Introduzioni Antonia Vivaldiho

Antonio Vivaldi

Introduzioni italského barokního skladatele Antonia Vivaldiho je osm dochovaných vokálně-instrumentálních skladeb, každá o třech nebo čtyřech částech. Texty introduzioni jsou neliturgické, někdy jsou však parafrázemi liturgického textu. V Ryomově seznamu (Ryom Verzeichnis, RV) Vivaldiho skladeb jsou introduzioni číslovány jako RV 635–642.

V italštině introduzione (česky úvod) v hudbě představuje druh moteta pro sólový hlas, který se obvykle zpívá před určitou sborovou částí liturgického textu.

Struktura

Vivaldiho introduzioni jsou napsány pro sólový hlas, alt nebo soprán s doprovodem nástrojů. Hudební struktura zřejmě vychází z textu: čtyři z osmi (RV 635, 636, 637 a 642) se skládají ze dvou dacapových árií a ústředního recitativu. Jeden z nich s názvem Filiæ mestæ Jerusalem (Miserere) / RV 638 má ústřední árii mezi dvojicí recitativů, druhý (RV 640) má pouze dvě části – recitativ a árii – a třetí (RV 641) má čtyři části (dva recitativy, árii, recitativ). Zbývající (RV 639) mají strukturu 'árie-recitativ-árie', Vivaldi však zde druhou árii organicky prokomponoval do první části liturgického díla, které následuje – Gloria (RV 588).

Seznam Introduzioni

Následující seznam Vivaldiho introduzioni je řazen podle číselného označení Ryomova seznamu (RV).

Ascende Læta, RV 635

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla Ascende Læta a RV 635.

Ascende Læta, pro sólový soprán je zamýšlen jako soubor skladeb předcházející skladbě Dixit Dominus v tónině D dur pro orchestr a pětihlasý sbor (RV 595). Ascende Læta bylo dokončeno kolem roku 1715, a tudíž bylo komponován pro Pio Ospedale della Pietà. Skládá se ze dvou árií s ústředním recitativem. Text RV 635 naznačuje, že by mohl být napsán pro svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna). Text popisuje přijetí Panny Marie na Nebesa a hudební obrazy venkovských oslav s použitím dřevěných nástrojů a varhan.[1]

Canta in Prato, RV 636

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla Canta in Prato a RV 636.

Canta in Prato, Ride in Fonte pro soprán má předcházet skladbě Dixit Dominus pro dva orchestry a dva sbory (RV 594). Sestává ze dvou árií okolo ústředního recitativu. Má podobný text jako starší moteto, Canta in Prato, Ride in Monte (RV 623). Skladba popisuje Filomélu coby slavíka a nádheru jejího zpěvu.

Cur Sagittas, RV 637

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla Cur Sagittas a RV 637.

Skladba, která měla následovat po Cur Sagittas je ztracená. Vivaldiovský badatel Michael Talbot se domnívá, že snad mohla předcházet Kyrie RV 587 nebo ztracenému souboru Gloria.[2] Forma je opět dvě árie obklopující ústřední recitativ. První árie popisuje souboj mytických bytostí se zbožným mužem. Druhá árie pak popisuje silnou víru v Boha.

Filiæ Mæstæ Jerusalem, RV 638

Podrobnější informace naleznete v článku RV 638.
Původní latinský text

Filiæ Mæstæ Jerusalem je první ze dvou introduzioni předcházejících souboru žalmů Miserere (druhá je RV 641). Samotné Miserere je považováno za ztracené. RV 638 sestává ze dvou recitativů a jedné árie. Text popisuje truchlící dcery jeruzalémské a vše živé po smrti Ježíše Krista.[3]

Jubilate, o amoeni cori, RV 639

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla Jubilate, o amoeni cori a RV 639.

