Internazionali BNL d'Italia 2020 – ženská čtyřhra

Internazionali BNL d'Italia 2020
VítězkyČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Česko Barbora Strýcová
FinalistkyNěmecko Anna-Lena Friedsamová
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
Výsledek6–2, 6–2
Soutěže
mužská dvouhramužská čtyřhra
ženská dvouhraženská čtyřhra
2019 •• 2021 >

Ženská čtyřhra Internazionali BNL d'Italia 2020 probíhala ve druhé polovině září 2020, v dodatečně určeném termínu v důsledku pandemie covidu-19. Do deblové soutěže římského tenisového turnaje hraného na antuce nastoupilo dvacet osm dvojic. Obhájcem titulu byl bělorusko-australský pár Viktoria Azarenková a Ashleigh Bartyová,[1] jehož členky do soutěže nezasáhly.

Vítězem se stal první světový pár složený z Tchajwanky Sie Šu-wej a Češky Barbory Strýcové, který ve finále zdolal německo-rumunskou dvojici Anna-Lena Friedsamová a Ioana Raluca Olaruová po dvousetovém průběhu 6–2 a 6–2. Obě šampionky si do žebříčku WTA připsaly 900 bodů a na cestě za titulem neztratily žádnou sadu. V probíhající sezóně navázaly na triumfy z Brisbane, Dubaje a Dauhá, což znamenalo, že ovládly čtyři z pěti turnajů, do nichž jako pár nastoupily. Společně vybojovaly devátou trofej. 34letá Sieová si připsala dvacátý osmý deblový titul na okruhu WTA Tour a pro Strýcovou téhož věku to bylo třicáté první turnajové vítězství.[2]

Nasazení párů

Čtyři nejvýše nasazené páry obdržely volný los do druhého kola.

  1. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej / Česko Barbora Strýcová (vítězky)
  2. Maďarsko Tímea Babosová / Čína Čang Šuaj (2. kolo)
  3. Kanada Gabriela Dabrowská / Lotyšsko Jeļena Ostapenková 2. kolo)
  4. USA Nicole Melicharová / Nizozemsko Demi Schuursová (2. kolo)
  5. Belgie Kirsten Flipkensová / Belgie Elise Mertensová (odstoupily)
  6. Rusko Veronika Kuděrmetovová / Česko Kateřina Siniaková (čtvrtfinále)
  7. Japonsko Šúko Aojamová / Japonsko Ena Šibaharaová (semifinále)
  8. USA Sofia Keninová / USA Bethanie Matteková-Sandsová (1. kolo)

Pavouk

Legenda

Finálová fáze

Semifinále Finále
1 Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
 Česko Barbora Strýcová
76 
  USA Hayley Carterová
 Brazílie Luisa Stefaniová
54 
 1 Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
 Česko Barbora Strýcová
66
 
   Německo Anna-Lena Friedsamová
 Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
22
  Německo Anna-Lena Friedsamová
 Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
36[10]
7 Japonsko Šúko Aojamová
 Japonsko Ena Šibaharaová
62[4] 

Horní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
 
  1 Čínská Tchaj-pej Š-w Sie
 Česko B Strýcová
66 
  Japonsko N Hibino
 Japonsko M Ninomija
17[10]   Japonsko N Hibino
 Japonsko M Ninomija
00 
WC Itálie E Cocciaretto
 Itálie M Trevisan
65[5]   1 Čínská Tchaj-pej Š-w Sie
 Česko B Strýcová
776 
WC Itálie G Gatto-Monticone
 Itálie J Paolini
66   6 Rusko V Kuděrmetova
 Česko K Siniaková
654 
  Gruzie O Kalašnikova
 Německo L Siegemund
34  WC Itálie G Gatto-Monticone
 Itálie J Paolini
10
  USA K Christian
 Mexiko G Olmos
23  6 Rusko V Kuděrmetova
 Česko K Siniaková
66 
6 Rusko V Kuděrmetova
 Česko K Siniaková
66   1 Čínská Tchaj-pej Š-w Sie
 Česko B Strýcová
76
    USA H Carter
 Brazílie L Stefani
54
  3 Kanada G Dabrowski
 Lotyšsko J Ostapenko
53 
  Austrálie E Perez
 Austrálie S Sanders
362   Česko L Hradecká
 Slovinsko A Klepač
76 
  Česko L Hradecká
 Slovinsko A Klepač
677    Česko L Hradecká
 Slovinsko A Klepač
774[8]
  USA H Carter
 Brazílie L Stefani
677    USA H Carter
 Brazílie L Stefani
656[10] 
  Rusko A Blinkova
 Kazachstán J Rybakina
465   USA H Carter
 Brazílie L Stefani
776
  Ukrajina L Kičenok
 Ukrajina N Kičenok
45  Alt USA C Gauff
 USA C McHale
653 
Alt USA C Gauff
 USA C McHale
67 

Dolní polovina

První kolo Druhé kolo Čtvrtfinále Semifinále
8 USA S Kenin
 USA B Mattek-Sands
14 
  Německo A-L Friedsam
 Rumunsko R Olaru
66   Německo A-L Friedsam
 Rumunsko R Olaru
66 
  Japonsko M Kato
 USA S Santamaria
63[10]   Japonsko M Kato
 USA S Santamaria
43 
  Japonsko M Doi
 Česko R Voráčová
46[6]    Německo A-L Friedsam
 Rumunsko R Olaru
577[10] 
Alt Polsko M Linette
 USA B Pera
66   Alt Polsko M Linette
 USA B Pera
764[8] 
  Chile A Guarachi
 USA D Krawczyk
24  Alt Polsko M Linette
 USA B Pera
66
  4 USA N Melichar
 Nizozemsko D Schuurs
22 
    Německo A-L Friedsam
 Rumunsko R Olaru
36[10]
7 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
66   7 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
62[4]
  Nizozemsko K Bertens
 Nizozemsko A Rus
34  7 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
66 
  Rumunsko S Halep
 Rumunsko M Niculescu
66   Rumunsko S Halep
 Rumunsko M Niculescu
13 
  Ukrajina E Svitolina
 Ukrajina D Jastremska
01   7 Japonsko Š Aojama
 Japonsko E Šibahara
66
  USA A Muhammad
 Austrálie Ar Rodionova
66    USA A Muhammad
 Austrálie Ar Rodionova
03 
PR Kanada S Fichman
 Rusko V Zvonareva
44   USA A Muhammad
 Austrálie Ar Rodionova
62[10]
  2 Maďarsko T Babos
 Čína Čang Šuaj
46[5] 
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2020 Italian Open – Women's Doubles na anglické Wikipedii.

  1. 'We kept pushing until the end': Azarenka and Barty blast to Rome doubles title [online]. WTA Tour, Inc., 2019-05-19 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Strýcová se Sie Šu-wej získaly v Římě čtvrtý titul v sezoně [online]. České noviny, 2020-09-20 [cit. 2020-09-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Internazionali BNL d'Italia 2020 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2020-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování