Interstellar Overdrive

Interstellar Overdrive
Skladba od Pink Floyd
Z albaThe Piper at the Gates of Dawn
Vydáno4. srpna 1967
Nahránoúnor – červen 1967
Žánrpsychedelický rock, space rock, progresivní rock, instrumentální rock, hard rock, jam rock
Délka9:41
VydavatelstvíColumbia/EMI (UK)
Tower/Capitol (US)
ProducentNorman Smith
SkladatelSyd Barrett, Roger Waters, Rick Wright, Nick Mason
The Piper at the Gates of Dawn chronologicky
„Take Up Thy Stethoscope and Walk“
(6)		„Interstellar Overdrive“„The Gnome“
(8)

„Interstellar Overdrive“ je skladba britské rockové skupiny Pink Floyd, která byla poprvé vydána v srpnu 1967 na jejich debutovém albu The Piper at the Gates of Dawn. Jedná se o rozsáhlou psychedelickou a space rockovou instrumentálku, na jejíž tvorbě se podíleli všichni tehdejší členové skupiny.

Kompozice

Skladba začíná úvodním zkresleným sestupným kytarovým riffem, zahraným jeho autorem Sydem Barrettem, s doplňující baskytarou Rogera Waterse a varhanami Ricka Wrighta. Poté se přidá i Nick Mason se svými bubny a skladba se dostává do improvizačního duchu s modálními improvizacemi, rozmáchlým zvukem varhan Farfisa i tichými mezihrami. Z „Interstellar Overdrive“ se následně stává skladba ve volném tempu téměř bez jakékoliv struktury, kterou přerušují jen podivné zvuky kytary. Nakonec zopakuje celá skupina hlavní téma a opakuje ho se snižujícím se tempem i intenzitou.

Riff skladby má původ u manažera skupiny Petera Jennera, který si chtěl v létě 1966 zabroukat písničku, na jejíž název si nemohl vzpomenout (zřejmě šlo o „My Little Red Book“ od americké kapely Love). Syd Barrett se poté snažil její melodii zahrát na kytaru, čímž vznikl základ pro hlavní melodii „Interstellar Overdrive“.[1] Jedná se jednu z prvních rozsáhlých psychedelických improvizovaných instrumentálek nahraných rockovou skupinou.[2]

Živé a alternativní verze

Skladba „Interstellar Overdrive“ (respektive volná improvizace na její téma) tvořila v raných dobách existence Pink Floyd základ jejich koncertního repertoáru, často její délka dosahovala i 20 minut.[3] Prvním doloženým vystoupení, kde tato skladba zazněla, je benefiční koncert pro London Free School z 14. října 1966 v londýnském kostele Všech svatých.[4] V setlistu ji skupina měla i po odchodu Syda Barretta a jeho nahrazení Davidem Gilmourem na jaře 1968. Roku 1969 byla střední část „Interstellar Overdrive“ použita jako část skladby „The Labyrinth of Auximenes“, součásti suity „The Journey“ v tematických koncertech The Man and the Journey.[5] Pozdější živé verze dokládají různé improvizace i změnu aranžmá s novou střední sekcí s dominantními klávesami a kytarou zkreslenou různými efekty.[2] Zřejmě naposledy zazněla skladba „Interstellar Overdrive“ v podání Pink Floyd jako přídavek na koncertě 21. listopadu 1970 ve švýcarském Montreux.[6] V roce 2018 byla skladba zařazena na program debutového turné skupiny Nick Mason's Saucerful of Secrets.[7]

Původní verze pro album The Piper at the Gates of Dawn (vydáno 4. června 1967) o délce 9 minut a 41 sekund byla nahrána v EMI Studios mezi únorem a červnem roku 1967. Tato verze vyšla posléze i na kompilaci Relics (1971) a v box setech, kde bylo zařazeno celé album The Piper at the Gates of Dawn. Ve dnech 11. a 12. ledna 1967 absolvovali Pink Floyd svoje vůbec první profesionální nahrávání v londýnských Sound Techniques Studios pro film Tonite Let's All Make Love in London.[8][9] V tomto snímku i na soundtracku (vydán 1968) byl použit krátký tříminutový výňatek s minutovou reprízou. Celá nahraná verze o stopáži 16:49 byla vydána na reedici tohoto soundtracku (1990) a na EP London '66–'67 (1995). Dne 16. března 1967 dále Pink Floyd ve studiích EMI nahráli i verzi o délce 5 minut a 13 sekund pro francouzské EP „Arnold Layne“, které vyšlo v červenci 1967.[10][11] Tato „francouzská“ verze vyšla společně s další nepoužitou variantou na bonusovém třetím disku v reedici alba The Piper at the Gates of Dawn z roku 2007.

Původní sestava

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Interstellar Overdrive na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MILES, Barry. Pink Floyd 1964–1974. Překlad Michal Bystrov. Praha: Volvox Globator, 2007. ISBN 978-80-7207-656-7. S. 67. [Dále jen Miles.]
  2. ↑ a b UNTERBERGER, Richie. Interstellar Overdrive [online]. Allmusic.com [cit. 2011-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ MASON, Nick. Pink Floyd: Od založení do současnosti. Překlad Ondřej Duha. Praha: BB/art, 2007. ISBN 978-80-7381-111-2. S. 80. 
  4. ↑ POVEY, Glenn. Echoes: Úplná historie Pink Floyd. Překlad Ondřej Skoupý. Praha: Volvox Globator, 2009. ISBN 978-80-7207-730-4. S. 48. [Dále jen Povey.]
  5. ↑ Povey, s. 107.
  6. ↑ Povey, s. 139.
  7. ↑ KIELTY, Martin. Nick Mason’s Pink Floyd Supergroup Play First Show: Set List, Video [online]. Ultimateclassicrock.com, 2018-05-21 [cit. 2018-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Povey, s. 52.
  9. ↑ Miles, s. 96.
  10. ↑ Povey, s. 55.
  11. ↑ Pink Floyd: A Tree Full Of Secrets: Volume 1 (CD1 - CD2): Pink Floyd Rarities 1965 - 1968 [online]. Hokafloyd.com [cit. 2011-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-12. (anglicky)