Ion Antonescu

Ion Antonescu
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý
Narození	14. června 1882 Pitești
Úmrtí	1. června 1946 (ve věku 63 let) Jilava
Choť	Maria Antonescu
Alma mater	École spéciale militaire
Profese	politik, voják a diplomat
Ocenění	Rytířský kříž Železného kříže Záslužný řád Německého orla Řád Michala Vítěze velkokříž Řádu bílé růže
Commons	Ion Antonescu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ion Victor Antonescu (15. června 1882, Pitești – 1. června 1946, věznice Jilava) byl rumunský diktátor, generál a politik. Během druhé světové války byl od 4. září 1940 do 23. srpna 1944 ministerský předseda a conducător (vůdce) Rumunska.

Život, vláda a kariéra

Během první světové války byl důstojníkem v rumunské armádě. Po válce zastával důležité diplomatické posty, když působil jako vojenský přidělenec v Paříži a později v Londýně. Poté se stal v roce 1933 náčelníkem generálního štábu a v roce 1934 rumunským ministrem obrany.

Roku 1938 nastolil král Karel II. osobní diktaturu a Antonesca suspendoval pro jeho vazby na fašistickou Železnou gardu. Avšak už v roce 1940 se Antonescu se Železnou gardou chopili moci. Stalo se tak po krizi z června až září toho roku, během níž si spojenci Německa a Sovětský svaz přivlastnili velké části rumunského území a král Karel II. abdikoval.

Když byl Antonescu v září 1940 jmenován premiérem, vtáhl tím i Železnou gardu do vlády. Jeho prvním krokem bylo pozvání německé vojenské mise, což umožnilo Wehrmachtu dostat pod kontrolu strategicky důležitá ropná pole v Ploješti a vytvořit z Rumunska nástupiště k invazi do SSSR. Antonescu 23. listopadu 1940 podepsal připojení Rumunska k Paktu tří a později vyhlásil válku Sovětskému svazu. Jako hlava státu se musel smířit s faktem, že Maďarsko získalo většinu území, které Rumunsko získalo roku 1918 a to díky podpoře Třetí říše. Už vzhledem k tomu se rozhodl opřít svou zahraniční politiku o spojenectví s Němci a na rozdíl od Horthyho přijal radikální antisemitskou politiku nacistů, což se projevilo během bojů na východní frontě, kde rumunská armáda ochotně asistovala SS při protižidovských raziích a posílala židovské obyvatelstvo do koncentračních táborů v Německu.^[1]

Ještě před Antonescovým nástupem v květnu 1940 podepsalo do té doby neutrální Rumunsko s Německem Pakt Ropa-Zbraně.

Během bojů na východní frontě se Rumunsko angažovalo ze všech německých spojenců nejvíce a to jak na frontě, tak i během bojových operací v Černém moři. Rumunsko rovněž vyslalo největší letecký kontingent. Tím získalo zpět Sověty okupovanou Bessarábii a jako kompenzaci i oblast Podněstří včetně strategicky důležitého přístavu Oděsa. Tento úspěch však byl vykoupen velkými ztrátami jak živé síly, tak i bojové techniky, které se díky německé neochotě nedařilo nahradit. Porážka v bitvě u Stalingradu podlomila bojeschopnost rumunské armády a otřásla Antonescovým postavením.

Dne 23. srpna 1944 byl zatčen a v roce 1946 byl odsouzen k smrti zastřelením. Dne 1. června 1946 byl ve věznici Jilava popraven.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ion Antonescu na Wikimedia Commons
• Záznam z popravy