Ingrid Martinsová

Ingrid Martinsová
Ingrid Martinsová na Washington Open 2023
Ingrid Martinsová na Washington Open 2023
StátBrazílieBrazílie Brazílie
Datum narození22. srpna 1996 (28 let)
Místo narozeníRio de Janeiro, Brazílie
BydlištěRio de Janeiro, Brazílie
Výška180 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek318 831 USD
Dvouhra
Poměr zápasů130–110
Tituly0 WTA, 4 ITF
Nejvyšší umístění448. místo (31. ledna 2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů177–138
Tituly2 WTA, 3 WTA 125, 11 ITF
Nejvyšší umístění47. místo (6. listopadu 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2024)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon3. kolo (2023)
US Open1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241106a6. listopadu 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ingrid Martinsová (celým jménem Ingrid Gamarra Martins,[p. 1]22. srpna 1996 Rio de Janeiro) je brazilská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva turnaje ve čtyřhře. V sérii WTA 125 vybojovala dvě deblové trofeje. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2022 na 448. místě a ve čtyřhře v listopadu 2023 na 47. místě.[5]

V brazilském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2023 listopadovou světovou baráží proti Jižní Koreji, v níž s Luisou Stefaniovou vyhrála čtyřhru. Brazilky zvítězily 4–0 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[6]

V roce 2019 absolvovala Kolej inženýrství a výpočetní techniky kolumbijské Jihokarolínské univerzity v oboru integrované informační technologie.[7] S univerzitním tenisovým týmem Gamecocks (Bojových kohoutů) vyhrála roku 2019 Jihovýchodní konferenci, v níž byla vyhlášena nejužitečnějším hráčem a tenistou roku.[1]

Tenisová kariéra

Na okruhu WTA Tour debutovala únorovou čtyřhrou Rio Open 2015,[1] do níž obdržela s krajankou Carolinou Alvesovou divokou kartu. V prvním kole podlehly bulharsko-tchajwanskému páru Elica Kostovová a Sü Ťie-jü. Do druhého turnaje na túře WTA nastoupila, a první zápasy vyhrála, na antukovém Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2022 v Rabatu. Deblovou soutěž odehrála s Britkou Emily Webleyovou-Smithovou. Přes Anastasiji DețiucovouJanu Sizikovovou prošly do semifinále, v němž je vyřadily druhé nasazené NiculescuováPanovovou.[8]

Na Washington Open 2023

Průlom do první stovky deblového žebříčku WTA učinila 5. prosince 2022, kdy se po triumfu ve čtyřhře na 60tisícovém turnaji ITF Aberto da República v rodném Riu posunula ze 108. na 96. místo.[9] O týden dříve si odvezla premiérový titul ze série WTA 125 poté, co s krajankou Luisou Stefaniovou ovládly Montevideo Open 2022. Ve finále zdolaly Američanku Quinn Gleasonovou s Francouzkou Elixane Lechemiovou. V sezóně 2023 si po boku Lidzije Marozavové zahrála úvodní dvě deblová finále na okruhu WTA Tour. Z prvního z nich na Morocco Open 2023 odešly poraženy od Santamariové a Sizikovové, s níž v Rabatu odehrála předchozí ročník.[10] Na travnatém Bad Homburg Open již závěrečný duel zvládly. Po výhře nad japonsko-rumunskou dvojici Hozumiová a Niculescuová vybojovala premiérový titul. Bodový zisk ji v červenci 2023 posunul do elitní světové šedesátky deblové klasifikace.[11]

Na grandslamu debutovala čtyřhrou French Open 2023, do níž s Irynou Šymanovičovou zasáhly až jako náhradnice. Ve druhém kole podlehly třetím nasazeným Hunterové s Mertensovou. Také do Wimbledonu 2023 nastoupily s Marozavovou z pozice náhradnic. Ve třetí fázi nezvládly utkání s Kalašnikovovou a Šymanovičovou, s níž odehrála předchozí pařížský grandslam. Kategorie WTA 1000 se poprvé zúčastnila srpnovým National Bank Open 2023 v Montréalu. Časnou porážku jim přivodily pozdější vítězky turnaje Aojamová se Šibaharaovou z Japonska. Na říjnové „tisícovce“, pekingském China Open 2023, postoupila v páru s Luisou Stefaniovou do semifinále, když vyřadily druhou světovou dvojici Coco Gauffová a Jessica Pegulaová. Po skončení se poprvé v kariéře posunula do elitní padesátky deblového žebříčku, kterou uzavírala na 50. místě.[8]

Finále na okruhu WTA Tour

Čtyřhra: 3 (2–1)

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (2–1)
Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.květen 2023Rabat, MarokoWTA 250antuka  Lidzija MarozavováUSA Sabrina Santamariová
  Jana Sizikovová
6–3, 1–6, [8–10]
Vítězka1.červen 2023Bad Homburg, NěmeckoWTA 250tráva  Lidzija MarozavováJaponsko Eri Hozumiová
Rumunsko Monica Niculescuová
6–0, 7–6(7–3)
Vítězka2.listopad 2024Mérida, MexikoWTA 250tvrdýUSA Quinn GleasonováBelgie Magali Kempenová
Belgie Lara Saldenová
6–4, 6–4

Finále série WTA 125

Čtyřhra: 4 (2–2)

