Iroiské moře

Iroiské moře
Rozloha	3550 km²
Zeměpisné souřadnice	48°15′0″ s. š., 4°55′0″ z. d.
Sousední celky	Keltské moře, Biskajský záliv
Světadíl	Evropa
Ostrovy	Molèny, Ile de Sein, Ouessant
Sídla	Brest, Douarnenez, Crozon, Camaret-sur-Mer, Lanvéoc, Plougonvelin y Le Conquet
Přítoky	Aulne

Iroiské moře (anglicky Iroise Sea, francouzsky Mer d'Iroise, bretonsky An Hirwazh)^[1] také Iroise je část Atlantskéko oceánu (nebo Keltského moře), která se rozkládá od ostrova Sein po ostrov Ouessant na západním konci Bretaně v severozápadní Francii. Jedná se o malé epikontinentální moře o rozloze pouhých 3550 km².^[2] Na severu a západě hraničí s Keltským mořem a na jihu s Biskajským zálivem.

Toto moře patří k nejnebezpečnějším v Evropě: v zimě mohou být vlny gigantické a zejména bouře velmi ničivé. Je však také považováno za jedno z nejbohatších na biologickou rozmanitost, což vedlo k tomu, že ho UNESCO v roce 1988 zařadilo mezi biosférické rezervace^[3] a v říjnu 2007 byla tato oblast vyhlášena prvním francouzským „mořským přírodním parkem“.^[4][5]

Pobřeží moře Iroise tvoří pásmo jemných písečných pláží, útesů, dun a ústí řek (v severní Bretani nazývaných aber). Především se však vyznačuje velkým množstvím skalnatých ostrůvků a ostrovů, které mohou být izolované, jako například Ile de Sein, nebo seskupené, jako například ostrovy Molènského souostroví. V severní části spojuje Iroiské moře s Keltským mořem průliv Four mezi bretaňským pobřežím a ostrovem Béniguet a Fromveur mezi Molènským souostrovím a ostrovem Ouessant; v jižní části průliv Raz de Sein.^[6]

Velmi různorodá hloubka a poloha u vstupu do Lamanšského průlivu vysvětlují intenzitu přílivových a odlivových proudů, které jsou pro něj charakteristické. Z tohoto důvodu, když se Lamanšský průliv během přílivu „naplní“, proudí silné proudy severovýchodním směrem; během odlivu, kdy se Lamanšský průliv „vyprazdňuje“, se tyto proudy obracejí. Proudy dosahují mimořádných rychlostí přes 3 m/s^[5], jako například v Raz de Sein nebo Fromveur, kde je plavba velmi složitá. V menším měřítku se tento efekt opakuje v Rade de Brest, který se „vyprazdňuje“ a „naplňuje“ s každým přílivovým cyklem.

Iroiské moře je oblastí Francie s největší koncentrací majáků, což je dáno vysokým počtem potenciálních nebezpečí. Nacházejí se zde některé bájné majáky, často izolované v moři, a proto nazývané „pekelné“: maják Jument a maják Kéréon označují průjezd Fromveur mezi Molènským souostrovím a ostrovem Ouessant; jižně od Molèn je maják Pierres Noires; v Raz de Sein maják Vieille a maják Tévennec; a na západním konci hráze Sein stojí maják Ar Men. Pobřeží a ostrovy v Iroiském moři jsou rovněž posety významnými majáky: maják Saint-Mathieu a maják Kermorvan u vjezdu do úžin Four a Helle, maják Petit Minou u vjezdu do ústí Brestu. Na ostrově Ouessant se nachází 5 majáků: maják Kéréon, maják Nividic, maják Jument, maják Créac'h a maják Stiff, který doprovází radarovou věž Stiff, jež hlídá průliv Ouessant.^[7]

Moře Iroise nabízí celou řadu aktivit. Francouzské námořnictvo zde působí od roku 1631, kdy byla v Brestu zřízena námořní základna. Od konce 20. století je centrem ponorkové činnosti díky základně jaderných ponorek zřízené na ostrově Île Longue na poloostrově Crozon v zálivu Brestu.

Rybolov, i když méně významný než v minulosti, je stále provozován, zejména prostřednictvím přístavů Le Conquet, Douarnenez, Camaret a Brest. Úlovky tvoří od krabů po sardinky a mořské ryby. Oblast je také oblíbená pro plachtění a rekreační plavbu, zejména v méně exponovaných oblastech podél pobřeží a v zátoce Douarnenez. Stále oblíbenější je také potápění, zejména díky mnoha přístupným vrakům a nádherným podmořským výhledům.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mar de Iroise na španělské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Iroiské moře na Wikimedia Commons