Inkluzivní fitness

Znázornění efektu zelenovouse: Pokud nejsou dva rozlišující geny kompatibilní, populace bude spět ke speciaci, čímž se kin-selekce aplikuje na genově podobnější jedince – stejné barvy obličeje

V evoluční biologii je teorie inkluzivního fitness model evoluce sociálního chování, poprvé navržený W. D. Hamiltonem roku 1963.[zdroj?] Místo pouhého tradičního pojetí – čili chápání výhodnosti znaku jako jeho působení na počet potomků (přímá reprodukce) – prosazoval Hamilton, aby se započítávaly také nepřímo působící znaky. Toto pojetí se nazývá nepřímá reprodukce a je k němu započítané působení na frekvenci znaků v jiných jedincích. Hamiltonova teorie je dnes vedle recipročního altruismu považována za hlavní teorii vývoje sociálního chování. V jistém smyslu tuto teorii rozšířil Richard Dawkins ve své teorii sobeckého genu.

Z pohledu genetiky je evoluční úspěšnost bezprostředně závislá na počtu zanechaných kopií uvažovaného genu v populaci. Přestože se před rokem 1964 obecně věřilo, že jediným způsobem, jak toho docílit, je zanechat v populaci přímé potomky, Hamiltonova studie z roku 1964 ukázala, že lze dokonce matematicky (s užitím jednoduchých empirických dat) dokázat, že významnou složkou strategie organizmu by měla být také snaha o rozšíření stejných genů u jiných jedinců. Tento efekt je nejlépe pozorovatelný na příbuzenském výběru čili podpoře příbuzných jedinců, nicméně hraje roli i jinde (efekt zelenovouse, souboj pohlaví, rodičovský výběr).

Dobrým příkladem posunu od klasického darwinismu je sysel Beldingův (Urocitellus beldingi). Pokud tyto pozemní veverky spatří predátora, vydávají hlasité zvuky, aby varovaly ostatní veverky. Tím sice samy sebe uvedou do nebezpečí, nicméně mohou zachránit geny jiných veverek (se kterými stále sdílejí 99 % genofondu).[1]

Jako příklad inkluzivního fitness jsou uváděny také eusociální krevety Synalpheus regalis. Větší krevety ochraňují před vnějšími útočníky menší. Prakticky pak získají silnější krevety výhodu, pokud naopak jejich potomci svůj gen pro statnost neprojeví. O to zde však nejde, jde o to, že i menší krevety sdílejí s velkými většinu genů, takže se makroevolucí rozšířily krevety, které ochraňují všechny varianty.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inclusive fitness na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MATEO, J. M. Early auditory experience and the ontogeny of alarm-call discrimination in Belding's ground squirrels (Spermophilus beldingi). Journal of comparative psychology. 1996, vol. 110, no. 2 (1996 06), s. 115–124. ISSN 0735-7036.
  2. ↑ J. Emmett Duffy, Cheryl L. Morrison & Kenneth S. Macdonald. Colony defense and behavioral differentiation in the eusocial shrimp Synalpheus regalis. Behavioral Ecology and Sociobiology. 2002, s. 488–495. Dostupné online [cit. 15-04-2016]. DOI 10.1007/s00265-002-0455-5. (anglicky)  Archivovaná kopie. www.vims.edu [online]. [cit. 2016-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-08-03. 

Média použitá na této stránce

Green Beard Effect.svg
Autor: ImaSmurf, Licence: CC BY-SA 3.0
This is a diagram showing the Green Beard Effect in action. It shows the tendency of odd, out of the norm individuals to prefer other, similarly odd individuals. This is thought to be due to the sexual reproduction mechanism and the random shuffling of genes it produces in progeny. The tendencies then must spring from the belief that mating with similar individuals with presumably similar genes will ensure your genes are passed on to the next generation to be spread further.

I.

1. The Genotype shown by the two individuals here is this society’s standard - as it codes for the accepted phenotype (physical appearance); that is, light blue faces.

2. The two individuals are attracted to each other, since they share mutual characteristics and therefore most likely also share DNA sequences (genes) that code for these outward appearances.

3. The parents’ mutual genes for face color are passed on to their offspring, which facilitates the spreading of their genes to future generations, benefiting both parents.

II.

1. The individual on the right possesses the common, accepted light blue face genotype (RR); however, the one on the left has a rare, generally disliked orange face genotype (rr).

2. The two organisms are repulsed by each other, since their physical characteristics are different and therefore the genes that code for these quirks.

3. No children are had, seeing as both organisms would be faced with uncertainty over whether their progeny (children) would carry their genes to the next generation.

III.

1. Both individuals possess the rare orange face color gene (rr) that is generally found repulsive by most members of society.

2. The two organisms are attracted to one another, even though most others find the characteristic repulsive since they have the same gene for face color (rr).

3. The members pass their mutual gene for orange face color on to their offspring. This is thought to be the reason why two generally repulsive individuals would be mutually attracted to one another. The rare genotype (rr) possessed by both of the members that results in the repulsive quirks causes the odd individuals to want to reproduce together since it will be guaranteed that the rare (rr) genotype will be passed on to the next generation and spread.