Internazionali BNL d'Italia 2018
| Internazionali BNL d'Italia 2018 | |
|---|---|
| Datum | 13.–20. května 2018 |
| Ročník | 75. |
| Místo | Řím, Itálie |
| Dějiště | Foro Italico |
| Kategorie | ATP World Tour Masters 1000 |
| Kategorie | WTA Premier 5 |
| Dotace | 5 444 985 EUR (muži) 2 703 000 EUR (ženy) |
| Soutěže | 56 dvouhra / 24 čtyřhra (muži) 56 dvouhra / 28 čtyřhra (ženy) |
| Povrch | antuka / venku |
| Vítězové | |
| mužská dvouhra | |
 Rafael Nadal | |
| ženská dvouhra | |
 Elina Svitolinová | |
| mužská čtyřhra | |
 Juan Sebastián Cabal / Robert Farah | |
| ženská čtyřhra | |
 Ashleigh Bartyová /  Demi Schuursová | |
| Internazionali BNL d'Italia | |
< 2017 2019 > | |
Internazionali BNL d'Italia 2018, známý také pod názvy Italian Open 2018 nebo Rome Masters 2018, byl společný tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v areálu Foro Italico na otevřených antukových dvorcích. Konal se mezi 13. až 20. květnem 2018 v italské metropoli Římě jako sedmdesátý pátý ročník turnaje.
Mužská polovina se po grandslamu a Turnaji mistrů řadila do třetí nejvyšší kategorie okruhu ATP World Tour Masters 1000 a její dotace činila 5 444 985 eur. Ženská část disponovala rozpočtem 2 703 000 eur a byla součástí kategorie WTA Premier 5.
Nejvýše nasazenými hráči v soutěžích dvouher se stali mužská světová dvojka, Španěl Rafael Nadal a první žena klasifikace Simona Halepová z Rumunska. Jako poslední přímí účastníci do dvouher nastoupili americký 54. hráč pořadí Ryan Harrison a 47. žena klasifikace Maria Sakkariová z Řecka.[1][2]
Mužskou dvouhru vyhrál druhý hráč světa Rafael Nadal ze Španělska, čímž si připsal sedmdesátý osmý singlový titul na okruhu ATP Tour. V této statistice se odpoutal od čtvrtého Johna McEnroea. Navýšil také rekordní počet osmi vítězství na Rome Masters, padesáti šesti triumfů z antuky a třiceti dvou trofejí v sérii Masters.[3] Debutovou trofej z kategorie Masters si v mužské čtyřhře odvezl kolumbijský pár Juan Sebastián Cabal a Robert Farah, jehož členové společně vyhráli jedenáct turnajů.[4]
Potřetí v kariéře obhájila ukrajinská světová čtyřka Elina Svitolinová turnajové vítězství, když si z ženské dvouhry odvezla dvanáctý singlový titul na okruhu WTA Tour.[5] První společnou trofej z ženské čtyřhry vybojoval australsko-nizozemský pár Ashleigh Bartyová a Demi Schuursová.[6]
Turnaj vygeneroval dvě nové světové jedničky, když se po týdenní přestávce pošesté do čela mužské singlové klasifikace vrátil Rafael Nadal.[3] Historicky první chorvatskou světovou jedničkou v tenise se stal Mate Pavić, který ovládl vrchol deblové klasifikace a ve 24 letech se stal nejmladší mužskou jedničkou čtyřhry od roku 1996.[7]
Rozdělení bodů a finančních odměn
Rozdělení bodů
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | Q | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů | 1000 | 600 | 360 | 180 | 90 | 45 | 10 | 25 | 16 | 0 |
| čtyřhra mužů | 0 | — | — | — | — | |||||
| dvouhra žen | 900 | 585 | 350 | 190 | 105 | 60 | 10 | 30 | 20 | 1 |
| čtyřhra žen | 5 | — | — | — | — |
Finanční odměny
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů[2][8] | €935 385 | €458 640 | €230 830 | €117 375 | €60 945 | €32 135 | €17 350 | €4 000 | €2 040 |
| dvouhra žen[1][9] | €507 100 | €253 425 | €126 590 | €58 313 | €28 910 | €14 840 | €7 627 | €4 245 | €2 184 |
| čtyřhra mužů[10] | €289 670 | €141 820 | €71 130 | €35 510 | €18 870 | €9 960 | — | — | — |
| čtyřhra žen[11] | €145 167 | €73 322 | €36 293 | €18 269 | €9 227 | €4 572 | — | — | — |
| částka ve čtyřhrách je uvedena na pár | |||||||||
Dvouhra mužů
Nasazení
| Stát | Hráč[2] | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|
| Španělsko | Rafael Nadal | 2. | 1. |
