Investitura

Pojmem investitura se ve středověku označovalo uvedení do úřadu, ať již šlo o uvedení vazala v držbu léna nebo o uvedení církevního hodnostáře do jeho úřadu.[1][2]

Jako boj o investituru je znám zápas mezi římskými papeži a císaři o to, kdo bude v říši vybírat a uvádět do úřadu biskupy, arcibiskupy a opaty. Zahájil ho císař Jindřich IV. a papež Řehoř VII. v 70. letech 11. století. Ukončen byl wormským konkordátem, který v roce 1122[3] uzavřeli Jindřich V. a Kalixtus II.[4]

Externí odkazy

  1. ↑ Ottův slovník naučný:Ilustrovaná encyklopædie obecných vědomostí:Dvanáctý díl. Praha: J. Otto, 1897. Dostupné online. S. 709. Heslo „Investitura“. 
  2. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Encyklopedický slovník. 1. vyd. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1993. 1256 s. ISBN 80-207-0438-8. Kapitola I, s. 446. Heslo „investitura“. 
  3. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Encyklopedický slovník. 1. vyd. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1993. 1256 s. ISBN 80-207-0438-8. Kapitola B, s. 127. Heslo „boj o investituru“. 
  4. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Encyklopedický slovník. 1. vyd. Praha: Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, 1993. 1256 s. ISBN 80-207-0438-8. Kapitola W, s. 1218. Heslo „wormský konkordát“. 
  • Investitura ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích