Informační gramotnost

Informační gramotností (information literacy) je znalost a uvědomění si, kdy a proč potřebujeme informace, kde je najít a jak je vyhodnotit, použít a jak je sdělovat etickým způsobem. Informační gramotnost není zaměnitelná s počítačovou gramotností, protože u informačně gramotného jedince se předpokládá počítačová gramotnost, naopak počítačově gramotný jedinec nemusí být nutně informačně gramotný.

Definice a historie jeho pojmu

Poprvé byl termín informační gramotnost použit tehdejším prezidentem Information Industry Association Paulem Zurkowskim v roce 1974. Informačně gramotný byl podle něj jedinec „připravený používat informační zdroje při práci, který se při řešení problémů naučil využívat širokou škálu technik a informačních nástrojů stejně jako primární zdroje.“[1]

Roku 1989 byla zveřejněna ve zprávě Komise pro informační gramotnost asi nejčastěji používaná definice. K dosažení informační gramotnosti musí být jedinec schopen rozeznat, kdy potřebuje informace, a dále je vyhledat, vyhodnotit a efektivně využít. Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich další mohli učit. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu.[2]

Podle Dombrovské se informační gramotnost rovná součtu funkční a informační gramotnosti, přičemž počítačová gramotnost je jednak součástí informační gramotnosti a jednak základnou pro rozvoj funkční gramotnosti ve společnosti, která je na informačních a komunikačních technologiích založena.[3]

Podle Odborné komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách je informační gramotnost chápána jako funkční gramotnost v informační společnosti, společnosti na rozvoji takových technologií založené. K funkční gramotnosti proto přidáváme ICT gramotnost, jako schopnost uživatelské práce s počítačem (a dalšími nástroji) a sítěmi (zejména internetem), zdůrazňujeme však, že práce s ICT je vždy práce s nástroji a podporuje ostatní složky informační gramotnosti.[4]

Z praxe knihovníků a informačních knihovníků se ukazuje potřeba zdůraznit ještě jeden aspekt práce s informacemi, a to etický přístup a znalost práv a povinností, které s informacemi souvisí. Tedy je nutno vědět, že použité zdroje je třeba řádně citovat a nakládat s nimi bez porušování autorského práva.

Moskevská deklarace mediální a informační gramotnosti

Ve dnech 24. až 28. června 2012 proběhla v Moskvě mezinárodní konference o mediální a informační gramotnosti pro znalostní společnost.
Zúčastnilo se přes 130 účastníků ze 40 zemí celého světa. Jeden z bodů definoval mediální a informační gramotnost následovně: „MIG je definována jako kombinace znalostí, postojů, dovedností a postupů potřebných pro přístup, analýzu, hodnocení, používání, vytváření a komunikaci informací a znalostí kreativními, legálními a etickými cestami, které respektují lidská práva. Mediálně a informačně gramotní jednotlivci by měli být schopni použít různá média, informační zdroje a kanály ve svém soukromém, profesionálním i veřejném životě. Vědí, kdy a jakou informaci potřebují a k čemu a vědí kde a jak jí získat. Chápou to, kdo a proč informaci vytvořil, stejně jako roli, povinnost a funkci médií, informačních producentů a paměťových institucí. Zvládají analyzovat informace, zprávy, přesvědčení a hodnoty přenášené prostřednictvím médií a jakýchkoliv producentů obsahu a jsou schopni informaci zhodnotit. MIG kompetence tak přesahují kompetence spojené s informační a komunikační technologií a zahrnují i učení, kritické myšlení a interpretační dovednosti napříč odbornými, vzdělávacími a společenskými hranicemi. MIG se týká všech typů médií (orální, tištěné, analogové i digitální) a všech forem a formátů zdrojů.“[5]

Způsobilosti informačně gramotného člověka podle definici

Různé definice informační gramotnosti se navzájem liší, přesto mají jisté společné prvky, podle nichž by informačně gramotný člověk měl mít osvojeny následující způsobilosti a měl by dokázat:

  • identifikovat informační potřeby,
  • pro získání informací zvolit nejvhodnější strategii,
  • využívat odpovídající zdroje a informační systémy,
  • v informačních zdrojích vyhledat požadované informace,
  • získané informace kriticky zhodnotit,
  • informace vhodně zpracovat a využít,
  • informace zprostředkovat jiným lidem v různých podobách
  • a prostřednictvím různých technologií,
  • posoudit morální a právní aspekty využívání informací.

