Lórien

Lórien, pravým jménem Irmo,[1] je jedním z Valar ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena. Jedná se o vládce snů a vidění, který sesílá spícím nové myšlenky a zná také všechny touhy a naděje Ilúvatarových dětí. Lórien je také název jeho říše, která je nejkrásnějším sídlem v celé Ardě.

Jméno

Lórienovo skutečné jméno Irmo znamená Toužící nebo také Pán touhy. Častěji užívané jméno Lórien dostal Vala po amanské zemi, v níž se rozkládaly jeho zahrady.[2][3]

Role v příběhu

Lórien byl jedním z Valar, Mocných Ardy. Jemu a jeho staršímu bratru Námovi, známému spíše pod jménem Mandos, se říkalo Fëanturi čili Páni duchů. Jeho manželkou byla léčitelka Estë a sestrou lkavá Nienna.

Lórienovo sídlo Zahrady Lórienu plné klidu bylo vyhledávaným místem odpočinku pro elfy, Valar i ostatní duchy.[2] Mezi jeho lid patřil například Olórin, známý ve Středozemi jako Gandalf. V jeho zahradách před svým odchodem do Středozemě dlouho pobývala také Maia Melian, jež pečovala o Irmovy stromy.[4]

Do Lórienových zahrad odešla po porodu zpočinout také Finwëho manželka Míriel. Narození Fëanora ji však natolik vysílilo, že v lórienských zahradách zemřela. Estëiny dívky nadále pečovali o její neuvadající tělo a Finwë ji ve svém zármutku chodil ještě dlouho navštěvovat.[5]

Po zkáze Dvou valinorských stromů a stvoření Slunce s Měsícem to byl právě Lórien, kdo přesvědčil Vardu, aby ponechala světu dobu polosvětla a stínu při střídání slunečního a měsíčního svitu.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Tolkien, John Ronald Reuel. Silmarillion Praha: 2003. [dále jen Tolkien (2003)]. Str. 21.
  2. ↑ a b Tolkien (2003). Str. 21.
  3. ↑ Tolkien (2003). Str. 266.
  4. ↑ Tolkien (2003). Str. 23.
  5. ↑ Tolkien (2003). Str. 51 - 52.
  6. ↑ Tolkien (2003). Str. 80.

Literatura

Související články