Irene Nizozemská

Princezna Irene
Princezna Irene v roce 2011
Jiná jména	Irene Emma Elisabeth van Oranje-Nassau, van Lippe-Biesterfeld
Narození	5. srpna 1939 (85 let) Soestdijkský palác, Baarn, Nizozemsko
Alma mater	Univerzita v Utrechtu
Povolání	aristokratka a tlumočnice
Nábož. vyznání	Katolická církev
Choť	Karel Hugo, vévoda Bourbonsko-Parmský (1964 - r. 1981)
Děti	Karel; Margarita; Jaime a Carolina
Rodiče	Juliána Nizozemská, Bernhard Lipsko-Biesterfeldský
Rod	Oranžsko-Nasavští
Příbuzní	Beatrix Nizozemská, Margriet Nizozemská a Christina Nizozemská (sourozenci) Prince Hugo de Bourbon de Parme[1], Princess Luisa, Marchioness of Castell'Arquato[1], Princess Cecilia, Countess of Berceto[1] a Prince Carlos, Prince of Piacenza[1] (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irene Nizozemská (Irene Emma Elisabeth; * 5. srpna 1939, Baarn, Nizozemsko) je nizozemská princezna, druhé dítě královny Juliány a prince Bernharda.

V roce 1964 konvertovala ke katolicismu a na katolickém obřadu v Římě se provdala za prince Karla Huga Bourbonsko-Parmského, čímž ztratila své místo v linii následnictví na trůn. V roce 1981 se rozvedli.^[2] Angažovala se v protijaderných kampaních.

Narodila se 5. srpna 1939 v Soestdijkském paláci. V době jejího narození byla válka jednoznačnou možností, ale protože její rodiče doufali v mírové řešení, rozhodli se pojmenovat svou novou dceru po Eiréné, řecké bohyni míru.^[3] Má tři sestry, z nichž nejstarší je bývalá nizozemská královna, princezna Beatrix Nizozemská; dvě mladší jsou princezna Margriet a zesnulá princezna Christina.^[4][5]

Kvůli invazi nacistického Německa do Nizozemska během druhé světové války uprchla nizozemská královská rodina nejprve do Spojeného království. Irene ještě nebyl ani rok, když byla rodina nucena opustit Nizozemsko; byla pokřtěna v královské kapli v Buckinghamském paláci v Londýně, přičemž manželka krále Jiřího VI., královna Alžběta, byla jedním z jejích kmotrů. Když rodina opouštěla ​​Nizozemsko, na přístav, kde se naloďovali na britskou válečnou loď, zaútočil německý nálet; jedna z německých bomb explodovala 200 metrů od rodiny. Irene byla umístěna do plynotěsného nosiče, aby byla chráněna před nebezpečnými plyny.^[6][7]

Když začal londýnský Blitz, princezna Juliána a její dcery znovu odletěly, tentokrát do exilu v kanadské Ottawě, kde se narodila její mladší sestra Margriet a kde Irene navštěvovala veřejnou školu v Rockcliffe Park.^[8] Jako teenagera ji nizozemský tisk nazýval „okouzlující nizozemskou princeznou“. Během války byla nizozemská královská brigáda (formace svobodných nizozemských vojáků, kteří bojovali po boku spojenců) pojmenována po princezně Irene.^[9]

Irene, vždy nezávislá osoba, byla nadšená, když od svého otce získala sportovní auto. Irene neměla štěstí; když otevřela kapotu automobilu, všimla si, že vozidlo jen vypadalo jako sportovní vůz, ale mělo motor běžného automobilu. Požádala svého otce o povolení upravit vozidlo na skutečné závodní auto, což princ Bernhard odmítl povolit.^[10]

Byla družičkou na svatbě infanta Juana Carlose Španělského a princezny Sofie Řecké v roce 1962.

Studovala na Univerzitě v Utrechtu. Poté odjela do Madridu, aby se naučila španělštinu a byla dostatečně zdatná na to, aby se stala oficiální tlumočnicí.

