Infotainment

Infotainment, česky infozábava je zpravodajství, které podřizuje výběr témat a jejich zpracování účelu vyvolat emoce a pobavit.[1] Slovo se řadí mezi anglicismy a blendy, jde o složeninu z anglických výrazů information a entertainment – informace a zábava. Bývá vnímáno jako nedostatečně seriózní zpravodajství (spor broadsheet vs. tabloid, mísení zpráv, názorů a senzací) nebo protiklad investigativní žurnalistiky (spor podrobná znalost vs. efektivnost).

Infotainment vznikl v USA v 70. letech 20. století ve spojení s nástupem kabelových televizí, později si ho osvojila i ostatní média. Cílem bylo využít vlastností zábavních pořadů s velkou sledovaností ve zpravodajství, kde je původní tvorba zpráv finančně náročná.[1] Slovo (ve verzi s R, tedy infortainment) vzniklo mezi 5. a 7. dubnem 1974 na sněmu radiových stanic Intercollegiate Broadcasting System (IBS). Ke konci 70. let se začala více používat verze bez R, která do současnosti převládla.

Typické vlastnosti

  • familiérní vystupování moderátorů (tykání, vzájemné oslovování, tón hlasu)
  • dramaturgie zpravodajského bloku obsahující několik dramatických (emočních) vrcholů a zklidnění, poslední téma zpravidla zklidňující (např. zvířátka ze zoo)
  • navozuje pocit „jsme s vámi“, kterým si snaží podvědomě získat důvěru diváků (např. u zpráv o nových poplatcích, daní, administrativních opatřeních atd.)
  • zpráva má příběh s napětím a překvapením, do kterého vstupují osobními postoji moderátoři ve studiu a s živými vstupy v terénu. Důležitá je možnost konzumenta se ztotožnit s emocemi moderátora.[2]
  • výběr zpráv se zaměřuje na prioritně na lokální nebo regionální, dále na domácí obecně a nejméně na zahraniční zprávy. Důležitá je možnost konzumenta se ztotožnit s příběhem procedurálně a geograficky (např. havárie na dálnici D1).
  • využívá anketních názorů několika obyčejných lidí, před odborníky. Názory uměle vyváženy na kladné i záporné. Pro konzumenta možnost kolektivního prožitku.[1]
  • cílovou skupinou jsou lidé se základním vzděláním, kterým se obsah přizpůsobuje; v případech, kdy by bylo přínosem jít více do hloubky a do detailu, zůstává infotainment povrchní až kýčovitý. Jako určité plus může být hodnocena snaha vytvořit alternativou k odbornému až akademickému podávání informací, které mnoho lidí považuje za suché, nepoutavé a nestravitelné.
  • ilustrativnost, ukazování na příkladech; za nedávný vrchol infotainmentu byl médii korunován „malý experiment“ jisté české komerční stanice, který objevil, že voda při teplotě -15 °C po dvou hodinách zmrzne.[3][4]

Patří infotainment do žurnalismu?

O tom, zdali infotainment ještě patří do žurnalismu, nepanuje shoda – někteří mají za to, že nikoliv a že žurnalismus je omezen pouze na přinášení vážných a relevantních témat, kdy dodržení standardu žurnalismu je na zpravodajci; jiní se kloní k tomu, že do žurnalismu by se dalo zařadit jejich komentování, publicistika, tzv. „soft news“ a též infotainment.

Infotainment v kontextu ostatních zpráv

Samotné zprávy lze dělit na:

