Irtyš (nosná raketa)

Irtyš
Sojuz 5 (napravo) na MAKS 2021
Země původu	Rusko Rusko
Výrobce	CSKB-Progress
Účel	náhrada rakety Zenit-3, základ pro supertěžkou raketu
Rozměry
Výška	61,9 m
Průměr	4,1 m
Hmotnost	532 t (startovní)
Nosnost
na LEO	18 000 kg (nepilotovaná) 15 500 kg (pilotovaná)
na GTO	5 000 kg
Historie startů
Status	ve vývoji
Kosmodrom	Bajkonur rampa 45/1 Sea Launch
Celkem startů	0
Úspěšné starty	0
První start	2023 (plán)
První stupeň  – 1
Motor	RD-171MV
Tah	7 257 kN
Specifický impuls	309 s
Palivo	RG-1 / LOX
Druhý stupeň  – 2
Motor	2x RD-0124MS
Tah	294,3 kN
Specifický impuls	359 s
Palivo	RG-1 / LOX
Třetí stupeň  – Blok DM-03
Motor	RD-58MF
Tah	49,03 kN
Specifický impuls	372 s
Palivo	RG-1 / LOX

Irtyš (rusky Иртыш) také zvaný Sojuz 5 (rusky Союз-5) nebo dříve Sunkar (rusky Сункар), je ruská raketa vyvíjená společností CSKB-Progress v rámci projektu Fenix (rusky Феникс). Hlavním důvodem bylo nahradit nedostupné rakety rusko-ukrajinské výroby Zenit, ze které i částečně vychází a Proton Srednij. Bude také sloužit jako základ pro supertěžkou raketu Jenisej. Starty budou probíhat z rampy 45/1 určené pro Zenit na kosmodromu Bajkonur. V roce 2023 by měl dle aktuálního scénáře zahájit letové testy. Původní plány této rakety hovořili také jako o nosiči pro novou kosmickou loď Federacija, ale v druhé polovině roku 2019 státní korporace Roskosmos své plány znovu přehodnotila a rozhodla se preferovat rakety Angara 5.^{[1] [2][3][4][5][6]}

Raketa Sojuz 5 se poprvé objevila roku 2013 jako projekt společnosti CSKB-Progress.^[7] Projekt byl zpracováván z iniciativy společnosti. Měla mít startovní hmotnost kolem 270 tun, nosnost na nízkou oběžnou dráhu 9 tun, motory na kapalný kyslík a metan. Dohotovení prvního letového exempláře se předpokládalo v letech 2021–2022.^[8] CSKB-Progress hodlal na vývoj rakety získat prostředky z tématu „Fénix“ Federálního kosmického programu Ruska na léta 2016–2025. V rámci tématu „Fénix“ bylo totiž (počínaje rokem 2018) vyděleno 30 mld rublů na vývoj rakety o nosnosti 9 tun na nízkou oběžnou dráhu.^[8]

Roku 2016 RKK Energija předložila návrh dvoustupňové nosné rakety – nástupce Zenitu-3 – se startovní hmotností 520 tun a s nosností na nízkou oběžnou dráhu 17 tun, motory na kapalný kyslík a kerosin. V prvním stupni měla mít motor RD-171M, v druhém stupni dva motory odvozené od RD-0124A, počítalo s použitím urychlovacího bloku DM-SLB.^[9] Navrhovaly se starty z Bajkonuru v rámci rusko-kazašského programu Bajterek, proto bajkonurská varianta dostala kazašské jméno Sunkar. Vývoj dostal financování z tématu „Fénix“.^[9]

Roku 2017 se Roskosmos vzdal letů projektované kosmické lodi Federacija na raketě Angara A5P a jako nosiče pro Federaci určil nástupce Zenitu navrhovaného Energií, který dostal označení Sojuz 5.^[6] CSKB Progress poté projekt své metanové rakety přejmenoval na Sojuz-7.^[10]

• V prosinci 2018 potvrdil mluvčí Roskosmosu Vladimir Ustimenko dřívější informace o přejmenování rakety Sojuz 5 na nové jméno Irtyš po stejnojmenné řece. Po ruské řece už mají jméno také rakety Angara. ^[11]

• Raketa bude vyvinuta ve dvou verzích, první pro pilotované lety nové kosmické lodi Federacija a druhá levnější verze určena pro komerční využití společnosti S7 Space.^[12]

• První testovací let rakety s maketou kosmické lodi je naplánován do druhé poloviny roku 2022. Další start proběhne v roce 2023 s lodí Federacija bez posádky a o rok později s posádkou.^[13]

• Generální ředitel RKC Progress Dmitrij Baranov oznámil, že stavba první rakety Irtyš začala 31. května 2019. Podle jeho slov se již vyrábí palivové nádrže.^[14]

• 7. listopadu 2019 Roskosmos odložil doručení předběžného návrhu projektu Sojuz 5 o jeden rok, připraven bude na podzim 2020. První testovací let je nyní plánován na rok 2023. V Bajkonuru se současně vytváří rusko-kazašský raketový komplex Bajterek, to zahrnuje modernizaci startovací rampy dříve využívané raketami Zenit.^[15]Na konci listopadu 2019 byly v raketovém středisku Progress zahájeny zkoušky palivových nádrží prvního stupně.^[16]Generální ředitel NPO Energomaš Igor Arbuzov v prosinci oznámil, že první motor RD-171MV bude dodán v roce 2022.^[17]

Základ rakety Irtyš budou tvořit dva stupně stejně jako u Zenitu, ale jejich průměr se zvětší z 3,9 na 4,1 metrů. Tento průměr umožní použít stejné nástroje jako u raket Proton a zároveň bude kompatibilní s vlakovou dopravou na kosmodrom Bajkonur.

První stupeň bude osazen modernizovaným čtyřkomorovým motorem RD-171MV na kapalné pohonné látky (RG-1/LOX) a s výškou 37,4 metrů bude také vyšší než u Zenitu (32,9 m).

Naproti tomu druhý stupeň se zkrátí z 10,4 na 7,77 metrů a o jeho pohon se budou starat dva upravené motory RD-0124.

Pro vyšší oběžné dráhy může být raketa volitelně vybavená ještě horním stupněm Blok DM-03, který je používán i na raketách Zenit, Proton nebo Angara.

Rusko počítá s využitím prvního stupně Sojuzu 5 (Irtyš) jako základ pro budoucí supertěžkou raketu Jenisej. Tento první stupeň by mohl být použit jako urychlovací bloky i centrální stupeň rakety. Nejtěžší varianta, neoficiálně označována jako Eněrgija-5V, by použila svazek celkem šesti těchto stupňů. Při startu by se souběžně zapálily motory RD-171MV na urychlovacích blocích i na centrálním stupni. V závislosti na použití horního stupně by taková raketa byla schopná na nízkou oběžnou dráhu Země dopravit 88 nebo 108 tun nákladu. Starty supertěžké rakety budou probíhat z kosmodromu Vostočnyj.^[18]

4. ledna 2019 šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin prostřednictvím sociální sítě potvrdil oficiální název Jenisej pro připravovaný supernosič. Zároveň byl podepsán podrobný harmonogram vývoje. ^[19]

• Zenit (nosná raketa)
• Seznam nosných raket
• Federacija
• Startovací komplex č. 45 kosmodromu Bajkonur
• S7 Space
• Sojuz 6 (nosná raketa)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Irtyš na Wikimedia Commons
• Sojuz 5 je o krok blíže k realizaci - KOSMONAUTIX.CZ (česky)