Inge Deutschkronová

Inge Deutschkronová
Narození23. srpna 1922
Finsterwalde
Úmrtí9. března 2022 (ve věku 99 let)
Berlín
Povolánínovinářka, spisovatelka a editorka novin
Tématažurnalistika a literární tvorba
OceněníMoses-Mendelssohn-Preis (1994)
Louise-Schroeder-Medaille (2008)
Cena Carla von Ossietzkyho (2008)
Řád za zásluhy Berlínu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Inge Deutschkronová (23. srpna 1922 Finsterwalde - 9. března 2022, Berlin) byla německo-izraelská novinářka a spisovatelka.

Život

Byla dcerou židovského středoškolského učitele, který se přestěhoval se svou rodinou do Berlína v roce 1927. Ale v roce 1933 byl její otec vyhozen z práce, uprchl do Velké Británie a Inge s její matkou zanechal v Berlíně.[1] V letech 1941 až 1943 pracovala v kartáčovně pro Otto Weidta, který zaměstnával slepé a hluché dělníky (z nich převážná část byli Židé). Díky Ottovi Weidovi se jí podařilo uniknout deportaci. Od ledna 1943 žila Inge v Berlíně ilegálně a se svou matkou se ukrývaly, aby přežily.[2]

V roce 1946 se přestěhovala se svou matkou do Londýna, kde se věnovala studiu cizích jazyků a stala se sekretářkou Mezinárodní socialistické organizace. Od roku 1954 odcestovala do Indie, Barmy, Nepálu a Indonésie. Nakonec se vrátila v roce 1955 do Německa a začala pracovat v Bonnu jako nezávislá novinářka. V roce 1958 ji izraelské noviny Ma'ariv přijali jako korespondentku a v roce 1963 jako svou pozorovatelku u soudu frankfurtského soudu osvětimskými nacistickými zločinci. V roce 1966 získala izraelské státní občanství. V roce 1972 se přestěhovala do Tel Avivu a pracovala pro noviny Maariv noviny až do roku 1988. Zde se věnovala mezinárodní politice a otázkám Středního východu. V prosince 1988 se vrátila Berlína, kde se hrála divadelní adaptacce její autobiografie „Nosila jsem na žlutou hvězdu“. Od roku 1992 žije jako spisovatelka na volné noze v Tel Avivu a Berlíně.

Při své činnosti se snažila upozornit na mlčící hrdiny – lidi, kteří zachránili Židy při pronásledování za nacistického režimu, dohlížela na činnost Muzea Otty Weidta a muzea Mlčících hrdinů v Berlíně. Napsala řadu knih pro děti i dospělé o svém životě i o životě Otto Weidta.

Ocenění

V roce 1994 jí byly uděleny Moses Mendelssohn Prize a Rahel Varnhagen von Ense Medal. Opakovaně však odmítla německý Spolkový kříž za zásluhy, ale v roce 2002 získala v Berlíně Řád za zásluhy o stát. Řád byl udělován jako „uznání a ocenění vynikajících příspěvků pro město Berlín“.

V roce 2008 jí byla udělena cena Carl-von-Ossietzkého za soudobé dějiny a politiku, který uvedl její „životní dílo je znamení pokračujícího závazku k demokracii a lidským právům a proti všem formám rasismu.“ Zároveň jí byla dána v roce 2008 medaile Louise Schroederové. Tato medaile je každoročně udělována z odkazu Louise Schroeder za „zvláště vynikající příspěvky pro demokracii, mír, sociální spravedlnost a rovnost.“

Dílo

Napsala řadu knih v němčině:

  • Ich trug den gelben Stern, Kolín nad Rýnem 1978, ISBN 3-8046-8555-2
  • Israel und die Deutschen: Das schwierige Verhältnis, Kolín nad Rýnem 1983.
  • ... denn ihrer war die Hölle: Kinder in Gettos und Lagern, Kolín nad Rýnem 1985, ISBN 3-8046-8565-X
  • Milch ohne Honig: Leben in Israel, Kolín nad Rýnem 1988, ISBN 3-8046-8719-9
  • Ich trug den gelben Stern, Mnichov 1992, 3-423-30000-1
  • Mein Leben nach dem Überleben, Kolín nad Rýnem 1992, ISBN 3-8046-8785-7
  • Sie blieben im Schatten: Ein Denkmal für "stille Helden", Berlín 1996, ISBN 3-89468-223-X
  • Mein Leben nach dem Überleben, Mnichov 2000, 3-423-30789-5
  • Emigranto: Vom Überleben in fremden Sprachen. Berlín 2001, ISBN 3-88747-159-8
  • Papa Weidt: Er bot den Nazis die Stirn, Kevelaer 2001, ISBN 3-7666-0210-1 (s Lukasem Reugenbergem)
  • Offene Antworten: Meine Begegnungen mit einer neuen Generation, Berlín 2004, ISBN 3-88747-186-5

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inge Deutschkron na anglické Wikipedii.

  1. Testimony of Inge Deutschkron (PDF) (anglicky)
  2. GRAHAM, Dave. Holocaust survivor champions German wartime helpers [online]. 2007-09-18 [cit. 2017-04-01]. Dostupné online. (angličtina) 

Externí odkazy