Invaze do Goy

Invaze do Goy
konflikt: Portugalská koloniální válka, Studená válka
Poloha území Daman a Díu a státu Goa v současné Indii
Trvání	17.–19. prosince 1961
Místo	Goa, Daman a Díu (Portugalská Indie)
Výsledek	Vítězství Indie, připojení portugalských kolonií k Indii
Strany
Portugalsko Indie
Velitelé
Américo Tomás António de Oliveira Salazar Manuel António Vassalo e Silva Rádžéndra Prasád Džaváharlál Néhrú Ram Dass Katari
Síla
3 995 vojáků 200 námořníků 1 fregata 3 hlídkové lodě 45 000 vojáků 1 lehká letadlová loď 2 křižníky 1 torpédoborec 8 fregat 4 minolovky 20 bombardérů Canberra 6 stíhacích letounů Vampire 6 stíhacích letounů a bombardérů Dassault Ouragan 6 stíhacích letounů Hunter 4 stíhacích a bombardovacích letounů Dassault Mystère IV
Ztráty
30 mrtvých[1] 57 zraněných[1] 1 fregata vyřazena[1] 4 668 zajatých[2] 22 mrtvých[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Invaze do Goy (v Indii označováno jako osvobození Goy) byl útok armády Indické republiky proti portugalským državám v Indii 17. až 19. prosince 1961. Střet si vyžádal 22 mrtvých Indů a 30 mrtvých Portugalců a skončil vítězstvím Indie a připojením portugalských držav k Indii. Indickou invazí skončila 451 let dlouhá historie portugalských kolonií v Indii. Indové tuto invazi označili krycím jménem operace Vijay („vítězství“).

Pozadí

Goa se stala portugalskou kolonií roku 1510 po válce s Bijapurským sultanátem. Většina Indie se později stala britskou kolonií. Indie získala nezávislost na Británii roku 1947. Na území Portugalské Indie žilo 637 591 obyvatel.^[kdy?] 61 % obyvatel tvořili hinduisté, 36,7 % křesťané (převážně katolíci) a 2,2 % muslimové. 18. června 1946 uspořádal indický socialista Ram Manohar Lohia demonstraci proti Portugalcům, za což byl zadržen.^[4] Od června do listopadu se konaly v Goe velké demonstrace. V čele Portugalska byl konzervativní státník Salazar. Kromě těchto nenásilných protestů vznikly nelegální organizace Azad Gomantak Dal a United Front of Goans (sjednocená fronta Goanů), finančně, logisticky a zbrojně podporované indickou vládou.^[5] Tyto skupiny podnikaly teroristické útoky na železniční, vodní i silniční dopravu, telegrafní a telefonní spojení.^[6]

Vzrůst napětí

Dne 27. února 1950 Indická republika požádala Portugalsko o zahájení jednání o předání Portugalské Indie.^[7] Odpověď Portugalska zněla, že Indická republika nemá na tato území nárok, jelikož v době, kdy se Goa stala portugalskou kolonií, Indická republika neexistovala. 11. června 1953 Indie na protest stáhla velvyslance z Lisabonu.^[8] Roku 1954 indická vláda zavedla vízová omezení pro cestování z Goy přes Indii, aby ochromila přepravu mezi jednotlivými portugalskými koloniemi.^[7]

Mezi 22. červencem a 2 srpnem 1954 přepadli ozbrojení indičtí aktivisté portugalskou posádku v Dadra a Nagar Haveli. Při střetu zemřeli dva Portugalci. Oblast byla připojena k Indii. 15. srpna 1955 se 3 000 až 5 000 indických aktivistů pokusilo na šesti místech na hranici vniknout do Goy. V následujících střetech zemřelo 22 až 30 osob, což vyvolalo v Indii vlnu nevole proti Portugalcům.^[8] 1. září 1955 Indie uzavřela konzulát v Goe.^[6] V roce 1956 se portugalský velvyslanec ve Francii Marcello Mathias a portugalský dlouhodobý premiér António de Oliveira Salazar dohodli na lidovém referendu v Goe o jejím osudu, což bylo zamítnuto portugalským ministerstvem zahraničních věcí a ministerstvem obrany.

Jak se stupňovaly výhrůžky ze strany Indie, Salazar žádal Spojené království, Brazílii i OSN o zprostředkování.^[9] Americký velvyslanec v Indii John Kenneth Galbraith Indii přesvědčoval pro diplomatické řešení sporu. Dne 24. listopadu 1961 Portugalci zaútočili na loď plující mezi indickým přístavem Kochi a portugalským ostrovem Anjediva v domnění, že se jedná o loď s indickými výsadkáři, kteří chtějí obsadit ostrov. Při incidentu zemřel jeden člověk.

Události těsně předcházející válce

V březnu 1960 portugalský ministr obrany Júlio Botelho Moniz sdělil, že v případě války není šance Gou udržet.^[10] Salazar doufal udržení Goy alespoň na osm dní, během kterých by Portugalsko získalo mezinárodní podporu. Portugalské vojenské přípravy započaly roku 1954, kdy bylo v Goe shromážděno 12 000 vojáků. V důsledku povstání v Angole však byla většina vojáků přesunuta do Afriky a v Goe zůstalo 3 300 portugalských vojáků. Vassalo e Silva evakuoval z Goy 700 civilistů evropského původu na Timor na lodi pro 350 pasažérů. 1. prosince 1961 zahájila indická armáda průzkumné operace.

