Irmina z Oerenu

Svatá; Irmina z Oerenu
abatyše
Svátek	24. prosince
Úřady	abatyše
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	řeholní oděv, kostel, berla

Irmina z Oerenu
Irmina z Oerenu
Narození	7. století; Trevír
Úmrtí	716; Wissembourg
Povolání	řeholnice
Choť	Hugobert
Děti	Plektruda; Regintrud; Adéla z Pfalzelu; Bertrada z Prümu; Chrodelinde
Příbuzní	Adéla z Pfalzelu (sourozenec); Drogo z Champagne a Grimoald Mladší (vnoučata)
Funkce	abatyše
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irmina z Oerenu také Irmina z Trevíru^[4] (6. století^? Trevír - 704/710^? Wissembourg, Alsasko) byla franská abatyše, spoluzakladatelka kláštera v Echternachu, na jehož založení v letech 697 až 698 složila donaci, kterou svěřila Willibrordovi.^[5]

Jejím manželem byl Hugobert, senešal a hrabě na královském dvoře Chlodvíka IV.^[6] Její rodiče nejsou známi, i když v trevírské tradici je od 11. století mylně uváděna jako dcera merovejského krále Dagoberta I. Jisté je, že patřila k jednomu z mocných rodů Austrasie, který byl úzce spjat s Karlovci, a je jedním z předků Karla Velikého. Historik Ian Wood uvedl, že Irmina je tradičně a pravděpodobně správně označována jako Plektrudina matka.^[7] Kromě kláštera v Echternachu, byla i druhou abatyší kláštera v Oeren, později přejmenováného na klášter svaté Irminy. Trevírská tradice ji mylně označuje za zakladatelku i tohoto kláštera.

Irmina zemřela mezi lety 704 a 710. Historici se domnívají, že zemřela pravděpodobně koncem roku 705 nebo začátkem roku 706, protože 13. května 706 Willibrord svěřil vládu a ochranu nad Echternachem Pipinovi II. Prostřednímu,^[7] Podle jiných zdrojů byla pohřbena 24. prosince 708 ve Weissenburgu v Alsasku, kde bylo možno vidět corpus integrum sce. Yrmene virginis, filie Dagoberti regis jako relikvii. Její tumba z gotického období byla zničena během francouzské revoluce.^[8]

Irmina je v katolické církvi uctívána jako světice. Její svátek se slaví 24. prosince.

Potomci

Plektruda (650-718) - první manželka Pipina II. Prostředního a zakladatelka opatství svaté Marie v Kolíně nad Rýnem.^[9]
Adéla z Pfalzelu (cca 660-734) - abatyše v Pfalzelu
Regnitruda - jejím druhým manželem byl vévoda Theudebert Bavorský
Irmina (úmrtí cca 704) - provdaná za Charivea, bratra Lamberta, hraběte z Hesbaye.
Chrodelinda - provdala se za Wida, opata Saint Wandrile
Bertrada z Prümu (670 - po roce 721) - zakladatelka opatství v Prümu a matka hraběte Heriberta z Laonu, který byl otcem Bertrady z Laonu, matky Karla Velikého.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irmina von Oeren na německé Wikipedii.

↑ Adela and Irmina.
↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
↑ Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
↑ STRIEWSKI, Jennifer. Irmina von Trier - Portal Rheinische Geschichte [online]. Bonn: [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (německy)
↑ JOHNSTON, William M. Encyclopedia of Monasticism. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-136-78716-4. S. 421. (anglicky)
↑ RICHÉ, Pierre. The Carolingians: a family who forged Europe. Philadelphia: University of Pennsylvania Press ISBN 978-0-8122-1342-3. S. 28. (anglicky)
↑ ^a ^b BRUBAKER, Leslie; SMITH, Julia M. H. Gender in the Early Medieval World: East and West, 300-900. Cambridge, U.K.: Cambridge University Press 333 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-01327-7. OCLC 54035406 S. 234. (anglicky)
↑ HOTZ, Walter. Handbuch der Kunstdenkmäler im Elsass und in Lothringen. Michiganská univerzita: Deutscher Kunstverlag, 2009. 308 s. Dostupné online. (německy)
↑ FRASSETTO, Michael. Encyclopedia of Barbarian Europe: Society in Transformation. [s.l.]: ABC-CLIO Dostupné online. ISBN 978-1-57607-263-9. Kapitola Plectrude, s. 297. (anglicky)

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Irmina z Oerenu na Wikimedia Commons

[e77efb10783a85909bc9e937081db085709cde24-1] Adela and Irmina.

[115ac6b4c775df6beae6b42cbe88582e14029b61-2] Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.

[9f0709b454b76731aae900e6feec03923374f7d5-3] Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.

[4] STRIEWSKI, Jennifer. Irmina von Trier - Portal Rheinische Geschichte [online]. Bonn: [cit. 2022-11-26]. Dostupné online. (německy)

[5] JOHNSTON, William M. Encyclopedia of Monasticism. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-136-78716-4. S. 421. (anglicky)

[6] RICHÉ, Pierre. The Carolingians: a family who forged Europe. Philadelphia: University of Pennsylvania Press ISBN 978-0-8122-1342-3. S. 28. (anglicky)

[Brubaker-7] BRUBAKER, Leslie; SMITH, Julia M. H. Gender in the Early Medieval World: East and West, 300-900. Cambridge, U.K.: Cambridge University Press 333 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-01327-7. OCLC 54035406 S. 234. (anglicky)

[8] HOTZ, Walter. Handbuch der Kunstdenkmäler im Elsass und in Lothringen. Michiganská univerzita: Deutscher Kunstverlag, 2009. 308 s. Dostupné online. (německy)

[9] FRASSETTO, Michael. Encyclopedia of Barbarian Europe: Society in Transformation. [s.l.]: ABC-CLIO Dostupné online. ISBN 978-1-57607-263-9. Kapitola Plectrude, s. 297. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Navigation

Navigace

Tématické portály