Interhalogen

Interhalogeny (také interhalové sloučeniny) jsou anorganické dvouprvkové sloučeniny, které mají v molekule atomy dvou různých halogenů. Většina interhalogenů jsou binární sloučeniny s obecným vzorcem XYn, kde n = 1, 3, 5 nebo 7 a X je méně elektronegativní halogen. Hodnota n je vždy lichá, kvůli liché vaznosti halogenů. Elektronegativnější halogen (Y) má oxidační číslo -I a elektropozitivnější halogen (X) má oxidační číslo I, III, V nebo VII v závislosti na n.

Existence žádného interhalogenu obsahujícího tři nebo více různých halogenů není s jistotou potvrzena, ačkoli existují informace, že byly získány IFCl2 a IF2Cl.[1][2][3]

Příklady interhalogenů

FF2
ClClF, ClF3, ClF5Cl2
BrBrF, BrF3, BrF5BrClBr2
IIF, IF3, IF5, IF7ICl, (ICl3)2IBr, IBr3I2
AtneznámýAtClAtBrAtIAt2(?)
FClBrIAt

Příprava interhalogenů

Interhalogeny lze připravit přímou syntézou z prvků. Výsledný produkt ovlivňuje teplota, tlak a poměr jednotlivých halogenů v reakci.[4][5] Vyšší interhalogeny lze připravit reakcí nižších interhalogenů s daným halogenem.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Encyclopedia of physical science and technology. Příprava vydání Robert A. Meyers. 3rd ed. vyd. San Diego: Academic Press 18 s. ISBN 978-0-12-227410-7. 
  2. ↑ MURTHY, C. Parameshwara. University Chemistry, Vol. I. [s.l.]: New Age International 660 s. Dostupné online. ISBN 978-81-224-0742-6. S. 675. (anglicky) 
  3. ↑ Inorganic Chemistry. [s.l.]: PHI Learning Pvt. Ltd. 1076 s. Dostupné online. ISBN 978-81-203-4308-5. (anglicky) 
  4. ↑ HOUSECROFT, Catherine; SHARPE, Alan G. Inorganic Chemistry eBook. [s.l.]: Pearson Higher Ed 1257 s. Dostupné online. ISBN 978-0-273-74278-4. S. 605. (anglicky) 
  5. ↑ a b SHARMA, R. K. Inorganic Reaction Mechanisms. [s.l.]: Discovery Publishing House 326 s. Dostupné online. ISBN 978-81-8356-226-3. S. 106. (anglicky) 

Literatura

  • P. B. Saxena (2007). Chemistry of Interhalogen Compounds. Discovery Publishing House. ISBN 81-8356-243-4 náhled na knihách Google

Související články

Externí odkazy