 Německo | Alexander Zverev | 3. | 2. |
 Bulharsko | Grigor Dimitrov | 4. | 3. |
 Chorvatsko | Marin Čilić | 5. | 4. |
 Argentina | Juan Martín del Potro | 6. | 5. |
 Rakousko | Dominic Thiem | 8. | 6. |
 Jižní Afrika | Kevin Anderson | 7. | 7. |
 USA | John Isner | 9. | 8. |
 Belgie | David Goffin | 10. | 9. |
| Španělsko | Pablo Carreño Busta | 11. | 10. |
 Srbsko | Novak Djoković | 18. | 11. |
| USA | Sam Querrey | 12. | 12. |
| USA | Jack Sock | 14. | 13. |
| Argentina | Diego Schwartzman | 15. | 14. |
 Česko | Tomáš Berdych | 17. | 15. |
 Francie | Lucas Pouille | 16. | 16. |
| Žebříček ATP k 14. květnu 2018 | |||
Jiné formy účasti
Následující hráči obdrželi divokou kartu do hlavní soutěže:
Následující hráči postoupili z kvalifikace[2]:
Filippo Baldi
Nikoloz Basilašvili
Federico Delbonis
Nicolás Jarry
Malek Džazírí
Frances Tiafoe
Stefanos Tsitsipas
Odhlášení
- před zahájením turnaje
Roberto Bautista Agut → nahradil jej Steve Johnson
Čong Hjon → nahradil jej 
Alexandr Dolgopolov
Roger Federer → nahradil jej 
Denis Shapovalov
Filip Krajinović → nahradil jej 
Aljaž Bedene
Nick Kyrgios → nahradil jej Ryan Harrison
Andy Murray → nahradil jej Leonardo Mayer- Milos Raonic → nahradil jej
Peter Gojowczyk 
Andrej Rubljov → nahradil jej Daniil Medveděv
Jo-Wilfried Tsonga → nahradil jej Benoît Paire
Skrečování
Borna Ćorić (poranění krku)[2]
Mužská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráč[10] | Stát | Hráč[10] | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
 Polsko | Łukasz Kubot |  Brazílie | Marcelo Melo | 3. | 1. |
| Rakousko | Oliver Marach | Chorvatsko | Mate Pavić | 7. | 2. |
| USA | USA | ||||
 Finsko | Henri Kontinen | Austrálie | John Peers | 15. | 4. |
 Spojené království | Jamie Murray | Brazílie | Bruno Soares | 27. | 5. |
| Kolumbie | Juan Sebastián Cabal | Kolumbie | Robert Farah | 37. | 6. |
 Indie | Rohan Bopanna | Francie | Édouard Roger-Vasselin | 44. | 7. |
| Španělsko | Feliciano López | Španělsko | Marc López | 46. | 8. |
| Žebříček ATP k 14. květnu 2018; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru | |||||
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
- Simone Bolelli / Fabio Fognini
- Julian Ocleppo / Andrea Vavassori
ásledující pár nastoupil z pozice náhradníka:
Odhlášení
- před zahájením turnaje
Ženská dvouhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[1] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|
 Rumunsko | Simona Halepová | 1. | 1. |
 Dánsko | Caroline Wozniacká | 2. | 2. |
| Španělsko | Garbiñe Muguruzaová | 3. | 3. |
| Ukrajina | Elina Svitolinová | 4. | 4. |
 Lotyšsko | Jeļena Ostapenková | 5. | 5. |
| Česko | Karolína Plíšková | 6. | 6. |
| Francie | Caroline Garciaová | 7. | 7. |
| USA | Venus Williamsová | 8. | 8. |
| USA | Sloane Stephensová | 9. | 9. |
| Česko | |||
| Německo | Angelique Kerberová | 11. | 11. |
| USA | Coco Vandewegheová | 13. | 12. |
| USA | Madison Keysová | 14. | 13. |
 Rusko | Darja Kasatkinová | 15. | 14. |
| Lotyšsko | Anastasija Sevastovová | 17. | 15. |
| Austrálie | Ashleigh Bartyová | 18. | 16. |
 Slovensko | Magdaléna Rybáriková | 19. | 17. |
| Žebříček WTA k 7. květnu 2018 | |||
Jiné formy účasti
Následující hráčky obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Následující hráčky nastoupily do hlavní soutěže pod žebříčkovou ochranou:
Následující hráčky postoupily z kvalifikace:
- Danielle Collinsová
- Polona Hercogová
Sie Šu-wej
Kaia Kanepiová- Ajla Tomljanovićová
Alison Van Uytvancková- Donna Vekićová
- Natalja Vichljancevová
TNásledující hráčky postoupily z kvalifikace jako tzv. šťastné poražené:
Odhlášení
- před zahájením turnaje
- Alizé Cornetová → nahradila ji Jelena Vesninová
- Julia Görgesová → nahradila ji