Indická invaze

Goa

11. prosince indická prosovětsky orientovaná vláda vydala rozkaz k invazi. Vpád započal indickým útokem na město Maulinguém 17. prosince v 9:45. Při střetu indická armáda zabila dva portugalské vojáky. 18. prosince v 4:00 indická armáda započala ostřelování portugalských pozic jižně od Maulinguému. V 4:30 se pod indickou palbou ocitlo město Bicholim. V 4:40 Portugalci strhli most v Bicholimu. V 5:00 byly strženy mosty ve městech Chapora a Assonora. V 13:30 Portugalci zničili veškerá spojení s městem Panádží (hlavní město Goy), aby zpozdili postup indické armády. Od 18. prosince indická armáda letecky bombardovala Gou. Portugalci letecky evakuovali rodiny vojáků. V noci z 18. na 19. prosince Indové zaútočili na pevnost Aguada. 19. prosince v 7:30 indická armáda bez boje vstoupila do Panádží. 19. prosince od 12:00 do 15:30 probíhaly tvrdé boje o město Margao, správní středisko jižní Goy, v nichž zvítězila indická armáda.

Generál Manuel António Vassalo e Silva kapituloval 19. prosince v 20:30.

Daman

Portugalskou državu Daman bránilo 360 vojáků, 200 policistů a 30 celníků. Indický útok započal 18. prosince v 4:00. Během prvního útoku zemřeli tři Indové a jeden Portugalec. První indický útok byl odražen. V 11:30 Portugalcům na východní části fronty došly náboje. V 12:00 indická armáda zaútočila na letiště, při útoku zemřel jeden indický voják. Další den v 11:00 se Portugalci v Damanu vzdali. Střet si vyžádal 10 mrtvých Portugalců a 4 mrtvé Indy.

Díu

Díu je ostrov se stejnojmenným městem na jižním cípu Gudžarátu. Indická armáda na ostrov zaútočila 18.12. v 18:30. Tento útok Portugalci odrazili, stejně jako útok 19.12. v 2:00. Odražen byl též útok v 5:00. V 6:30 Portugalci zachránili zraněného indického vojáka. Se svítáním v 7:00 začal úspěšný útok indické armády. V 12:45 po indickém ostřelování vypukl v pevnosti Díu požár. Místním obráncům se nepodařilo navázat kontakt s Goou ani s Lisabonem, tak se dohodli na kapitulaci. 19.12. ve 12:00 se Portugalci formálně vzdali.

Diplomatická jednání

18. prosince předalo Portugalsko stížnost Radě bezpečnosti OSN. Žádost byla schválena - pro hlasovaly USA, Velká Británie, Turecko, Francie, Ekvádor, Chile a Čína (tehdy zastupovaná Čínskou republikou rozkládající se na Tchaj-wanu). Proti hlasovaly Sovětský svaz (Indie byla prosovětsky orientovaná) a Srí Lanka. Hlasování se zdržely Libérie a Spojená arabská republika. Invazi kritizoval americký delegát Adlai Stevenson a uvedl, že schvalování takové invaze způsobí, že i jiné země budou své spory řešit obdobným způsobem. Srí Lanka, Libérie a Spojená arabská republika vydaly prohlášení, aby Portugalsko opustilo své území v Indii, které dle rezoluce představuje nebezpečí pro mír a brání jednotě Indie. Rezoluci podpořil Sovětský svaz, ostatní členové Rady bezpečnosti OSN ji odmítly.^[11]

Francie, Turecko, Spojené království a Spojené státy vydaly rezoluci, která:

(1) Vyzývá k okamžitému zastavení nepřátelství;

(2) Vyzývá Indii, aby okamžitě stáhla své síly na pozice před 17. prosincem 1961.

(3) Vyzývá Indii a Portugalsko, aby „pokojně usilovaly o trvalé řešení svých rozdílů v souladu se zásadami zakotvenými v Listině“; a

(4) požádala generálního tajemníka OSN, „aby poskytl případnou vhodnou pomoc“.

Tato rezoluce však byla zrušena sovětským vetem.

Reakce

Indickou invazi schvaloval sovětský vůdce Leonid Brežněv a vyzval Indii, aby ignorovala západní rozhořčení. Mluvčí marocké vlády uvedl, že Indie byla „mimořádně trpělivá". Podporu invazi vyjádřila též Srí Lanka.

Invazi odsoudily Spojené státy americké. V New York Times vyšel článek: „Invazí do Goy premiér Nehrú způsobil nenapravitelné poškození indického dobrého jména a zásad mezinárodní morálky.“ Invazi též zkritizovali vrcholní politici Brazílie.

Důsledky

Území Portugalské Indie se stalo součástí Indické republiky, což portugalská vláda odmítla uznat. Všem obyvatelům Goy evropského původu Portugalsko nabídlo občanství a přestěhování do Portugalska. Salazar se vyjádřil, že Rada bezpečnosti OSN se stala nástrojem Sovětského svazu, afrických a asijských zemí k prosazování svých zájmů. Portugalsko vyzvalo obyvatele Goy k odporu proti indické anexi. 31. 12. 1974 Portugalsko anexi oficiálně uznalo.

Portugalští vojáci byli drženi v zajetí v indických pracovních táborech. 19. března 1962 se skupina vězněných vojáků pokusila uprchnout v popelářském voze ze zajateckého tábora Ponda. Většina zajatců byla propuštěna v květnu 1963.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annexation of Goa na anglické Wikipedii.