Internazionali BNL d'Italia 2023
| Internazionali BNL d'Italia 2023 | |
|---|---|
 (c) Itto Ogami, CC BY 3.0 Areál Foro Italico | |
| Datum | 9.–21. května 2023 |
| Ročník | 80. |
| Místo | Řím, Itálie |
| Dějiště | Foro Italico |
| Kategorie | ATP Tour Masters 1000 |
| Kategorie | WTA 1000 |
| Dotace | 8 637 966 EUR (muži) 3 572 618 EUR (ženy) |
| Prize money | 7 705 780 EUR (muži) 3 572 618 EUR (ženy) |
| Ředitel | Sergio Palmieri |
| Soutěže | 96 dvouhra (48 kvalifikace) / 32 čtyřhra |
| Povrch | antuka / venku |
| Vítězové | |
| mužská dvouhra | |
| Daniil Medveděv | |
| ženská dvouhra | |
 Jelena Rybakinová | |
| mužská čtyřhra | |
 Hugo Nys /  Jan Zieliński | |
| ženská čtyřhra | |
 Storm Hunterová /  Elise Mertensová | |
| Internazionali BNL d'Italia | |
< 2022 | |
Internazionali BNL d'Italia 2023, známý jako Italian Open 2023 či Rome Masters 2023, byl profesionální tenisový turnaj mužského okruhu ATP Tour a ženského okruhu WTA Tour v areálu Foro Italico. Jubilejní osmdesátý ročník Rome Masters probíhal mezi 9. až 21. květnem 2023 v italské metropoli Římě na antukových dvorcích.[1][2][3]
Vůči předchozím ročníkům doznal herní formát výrazných změn. Termín byl prodloužen do dvou kalendářních týdnů, po vzoru Indian Wells Masters a Miami Masters z téže kategorie, s dvoudenní kvalifikací a navazující dvanáctidenní hlavní soutěží. Startovní pole bylo rovněž po vzoru amerických turnajů rozšířeno na 96 singlistů a ženská čtyřhra dorovnala 32 páry soutěž mužského deblu.[1] Mužský turnaj dotovaný 8 637 966 eury patřil do kategorie ATP Tour Masters 1000. Ženská událost s rozpočtem 3 572 618 eur náležela do kategorie WTA 1000. Nejvýše nasazenými singlisty se staly světové jedničky obhajující trofeje, Srb Novak Djoković a Polka Iga Świąteková.[4][5] Jako poslední přímí účastníci do dvouher nastoupili brazilský 80. hráč žebříčku Thiago Monteiro[6] a francouzská 70. tenistka světa Alizé Cornetová.[7][2][3]
V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohli dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.[8]
Jubilejní dvacátý singlový titul na okruhu ATP Tour vybojoval 27letý Daniil Medveděv, který získal šestý Masters. Až při čtvrtém startu na Rome Masters vyhrál poprvé zápas. Jako první tenista otevřené éry získal prvních dvacet titulů ve dvaceti různých městech.[9] Pátou trofej z dvouhry okruhu WTA Tour, a druhou v sérii WTA 1000, si odvezla 23letá Kazachstánka Jelena Rybakinová, které tři ze šesti soupeřek utkání skrečovaly. Poprvé v kariéře se posunula do elitní světové pětky, na 4. místo.[10] Mužskou čtyřhru ovládli Monačan Hugo Nys s Polákem Janem Zielińskim, znamenající pro ně druhou párovou trofej. Nys se stal historicky prvním monackým vítězem turnaje Masters.[11][12] První společnou trofej z ženského debla si odvezly bývalá světová jednička Elise Mertensová z Belgie s Australankou Storm Hunterovou, která se poprvé posunula na 5. příčku deblové klasifikace.[13]
Rozdělení bodů a finančních odměn
Rozdělení bodů
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | 96 v kole | Q | Q2 | Q1 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů | [5][14] | 1000 | 600 | 360 | 180 | 90 | 45 | 25 | 10 | 16 | 8 | 0 |
| čtyřhra mužů | [15] | 0 | — | — | — | — | — | |||||
