Irina Rodninová
| Irina Rodninová | |
|---|---|
 (c) Kremlin.ru, CC BY 4.0 Irina Rodninová v roce 2010 | |
| Stát |  Sovětský svaz Rusko |
| Datum narození | 12. září 1949 (74 let) |
| Místo narození | Moskva, SSSR |
| Výška | 152 cm |
| Partner(ka) | Alexej Ulanov (do 1972) Alexandr Zajcev (1972–1980) |
| Aktivní období | do 1980 |
| Klub | CSKA Moskva |
| Trenér | Taťjana Tarasovová Stanislav Žuk |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Krasobruslení na ZOH | ||
| zlato | 1972 Sapporo | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1976 Innsbruck | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1980 Moskva | s Alexandrem Zajcevem |
| Mistrovství světa v krasobruslení | ||
| zlato | 1969 Colorado Springs | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1970 Lublaň | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1971 Lyon | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1972 Calgary | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1973 Bratislava | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1974 Mnichov | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1975 Colorado Springs | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1976 Göteborg | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1977 Tokio | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1978 Ottawa | s Alexandrem Zajcevem |
| Mistrovství Evropy v krasobruslení | ||
| zlato | 1969 Garmisch-Partenkirchen | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1970 Leningrad | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1971 Curych | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1972 Göteborg | s Alexejem Ulanovem |
| zlato | 1973 Kolín nad Rýnem | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1974 Záhřeb | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1975 Kodaň | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1976 Ženeva | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1977 Helsinky | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1978 Štrasburk | s Alexandrem Zajcevem |
| zlato | 1980 Göteborg | s Alexandrem Zajcevem |
Irina Konstantinovna Rodninová, rusky: Ирина Константиновна Роднина (*12. září 1949, Moskva, Sovětský svaz) je bývalá ruská krasobruslařka závodící v kategorii sportovních dvojic. Během své kariéry vybojovala se svými partnery tři zlaté olympijské medaile, 10 titulů mistrů světa a 11 titulů mistrů Evropy. V roce 2014 se jí dostalo cti zapálit spolu s legendárním hokejovým brankářem Vladislavem Treťjakem olympijský oheň na olympiádě v Soči.
Kariéra
V předškolních letech Rodninová často trpěla zápalem plic. Její rodiče jí chtěli přimět k aktivitě, proto jí v roce 1954 přivedli k bruslení.[1] Od 13 let trénovala ve sportovní přípravce CSKA.[2][3]
V roce 1963 Rodninová začala bruslit se svým prvním partnerem Olegem Vlasovem, trénovali je Sonia a Milan Valunovi. V roce 1964 se jejím trenérem stal Stanislav Žuk, který ji dal dohromady s Alexejem Ulanovem. Spolu vyhráli čtyři po sobě jdoucí světové a evropské tituly. Svůj první světový titul získali v roce 1969, před párem Tamara Moskvinová a Alexej Mišin. Další dva tituly pak přidali v letech 1970 a 1971, vždy před dvojicí Ludmila Smirnovová a Andrej Surajkin. Ulanov se však zamiloval do Smirnovové a před olympiádou oznámili, že následující sezónu již budou bruslit spolu.[1] Na ZOH 1972 v Sapporu dobyli Rodninová s Ulanovem zlato. Pak se připravovali na svou poslední společnou soutěž, Mistrovství světa 1972 v Calgary. Při tréninku den před zahájením soutěže došlo k nehodě a Rodninová skončila v nemocnici s otřesem mozku a intrakraniálním hematomem.[1] Přesto předvedli výborné představení v krátkém programu a obdrželi i několik šestek (6.0 byla tehdy nejvyšší známka). V dlouhém programu se Rodninová cítila slabá a měla závratě, přesto jejich výkon stačil na zisk v pořadí již čtvrtého titulu mistrů světa. Ulanov se pak vydal pokračovat v kariéře se Smirnovovou, zatímco Rodninová uvažovala o odchodu do sportovního důchodu.
V dubnu 1972 jí trenér Stanislav Žuk navrhl, že by se mohla spojit s mladým petrohradským bruslařem Alexandrem Zajcevem, který měl dobrou skokovou techniku a rychle se učil prvky. Rodninová přijala a pár začal společně trénovat. Na mistrovství světa 1973 v Bratislavě přestala při jejich jízdě v krátkém programu hrát hudba, pravděpodobně vinou československého technika, který se tak mstil za pražské jaro.[4][1] Rodninová se Zajcevem se přesto dokázali soustředit a jízdu v hlubokém tichu dokončili. Vysloužili si bouřlivé ovace publika a soutěž sportovních dvojic následně vyhráli před párem Smirnovová a Ulanov.[5] Totéž pořadí se opakovalo i následující rok.
