Irena Pelikánová

prof. JUDr. Irena Pelikánová, DrSc.
Soudkyně Soudního dvora EU
Úřadující
Ve funkci od:
12. května 2004
Narození25. června 1949 (74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťDragutin Pelikán
DětiRobert Pelikán
Tomáš Pelikán
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepedagožka, advokátka a soudkyně
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Irena Pelikánová (* 25. června 1949 Praha) je česká právnička a univerzitní profesorka.

Život

Roku 1993 byla jmenována profesorkou obchodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1998–2004 byla členkou Legislativní rady vlády; v letech 1999–2002 byla členkou prezídia Komise pro cenné papíry; mimoto působila jako advokátka.

Od 12. května 2004 je soudkyní Tribunálu Soudního dvora Evropské unie.

V roce 2013 se spekulovalo o jejím konci u Soudního dvora EU s tím, že by se jejím nástupcem stal ministr bez portfeje ČR Petr Mlsna.[1] Vláda ČR jeho nominaci v únoru 2013 dokonce schválila,[2] v květnu téhož roku ji však odmítl Soudní dvůr EU.[3] V červenci 2013 tak nová vláda Jiřího Rusnoka schválila jako kandidátku znovu Pelikánovou.[4] Dne 16. října 2013 vlády členských států EU potvrdily prodloužení jejího mandátu, ve funkci by tak měla setrvat až do roku 2019.[5]

Irena Pelikánová je vdaná. S manželem Dragutinem Pelikánem má syny Tomáše a Roberta.

Dílo

Je autorkou pětisvazkového komentáře k českému obchodnímu zákoníku a učebnic obchodního práva; zabývá se též srovnávacím právem obchodním, zejména ve vztahu k právu francouzskému.

Reference

  1. ↑ Vláda nechce Pelikánovou u Soudního dvora EU. Nahradí ji Mlsna?. E15.cz [online]. 2013-01-09 [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ Českým kandidátem na soudce Soudního dvora EU je ministr Mlsna. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-02-27 [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Soudní dvůr EU odmítl přijmout ministra Petra Mlsnu do svých řad. Český rozhlas [online]. 2013-05-10 [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pelikánová dál zůstává evropskou soudkyní. Hospodářské noviny [online]. 2013-07-25 [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Český soudce u Soudního dvora EU [online]. Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii, 2013-10-17 [cit. 2015-02-10]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“