| dvouhra žen | [4][16] | 650 | 390 | 215 | 120 | 65 | 35 | 10 | 30 | 20 | 2 | |
| čtyřhra žen | [17] | 10 | — | — | — | — | — | |||||
Finanční odměny
| Soutěž | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | 96 v kole | Q2 | Q1 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra mužů | [5][14] | 1 105 265 € | 580 000 € | 308 790 € | 161 525 € | 84 900 € | 48 835 € | 27 045 € | 16 340 € | 8 265 € | 4 510 € |
| dvouhra žen | [4][16] | 521 754 € | 272 200 € | 143 490 € | 73 930 € | 39 130 € | 22 700 € | 12 652 € | 7 828 € | 5 982 € | 3 110 € |
| čtyřhra mužů | [15] | 382 420 € | 202 850 € | 108 190 € | 54 840 € | 29 300 € | 15 780 € | — | — | — | — |
| čtyřhra žen | [17] | 182 170 € | 96 430 € | 51 790 € | 25 900 € | 13 840 € | 7 590 € | — | — | — | — |
| ve čtyřhrách jsou částky uvedeny na pár | |||||||||||
Dvouhra mužů
Nasazení
| Stát | Hráč[5] | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|
 Srbsko | Novak Djoković | 1. | 1. |
 Španělsko | Carlos Alcaraz | 2. | 2. |
| Daniil Medveděv | 3. | 3. | |
 Norsko | Casper Ruud | 4. | 4. |
 Řecko | Stefanos Tsitsipas | 5. | 5. |
| Andrej Rubljov | 6. | 6. | |
 Dánsko | Holger Rune | 7. | 7. |
 Itálie | Jannik Sinner | 8. | 8. |
 USA | Taylor Fritz | 9. | 9. |
 Kanada | Félix Auger-Aliassime | 10. | 10. |
| Karen Chačanov | 11. | 11. | |
| USA | Frances Tiafoe | 12. | 12. |
 Spojené království | Cameron Norrie | 13. | 13. |
| Polsko | Hubert Hurkacz | 15. | 14. |
 Chorvatsko | Borna Ćorić | 16. | 15. |
| USA | Tommy Paul | 17. | 16. |
| Austrálie | Alex de Minaur | 18. | 17. |
| Itálie | Lorenzo Musetti | 19. | 18. |
 Německo | Alexander Zverev | 22. | 19. |
| Spojené království | Daniel Evans | 24. | 20. |
| Španělsko | Roberto Bautista Agut | 25. | 21. |
| USA | Sebastian Korda | 29. | 22. |
 Nizozemsko | Botic van de Zandschulp | 30. | 23. |
 Argentina | Francisco Cerúndolo | 31. | 24. |
 Japonsko | Jošihito Nišioka | 32. | 25. |
 Bulharsko | Grigor Dimitrov | 33. | 26. |
| Španělsko | Alejandro Davidovich Fokina | 34. | 27. |
| USA | Ben Shelton | 35. | 28. |
| Nizozemsko | Tallon Griekspoor | 36. | 29. |
| Srbsko | Miomir Kecmanović | 37. | 30. |
| Španělsko | Bernabé Zapata Miralles | 38. | 31. |
 Česko | Jiří Lehečka | 39. | 32. |
| Žebříček ATP k 8. květnu 2023 | |||
Jiné formy účasti
Divoké karty
Matteo Arnaldi- Fabio Fognini
- Luca Nardi
- Francesco Passaro
- Giulio Zeppieri
Žebříčková ochrana
Kvalifikanti
- Podrobnější informace naleznete v článkové sekci Kvalifikace.
Daniel Altmaier
Juan Manuel Cerúndolo- Flavio Cobolli
Arthur Fils- Yannick Hanfmann
Thanasi Kokkinakis
Fábián Marozsán
Pedro Martínez- Alexandre Müller
- Stefano Napolitano
- Alexei Popyrin
- Roman Safiullin
Šťastní poražení
- Hugo Grenier
- Alexandr Ševčenko
Odhlášení
- Matteo Berrettini → nahradil jej Christopher O'Connell
- Benjamin Bonzi → nahradil jej
Filip Krajinović 
Jenson Brooksby → nahradil jej Marco Cecchinato- Pablo Carreño Busta → nahradil jej
Stan Wawrinka 
Marin Čilić → nahradil jej Ugo Humbert- Federico Coria → nahradil jej
David Goffin 
Jack Draper → nahradil jej Jaume Munar
Tallon Griekspoor → rnahradil jej Alexandr Ševčenko- Quentin Halys → nahradil jej Hugo Grenier
- John Isner → nahradil jej
