Infekční onemocnění

Infekční onemocnění infekcí (z latinského infectio od slovesa inficere = nakazit, napustit, to od slovesa facere = dělat a předpony in) (také nazývané infekční choroba, nakažlivá choroba nebo trochu nepřesně infekce), při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, v němž získává prostředí k vlastnímu růstu a množení. Infekcí se tedy rozumí proniknutí choroboplodných zárodků do organismu. Příslušní parazité, nejčastěji mikroorganismy, vnikají do těla hostitele různými způsoby – kapénková nákaza (chřipka, meningokok, covid-19, zarděnky aj.), potrava, poranění, pohlavní styk, přenos krví, přenos z matky na plod, přenos kousnutím hmyzem (viz solenofágní hmyz), přenos kousnutím jiným členovcem, například klíštětem (lymská borrelióza, klíšťová encefalitida), přenos kousnutím savcem (vzteklina).^[1]

Míra závažnosti infekce je dána choroboplodností (patogenitou a virulencí). Ta závisí na vlastnostech parazita (patogen), mezi něž patří délka inkubační doby, produkce toxinů aj., jakož i obranyschopnost hostitele (imunita). Mezi parazity řadíme bakterie, viry, chlamydie, rickettsie, plísně, prvoky, některé druhy červů a členovců a v poslední době i zvláštní druh patogenních proteinů známých jako priony. Zdrojem nákazy jsou většinou zvířata (Podle Národních ústavů zdraví USA tvoří zoonózy tři čtvrtiny nově vznikajících infekčních chorob.^[2]).

Makroorganismus se infekci brání prostřednictvím imunitního systému. Jedinci i lékaři nákazám brání zvýšením odolnosti (imunizací) a řadou léčiv. Například antibiotiky proti baktériím, kde hlavním cílem je maximálně poškodit (zahubit nebo alespoň omezit růst) parazita a zároveň minimálně poškodit napadený makroorganismus. Pomůže také vhodná prevence (profylaxe), společenský odstup a hygienická opatření.

Rozšíření infekčních nemocí ve světě

Většinu infekčních onemocnění se ve vyspělých zemích podaří vyléčit. Naproti tomu zůstávají hlavní příčinou smrti v rozvojových zemích. Jedná se především o HIV/AIDS, malárii a další tropické nemoci či tuberkulózu. Na infekční onemocnění umírá 40 % obyvatel chudých zemí, zatímco v zemích bohatých je to pouhé jedno procento.^[3] WHO uvádí, že v roce 2002 byla celosvětová infekční onemocnění příčinou 19 % všech úmrtí (z toho 1/4 AIDS a téměř 1/3 různé zápaly plic).^[4]

Za touto situací je řada faktorů. Podvýživa a špatné hygienické podmínky snižují imunitu a napomáhají k šíření parazitů, dále hraje roli nedostatečná prevence, drahé léky a také nedostatek lékařů. Boj proti infekčním nemocem je jedním z Rozvojových cílů tisíciletí. Tento program OSN chce do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS, malárie a dalších nemocí.

Aby bylo tohoto cíle dosaženo, je třeba v rámci rozvojové spolupráce i programů jednotlivých vlád a mezinárodních institucí zajistit více zdravotnického personálu, dostupnější nemocnice a střediska a levnější léky (jednou z možností jsou takzvané generické léky). Stejně důležitá je i prevence (v boji proti HIV/AIDS různé informační kampaně) a také celkově zvyšování gramotnosti. Zastavit malárii pomáhá zejména distribuce moskytiér. Obecně růst životní úrovně v rozvojových zemích a s tím spojená kvalitní výživa, přístup k pitné vodě a zlepšení hygienických podmínek brání dalšímu šíření infekcí a pomáhají k posílení imunity obyvatel.

Pravěké infekce

Parazitickými infekcemi trpěli i živočichové v dávné geologické minulosti. Podle vědecké studie publikované v roce 2009 je například možné, že mnozí tyranosauridi trpěli obdobou současné trichomonózy, tedy onemocněním způsobeným parazitickými prvoky. V současnosti tímto onemocněním trpí měkkozobí a hrabaví ptáci, potažmo dravci, u kterých je způsobeno prvokem bičenkou drůbeží (Trichomonas gallinae). U tyranosaurů, daspletosaurů a albertosaurů bylo toto onemocnění diagnostikováno na základě výrazných lézí (kruhových otvorů) na čelistech. Přenos nastával při krmení mláďat, z nakažené kořisti nebo vzájemným kousáním při soubojích těchto obřích dravých dinosaurů.^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infekčná choroba na slovenské Wikipedii.

Literatura

• EXNEROVÁ, Věra, ed. Globální problémy a rozvojová spolupráce: témata, o která se lidé zajímají. Praha: Člověk v tísni – společnost při ČT, ©2005. 255 s. ISBN 80-86961-00-1.
• SMETANA, Jan et al. Vysoce nebezpečné nákazy. Praha: Mladá fronta, 2018. 206 s. Edice postgraduální medicíny. ISBN 978-80-204-4655-8.
• ŠATRÁN, Petr a DUBEN, Josef. Nákazy zvířat přenosné na člověka a bezpečnost potravin. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2018. 31 s. ISBN 978-80-7434-466-4. Dostupné také z: https://www.bezpecnostpotravin.cz/UserFiles/publikace/publikace_Nakazy_zvirat_A5.pdf

Související články

• Bacilonosič
• Bakteriální onemocnění
• Dezinfekce
• Germicidní lampa
• Index nakažlivosti
• Infestace
• Nemocniční nákaza
• Přenašeč
• Sepse
• Seznam nebezpečných nákaz zvířat
• Virové onemocnění

Externí odkazy

• Slovníkové heslo infekce ve Wikislovníku
• Infekční nemoci
• Nařízení vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin
• Seznam infekčních onemocnění, při nichž se nařizuje izolace na lůžkových odděleních nemocnic nebo léčebných ústavů a nemocí, jejichž léčení je povinné
• Společnost infekčního lékařství ČLS JEP Archivováno 11. 10. 2020 na Wayback Machine.
• Obrázky, zvuky či videa k tématu infekční onemocnění na Wikimedia Commons