V roce 1974 se Rodninová se Zajcevem rozešli s trenérem Žukem a začali trénovat pod Taťjanou Tarasovovou.[1] V letech 1975–1978 vyhráli další čtyři světové tituly a triumfovali i na ZOH 1976 v Montréalu. V sezóně 1978–79 nezávodili, neboť Rodninová byla těhotná. Syn, jehož otcem byl Zajcev, se narodil 23. února 1979.[1] Ke krasobruslení se vrátili, aby vybojovali zlaté medaile na ZOH 1980 v Lake Placid. Poté ukončili aktivní kariéru.
Její tři zlaté medaile z olympijských her, deset titulů z mistrovství světa a jedenáct titulů z mistrovství Evropy z ní činí nejúspěšnější krasobruslařku historie.
Rodninová trénovala mnoho elitních sovětských bruslařů a přednášela na univerzitě v Moskvě. V letech 1990–2002 trénovala ve Spojených státech a mimo jiné přivedla ke světovému titulu český pár Radka Kovaříková a René Novotný.[6]
Od roku 2005 je Rodninová členem Občanské komory Ruské federace.[7] Od roku 2007 je rovněž členkou Hospodářské komory Ruské federace. Dne 17. prosince 2012 Rodninová podpořila[8] Zákon Dimy Jakovleva, který zakázal adopci ruských sirotků občany USA. Je členkou strany Jednotné Rusko.[9]
Osobní život
Vystudovala Centrální institut tělesné výchovy (Центральный институт физической культуры).[9] Jejím prvním manželem byl její bruslařský partner Alexandr Zajcev, se kterým má stejnojmenného syna (*1979).[1] Z druhého manželství s byznysmanem a kinoproducentem Leonidem Minkovskim má dceru, Aljonu Minkovski (*1986).[1] V současnosti je rozvedená.[10] V letech 1990–2002 pobývala ve Spojených státech, pak se vrátila do Ruska.[10]
Ocenění
- 1976 – Leninův řád
- 1989 – uvedena do krasobruslařské Síně slávy
- 1999 – Řád "Za zásluhy vlasti" 3. třídy
- 2009 – Řád "Za zásluhy vlasti" 4. třídy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irina Rodnina na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h PUSHKINA, Oksana. Ирина Константиновна Роднина [online]. peoples.ru, 3. říjen 2004 [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ MALININ, Nikolai. Ирина Роднина: "Я не дачница, я москвичка" [online]. archi.ru, 1. prosinec 2006 [cit. 2011-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-01-2003. (rusky)
- ↑ скользящий путь [online]. kommersant.ru, 20. prosince 2004 [cit. 2011-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-01-2003. (rusky)
- ↑ SREBNITSKAYA, Daria. Роднина – это эпоха [online]. russianews.ru, 10. září 2009 [cit. 2011-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-01-2003. (rusky)
- ↑ Encyclopædia Britannica: Irina Rodnina
- ↑ Sports-reference: Irina Rodnina. www.sports-reference.com [online]. [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-21.
- ↑ WEIR, Fred. Putin's 'chamber': a parallel parliament? [online]. csmonitor.com, 2. listopadu 2005 [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Záznam o hlasování Hospodářské komory Ruské federace č. 186614-6. vote.duma.gov.ru [online]. [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-30.
- ↑ a b Роднина Ирина Константиновна [online]. Единая Россия [cit. 2014-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-20. (rusky)
- ↑ a b LEPESHKOVA, Svetlana. Я больше не хочу стремиться к вершинам. Дайте наконец пожить по-человечески. gzt.ru [online]. peoples.ru, 25. února 2005 [cit. 2011/04/23]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Irina Rodninová na Wikimedia Commons - Irina Rodninová v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
.svg)
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Germans(1866-1871)
Finská vlajka
.svg)
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
.svg)
The civil ensign and flag of Belgium. It is identical to Image:Flag of Belgium.svg except that it has a 2:3 ratio, instead of 13:15.
.svg)
The Canadian Red Ensign, the national flag of Canada from 1957 to 1965. (see: the Canadian Red Ensign on the Register of Arms, Flags and Badges)
.svg)
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Olympijská vlajka
.svg)
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor:
- Original image: German Federal Archive,
Wolfgang Thieme
  |
|||
|---|---|---|---|
| Popis | německý fotoreportér | ||
| Datum narození |
20. století  | ||
| Soubor autorit | |||
- derivative work: deerstop.
Irina Rodnina and Alexei Ulanov.
The Canadian Red Ensign, the national flag of Canada from 1957 to 1965. (see: the Canadian Red Ensign on the Register of Arms, Flags and Badges)
Монета Банка России — Серия: Выдающиеся спортсмены России (фигуристы): Роднина И.К.-Зайцев А.Г. 3 рубля, реверс.