncova činí průměrný 1570 m³/s a maximální 11 500 m³/s. Rozsah kolísání hladiny dosahuje 7,5 až 11,2 m, přičemž nejvyšší úrovně dosahuje během června a na začátku července. Roční průtok v ústí činí 58,3 km³. Ročně unáší 13,7 Mt pevných usazenin.

Zamrzá v říjnu a rozmrzá na konci května až na začátku června. Místy promrzá až do dna (Krest-Major, Čokurdach). Povodí řeky se rozkládá v oblasti dlouhodobě zmrzlých horských půd, s čímž souvisí vznik obrovských náledí.

Využití

Řeka je bohatá na ryby, převážně síhy (malý, nosatý, muksun, nelma, omul, maréna), přičemž v ústí řeky je rozvinuté průmyslové zpracování. Vodní doprava je možná v délce 1 086 km od soutoku s Momou. Na řece leží přístavy Usť-Něra, Chonuu, Družina, Čokurdach, Tabor. V povodí řeky se nachází vesnice Ojmjakon známá jako nejchladnější obydlené místo.

Oblast byla objevena ruskými kozáky v polovině 17. století. V padesátých letech 20. století zde byla objevena významná ložiska zlata, které bylo těženo vězni z táborů Gulag.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Индигирка“.

Literatura

(rusky) Davydov L. K., Hydrografie SSSR, č. 2, Leningrad 1955, (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, ч. 2, Л., 1955)
(rusky) Zalogin B. S., Rodionov N. A., Oblasti ústí řek v SSSR, Moskva 1969, (Залогин Б. С., Родионов Н. А., Устьевые области рек СССР, М., 1969)
(rusky) Domanickij A. P., Dubrovina R. G., Isajeva A. I., Řeky a jezera Sovětského svazu, Leningrad 1971, (Доманицкий А. П., Дубровина Р. Г., Исаева А. И., Реки и озёра Советского Союза, Л., 1971)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Indigirka na Wikimedia Commons

Navigation

Navigace

Tématické portály