Ioveta Jeruzalémská

Ioveta Jeruzalémská
Narození1118
Betánie
Povoláníteoložka
Nábož. vyznáníkřesťanství
RodičeBalduin II. Jeruzalémský[1] a Morfie Arménská[1]
PříbuzníMelisenda Jeruzalémská[1], Alice Jeruzalémská[1] a Hodierna Jeruzalémská[1] (sourozenci)
FunkceAbatyše v klášteře svatého Lazara v Betánii (1144–1161)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ioveta Jeruzalémská (někdy také Yvetta či Judita, 1120 – mezi 1174 a 1178) byla nejmladší dcera jeruzalémského krále Balduina II. a Morfie Arménské a od roku 1144 až do své smrti abatyše v klášteře svatého Lazara v Betánii.

Život

Narodila se roku 1120 jeruzalémskému králi Balduinovi II. a jeho choti Morfii Arménské. Byla nejmladším potomkem královského páru a měla tři starší sestry – Melisendu, Alici a Hodiernu.[2] Když byly princezně tři roky, byl její otec zajat při pomocné výpravě.[3] Během jednání o výkupném navrhl ortokidský vládce Timurtaš výměnu krále za malou Iovetu, mladého prince Joscelina z Edessy a několik dalších urozených dětí.[pozn. 1] Tento návrh byl přijat a Ioveta se v létě roku 1124 stala muslimskou vězeňkyní. Na svobodu se dostala po roce věznění roku 1125.[6] Ioveta se, na rozdíl od svých třech starších sester, nemohla provdat; prý ji velmi postihlo věznění v raném věku. Vstoupila proto do kláštera svaté Anny v Jeruzalémě.[7][8] Roku 1144 byla Ioveta zvolena abatyší kláštera svatého Lazara v Betánii, založeného o rok dříve její sestrou, královnou Melisendou.[9][pozn. 2] Po smrti svého synovce, Melisendina mladšího syna a jeruzalémského krále Amauryho I. roku 1174 byla Iovetě dána do výchovy jeho nezletilá dcerka Sibyla.[11] Ještě před rokem 1178 princezna a abatyše Ioveta zemřela.[12]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Bylo jich buď patnáct,[4] nebo deset.[5]
  2. ↑ Melisenda nastoupila na trůn po smrti otce, krále Balduina II. roku 1131. Zpočátku vládla po boku svého chotě Fulka z Anjou, po jeho smrti roku 1143 po boku svého syna Balduina III.[10]

Reference

  1. ↑ a b c d e Charles Cawley: Medieval Lands. Prosopography of medieval European noble and royal families. Dostupné online.
  2. ↑ RUNCIMAN, Steven. A History of the Crusades. Díl II. The kingdom of Jerusalem and the frankish east. [s.l.]: Cambridge University Press, 1965. S. 171, 177. (anglicky) Dále jen Runciman II.. 
  3. ↑ BALDWIN, Marshall W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 1, The first hundred years. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 707 s. Dostupné online. S. 419. (anglicky) Dále jen Baldwin. 
  4. ↑ Baldwin, str. 423
  5. ↑ Runciman II., str. 171
  6. ↑ Baldwin, str. 423, 425
  7. ↑ Runciman II., str. 231
  8. ↑ DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. S. 84. Dále jen Duggan. 
  9. ↑ Runciman II., str. 231–232
  10. ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. S. 101,108. [Dále jen Hrochová]. 
  11. ↑ Runciman II., str. 407
  12. ↑ Runciman II., str. 232