Jubilate je jediné introduzione, které předchází Gloria (RV 588), ve formě árie-recitativ-árie. Popisuje sbory oslavující Krista. Poslední část tohoto moteta se prolíná se první větou předcházející skladby (RV 588). Vivaldi obratně kombinuje oba texty v jeden, kdy sólista z introduzione zpívá text z moteta. Toto moteto je v podstatě vyzývání ostatních k potěšení z hry na hudební nástroje.

Longe Mala, Umbræ, Terrores, RV 640

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla Longe Mala, Umbræ, Terrores a RV 640.

Longe Mala je první ze dvou introduzioni RV 589. Je založeno na podobném textu s motetem RV 623, zkomponovaném při Vivaldiho návštěvě Říma o několik let později. Je zvolena neobvyklá forma árie-recitativ. Moteto popisuje zkázu světa a prosí Spasitele o zjevení ve své slávě.

Non in Pratis, RV 641

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla Non in Pratis a RV 641.

Non in Pratis je druhé ze dvou introduzioni, které přechází ztracenému Miserere. Sestává ze dvou recitativů, árie, a závěrečný recitativ. Text, na rozdíl od obvyklejšího sdělení v RV 638, zmiňuje osobní prožitek bolesti a lítost nad smrtí Ježíše.[4]

Ostro Picta, RV 642

Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla Ostro Picta a RV 642.

Ostro Picta bylo zkomponováno jako předehra ke Gloria (RV 589). Jeho forma je: árie-recitativ-árie. Text připomíná pomíjivost světské slávy ve srovnání s věčnou slávou Panny Marie.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vivaldi's introduzioni na anglické Wikipedii.

  1. ↑ "Sleeve Notes - Vivaldi Sacred Music, Vol. 9" Michael Talbot. 2003. Hyperion Records. 28 May 2007 <http://www.hyperion-records.co.uk/notes/66839-N.asp>
  2. ↑ "Sleeve Notes - Vivaldi Sacred Music, Vol. 8" Michael Talbot. 2002. Hyperion Records. 28 May 2007 <http://www.hyperion-records.co.uk/notes/66829-N.asp>.
  3. ↑ "Sleeve Notes - Vivaldi Sacred Music, Vol. 2" Michael Talbot. 1996. Hyperion Records. 28 May 2007 <http://www.hyperion-records.co.uk/notes/66779-N.asp>
  4. ↑ "Sleeve Notes - Vivaldi Sacred Music, Vol. 5" Michael Talbot. 1999. Hyperion Records. 28 May 2007 <http://www.hyperion-records.co.uk/notes/66799-N.asp>
  5. ↑ "Sleeve Notes - Vivaldi Sacred Music, Vol. 10" Michael Talbot. 2004. Hyperion Records. 14 April 2007 <http://www.hyperion-records.co.uk/notes/66849-N.asp>.

Média použitá na této stránce

Vivaldi.jpg
"An anonymous portrait in oils in the Museo Internazionale e Biblioteca della Musica di Bologna is generally believed to be of Vivaldi and may be linked to the Morellon La Cave engraving, which appears to be a modified mirror reflection of it. It is striking how the engraving and the painting 'secularize' Vivaldi: they contain no hint of his identity as a priest. (The fashionable, though slightly informal, dress and self-confident attitude of the composer resemble very closely those of Telemann in the well-known engraving by Georg Lichtensteger.) Ghezzi's sketch likewise shows Vivaldi in a non-clerical black stock as opposed to the white clerical stock and still wearing a wig. (Two years later, in the anno santo of 1725, Innocent XIII was to ban the wearing of wigs by priests.) There is disagreement over whether the hint of red showing in front of the centre of the composer's wig in the painting is a sly reference to his famous hair-colour or simply an unpainted part of the canvas. Whatever the case, it is not out of place to observe that, contrary to the belief of many modern illustrators, Vivaldi's wigs were never coloured red." Michael Talbot, The Vivaldi Compendium (2011), p. 148. The proposition that the painting actually depicts Antonio Vivaldi has been questioned by some sources (e.g. by Groves dictionary).