Inocenc VIII.

Jeho Svatost Inocenc VIII.
213. papež
Papež Inocenc VIII.
Církev	římskokatolická
Zvolení	29. srpna 1484
Uveden do úřadu	12. září 1484 (intronizace)
Pontifikát skončil	25. července 1492
Předchůdce	Sixtus IV.
Nástupce	Alexandr VI.
Znak
Svěcení
Kardinálská kreace	7. května 1473
Osobní údaje
Rodné jméno	Giovanni Battista Cybo
Datum narození	1432
Místo narození	Janov, Janovská republika
Datum úmrtí	25. července 1492
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Potomci	Franceschetto Cybo
Příbuzní	Lorenzo Cybo de Mari (sourozenec) Innocenzo Cybo, Caterina Cybo, Lorenzo Cybo a Jean-Baptiste Cibo (vnoučata)
Seznam papežů nosících jméno Inocenc multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inocenc VIII. (1432 Janov – 25. července 1492 Řím)^[1], vlastním jménem Giovanni Battista Cybo, byl papežem v letech 1484 až 1492.

Od mládí Inocenc žil v Neapoli, kde jeho otec pracoval jako městský úředník, ale mnohem více se cítil být Janovanem.^[2] Roku 1467 byl Giovanni Battista Cybo jmenován biskupem v Savoně, roku 1472 v Molfettě; roku 1473 získal kardinálský klobouk.^[1] V dalších letech působil jako legát, kdy navštívil Německo a Uhry v roce 1480 a Sienu v roce 1483.^[2] Roku 1484 si zajistil papežskou volbu tím, že noc před vlastní volbou podplatil ostatní kardinály.^[zdroj?] Tato volba, ke které došlo 29. srpna 1484, byla obecně považována za simonii. Papežská politika jeho předchůdce Sixta IV. počítala s tím, že se papežem stane Giuliano della Rovere, synovec Sixta IV., který se později stal papežem (Julius II.).

Jako papež byl Inocenc VIII. velmi slabý, nestálý a závislý na mínění druhých. Během svého pontifikátu měl i výrazné finanční problémy; neváhal dát do zástavy ani papežskou mitru a tiáru. Měl marnivý život (známý je jeho výrok: „Když už jsme jednou papežem, tak si to pořádně užijme.“).

Podporoval široce inkvizici a ve své nechvalně proslulé bule Summis desiderantes affectibus (1484) podpořil čarodějné procesy, které pořádali v Německu Heinrich Kramer a Jakob Sprenger, autoři knihy Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Tato bula je prvním církevním dokumentem, v nímž je s čarodějnictvím nakládáno nikoli jako s pověrou, ale se skutečností. Bula měla dalekosáhlý vliv na prudký rozmach čarodějnických procesů, který vrcholil v následujícím století. V roce 1487 jmenoval Tomáse de Torquemadu velkým inkvizitorem Španělska.

Inocenc VIII. měl politické spory s neapolským králem Ferrantem, který mu odpíral lenní závislost. Vojensky byl však neschopný, navíc jej nepodpořil francouzský král Karel VIII. V srpnu 1486 proto musel s Neapolí uzavřít příměří, které ovšem neapolský král brzy porušil. Nově vypuklou válku roku 1492 mohl ukončit dvojím sňatkem – svého syna Francesca Cyba, neschopného hráče a pijana, s Magdalenou Medicejskou jeho vnučky s Ferrantovým strýcem.

Dne 31. prosince 1487 vydal apoštolskou konstituci nazvanou Non debet reprehensibile, jíž byl ustanoven Apoštolský sekretariát. Zpočátku ho tvořilo 24 apoštolských sekretářů, z nichž jednomu, nazvanému "Secretarius domesticus", byla svěřena předsednická funkce.

Inocenc VIII. po sobě zanechal mnoho dětí (populární dobové dvojverší jej nazývá „otcem Říma“), jeho vláda je také charakterizována značným nepotismem:

Octo Nocens pueros genuit, totidemque puellas;
Hunc merito poterit dicere Roma patrem.

Osm Vinný kloučků porodil, stejně tak i holek,
tak jej Řím poprávu mohl nazvat otcem.^{[pozn. 1]}

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Inocenc VIII. na Wikimedia Commons
• Osoba Inocenc VIII. ve Wikicitátech