Irma Geisslová

Irma Geisslová
Irma Geisslová
Narození	6. července 1855 Pešť Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	27. května 1914 (ve věku 58 let) Jičín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	hřbitov v Jičíně
Povolání	spisovatelka a básnířka
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irma Geisslová (6. července 1855, Pešť (dnes Budapešť) – 27. května 1914, Jičín)^[1] byla česká básnířka a prozaička, autorka povídek pro dospělé, ale i pro děti a mládež.

Biografie

Narodila se v rodině železničního úředníka Jana Slavomila Geissela (1828- 1896) a matky Marie, rozené Fořtové (1826—1870). Irma byla nejstarší ze čtyř sourozenců.^[2] Její otec byl vyšším úředníkem Rakousko-Uherské společnosti státní dráhy a rodina byla často služebně překládána (Pešť, Vídeň, Brno, Pardubice, Česká Třebová, Praha, Jičín).

V roce 1870 jí zemřela matka a Geisslová musela nahradit matku i svým sourozencům. Tyto pocity později vyjádřila ve své poezii, kde matku postrádá a nemůže se smířit s pocitem, že už se s ní neshledá. Nejmladší sestře Emilii byla téměř skutečnou matkou. Emilie psala o své sestře příspěvky do jičínských novin pod názvem Vzpomínky na můj sedmiletý pobyt v Uhrách. Irma Geisslová strávila zbytek života v Jičíně, kde se ve výslužbě (od roku 1884) usadil její otec a odkud pocházela její matka. Irma Geisslová zde po smrti otce dožila s rodinou nemocné sestry.^[3][1]

Zemřela roku 1914 v Jičíně a pohřbena byla na zdejším hřbitově.

Dílo

K literárnímu cítění vedl Irmu Geisllová od dětství její otec Jan Slavomil Geissel, uvědomělý Čech a vlastenec. Miloval život a v něm zvláště děti, pro které napsal i několik povídek. Inspirací mu byla příroda a umění. Své děti vodil na procházky do přírody, aby jim vštípil lásku k životu, k lidem a k přírodě. Toto cítění probudil Geissel i u své nejstarší dcery Irmy.^[zdroj?]

Otec Geissl byl velmi hrdý na dceřin talent a snažil se jí pomoci prosadit se v literárních kruzích.[1] Přivedl ji do Ženského výrobního spolku Karoliny Světlé, kde se její práce dostala až ke starostce tohoto spolku Elišce Krásnohorské.[2] Pracovnice slíbily Geisslové zasílat Ženské listy, půjčovat knihy ze spolkové knihovny a poradit v jejich prvních literárních krocích.

Své verše, ovlivněné Vítězslavem Hálkem, začala publikovat v roce 1874 v časopise Lumír.^[4] Přispívala do řady časopisů, jako Ženské listy, Lumír, Květy, Zlatá Praha, Česká včela, Almanach české omladiny, Světozor a jičínského Krakonoše. První sbírku básní Immortely vydala knižně přispěním Jana Nerudy. Až moderní literární bádání ji zařadilo mezi významné předchůdce poezie 90. let 19. století, dekadence.^[3][5]

Protože byla vytížena v domácnosti, nemohla po matčině smrti tolik času věnovat psaní. Nemohla být v centru dění, v Praze, kde by se mohla prosadit jako prozaička a básnířka a mohla by se dostat do povědomí širší veřejnosti. Přesto se však snažila literárně realizovat. Uchovávala si zážitky z dětství a později je vkládala do svých děl. Byla tu však ještě jedna literární inspirace, o které Geisslová často psala - láska k železnici, ke které měla blízko díky otcově zaměstnání. Všechny tyto zážitky, zkušenosti, dojmy a myšlenky byly základem, z něhož vyrůstala básnická, prozaická a dramatická činnost Irmy Geisslové.

Její prózy byly především výchovné a vlastenecké, např. podporovaly české podnikání. Poprvé uvedla do literatury železničářské prostředí. Dětská literatura je koncipována především jak vzdělávací. Její dramatické pokusy (Valdštýn v Jičíně, Nápadníci) nebyly úspěšné a byly hrány jičínskými ochotníky a kočovnými společnostmi.

Po přestěhování do Jičína i nadále udržovala Geisslová vztah s některými pražskými spisovateli. Můžeme říci, že nebyla zcela odtržena od pražských událostí. Sledovala se zájmem vše, co se v Praze odehrávalo. Posílala do pražských redakcí své příspěvky, četla noviny, časopisy. Geisslová příležitostně do Prahy jezdila a navštěvovala zde Sofii Podlipskou i Jana Nerudu.Brzy stala součástí jičínského kulturního světa. Účastnila se dýchánků pořádaných spolkem Literární jednota, pronesla v Jičíně i několik přednášek, lidé ji mohli slýchat i při projevech na různých akcích.