Cristian Garín - Nick Kyrgios → nahradil jej
Thiago Monteiro - Rafael Nadal → nahradil jej Luca Van Assche
Denis Shapovalov → nahradil jej Jérémy Chardy
Mikael Ymer → nahradil jej 
Juan Pablo Varillas
Mužská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráč[15] | Stát | Hráč[15] | ATP | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
| Nizozemsko | Wesley Koolhof | Spojené království | Neal Skupski | 2. | 1. |
| USA | Rajeev Ram | Spojené království | Joe Salisbury | 9. | 2. |
| Chorvatsko | Ivan Dodig | USA | Austin Krajicek | 9. | 3. |
 Salvador | Marcelo Arévalo | Nizozemsko | Jean-Julien Rojer | 14. | 4. |
| Chorvatsko | Nikola Mektić | Chorvatsko | Mate Pavić | 19. | 5. |
| Spojené království | Lloyd Glasspool |  Finsko | Harri Heliövaara | 24. | 6. |
 Indie | Rohan Bopanna | Austrálie | Matthew Ebden | 26. | 7. |
 Mexiko | Santiago González |  Francie | Édouard Roger-Vasselin | 30. | 8.. |
| Žebříček ATP k 8. květnu 2023; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členů páru | |||||
Jiné formy účasti
Divoké karty
- Federico Arnaboldi / Gianmarco Ferrari
- Lorenzo Musetti / Giulio Zeppieri
- Andrea Pellegrino / Andrea Vavassori
Odhlášení
- Tallon Griekspoor / Botic van de Zandschulp → nahradili je Robin Haase / Botic van de Zandschulp
- Nathaniel Lammons / Jackson Withrow → nahradili je Nathaniel Lammons / John Peers
- Rafael Matos / David Vega Hernández → nahradili je Maxime Cressy / David Vega Hernández
Ženská dvouhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[4] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|
| Polsko | Iga Świąteková | 1. | 1. |
| Aryna Sabalenková | 2. | 2. | |
| USA | Jessica Pegulaová | 3. | 3. |
 Tunisko | Ons Džabúrová | 7. | 4. |
| Francie | Caroline Garciaová | 4. | 5. |
| USA | Coco Gauffová | 5. | 6. |
| Kazachstán | Jelena Rybakinová | 6. | 7. |
| Darja Kasatkinová | 9. | 8. | |
| Řecko | Maria Sakkariová | 8. | 9. |
| Česko | Barbora Krejčíková | 13. | 10. |
| Veronika Kuděrmetovová | 12. | 11. | |
 Brazílie | Beatriz Haddad Maiová | 15. | 12. |
| Česko | Karolína Plíšková | 14. | 13. |
| Viktoria Azarenková | 17. | 14. | |
| Jekatěrina Alexandrovová | 22. | 15. | |
| Ljudmila Samsonovová | 16. | 16. | |
| Polsko | Magda Linetteová | 19. | 17. |
| Itálie | Martina Trevisanová | 18. | 18. |
| USA | Madison Keysová | 23. | 19. |
| Chorvatsko | Donna Vekićová | 24. | 20. |
 Lotyšsko | Jeļena Ostapenková | 20. | 21. |
 Čína | Čeng Čchin-wen | 21. | 22. |
| Anastasija Potapovová | 25. | 23. | |
| Kanada | Bianca Andreescuová | 31. | 24. |
| Belgie | Elise Mertensová | 26. | 25. |
 Švýcarsko | Jil Teichmannová | 58. | 26. |
| Česko | Marie Bouzková | 38. | 27. |
| USA | Bernarda Peraová | 32. | 28. |
| Chorvatsko | Petra Martićová | 28. | 29. |
 Ukrajina | Anhelina Kalininová | 47. | 30. |
 Rumunsko | Irina-Camelia Beguová | 27. | 31. |
| Ukrajina | Marta Kosťuková | 40. | 32. |
| Žebříček WTA k 8. květnu 2023 | |||
Jiné formy účasti
Divoké karty
- Nuria Brancacciová
- Diletta Cherubiniová
- Sara Erraniová
- Matilde Paolettiová
- Lisa Pigatová
- Camilla Rosatellová
- Dalila Spiteriová
- Lucrezia Stefaniniová
Žebříčková ochrana
Kvalifikantky
- Podrobnější informace naleznete v článkové sekci Kvalifikace.