  • hard news – s důrazem na původní obsah, analýzu, kontext, význam pro společnost; týkají se vážných (důležitých, relevantních) událostí[5]
  • soft news – (někdy zaměňované za „komentované zprávy“) spíše převzaté, emočně laděné, včetně jejich subjektivního komentování; netýkají se vážných (důležitých, relevantních) událostí[6]
  • junk food news (volný překlad: zpravodajské blafy) – sardonický výraz pro senzacechtivé, nerelevantní a neseriózní zprávy
    • občas je na hranici se skrytou reklamou (často se pojí s konkrétní značkou, výrobkem atd., s kterým je spojena nějaká nepříliš významná propagační událost)
    • často jde tzv. „self-promotion“ – sebepropagace (např. televizní stanice prezentuje jako „zprávu“, že za pár minut na tomto kanálu začíná přenos jí produkovaného programu (talent/reality show apod.))
    • nahlížení do soukromí mediálních, celebrit (drby), kdy je několik minut věnováno například namoženému tříslu toho kterého brankáře či nové barvě vlasů či plastické operaci té které zpěvačky; mohou být i velmi invazivní vůči jejich soukromí; v tištěné podobě převládající v bulvárním tisku a v té audiovizuální v infotainmentu nebo (od 90. let) v televizních pořadech na toto se specializujících.
    • typické je i to, že nejde o poslední vývoj určité události, která by do posledního okamžiku nebyla známá – může jít o různá výročí, bezobsažné zprávy o vývoji počasí, např. že dnes byl mimořádně teplý/studený den, nebo byl vhodný vítr na pouštění draka; svátky (např. sv. Valentýn); všeobecně známé události, např. že je první školní den nebo se rozdávala vysvědčení; méně relevantní výročí, např. výročí smrti nějaké mediálně známé osobnosti), dále o zhodnocení nějaké minulé události (např. po uplynutí „prvních 100 dnů hájení“ nové vlády nebo vypršení politického slibu nebo časového termínu např. na určitou stavbu).
    • zprávy vytvořené z nějakého (více nebo méně zajímavého) statistického výsledku nebo závěru
    • zprávy dotýkajících se nebo přímo patřících do jiných (tematických, stylistických) oborů; například to, jak si počínala ta která burza; nebo zprávy o již dlouho známých trendech

Názory na infotainment

  • Podle Petra Duhana není jediný mezi českými deníky, který by nepracoval s infotainmentem.[7][8]
  • Karel Hvížďala tyto deníky označuje také za pop-noviny.
  • Tento trend infotainmentu není jen v tisku ale ve zpravodajství všech masových medií. Podle Petra Žantovského je hlavní zpravodajství televize Nova ještě níže pod úrovní infotainmentu.[9]
  • František Koukolík ve své přednášce Vzpoura deprivantů o infotainmentu říká, že „nemá společného nic se zábavou a nemá společného nic s informacemi“ a též, že typická pro ni je „tříšť“ navzájem nesouvisejících a povrchních vjemů, jež má zřejmě vytvořit a simulovat dojem komplexnosti.[10]

Jiné významy

Slovo infotainment, někdy v sousloví infotainment system, se také vyskytuje v automobilovém průmyslu a v menší míře v souvislosti s jinými dopravními prostředky, např. v letecké dopravě. V tomto případě znamená zábavu pro spolujezdce a pasažéry (např. filmy a hry pouštěné za jízdy), s možnou kombinací (v případě automobilů) informací o jízdě pro řidiče.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c projekt Rozumět mediím Infotainment: Co to je a jak se pozná Partners Czech o.p.s., 2006
  2. ↑ Infotainment | MediaGuru
  3. ↑ VIDEO: Nova z nás dělá hlupáky! Voda v mrazu zmrzne, zjistila reportérka | EuroZprávy.CZ. kultura.eurozpravy.cz [online]. [cit. 2012-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-29. 
  4. ↑ Video boduje. Voda v mrazu zmrzne, objevila reportérka | Média | www.lidovky.cz
  5. ↑ The Free Dictionary: Hard news
  6. ↑ The Free Dictionary: Soft news
  7. ↑ Radko Kubičko, Petr Duhan, Daniel Raus: Infotainment v českém seriózním tisku[nedostupný zdroj] in Hovory o médiích, ČRo 6, 17. březen 2008
  8. ↑ Zdeněk Staszek: Hovory o médiích: Infotainment v českém seriózním tisku[nedostupný zdroj] in Česká média, 19. březen 2008
  9. ↑ Petr Žantovský: Co je a není infotainment[nedostupný zdroj] in Česká média. 15. leden 2008
  10. ↑ František Koukolík: Vzpoura deprivantů, časový kód 01:08:44

Související články

Literatura

  • D. Klimeš: Jak zábavné je informovat, 2015, Karolinum, ISBN 978-80-246-2973-5
  • POSTMAN, Neil: Ubavit se k smrti, ISBN 978-80-204-2206-4
  • SCHEUER, Jeffrey: The Sound Bite Society. 2001. ISBN 0415936624.

Externí odkazy