Tímea Babosová 
Petra Kvitová → nahradila ji Aleksandra Krunićová- Jekatěrina Makarovová → nahradila ji
Aryna Sabalenková - Elise Mertensová → nahradila ji Maria Sakkariová
- Serena Williamsová → nahradila ji
Zarina Dijasová
Ženská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[11] | Stát | Hráčka[11] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
| Rusko | Rusko | ||||
| Česko | Andrea Sestini Hlaváčková | Česko | Barbora Strýcová | 17. | 2. |
 Maďarsko | Tímea Babosová | Francie | Kristina Mladenovicová | 18. | 3. |
 Kanada | Gabriela Dabrowská |  Čína | Sü I-fan | 25. | 4. |
 Čínská Tchaj-pej | Latisha Chan | USA | Bethanie Mattek-Sandsová | 32. | 5. |
| Česko | Barbora Krejčíková | Česko | Kateřina Siniaková | 33. | 6. |
 Slovinsko | Andreja Klepačová | Španělsko | María José Martínez Sánchezová | 34. | 7. |
| Austrálie | Ashleigh Bartyová | Nizozemsko | Demi Schuursová | 35. | 8. |
| Žebříček WTA k 7. květnu 2018; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru | |||||
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
- Deborah Chiesaová / Alice Matteucciová
- Sara Erraniová / Martina Trevisanová
- Olga Savčuková / Elina Svitolinová
Následující pár nastoupil z pozice náhradníka:
Odhlášení
- před zahájením turnaje
Přehled finále
Mužská dvouhra
- Rafael Nadal vs. Alexander Zverev, 6–1, 1–6, 6–3
Ženská dvouhra
- Elina Svitolinová vs.
Simona Halepová, 6–0, 6–4
Mužská čtyřhra
Juan Sebastián Cabal / Robert Farah vs. Pablo Carreño Busta / 
João Sousa, 3–6, 6–4, [10–4]
Ženská čtyřhra
- Ashleigh Bartyová /
Demi Schuursová vs. Andrea Sestini Hlaváčková / Barbora Strýcová, 6–3, 6–4
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2018 Internazionali BNL d'Italia na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Ženská dvouhra na Internazionali BNL d'Italia 2018 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Internazionali BNL d'Italia 2018 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal i za pomoci deště udolal Zvereva. Osmý titul z Říma ho vrátí do čela žebříčku [online]. TenisPortal.cz, 2018-05-20 [cit. 2018-05-21]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Kolumbijci Cabal a Farah v Římě získali první titul z turnaje Masters [online]. TenisPortal.cz, 2018-05-20 [cit. 2018-05-21]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Svitolinová v Římě smetla Halepovou a obhájila titul! [online]. ŘÍM: TenisPortal.cz, 2018-05-20 [cit. 2018-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sestini Hlaváčková se Strýcovou si poprvé zahrály finále, titul z Říma ale nezískaly [online]. TenisPortal.cz, 2018-05-20 [cit. 2018-05-20]. Dostupné online.
- ↑ By the Numbers: Pavic Makes History, Nadal Undaunted [online]. 18-05-2018 [cit. 2018-05-19]. Dostupné online.
- ↑ Internazionali BNL d'Italia 2018 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kvalifikace ženské dvouhry na Internazionali BNL d'Italia 2018 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Internazionali BNL d'Italia 2018 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Ženská čtyřhra na Internazionali BNL d'Italia 2018 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
| zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
| žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
| červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
| modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
| bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
| černá | rendered as RGB 0 0 0 |
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
.svg)
Georgian flag in Pantone MS.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Finská vlajka
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