Během studia španělštiny v Madridu se Irene setkala s Karlem Hugem, vévodou z Parmy, nejstarším synem karlistického uchazeče o španělský trůn Xaviera. V létě roku 1963 princezna Irene tajně konvertovala z protestantismu na katolicismus.^[11] Veřejnost i královská rodina se o konverzi poprvé dozvěděli, když se na titulní stránce amsterdamských novin objevila fotografie, na které princezna klečí při přijímání na mši v římskokatolickém kostele jeronymitů (Los Jerónimos) v Madridu.^[12] Irenina konverze proběhl rok před oznámením o jejím zasnoubení, ale královská rodina tuto zprávu oficiálně oznámila až v lednu 1964.^[13][14] Když unikly zprávy, že je zasnoubená s princem Karlem Hugem (8 1930), vyvolalo to protest a ústavní krizi.^[15]

Svatby princezny Irene a prince Karla Huga dne 29. dubna 1964 v kapli Borghese v bazilice Panny Marie Sněžné v Římě v Itálii se nezúčastnil nikdo z nizozemské královské rodiny ani žádný nizozemský diplomatický zástupce.^[16] Na slavnostním ceremoniálu také nebyli žádní zástupci španělské vlády; pár si vybral Řím jako místo svatby kvůli jeho neutralitě.^[17]

V roce 1980 se Irene a její děti vrátily do Nizozemska. Zapojila se do různých workshopů o osobním rozvoji a snažila se „najít sebe sama“.^[18] V letech 1983 a 1985 se veřejně vyslovila proti dalšímu rozmístění raket NATO na velké protijaderné demonstraci v Haagu a dopisem deníku De Volkskrant.^[19] Její spojení s přírodou, které podle ní cítila od dětství, se prohloubilo a v roce 1995 vydala knihu Dialog s přírodou.^[20]

V roce 1999 koupila farmu poblíž Nieu-Bethesdy v Jihoafrické republice a přeměnila ji na svatyni. V roce 2001 pomohla založit NatuurCollege v Nizozemsku.^[21] Je také zakladatelkou organizace NatureWise, která přivádí děti v základních školách v Nizozemsku přímo do kontaktu s přírodou. Princezna je čestným členem budapešťského klubu.^[22]

Karel Hugo a Irene mají čtyři děti:^[23]

• 5. srpna 1939 – 15. listopadu 1964: Její královská Výsost princezna Irene Nizozemská, princezna oranžsko-nasavská, princezna lippsko-biesterfeldská
• 15. listopadu 1964 – 7. května 1977: Její královská Výsost princezna z Piacenzy
• 7. května 1977 – 7. ledna 1981: Její královská Výsost vévodkyně parmská
• 7. ledna 1981 – současnost: Její královská Výsost princezna Irene Nizozemská, princezna oranžsko-nasavská, princezna lippsko-biesterfeldská^[25][26]

Od rozvodu používá následující jména:

• Princezna Irene Lippsko-Biesterfeldská
• Paní (Mevrouw) van Lippe-Biesterfeld

• Nizozemsko: Rytíř velkokříže Řádu nizozemského lva
• Nizozemsko: Příjemkyně inaugurační medaile krále Viléma Alexandra
• Nizozemsko: Medaile královské svatební medaile z roku 2002
• Nizozemsko: Příjemkyně inaugurační medaile královny Beatrix
• Nizozemsko: Příjemkyně královské svatební medaile z roku 1966
• Nizozemsko: Příjemkyně inaugurační medaile královny Juliány

• Rakousko: Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku
• Belgie: Rytíř velkokříže Řádu Leopolda^[27]
• Íránská císařská rodina: Člen 2. třídy císařského řádu Plejád
• Mexiko: Velkokříž Řádu aztéckého orla^[28]
• Peru: Velkokříž Řádu peruánského slunce^[29]
• Thajsko: Rytíř velkostuhy Řádu Chula Chom Klao^[30]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Irene of the Netherlands na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Irene Nizozemská na Wikimedia Commons