Legenda
WTA 125 (2–2)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.listopad 2022Montevideo, UruguayantukaBrazílie Luisa StefaniováUSA Quinn Gleasonová
Francie Elixane Lechemiová
7–5, 6–7(6–8), [10–6]
Finalistka1.listopad 2024Parma, ItálieantukaFrancie Elixane LechemiováKazachstán Anna Danilinová
  Irina Chromačovová
1–6, 2–6
Finalistka2.srpen 2024Barranquilla, KolumbietvrdýBrazílie Ingrid MartinsováUSA Jessica Faillová
Japonsko Hiroko Kuwatová
6–4, 6–7(2–7), [7–10]
Vítězka2.září 2024Montreux, ŠvýcarskoantukaBrazílie Ingrid MartinsováArgentina María Lourdes Carléová
Švýcarsko Simona Waltertová
6–3, 4–6, [10–7]

Tituly na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments40 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments15 000 $ tournaments
10 000 $ tournaments

Dvouhra (4 tituly)

Č.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
1.červenec 2019Cancún, MexikotvrdýBrazílie Thaisa Grana Pedrettiová7–6(7–3), 7–6(7–4)
2.srpen 2019Cancún, MexikotvrdýSpojené království Emilie Lindh6–1, 6–3
3.leden 2020Cancún, MexikotvrdýUSA Taylor Ngová6–3, 6–2
4.únor 2020Cancún, MexikotvrdýItálie Verena Melissová6–7(7–4), 7–5, 6–4

Čtyřhra (11 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.březen 2015Ribeirão Preto, BrazílieantukaUkrajina Valerija StrachovováArgentina Melina Ferrerová
Argentina Carla Lucerová
6–0, 6–3
2.červenec 2016Campos do Jordão, BrazílietvrdýBrazílie Laura PigossiováBrazílie Maria-Fernanda Alvesová
Brazílie Luisa Stefaniová
6–3, 3–6, [10–8]
3.červenec 2017Campos do Jordão, BrazílietvrdýParaguay Camila Giangreco CampizováBrazílie Nathaly Kurataová
Brazílie Rebeca Pereirová
6–3, 7–6(7–1)
4.červenec 2019Cancún, MexikotvrdýBrazílie Eduarda PiaiováUSA Angela Kulikovová
USA Rianna Valdesová
6–7(1), 7–5, [11–9]
5.únor 2020Cancún, MexikotvrdýBrazílie Thaisa Grana PedrettiováBulharsko Eleonore Tčakarovová
Bulharsko Verginie Tčakarovová
6–2, 6–2
6.září 2020Figueira da Foz, PortugalskotvrdýBrazílie Beatriz Haddad MaiováŠvédsko Jacqueline Cabaj Awadová
Portugalsko Inês Murtová
7–5, 6–1
7.březen 2021Antalya, TureckoantukaUSA Jessie AneyováJižní Korea Čang Su-džong
Jižní Korea Pak So-hjon
6–2, 6–2
8.červenec 2021Almada, PortugalskotvrdýŠpanělsko Olga Parres AzcoitiováFrancie Océane Babelová
Francie Lucie Nguyen Tanová
4–6, 6–3, [10–8]
9.srpen 2021Monastir, TuniskotvrdýArgentina Jazmín OrtenziováJaponsko Sakura Hondová
Japonsko Juka Hosokiová
6–2, 6–0
10.prosinec 2022Rio de Janeiro, BrazílieantukaPortugalsko Francisca JorgeováUSA Anna Rogersová
USA Christina Roscaová
6–4, 6–3
11.duben 2023Oeiras, PortugalskoantukaMexiko Fernanda ContrerasováČesko Jesika Malečková
Česko Renata Voráčová
6–3, 6–2

Odkazy

Poznámky

  1. Gamarra je příjmení po matce a Martins příjmení po otci. V lednu 2024 začala hrát pod jménem Ingrid Martins,[2] ale již následující měsíc startovala opět pod dvojitým příjmením Gamarra Martins.[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ingrid Martins na anglické Wikipedii.

  1. a b c Ingrid Martins [online]. South Carolina Gamecocks, 2018-06-22 [cit. 2024-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-04. (anglicky) 
  2. Ženská čtyřhra na Australian Open 2024 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Ženská čtyřhra na Dubai Tennis Championships 2024 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Ingrid Martinsová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241106a6. listopadu 2024
  5. Ingrid Martinsová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20241106a6. listopadu 2024
  6. Ingrid Martinsová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20241106a6. listopadu 2024
  7. DANAHER, Abe. Ingrid Martins finds support and fans in IIT faculty. sc.edu [online]. University of South Carolina, 2019-05-03 [cit. 2024-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-15. (anglicky) 
  8. a b Ingrid Martins Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Ingrid Martins confirmada entrada no top 100 pela primeira vez. Terra [online]. 2022-12-04 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (portugalsky) 
  10. Bronzetti outlasts Grabher in Rabat; wins first WTA title. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-28 [cit. 2024-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-28. (anglicky) 
  11. Ingrid Martins vence jogo de "dois dias" e conquista seu primeiro título WTA. GZH [online]. 2023-07-02 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (portugalsky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ingrid Gamarra Martins (2023 DC Open) 01.jpg
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Ingrid Gamarra Martins at practice at the 2023 DC Open
Ingrid Gamarra Martins (2023 DC Open) 03.jpg
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Ingrid Gamarra Martins after practice at the 2023 DC Open