V 21. století je Irma Geisslová téměř zapomenuta, avšak ve své době byla i přes izolaci od centra kulturního dění, Prahy, řazena mezi přední spisovatele. Např. Ženské listy uvedly článek k jejím padesátinám slovy: „Již tomu více než třicet let, co mezi nejpřednějšími spisovateli a spisovatelkami vyskytovalo se zvučné jméno Irmy Geisslové.“^[6]

Knižní vydání

• Immortelly (básně, V Praze, Grégr a F. Dattel, 1879 a Fr. Bačkovský, 1905)
• Divoké koření (verše, povídky a hry humoristické, V Praze, vydala I. Geisslová, 1881)
• Luční kvítí (básně a povídky, V Praze, Fr. A. Urbánek, 1882)
• Lid na železnici (drobné povídky, Král. Vinohrady, M. Reisová, 1885)
• Inženýr Racek (novela, V Praze, Přítel domoviny, 1887)
• V písních a květech (básně a povídky pro mládež, s dvěma obrázky od Mik. Aleše, V Praze, Fr. A. Urbánek, 1888)
• Vlnobitím ku přístavu (román, V Praze, Tiskem a nákladem Edvarda Beauforta, 1888) ^[7]
• Z Podkrkonoší (básně, V Praze, Grégr, 1889)
• Lípové květy (básně pro milou mládež, V Praze, Urbánek, 1892) ^[8]
• Mračný a Hrabín (román, V Praze, Přítel domoviny, 1895)
• Z podkrkonoší (básně, Praha, Hejda & Tuček, 1900)
• Venouš (Povídka pro mládež, S 16 vyobrazeními od Pavla Körbra, V Nymburce, vlastním nákladem, 1904)
• Stojanova říše (povídka, V Praze, E. Beaufort, 1912) ^{[9] [10]}
• Z literární pozůstalosti Irmy Geisslové (pro útlou i dospělejší mládež, Básně, V Jičíně, E. Zelenková-Geisslová, 1915)

Novodobá vydání

• Zraněný pták (výbor z díla 1874-1914, k vyd. připravil, uspoř., doslov Neznámá Irma Geisslová a životopisné údaje o autorce napsal Ivan Slavík; Vilém Závada: Osudy básníků, úvod ; il. Jaroslav Cheben, Hradec Králové, Kruh, 1978)
• Immortelly. Propast (původní grafikou (barevná suchá jehla se slepotiskem) vyzdobila Alena Bílková, obálku navrhl a typograficky upravil Ivan Krejzlík, předmluvou doprovodil Gustav Erhart, Praha, Spolek českých bibliofilů, 2005)
• Temno nade mnou (výbor z díla, edičně připravil a doslov napsal Petr Fabian, Praha, Dybbuk, 2014)

Zajímavosti

• Irma Geisslová udržovala čilou korespondenci s mnoha významnými literárními osobnostmi – Sofií Podlipskou, Josefem Václavem Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým, Juliem Zeyerem.^[zdroj?]
• Irma Geisslová zasílala své příspěvky i do Jednoty českých žen amerických v Chicagu, která pojmenovala svůj sbor „Sborem Irmy Geisslové".^[11]

Na přelomu let 1913 – 1914 se u ní projevila rakovina prsu, na kterou zemřela. ^[11]

Posmrtná připomínka

• Na úmrtním domě v Jičíně je umístěna pamětní deska
• V Jičíně je po ní pojmenováno Nábřeží Irmy Geisslové

Zhudebnění

Básně Irmy Geisslové zhudebnila Monika Načeva^[12] a zpívají je různí interpreti:

• ... Monika Načeva, album The sick Rose, 2010^[13]
• Touha I, Touha II, Tma, Iva Bittová, Lenka Dusilová, Monika Načeva, album Spolu, 2018^[14]
• Tma, Lenka Dusilová, Monika Načeva, album Řeka z roku 2020^[15]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Irma Geisslová na Wikimedia Commons
• Autor Irma Geisslová ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Irma Geisslová
• Irma Geisslová v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Irma Geisslová - Digitalizované knihy dostupné online
• Irma Geisslová v Databázi knih
• Helena Dražná: Irma Geisslová, předchůdkyně české dekadence?