Ingo Schulze

Ingo Schulze
Ingo Schulze
	Ingo Schulze (2004)
Narození	15. prosince 1962 (61 let); Drážďany
Povolání	spisovatel, novinář, romanopisec a dramatik
Národnost	německá
Stát	Německo
Alma mater	Univerzita v Jeně
Období	1995-souč.
Žánr	román a esej
Témata	literární tvorba, žurnalistika, drama, dramaturgie, próza a esej
Významná díla	Obyčejný storky
Ocenění	Literární cena magazínu aspekte (1995); Cena Ernsta Willnera (1995); Cena Alfreda Döblina (1995); medaile Johannese Bobrowského (1998); Cena Josepha Breitbacha (2001); … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Natalia Schulze
Děti	dcery Clara a Franziska
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ingo Schulze (* 15. prosince 1962, Drážďany) je německý spisovatel.

Život

Ingo Schulze se narodil jako syn profesora fyziky a lékařky. Po rozvodu rodičů vyrůstal u matky. Roku 1981 složil maturitní zkoušku na evangelickém gymnáziu v Drážďanech a na podzim 1981 nastoupil základní vojenskou službu v Národní lidové armádě tehdejší Německé demokratické republiky. Po skončení povinné osmnáctiměsíční služby zahájil roku 1983 studium klasické filologie (řečtiny a latiny) na univerzitě v Jeně, které roku 1988 zakončil diplomovou prací o řeckém dramatiku Eurípidovi. Následně působil do roku 1990 jako dramaturg zemského divadla v Altenburgu, než se definitivně rozhodl pro kariéru novináře. V roce 1993 strávil půl roku v Petrohradě, kde na zakázku jednoho německého podniku rozjížděl vydávání inzertních novin. Od poloviny 90. let je spisovatelem na volné noze.

Část roku 1996 strávil Ingo Schulze jako stipendista v New Yorku.

Ingo Schulze žije se svou manželkou Natalií a dvěma dcerami v Berlíně.

Ocenění

1995 - Literární stipendium Alfreda Döblina (Alfred-Döblin-Förderpreis)
1995 - Cena Ernsta Willnera (Ernst-Willner-Preis)
1995 - Literární cena kulturního magazínu aspekte (Aspekte-Literaturpreis) za knihu 33 Augenblicke des Glücks
1998 - Berlínská literární cena (Berliner Literaturpreis)
1998 - Medaile Johannese Bobrowského (Johannes-Bobrowski-Medaille)
2001 - Cena Josepha Breitbacha (Joseph-Breitbach-Preis) společně s Thomasem Hürlimannem a Dieterem Wellershoffem
2006 - Cena Petera Weisse (Peter-Weiss-Preis)
2006 - tzv. užší nominace (finalista) na Německou knižní cenu za titul Neue Leben
2007 - Villa Massimo-Stipendium
2007 - Durynská literární cena (Thüringer Literaturpreis)
2007 - Cena Lipského knižního veletrhu (Preis der Leipziger Buchmesse) za soubor povídek Berlínské bolero (Handy)
2008 - Premio Grinzane Cavour
2008 - Cena Samuela Bogumila Lindeho (Samuel-Bogumil-Linde-Preis), společně s Olgou Tokarczukovou
2009 - tzv. širší nominace (longlist) na International IMPAC Dublin Literary Award
2011 - Mainzer Stadtschreiber
2013 - Brechtova cena města Augsburgu (Brecht-Preis der Stadt Augsburg)
2017 - Rheingau Literatur Preis
2017 - tzv. širší nominace na Německou knižní cenu za román Peter Holtz

Přehled děl

33 Augenblicke des Glücks, 1995
Simple Storys. Ein Roman aus der ostdeutschen Provinz, 1998
Der Brief meiner Wirtin, 2000
Von Nasen, Faxen und Ariadnefäden, 2000, společně s Helmarem Penndorfem
Mr. Neitherkorn und das Schicksal, 2001
Würde ich nicht lesen, würde ich auch nicht schreiben, 2002
Neue Leben, 2005
Handy, 2007
Tausend Geschichten sind nicht genug. Leipziger Poetikvorlesung, 2008
Adam a Evelyn, 2008
Was wollen wir? Essays, Reden, Skizzen, 2009
Eine Nacht bei Boris, 2009
Orangen und Engel. Italienische Skizzen, 2010, s fotografiemi Matthiase Hocha
Augusto, der Richter. Eine Erzählung, 2010, s grafikami od Petera Schnürperla.
Unsere schönen neuen Kleider. Gegen die marktkonforme Demokratie – für demokratiekonforme Märkte, 2012
Henkerslos. Ein Märchenbrevier, 2013, společně s Christine Traber, ilustroval Sebastian Meschenmoser
Peter Holtz. Sein glückliches Leben erzählt von ihm selbst, 2017
Die rechtschaffenen Mörder, 2020

V českém překladu

Obyčejný storky: román z východoněmecké provincie (Simple Storys), překlad: Jana Zoubková, Maťa 2003, ISBN 80-7287-065-3
Adam a Evelyn (Adam und Evelyn), překlad: Tomáš Dimter, Vakát 2009, ISBN 978-80-87317-00-6
Berlínské bolero: třináct klasických povídek (Handy), překlad: Tomáš Dimter, Vakát 2009, ISBN 978-80-903815-9-9

Literatura

ARNOLD, Heinz Ludwig. Ingo Schulze. TEXT+KRITIK. 2012, čís. 193. ISSN 978-3-86916-145-7. (německy)
AUER, Matthias. Schulze, Ingo. In: ARNOLD, Heinz Ludwig. Munzinger Online/KLG - Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. Ravensburg: Munzinger-Archiv, 2001-. Dostupné online. (německy)
MICHALZIK, Peter. Wie komme ich zur Nordsee? Ingo Schulze erzählt einfache Geschichten, die ziemlich vertrackt sind und die alle lieben. In: KRAFT, Thomas. Aufgerissen. Zur Literatur der 90er. München, Zürich: Piper Verlag, 2000. ISSN 3-492-04224-4. S. 25–38. (německy)
SCHMITZ, Walter. Der verschwundene Autor als Chronist der Provinz. Ingo Schulzes Erzählprosa in den 90er Jahren. In: WEHDEKING, Volker. Mentalitätswandel in der deutschen Literatur zur Einheit. Berlin: E. Schmidt, 2000. S. 133–140. (německy)
SYMMANK, Markus. Karnevaleske Konfigurationen in der deutschen Gegenwartsliteratur. Untersuchungen anhand ausgewählter Texte von Wolfgang Hilbig, Stephan Krawczyk, Katja Lange-Müller, Ingo Schulze und Stefan Schütz. Würzburg: Königshausen und Neumann, 2002. (německy)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ingo Schulze na Wikimedia Commons
Osoba Ingo Schulze ve Wikicitátech
(německy) Oficiální web autora
(německy) Ingo Schulze na stránkách Německé národní knihovny

Recenze

Lenka Housková: Až příliš obyčejné historky - recenze titulu Obyčejný storky na serveru iLiteratura.cz, 18.6.2003.
Lenka Housková: Nové životy - recenze titulu Neue Leben na serveru iLiteratura.cz, 29.5.2006.

Ukázky z díla

Ingo Schulze: Môj Západ - slovenský překlad Schulzeho eseje, Salon.eu.sk, květen 2009.

Navigation

Navigace

Tématické portály