Indoevropané
Indoevropané jsou početná etnolingvistická skupina populací mluvících indoevropskými jazyky a sdílejících některé společné etnické rysy. V užším slova smyslu je toto označení používáno pro Protoindoevropany, pravěkou populaci hovořící pra-indoevropštinou, jazykem který je předkem pozdějších indoevropských jazyků.
Výzkumem indoevropských jazyků, jak vymřelých tak živých, se zabývá indoevropeistika.
Antropologie identifikovala několik hlavních vln indoevropského vysídlení. V Evropě jsou první indoevropské invaze spojeny s tzv. jámovou kulturou, která vznikla ve stepích východní Ukrajiny a jižního Ruska.
Terminologie
Označení této etnické skupiny je odvozeno od označení jazyků, kterými mluvili a mluví. Termín indoevropský (Indo-European) byl uveden poprvé roku 1813 v britském časopise London Quarterly Review Thomasem Youngem a později byl široce akceptován.[2]
V 17. a 18. století byl používán výraz skytský jazyk, poprvé nizozemským učencem Marcem Zueriem van Boxhorn v roce 1640, tento termín byl však opuštěn pro možnost záměny se jménem historického etnika.[2]
V němčině je také užíván termín Indogermáni (Indogermanen). Poprvé jej užil německý lingvista Julius Klaproth ve svém díle Asia Polyglota z roku 1823, namísto delšího Indisch-Medisch-Sclavish-Germanisch (Indo-Médsko-Slovansko-Germánské), které používal ve svých starších dílech. Ještě starší je však užití tohoto výrazu ve francouzštině jako indogermanique dánsko-francouzským geografem Conradem Malte-Brunem který tak charakterizoval jazyky kterými se mluví „od údolí Gangy po břehy Islandu“.[3]
Již opuštěný výraz pro Indoevropany je Árjové/Árijci používaný v druhé polovině 19. století lingvisty jako byl Max Müller a Heinrich Zimmer. Později byl tento termín spojen především s rasovou ideologií, včetně nacistické. V poválečné době se toto slovo opět začalo používat ve svém primárním významu, tedy pro Indoíránce.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Nejnásilnější skupina lidí, která kdy na Zemi žila: Kmen jámové kultury používal výšku a svaly k brutálním vraždám. TechFocus.cz [online]. 2. dubna 2019. Dostupné online.
- ↑ a b URBANOVÁ, Daniela; BLAŽEK, Václav. Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-292-3. S. 23.
- ↑ a b URBANOVÁ, Daniela; BLAŽEK, Václav. Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma. Brno: Host, 2008. ISBN 978-80-7294-292-3. S. 24.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Indoevropané na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Indoevropan ve Wikislovníku
Média použitá na této stránce
Autor: Dbachmann, Licence: CC BY-SA 3.0
Indo-European expansion 4000–1000 BC, according to the Kurgan hypothesis.
Even within the Kurgan hypothesis, there is considerable uncertainty, mainly depending on assumptions about the w:Tocharians, the w:Corded ware culture and the w:Beaker culture.
The central purple area is supposed to show early w:Yamna culture (4000–3500 BC); the dark red area could show expansion to about 2500 BC, and the lighter red area expansion to about 1000 BC.Autor:
Background: Map created from DEMIS Mapserver, which are public domain. Koba-chan
Indo-European expansions, based on Anthony (2007), Nordqvist & Heyd (2020), Narasimhan (2019). Also:
- (6 September 2019). "The formation of human populations in South and Central Asia". Science 365 (6457). DOI:10.1126/science.aat7487. PMID 31488661. PMC: 6822619. ISSN 0036-8075.
- (angličtina) (2002) Atlas of World History, Oxford University Press ISBN: 978-0-19-521921-0.
Autor:
Map created from DEMIS Mapserver, which are public domain. Koba-chan.
Drawing: पाटलिपुत्र (diskuse) , reference: https://science.sciencemag.org/content/365/6457/eaat7487, Licence: CC BY-SA 3.0Yamnaya Steppe Pastoralists. Referenced from (6 September 2019). "The formation of human populations in South and Central Asia". Science 365 (6457). DOI:10.1126/science.aat7487. ISSN 0036-8075.