Indoevropské jazyky

Indoevropské jazyky
     Země s indoevropskou většinou      Země s indoevropskou menšinou      Rozšířené, ale neoficiální
     Země s indoevropskou většinou
     Země s indoevropskou menšinou
     Rozšířené, ale neoficiální
Rozšířenícelosvětově, především Evropa, Amerika, Austrálie a Indie
Počet mluvčích2,8-3,1 miliardy
Počet jazykůzhruba 250 (443 včetně dialektů)
Klasifikace
ISO 639-2ine
Dělení
Dělení

Indoevropská jazyková rodina (tento pojem zavedl poprvé roku 1813 Thomas Young) je skupina jazyků, které se společně vyvíjely v rozsáhlých oblastech Eurasie z předpokládaného indoevropského prajazyka. Indoevropské jazyky jsou nejrozšířenější jazykovou rodinou na Zemi.

Původ

Současné rozšíření indoevropských jazyků v Eurasii

O původu a šíření indoevropského prajazyka existují dvě hlavní konkurenční teorie. Jedna teorie předpokládá původ indoevropských jazyků mezi nomádskými kmeny v oblasti dnešní Ukrajiny a jihozápadního Ruska před 6000 lety. Této teorii se podle předpokládaného způsobu šíření jazyka, říká teorie „meče a koně“,[zdroj?] dalšími názvy také „stepní“ či kurganová, se kterou přišla Marija Gimbutasová. V poslední době vstupuje do popředí, zejména díky pokrokům v archeogenetice.

Druhá bývá nazývaná teorií „anatolských farmářů“, s kterou přišel Colin Renfrew roku 1987. Podle ní prapůvodní jazyk, z něhož vznikly všechny jazyky Indoevropanů, pochází z oblasti Anatolie u Kaspického moře[rozpor] v dnešním Turecku, v době před 8000 až 9500 lety.[1] Tuto teorii podporují výsledky analýzy větvení jazykového stromu provedené R.D.Grayem (2003).[2] Proti tomu se ale postavil pozdější výzkum.[3] A to i genetický.[4]

Další hypotézou je „arménská“, se kterou přišli roku 1985 Tamaz Valerianis dze Gamkrelidze a Vjačeslav Vsevolodovič Ivanov. Sklidila sice kritiku, ale v nedávné době DNA testy ukazují, že pre-protoindoevropský mohl vzniknout v jižním Kavkaze.[5]

Rozšíření

Indoevropskými jazyky mluví víc než 3 miliardy lidí (drtivá většina Evropy, Asie od východního Turecka po Indii (kromě jižní části Indie, kde dominují drávidské jazyky), Amerika, Austrálie a Jihoafrická republika).

Studiem indoevropských jazyků se zabývá indoevropeistika, disciplína srovnávací jazykovědy.

Mezi dvaceti v současné době nejpoužívanějšími jazyky je 12 jazyků indoevropských: španělština, angličtina, hindština, portugalština, bengálština, ruština, němčina, maráthština, francouzština, italština, paňdžábština a urdština (dohromady mají více než 1,6 miliardy rodilých mluvčích).

V německé jazykové oblasti se občas používá termín indogermánské jazyky (podle krajních geografických oblastí rozšíření jazyků).

Dělení

Strom indoevropské jazykové rodiny

Indoevropská rodina se dělí na následující skupiny (řazeno podle doby, ze které se nám dochovaly nejstarší záznamy):

Vymřelé jazyky

Vedle těchto potvrzených a vědci většinou uznávaných větví bývá mezi indoevropské jazyky řazeno několik vymřelých jazyků, z nichž se nám dochovaly jen zlomky (přesnější zařazení tudíž není možné):

Příklady

Číslovky v moderní indoevropštině

Moderní indoevropštinaČesky
oinos, oinā, oinomjeden
dwōu, dwāi, dwoidva
trejes, trja/trī, trísorestři
qétworesčtyři
penqepět
s(w)eksšest
septḿsedm
oktṓuosm
newn̥devět
dekm̥deset

Odkazy

Reference

  1. PAZDERA, Josef. Genetici řešili spor jazykozpytců. www.osel.cz [online]. 2003-12-01 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GRAY, Russell D.; ATKINSON, Quentin D. Language-tree divergence times support the Anatolian theory of Indo-European origin. S. 435–439. Nature [online]. 2003-11. Roč. 426, čís. 6965, s. 435–439. Dostupné online. DOI 10.1038/nature02029. (anglicky) 
  3. CHANG, Will; CATHCART, Chundra; HALL, David; GARRETT, Andrew. Ancestry-constrained phylogenetic analysis supports the Indo-European steppe hypothesis. S. 194–244. Language [online]. 2015. Roč. 91, čís. 1, s. 194–244. Dostupné online. DOI 10.1353/lan.2015.0005. (anglicky) 
  4. Genetic study revives debate on origin and expansion of Indo-European languages in Europe. sciencedaily.com [online]. 2015-03-04 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. QUILES, Carlos. Proto-Indo-European homeland south of the Caucasus?. indo-european.eu [online]. 2018-03-30 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Indo-European branches map.png
Autor: Hayden120, Licence: CC BY-SA 3.0
A map showing the approximate present-day distribution of the Indo-European branches within their homelands of Europe and Asia. The following legend is given in the chronological order of the earliest surviving written attestations of each branch:
  Italic (includes Romance) [9]
  Non-Indo-European languages
Dotted/striped areas indicate where multilingualism is common (more visible upon full enlargement of the map).
IE3500BP.png
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
IndoEuropeanTree.svg
Autor: Multiple authors, first version by Mandrak, Licence: CC-BY-SA-3.0
Partial tree of Indo-European languages.
  • Branches are in order of first attestation; those to the left are Centum, those to the right are Satem.
  • Languages in red are extinct or dead.
  • White labels indicate categories / un-attested proto-languages.
IE2500BP.png
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
IE1500BP.png
Autor: unknown, Licence: CC-BY-SA-3.0
Tocharian manuscript THT133.jpg
Leaf "THT 133" (also "B 133") of a manuscript containing a metrical kāvya text in archaic Tocharian B; found in 1906 in the Kizil Caves by the third German Turfan expedition[1][2]
IE countries.svg
English (en): Extent of Indo-European Languages.
  Countries with a majority of native speakers of one or more Indo-European languages.
  Countries with one or more Indo-European minority languages with official status.
  Countries with one or more Indo-European minority languages without official status.