Inundační most (Stará Hlína)
inundační most přes Lužnici | |
---|---|
(c) Tanya Dedyukhina, CC BY 3.0 | |
Základní údaje | |
Kontinent | Evropa |
Stát | Česko |
Kraj | Jihočeský |
Okres | Jindřichův Hradec |
Obec | Stará Hlína |
Doprava | silniční |
Přes | záplavová oblast |
Řeka | Lužnice |
Architekt | Josef Rosenauer |
Otevřen | 1799 |
Souřadnice | 49°2′12,38″ s. š., 14°48′53,86″ v. d. |
Parametry | |
Typ | obloukový most |
Materiál | lomový kámen |
Délka | 119 m |
Šířka | 7 m |
Pilíře | 11 |
Max. rozpětí | 7,20 m |
Mapa | |
Další data | |
Kód památky | 34771/3-2196 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kamenný inundační most přemosťuje řeku Lužnici, stojí na katastrálním území Stará Hlína v části obce Třeboň v okrese Jindřichův Hradec. V roce 1963 byl zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.[1]
Historie
Při výstavbě rybníka Rožmberk (1584–1590) byla zaplavena rozsáhlá území včetně tzv. Moravské cesty z Třeboně do Jindřichova Hradce a dál na Moravu. Aby formani nemuseli objíždět zatopenou oblast, nechal v roce 1594 Jakub Krčín z Jelčan vybudovat 902 m dlouhý dřevěný most a v roce 1604 druhý kratší. Mosty byly často poškozovány a ničeny povodněmi. V roce 1741 byly mosty zničeny francouzskou posádkou usídlenou v Třeboni, aby ztížily postup habsburské armády. Kamenný most přes záplavové území řeky Lužnice nechal v roce 1799 postavit krumlovský vévoda, kníže Jan Schwarzenberg. Stavitelem byl Josef Rosenauer, pozdější autor Schwarzenberského a Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Most sloužil dálkové dopravě až do roku 1988, kdy byla silnice I/34 přeložena na novou souběžnou trasu s novým mostem.[2][3][4] [5] Od té doby slouží barokní most pro provoz na místní komunikaci.
Popis
Inundační most dlouhý 119 m přemosťuje řeku Lužnici, která protéká pod třetím obloukem (od severu), a její záplavový prostor. Je postaven z lomového kamene o dvanácti polích s parapetními zídkami. Mostní klenby jsou polokruhové s rozpětím 7,20 m. Mostní pilíře jsou vyzděny z kamenných kvádrů na obou stranách předsazené. Před pilíře jsou předsazena zhlaví, která jsou vyzděna z kamenných kvádrů s permlovaným povrchem, v horních částech jsou ukončena půljehlanovými kvádry. Po obou stranách mostu jsou omítnuté parapetní zídky na koncích sešikmené k terénu. Zídky jsou kryté kamennými deskami s přesahem. Na vnitřní straně zídky na východní straně je žulová deska s latinským nápisem: MDCCLXXXI DADIFICATUM SUB REGNANTE PRINCIPE JOSEPHO FR. SCHWARZENBERGI.[6] Most je široký 7 m.[7] Vozovka na mostě má asfaltový povrch.
Most ve filmu
Most byl zachycen ve filmech Pan Vok odchází a Líbánky.[8]
Galerie
- Letecký pohled na Starou Hlínu. Starý inundační most se nachází uprostřed snímku.
- Komunikace na mostě, v pozadí most na přeložce silnice I/34
- Pamětní deska v parapetní zídce s latinským nápisem
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-02-19]. Identifikátor záznamu 152791 : Inundační most. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Šumavská galerie : kamenný most Lužnice, Stará Hlína. www.sumava.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.
- ↑ STARÁ HLÍNA-NOVÁ HLÍNA. libri.cz [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-03.
- ↑ Záplavové mosty u Staré Hlíny. Třeboň a Třeboňsko - ubytování, lázně, rybaření, cykloturistika - dovolená v ČR [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.
- ↑ DUDÁK, Vladislav. Stará Hlína a pohádkové mosty. TÝDEN.cz [online]. 2009-03-09 [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Inundační most - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. web.quick.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-03.
- ↑ Stará Hlína. www.mosty-tunely.cz [online]. [cit. 2021-02-20]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu inundační most přes Lužnici na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Harold, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
(c) Tanya Dedyukhina, CC BY 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Kralpilot, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Harold, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: