Irina Ovtčinniková
| Irina Ovtčinniková | |
|---|---|
| markýza z Monléonu řecká a dánská princezna | |
 Princ Petr s manželkou Irinou | |
| Úplné jméno | Irina Alexandrovna Ovtčinniková |
| Narození | 4. října 1904 Petrohrad  Ruské impérium |
| Úmrtí | 13. března 1990 (ve věku 85 let) Paříž  Francie |
| Manželé | Jehan de Monléon Lewis Sloden Petr Řecký a Dánský |
| Otec | Alexandr Ovtčinnikov |
| Matka | Lydia Jouriary |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Irina Ovtčinniková (Irina Alexandrovna Ovtčinniková; 4. října 1904 Petrohrad – 13. března 1990 Paříž), původně Irina, markýza z Monléonu, později princezna Petr Řecký a Dánský,[zdroj?!] byla ruská emigrantka, která se provdala za antropologa prince Petra Řeckého a Dánského a asistovala mu při jeho výzkumech.
První a druhé manželství
Irina Ovtčinniková se narodila v Petrohradu. 26. listopadu 1919 se jako patnáctiletá ve francouzském Nice provdala za Jehana de Monléon. Manželství skončilo 17. července 1930 rozvodem. Dne 9. listopadu 1932 si v Londýně vzala za druhého manžela Lewise Slodena, obchodníka s uměním. V létě 1935 se setkala se sedmadvacetiletým princem Petrem a ti dva si brzy začali romantický vztah. Princ ji představil své matce, princezně Marii, ale královská rodina silně nesouhlasila s Petrovým vztahem s „Ruskou“ (jak ji nazvali) a byla opatrná ohledně jejího vlivu na prince. Poté, co na podzim král Jiří II. Řecký znovu usedl na trůn, odjel princ Petr do Athén. Ovtčinniková vyhrožovala sebevraždou, což vedlo krále Jiřího k tomu, aby ji srovnal s Annou Kareninou.
Královský sňatek
Irinin vliv na Petra neustále rostl. Prokázala také ochotu pokusit se uklidnit jeho rodinu, zvláště matku. V prosinci 1936 dosáhla rozvodu se svým druhým manželem. Tentýž měsíc britský král Eduard VIII. abdikoval, aby se mohl oženit se svou dvakrát rozvedenou zahraniční milenkou, Američankou Wallis Simpsonovou, a Petr s jeho chováním nesouhlasil.
Dvojice se v září 1937 vydala na cestu do Asie, kde se Petr chystal zapojit do antropologického výzkumu. Na počátku roku 1938 dorazili na území Pákistánu. S přáním vyhnout se himalájské zimě se přestěhovali do jižní Indie a strávili čas s lidmi Toda. Navštívili oblast Nilgiris, Madrás, Kalimpong a nakonec Cejlon. Pár uzavřel sňatek na dánském konzulátu v Madrásu v září 1939, aniž by o tom informoval svou rodinu nebo řeckou vládu. Po sňatku se Petra jeho otec, princ Jiří, zřekl.
Do Evropy se manželé vrátili v listopadu 1939. Německá invaze do Francie v roce 1940 vedla Petra a jeho manželku k tomu, aby opustil Paříž a odstěhovali se do Assisi v Itálii. Když se před italsko-řeckou válkou zvýšilo napětí mezi Řeckem a Itálií, přestěhoval se Petr do Athén. Irina tam nebyla vítána a tak přijala útočiště v Istanbulu. Řecká vláda zhatila Petrovy plány, aby se Irina, kterou král považoval za spiklenku, evakuovala do Indie, a zajistila, že zůstala zablokovaná v Istanbulu.
Manželé se znovu shledali v Palestině a 5. června 1941 podstoupili v Jeruzalémě řecký pravoslavný svatební obřad. Usadili se v Káhiře, kde Petr Irinu představil jako řeckou princeznu. To krále šokovalo a neváhal informovat diplomatický sbor, že jejich manželství nebylo uznáno jako dynastické a že Ovtčinnikovová nemá nárok na knížecí titul. Kromě toho král umístil pár pod dohled. Říkalo se, že „Ruska“ si přála, aby Řecko bylo pravoslavné, ale komunistické a s Petrem jako králem. Pár byl dobře přijat na dvoře krále Farúka I. a egyptské vysoké společnosti. Toho Irina využila k tomu, aby se zapojila do charitativních akcí, zejména těch, které se týkaly řecké diaspory. Královská rodina pohlížela na její aktivity s podezřením, protože se obávala, že by mohla zastínit princeznu Frederiku, manželku předpokládaného dědice.
Po válce
Po druhé světové válce se manželé přestěhovali do Dánska, ale brzy se přesunuli do Spojených států s cílem získat finanční prostředky na další asijskou výpravu. V lednu 1949 Spojené státy opustili a odcestovali z Kalifornie do Kolomba, hlavního města Cejlonu. Na ostrov dorazili 16. února a odjeli do Indie, kde se opět setkali s lidmi Toda. Dvojici se nepodařilo vstoupit do Tibetu nebo Nepálu kvůli čínské invazi do Tibetu, ale Petrovi se podařilo studovat tibetské uprchlíky, kteří uprchli do Indie, a Irina mu pomáhala s výzkumem. Irina se také zabývala péčí o děti a v Bengálsku založila několik sirotčinců pro indické a tibetské děti.
Výprava skončila v roce 1952 a pár odjel do Kodaně, kde Petr představil svá zjištění. Výbor chtěl, aby se vrátil a pokračoval ve výzkumu, což se mu během několika týdnů podařilo. Jemu a jeho ženě byl opět zakázán vstup do Tibetu, ale tentokrát čelili i nepřátelství indické vlády. V roce 1956 Irinina tchyně přijala její pozvání, aby je navštívila v Indii; jejich vztah se zlepšoval. V květnu 1956 dvojice obdržela od indické vlády oznámení o vystěhování, které požadovala Čína. Irina však trpěla tuberkulózou a Petrovi se podařilo získat povolení, aby mohli zůstat ještě šest měsíců. V únoru 1957 odjeli.
Rozluka a vdovství
Po návratu do Evropy se manželé usadili ve Velké Británii. Po zrušení řecké monarchie v roce 1973 se princ Petr rozhodl zlikvidovat svůj majetek v Řecku, především své sídlo v Glyfadě. Pár poté trávil čas v Londýně, Paříži a Kodani. Jak roky plynuly, jejich vztah se zhoršoval. Nakonec se rozhodli rozejít, ne však oficiálně. Irina se odstěhovala do Hongkongu, kde žila v rozlehlém bytě plném koček a opic, zatímco Peter navázal vztah s mladou Angličankou, která s ním žila v Kodani. Irina ovdověla 15. října 1980. Rodina jejího manžela ji na Petrově vzpomínkové mši, která se konala v katedrále sv. Žofie v Londýně 22. října, ignorovala; žádný člen královské rodiny jí nevyjádřil soustrast. Irina zdědila manželovo obrovské bohatství, které on zase zdědil po své matce. V únoru prodala šperky své tchyně a 13. března 1990 ve věku 85 let v Paříži zemřela. Byla pohřbena vedle svého manžela v areálu jejich dánského paláce Lille Bernstorff. Na její hrobce je „Ruska“ popsána jako „princezna Petr Řecký“.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irina Ovtchinnikova na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Irina Ovtčinniková na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
Coat of arms of the Kingdom of Greece in 1936–1973
- Royal Coat of Arms of Greece under the Glücksburg dynasty, created after the restoration of King George II to the throne in 1935, to the exile of King Constantine II in 1967 and finally until the abolition of the monarchy in 1973.
- The Escutcheon features the white cross on a dark blue field of Greece. The Inescutcheon features the Arms of the Greek line of the House of Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg. The shield is then topped with a golden Royal Crown.
- It features an escutcheon divided by the red and white cross of the Order of the Danneborg, the first quarter features the arms of Denmark (three crowned blue lions and nine hearts in yellow field). The second of Schleswig (two blue lions passant in yellow field). The third divided into four; the chief features the three royal crowns in blue field of Sweden, the second half with a crowned stockfish on red field of Iceland and the last half divided between the ram of the Faroe Islands and a polar bear of Greenland, both on blue fields. The fourth quarter is divided between two halves, the chief depicts a yellow field with a blue lion passant over nine red hearts of the King of the Goths, the lower half depicts a crowned golden lindorm on a red field of the King of the Wends.
- Upon it is another inescutcheon in red, divided into four quarters: the first a a silver nettle leaf of Holstein, the second the a swan with a golden crown of Stormarn, the third a knight dressed in golden armor on a silver horse of Dithmarschen and the fourth of a golden horse's head of Lauenburg.
- Upon it is another inescutcheon divided the first features the red and yellow bars of Oldenburg, the second a golden cross on a blue field of Delmenhorst.
- The escutcheon rests on a golden pedestal and supported by two human figures representing the Greek mythological hero Herakles (Heracles), holding a wooden club and wearing the skin of the Nemean lion.
- The escutcheon is surrounded by the ribbon and cross of the Order of the Redeemer, the cross depicts Christ Pantocrator, surrounded by the order's motto:"Η ΔΕΞΙΑ ΣΟΥ ΧΕΙΡ, ΚΥΡΙΕ, ΔΕΔΟΞΑΣΤΑΙ ΕΝ ΙΣΧΥΙ" or "Thy right hand, O Lord, is become glorious in power" from Exodus, 15:6.
- The motto of the Coat of arms and of the dynasty, depicted on a golden ribbon below the pedestal reads: "Ἰσχύς μου ἡ ἀγάπη τοῦ λαοῦ" or "The people's love, my strength"
- The coat of arms is then surrounded by a dark blue mantle and topped with another royal crown.
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal arms of Denmark from 1972.
Autor: Robitsju, Licence: CC BY-SA 3.0
Principe Peter and princess Irene from Greece portrait