Internační tábor Svatobořice
| Internační tábor Svatobořice | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poloha | |
| Adresa | Svatobořice-Mistřín,  Česko |
| Souřadnice | 48°59′27,26″ s. š., 17°6′3,96″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 106492 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Internační tábor Svatobořice byl založen vládou Rakouska-Uherska během první světové války jako tábor pro uprchlíky před ruskou frontou. V letech 1914–1920 jím prošlo více než 7 000 osob ukrajinské, rusínské, polské národnosti a židovského vyznání. Mezi válkami sloužil jako chudobinec a transitní tábor pro vystěhovalce ze Slovenska.
Od Mnichova 1938 byl používán jako internační tábor pro „osoby nespolehlivé pro stát“. V roce 1942 začal být používán pro příbuzné uprchlých Čechů. Oficiálně byl zřízen ve Svatobořicích internační tábor (Internierungslager Swatoborschitz Bez. Gaya). Bylo zatčeno 1 100 osob v Čechách a 800 na Moravě. V táboře byli internováni i židé, postupně převážení do jiných koncentračních lágrů na smrt.
Tábor byl sice střežen četnictvem, ale měl všechny atributy koncentračního tábora – čtyřmetrový plot s třemi vrstvami ostnatého drátu, strážní věže, světlomety a mučení. Za období internace prošlo lágrem kolem 3 500 vězňů.[1] Byly zde vězněny i děti rodičů popravených za heydrichiády.
Po osvobození Rudou armádou zde byli vězněni kolaboranti a němečtí zajatci. V roce 1948 byl tábor vyprázdněn a sloužil pak přechodně pro Řeky, kteří přišli do Československa z Řecka v roce 1950.
Dne 7. října 2017 byly na místě tábora otevřeny památník a muzeum.[2][3]
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Internační tábor Svatobořice na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ PROKOPOVÁ, Milada. Nemoci a stovky mrtvých. U Kyjova postavili památník krutému lágru. iDNES.cz [online]. 2017-10-15 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online.
- ↑ HORÁKOVÁ, Veronika. Do „lágru“ vstoupí přes vagon, hrůzy nacismu připomene muzeum a památník. iDNES.cz [online]. 2017-10-01 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online.
- ↑ KUX, Jan. Internační tábor Svatobořice u Kyjova [online]. [cit. 2018-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-08.
Související články
Literatura
- FRANTIŠEK, Ráček; JAN, Kux. Internační tábor Svatobořice. [s.l.]: Obecní úřad Svatobořice-Mistřín, 1995. 200 s. ISBN 80-901892-1-0.
- BŘEZOVSKÁ, Šárka. Internační tábor Svatobořice 1942–1945. Brno, 2009 [cit. 2018-10-02]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Tomáš Dvořák. Dostupné online.
- LUŽOVÁ, Kateřina. Obec Svatobořice v kontextu Internačního tábora ve Svatobořicích. , 2016 [cit. 2018-10-02]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Pavel Kopeček, Ph.D.. Dostupné online.
- TIŠLIAR, Pavol. Baráky u Svatobořic : Pohled do dějin 1914-1950. 2019.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Svatobořice-Mistřín, okres Hodonín, část Svatobořice. Památník bývalého internačního tábora.