Indoevropané

Indoevropská expanze podle kurganové hypotézy, přibližně 4 000 – 1 000 př. n. l. Purpurová oblast reprezentuje předpokládanou indoevropskou pravlast, červená oblast osídlenou okolo roku 2 500 př. n. l., oranžová okolo roku 1 000 př. n. l.
Indoevropské migrace související s expanzí jámové kultury, 3 000 – 800 př. n. l.
Migrace stepních pastevců jámové kultury, kteří po Evropě rozšířili indoevropské jazyky a stepní geny.[1]

Indoevropané jsou početná etnolingvistická skupina populací mluvících indoevropskými jazyky a sdílejících některé společné etnické rysy. V užším slova smyslu je toto označení používáno pro Protoindoevropany, pravěkou populaci hovořící pra-indoevropštinou, jazykem který je předkem pozdějších indoevropských jazyků.

Výzkumem indoevropských jazyků, jak vymřelých tak živých, se zabývá indoevropeistika.

Antropologie identifikovala několik hlavních vln indoevropského vysídlení. V Evropě jsou první indoevropské invaze spojeny s tzv. jámovou kulturou, která vznikla ve stepích východní Ukrajiny a jižního Ruska.

Terminologie

Označení této etnické skupiny je odvozeno od označení jazyků, kterými mluvili a mluví. Termín indoevropský (Indo-European) byl uveden poprvé roku 1813 v britském časopise London Quarterly Review Thomasem Youngem a později byl široce akceptován.[2]

V 17. a 18. století byl používán výraz skytský jazyk, poprvé nizozemským učencem Marcem Zueriem van Boxhorn v roce 1640, tento termín byl však opuštěn pro možnost záměny se jménem historického etnika.[2]

V němčině je také užíván termín Indogermáni (Indogermanen). Poprvé jej užil německý lingvista Julius Klaproth ve svém díle Asia Polyglota z roku 1823, namísto delšího Indisch-Medisch-Sclavish-Germanisch (Indo-Médsko-Slovansko-Germánské), které používal ve svých starších dílech. Ještě starší je však užití tohoto výrazu ve francouzštině jako indogermanique dánsko-francouzským geografem Conradem Malte-Brunem který tak charakterizoval jazyky kterými se mluví „od údolí Gangy po břehy Islandu“.[3]

Již opuštěný výraz pro Indoevropany je Árjové/Árijci používaný v druhé polovině 19. století lingvisty jako byl Max Müller a Heinrich Zimmer. Později byl tento termín spojen především s rasovou ideologií, včetně nacistické. V poválečné době se toto slovo opět začalo používat ve svém primárním významu, tedy pro Indoíránce.[3]

Odkazy

Reference

  1. Nejnásilnější skupina lidí, která kdy na Zemi žila: Kmen jámové kultury používal výšku a svaly k brutálním vraždám. TechFocus.cz [online]. 2. dubna 2019. Dostupné online. 
  2. a b URBANOVÁ, Daniela; BLAŽEK, Václav. Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-292-3. S. 23. 
  3. a b URBANOVÁ, Daniela; BLAŽEK, Václav. Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-292-3. S. 24. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

IE expansion.png
Autor: Dbachmann, Licence: CC BY-SA 3.0
Indo-European expansion 4000–1000 BC, according to the Kurgan hypothesis.

Even within the Kurgan hypothesis, there is considerable uncertainty, mainly depending on assumptions about the w:Tocharians, the w:Corded ware culture and the w:Beaker culture.

The central purple area is supposed to show early w:Yamna culture (4000–3500 BC); the dark red area could show expansion to about 2500 BC, and the lighter red area expansion to about 1000 BC.
Indo-European migrations.jpg
Autor:

Background: Map created from DEMIS Mapserver, which are public domain. Koba-chan

Drawings: पाटलिपुत्र (diskuse), Licence: CC BY-SA 3.0
Indo-European expansions, based on Anthony (2007), Nordqvist & Heyd (2020), Narasimhan (2019). Also:
Yamnaya Steppe Pastoralists.jpg
Autor:

Map created from DEMIS Mapserver, which are public domain. Koba-chan.

Drawing: पाटलिपुत्र (diskuse) , reference: https://science.sciencemag.org/content/365/6457/eaat7487, Licence: CC BY-SA 3.0
Yamnaya Steppe Pastoralists. Referenced from (6 September 2019). "The formation of human populations in South and Central Asia". Science 365 (6457). DOI:10.1126/science.aat7487. ISSN 0036-8075.