Cíle informační výchovy

Ke zvýšení gramotnosti vede informační výchova. Zatímco informační gramotnost je cílem, informační výchova je proces, který k tomuto cíli vede. Získání informační gramotnosti není jednorázovou záležitostí, ale má kontinuální a dlouhodobý charakter, z toho důvodu nemůže být ani informační výchova omezena na určitou fázi vývoje osobnosti ani na určitý stupeň vzdělávání, avšak měla by fungovat ve všech stadiích vývoje člověka a na všech stupních vzdělávání.
V rámci informační výchovy na vysokých školách byly Odbornou komisí pro informační vzdělávání a informační gramotnost stanoveny standardy pro znalosti, schopnosti a dovednosti informačně gramotného vysokoškolského studenta, které se však týkají pouze jeho studia a odborné práce v oboru, tak že:

  • je schopen porozumět odborným textům svého studijního oboru, abstrahovat z nich podstatné myšlenky a zároveň sám psát odborné texty s využitím poznatků z informačních zdrojů, které cituje s ohledem na autorský zákon a podle zásad tvorby bibliografických citací,
  • zná a sleduje klíčové informační zdroje svého studijního oboru, na základě pokročilých způsobů vyhledávání a s ohledem na právní i morální aspekty této činnosti z nich umí získat relevantní informace a takto vyhledané informace různého typu a formátu organizuje a uchovává pro další využití při své odborné práci,
  • využívá prameny numerických a technických informací, vyhledává a zpracovává numerická a technická data a používá je při své odborné práci,
  • ovládá mateřský jazyk a dokáže se v něm slovně i písemně vyjadřovat, zná a používá odbornou terminologii svého studijního oboru v mateřském i cizím jazyce, zejména angličtině, na úrovni potřebné k práci s odbornými informačními zdroji a komunikaci v rámci komunity daného oboru,
  • používá běžně dostupné informační a komunikační technologie potřebné k vyhledání, získání, zpracování a prezentaci informací (různého typu a formátu), které se týkají jeho studia a odborné práce,
  • je si vědom morálních a právních aspektů využívání informací a pracuje s informacemi v souladu s autorskou etikou a autorským právem.[6]

Reference

  1. LANDOVÁ, Hana. Informační gramotnost – náš problém. Překlad Zdeňka Civínová. Ikaros [online]. 2002. Roč. 6, č. 8. Dostupné online. ISSN 1212-5075. 
  2. Presidential Commission on Iformation Literacy. Final report [online]. Chicago: American library associaton, Chicago [cit. 1989-01-10]. Dostupné online. (anglický) 
  3. DOMBROVSKÁ, Michaela; LANDOVÁ, Hana; TICHÁ, Ludmila. Informační gramotnost - teorie a praxe v ČR. S. 7–18. Národní knihovna knihovnická revue [online]. 2004. Roč. 15, č. 1, s. 7–18. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-06. ISSN 1214_0678. 
  4. Použití informační gramotnosti v práci komise IVIG [online]. Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách, rev. 2010-11-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-27. 
  5. Moscow Declaration on Media and Information Literacy [online]. Moscow: IFLA, 2012-06-28, rev. 2012-10-05. Dostupné online. (anglický) 
  6. Standardy informační gramotnost vysokoškolského studenta [online]. Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách, rev. 2010-11-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-03. 

Literatura

  • DOMBROVSKÁ, Michaela. Informační vzdělávání v České republice. Disertační práce. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2017. Dostupné online.
  • DOSTÁL, Jiří. Informační gramotnost a počítačová gramotnost – klíčové pojmy informační výchovy. In: Infotech 2007 – moderní informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Olomouc: Votopia, 2007. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-08. ISBN 978-80-7220-301-7. S. 60–65. Archivováno 8. 3. 2014 na Wayback Machine.
  • Jak rozumíme informační gramotnosti [online]. Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách, rev. 2010-11-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-03. 
  • Pražská deklarace. Směrem k informační gramotnosti = The Prague Declaration. Towards an information literate Society. S. 19. Národní knihovna knihovnická revue [online]. 2004. Roč. 15, č. 1, s. 19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-16. ISSN 1214_0678. 

Externí odkazy