Šťastná poražená
Odhlášení
- před zahájením turnaje
- Amanda Anisimovová → nahradila ji Maryna Zanevská
- Belinda Bencicová → nahradila ji Tatjana Mariová
- Danielle Collinsová → nahradila ji
Lesja Curenková 
Čang Šuaj → nahradila ji Katie Volynetsová- Ču Lin → nahradila ji Kamilla Rachimovová
Simona Halepová → nahradila ji 
Anett Kontaveitová
Petra Kvitová → nahradila ji Lucia Bronzettiová- Emma Raducanuová → nahradila ji
Danka Kovinićová - Kateřina Siniaková → nahradila ji Cristina Bucșová
- Ajla Tomljanovićová → nahradila ji Alizé Cornetová
- Patricia Maria Țigová → nahradila ji Nuria Párrizasová Díazová
Ženská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[17] | Stát | Hráčka[17] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
| USA | Coco Gauffová | USA | Jessica Pegulaová | 7. | 1. |
| Ukrajina | Ljudmyla Kičenoková | Lotyšsko | Jeļena Ostapenková | 18. | 2. |
| USA | Desirae Krawczyková | Nizozemsko | Demi Schuursová | 21. | 3. |
| Austrálie | Storm Hunterová | Belgie | Elise Mertensová | 28. | 4. |
| Kanada | Gabriela Dabrowská | Brazílie | Luisa Stefaniová | 32. | 5. |
| Japonsko | Šúko Aojamová | Japonsko | Ena Šibaharaová | 40. | 6. |
| USA | Asia Muhammadová | Mexiko | Giuliana Olmosová | 40. | 7. |
| Čína | Sü I-fan | Čína | Jang Čao-süan | 42 | 8. |
| Žebříček WTA k 8. květnu 2023; číslo je součtem žebříčkového postavení obou členek páru | |||||
Jiné formy účasti
Divoké karty
- Lucia Bronzettiová / Elisabetta Cocciarettová
- Angelica Moratelliová / Camilla Rosatellová
- Jasmine Paoliniová / Martina Trevisanová
Žebříčková ochrana
Náhradnice
Odhlášení
- Leylah Fernandezová / Taylor Townsendová → nahradily je Darja Kasatkinová /
Julia Putincevová
Přehled finále
Mužská dvouhra
Podrobnější informace naleznete v článku Internazionali BNL d'Italia 2023 – mužská dvouhra.
- Daniil Medveděv vs.
Holger Rune, 7–5, 7–5
Ženská dvouhra
Podrobnější informace naleznete v článku Internazionali BNL d'Italia 2023 – ženská dvouhra.
- Jelena Rybakinová vs. Anhelina Kalininová, 6–4, 1–0skreč
Mužská čtyřhra
Podrobnější informace naleznete v článku Internazionali BNL d'Italia 2023 – mužská čtyřhra.
Hugo Nys / 
Jan Zieliński vs. Robin Haase / Botic van de Zandschulp, 7–5, 6–1
Ženská čtyřhra
Podrobnější informace naleznete v článku Internazionali BNL d'Italia 2023 – ženská čtyřhra.
- Storm Hunterová / Elise Mertensová vs. Coco Gauffová / Jessica Pegulaová, 6–4, 6–4
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2023 Italian Open (tennis) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b MASTROLUCA, Alessandro. 12 days of challenges and a super-weekend in between: the Internazionali BNL d'Italia as never seen before. Internazionali BNL d’Italia [online]. 2023-03-23 [cit. 2023-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-10. (anglicky)
- ↑ a b Rome 2023: Dates, draws, prize money and everything you need to know. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-05 [cit. 2023-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-06. (anglicky)
- ↑ a b Internazionali BNL d'Italia 2023: Draws, Dates, History & All You Need To Know. ATP Tour, Inc. [online]. [cit. 2023-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-07. (anglicky)
- ↑ a b c d Ženská dvouhra na Internazionali BNL d'Italia 2023 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Internazionali BNL d'Italia 2023 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2023 Internazionali BNL d'Italia Rome ATP Entry List including Djokovic, Alcaraz, Tsitsipas, Ruud and Medvedev (Update - 05-05). Tennisuptodate.com [online]. 2023-05-05 [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2023 Internazionali BNL d'Italia Rome WTA Entry List including Swiatek, Sabalenka, Pegula, Jabeur, Gauff, Rybakina (Update - 05-05). Tennisuptodate.com [online]. 2023-05-05 [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)
- ↑ Daniil Medvedev Defeats Holger Rune, Wins Rome Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Rybakina takes Rome title over injured Kalinina. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hugo Nys and Jan Zielinski Clinch Rome Crown. ATP Tour, Inc [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOISAUBERT, Romain. Hugo Nys et Jan Zielinski remportent le Masters 1000 de Rome en double. Monaco Tribune [online]. 2023-05-22 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Hunter, Mertens defeat Gauff, Pegula to win Rome doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2023-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Internazionali BNL d'Italia 2023 – kvalifikace mužské dvouhry [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Internazionali BNL d'Italia 2023 – mužská čtyřhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Internazionali BNL d'Italia 2023 – kvalifikace ženské dvouhry [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Internazionali BNL d'Italia 2023 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Internazionali BNL d'Italia 2023 [PDF]. WTA Tour, Inc. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia (converted).svg
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
.svg)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of Bolivia.svg
| Flag of Bolivia* | |
|---|---|
| country | Template:I18n/Republic of Bolivia |
| used by | Bolivia |
| from | 1851 |
| until | Present |
| created by | Government of Bolivia |
| format | 15:22 |
| shape | rectangular |
| colours | červená, žlutá, zelená
flag has 3 horizontal stripes |
| other characteristics | A horizontal tricolor of red, yellow and green. |
.svg)
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Finská vlajka
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
