Irena Armutidisová

doc. Mgr. Irena Armutidisová
Narození18. července 1956 (68 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagožka
Manžel(ka)Nikos Armutidis
DětiIrena Armutidisová
Webová stránkaarmutidis.cz
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Irena Armutidisová rozená Tichá (* 18. července 1956 České Budějovice) je česká fotografka a vysokoškolská pedagožka, členka tvůrčí skupiny Milan.

Život

Raná léta, studium a rodina

Narodila se 18. července 1956 v Českých Budějovicích, vyrůstala však na Opavsku, do roku 1970 v Melči nedaleko Opavy a poté přímo v Opavě.[1] Roku 1974 se vyučila fotografkou v Družstvu Fotografia Opava[2] a poté studovala v letech 1975–1977 na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně obor užitá fotografie pod vedením Karla O. Hrubého.[1]

V Brně zůstala i po dokončení středoškolského studia a v roce 1978 se provdala za spolužáka Milana Žáčka.[1] V roce 1984 se však rozvedla a o rok později se jejím manželem stal akademický sochař Nikos Armutidis, s nímž začala bydlet ve Veverských Knínicích poblíž Brna.[1] Její o 7 let mladší sestra Zuzana pojala za muže Nikosova mladšího bratra a Veverské Knínice se staly jejich bydlištěm, zatímco o rok mladší bratr Vladimír Tichý se vydal na chirurgickou dráhu ortopeda v brněnské nemocnici.[1] V roce 1988 se Ireně s Nikosem narodila dcera a získala jméno po své matce, zatímco profesním zaměřením následovala otce.[3]

S dalším studiem pak Irena Armutidisová pokračovala až po sametové revoluci, kdy v letech 1991–1994 absolvovala bakalářské a následně v letech 1996–1998 i magisterské studium na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě (FPF SUO).[2] Stala se zdejší historicky první magisterskou absolventkou.[3] Spolu se spolužáky založila fotografickou skupinu Milan a začala se věnovat také volné fotografické tvorbě, počínaje diplomovou prací Mužské akty a konče krajinářskou fotografií, jíž se věnovala později, příležitostně také portrétům či zátiším.[3]

Profesní dráha

V letech 1977–1978 Armutidisová krátce pracovala v Městském kulturním středisku S. K. Neumanna v Brně[2] a poté od roku 1979 na dlouhou dobu zakotvil jako fotografka ve fotografickém ateliéru Moravské galerie v Brně (do roku 2001).[4] Spolupracovala zde s mnoha výtvarníky, podílela se na celé řadě katalogů a fotografických publikací,[3] věnovala se také kurátorské činnosti.[4]

Svoje pedagogické působení zahájila v roce 1996 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU) v Brně, kde externě vyučuje program Fotografie v umění v rámci Semináře dějin umění.[3][5] Po absolvování magisterského studia a ukončení práce v Moravské galerii začala od roku 2001 navíc působit jako odborná asistentka a vedoucí Kabinetu fotografie na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT).[3][4] V roce 2012 byla habilitována docentkou výtvarné tvorby s prací na téma Celková umělecká fotografická tvorba.[6] Od května 2007 do prosince 2013 zde byla také proděkankou pro tvůrčí činnost a vnější vztahy.[7]

Od roku 2012 nastoupila jako prorektorka pro marketing a vnější vztahy VUT v Brně.[2] Během jejího působení v této funkci škola mimo jiné v roce 2015 přijala po 20 letech nové logo.[8][9] Od dubna 2017 se jako jediná uchazečka stala na 4leté období děkankou Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (FMK UTB), když v této pozici vystřídala Janu Janíkovou.[10][11] Učila zde také v ateliéru Reklamní fotografie.[12] V dubnu 2021 ji nahradil nový děkan Josef Kocourek,[13] Armutidisová však zůstala mimo jiné členkou Vědecké a umělecké rady FMK UTB.[14] Byla ve skupině lidí, které Kancelář prezidenta republiky přizvala k prohlídce korunovačních klenotů 25. ledna 2023.[15]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e HALICKÁ (2012). S. 7.
  2. ↑ a b c d Životopis – Irena Armutidisová [online]. Irena Armutidisová [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f HALICKÁ (2012). S. 8.
  4. ↑ a b c URBÁNKOVÁ, Zuzana; KROUPA, Jiří. „Takoví jsme byli“. Výstava čtyřicet let starých snímků ukáže tváře Opavanů, které znáte a v ulicích města potkáváte. Kapitola KDO JE Irena Armutidisová?. inoviny.slu.cz [online]. 2017-09-26 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ doc. Mgr. Irena Armutidisová. Masarykova univerzita [online]. Masarykova univerzita [cit. 2023-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-16. 
  6. ↑ Habilitační řízení na FaVU VUT: Irena Armutidisová. www.favu.vut.cz [online]. FaVU VUT, 2012 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Historie a současnost. Kapitola Seznam proděkanek a proděkanů FaVU. www.favu.vut.cz [online]. FaVU VUT [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ ZEZULOVÁ, Ema. Vysoké učení technické má nové logo.Odkazuje na tradiční brněnské barvy. Brněnský deník. 2015-10-22. Dostupné online [cit. 2023-03-16]. 
  9. ↑ VOTAVA, Filip; Strategie. VUT v Brně umístila do svého loga písmeno T. E15.cz [online]. 2015-10-23 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ KADLČÍKOVÁ, Andrea. Kandidátkou na jmenování děkankou se stala doc. Irena Armutidisová | Zprávy z UTB [online]. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2017-02-22 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ KUNCOVÁ, Jarmila. Zlínskou fakultu multimediálních komunikací povede nová děkanka. Zlínský deník. 2017-02-22. Dostupné online [cit. 2023-03-16]. 
  12. ↑ TAUSSIKOVÁ, Jitka. V hlavní roli venkovská krajina – muzeum zve na výstavu fotografií Portrét krajiny – tisková zpráva. www.nzm.cz [online]. Národní zemědělské muzeum, 2021-06-30 [cit. 2023-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-16. 
  13. ↑ FMK má nového děkana [online]. Zlín: Fakulta multimediální komunikace Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, 2021-04-13 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ Členové Vědecké a umělecké rady [online]. Zlín: Fakulta multimediální komunikace Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ MATOUŠEK, Tomáš. Několik lidí se dostalo na dotyk ke klenotům. Hrad je označil za odborníky. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2023-01-26 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“