Irena Eliášová

Irena Eliášová
Narození3. května 1953 (71 let)
Nová Dedina, SlovenskoSlovensko Slovensko
Povolánídělnice
NárodnostRomové
EtnikumRomové
StátČeskoČesko Česko
Žánrpróza
Témataliterární činnost
Významná dílaListopad (2013), Naše osada: smutné, veselé i tajemné příběhy Romů (2008)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Irena Eliášová (* 3. května 1953 Nová Dedina, Slovensko) je romská spisovatelka, žijící v severočeské Mimoni.[1][2]

Život

Narodila se roku 1953 v romské osadě na jihozápadě Slovenska, její rodina se v 60. letech 20. století přestěhovala do severočeské Chrastavy.[3] Po absolvování základní školní docházky se živila jako šička.[4] Je členkou Obce spisovatelů (od roku 2008). Je vdaná a má tři děti. V současnosti je již v penzi.

Dílo

Je autorkou prozaických děl, mezi které náleží např. Naše osada (2008) – smutné, veselé i tajemné příběhy Romů, povídka Listopad (Kher, 2013),[5] novela Sluce zapadá už ráno (v romštině) či historický román Oheň přestal plápolat,[6][7] pojednávající o historii Romů.[8] V jejích dílech rezonují vzpomínky na dětství prožité v romské osadě.[9]

Píše do romského časopisu Kereka, do Libereckého deníku, do časopisu Kalmanach a do časopisu Světlík.

Knižní vydání

  • Naše osada (Smutné, veselé i tajemné příběhy Romů, Liberec, Krajská vědecká knihovna v Liberci, 2008)
  • Slunce zapadá už ráno (sborník současné ženské romské prózy – Irena Eliášová, Jana Hejkrlíková, Iveta Kokyová, Eva Danišová ; překlad Ireny Eliášové z romštiny Karolína Ryvolová, Praha, Knihovny Václava Havla, o.p.s., 2014)
  • Chci se vrátit do pohádky (ilustroval Marek Štěpán, Liberec, Krajská vědecká knihovna v Liberci, 2015)
  • Oheň přestal plápolat. LAMPA, z.s., Mimoň 2019. ISBN 978-80-270-5686-6

Odkazy

Reference

  1. ↑ PROKOPOVÁ, Milada. Její vnučka chtěla slyšet pohádky. Tak je vymyslela a sepsala. iDNES.cz [online]. 2015-12-12 [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ ELIÁŠOVÁ, Irena. Sloupek Ireny Eliášové...Dost kecání..... Liberecký deník. 2017-04-08. Dostupné online [cit. 2017-08-24]. 
  3. ↑ Medailon: Irena Eliášová - Romea.cz. www.romea.cz [online]. 2010-11-01 [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ SADÍLKOVÁ, Helena. Irena Eliášová (1953) - Witness story - Memory of Nations. www.pametnaroda.cz [online]. 2016-07-16 [cit. 2017-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. (anglicky) 
  5. ↑ SCHEINOSTOVÁ, Alena. Eliášová, Irena: Listopad (in Tvar). iLiteratura.cz. 2013-07-03. Dostupné online [cit. 2017-08-24]. 
  6. ↑ ELIÁŠOVÁ, Irena. Oheň přestal plápolat. první. vyd. Mimoň: LAMPA, z.s., 2019. 152 s. ISBN 978-80-270-5686-6. 
  7. ↑ ŠUSTOVÁ, Jana. Příští rok vyjde historický román a povídky spisovatelky Ireny Eliášové. Rozhlas.cz. 2017-07-15. Dostupné online [cit. 2017-08-24]. 
  8. ↑ GARBOVÁ VOLNÁ, Gabriela. Rasistické útoky umím vždy obrátit v legraci. Liberecký deník. 2017-02-14. Dostupné online [cit. 2017-08-24]. 
  9. ↑ ŠUSTOVÁ, Jana. Irena Eliášová patří k nejznámějším romským spisovatelům v Česku. Rozhlas.cz. 2017-07-08. Dostupné online [cit. 2017-08-24]. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“