Irving Penn

Irving Penn
Narození	16. června 1917 Plainfield
Úmrtí	7. října 2009 (ve věku 92 let) Manhattan
Alma mater	University of the Arts (1934–1938) Abraham Lincoln High School
Povolání	módní fotograf, fotograf a umělec
Manžel(ka)	Nonny Gardner (1940–1943) Lisa Fonssagrives (1950–1992)
Příbuzní	Arthur Penn (sourozenec)
Ocenění	Hasselblad Award (1985) Cena za kulturu Německé fotografické společnosti (1987)
Webová stránka	www.irvingpenn.com
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irving Penn (16. června 1917, Plainfield, New Jersey – 7. října 2009, New York) byl americký fotograf, který je známý svými portrétními a módními fotografiemi.

Irving Penn studoval u ruského fotografa Alexeje Brodoviče na Philadelphia Museum School, kterou absolvoval v roce 1938. Pennovy kresby byly zveřejněny v časopisu Harper's Bazaar a je o něm známo, že také maloval. Během druhé světové války se stal známý svými módními fotografiemi modelek a glamouru.

Penn mnoho let fotografoval módní snímky pro časopis Vogue. Byl jedním z prvních fotografů, který komponoval subjekty proti prostému šedému nebo bílému pozadí a tuto jednoduchost používal velmi účinně. V exteriérech instaloval své jednoduché studio, na svislé kolmé tyče natáhl pozadí a vymodeloval ostrý roh. Situováním modelu do tohoto neortodoxního prostředí zvyšoval Penn dramatičnost portrétu, který je často „vklíněn“ do rohu. Penn se vždy snažil o absolutní zjednodušení a čistotu fotografického obrazu. Kolem portrétovaného nechával imaginární prostor, kde občas záměrně ukázal malý detail prozrazující, že jde o ateliér.^[1]

Mezi jinými portrétoval například také osobnosti jako byli Martha Grahamová, Marcel Duchamp, Georgia O'Keeffe, W. H. Auden, Igor Fjodorovič Stravinskij, Marlene Dietrichová nebo modelka Karen Graham. Z českých modelek portrétoval pro titulní stránku Vogue například Karolínu Kurkovou.^[3]

Penn místo studiového blesku využíval na většině svých portrétech přirozeného osvětlení z okna. Pro svou cestu do Nové Guiney a dalších míst si Penn vyrobil jednoduché přenosné studio se světlíkem směrovaným na sever s působivými výsledky. Portrétní snímky pořízené tímto způsobem vypadají téměř stejně jako jeho portréty celebrit, plně zkrášlené, přirozeně osvětlené, před neutrálním pozadím, jeho kmenoví náčelníci se etnograficky podobají modelům z 19. století.

V roce 1950 se oženil se svou oblíbenou modelkou Lisou Fonssagrives a založil vlastní ateliér v roce 1953. Společně měli jednoho syna Toma.

Jasnost, kompozice, pečlivé uspořádání objektů či lidí, lehkost, forma a jednoduchost je typický rukopis Pennových děl. V jeho fotografiích zátiší, objektů a nalezených zátiší^[4] se lze setkat s neobvyklým uspořádáním, jasností a mnoha detaily a podrobnostmi.

Zatímco jeho printy jsou vždy čisté a jasné, Pennovy fotografované předměty se velmi liší. Častokrát pořídil své fotografie dlouho před tím, než je okolí začne oceňovat jako významná díla v „současném moderním pojetí“. Například řada jeho aktů modelek, které byly v rozmezí od tenkých až po buclaté nasnímal v letech 1949–1950, ale až do roku 1980 nebyly vystavovány.

Jeho komponovaná zátiší jsou pečlivě uspořádané soubory potravin nebo předmětů. Tyto kompozice lze označit jako abstraktní souhru linií a objemu.

V roce 1986 požádal Irving Penn českého fotografa Jiřího Poláčka, aby mu pomohl realizovat fotografování zvířecích lebek v Národním muzeu v Praze. Společně s fotografem Dušanem Šimánkem Pennovi asistovali a zajišťovali vyvolání černobílých filmů 8x10 palců. Poláček vyjednával akci s muzeem a zajišťoval chod celé akce. Velkou výstavu přezvětšených zvířecích lebek předvedl Penn v New Yorku 1988–1989 jako Cranium architecture.

Vydal mnoho knih, včetně nedávno vydané A Notebook at Random, které nabízí velkorysý výběr fotografií, obrazů a dokumentů jeho práce. Pennova manželka Lisa Fonssagrives zemřela v roce 1992.

V roce 2002 se konala jeho samotná výstava 53 fotografií na Metropolitan Museum of Art. Motivem těchto děl jsou jednoduchá sochařská témata, jako například Venuše.

V červenci roku 2005 vystavoval Penn v National Gallery of Art ve Washingtonu pod názvem "Irving Penn: Platinum Prints". V období od ledna do dubna 2008 vystavoval svých 67 portrétů v Morganovo Knihovně a muzeu v New York City pod názvem "Close Encounters".

V září 2009 J. Paul Getty Museum plánuje vystavovat největší kolekci Pennových prací. Expozice The Small Trades obsahuje 252 velkoformátových portrétů z období 1950–1951, které vyfotografoval v New Yorku, Paříži a Londýně.^[5] Sbírky muzea Smithsonian American Art Museum vlastní jeho černobílý originál The Tarot Reader – fotografii z roku 1949 Jeana Patchetta a surrealistické malířky Bridget Tichenor.^[6]

Pennův archiv fotografií, sbírka osobních předmětů a materiály vztahující se k jeho kariéře, jsou v držení Ryerson & Burnham Libraries v Institutu umění v Chicagu.^[7][8]

Jeho práce byly vystavovány (nebo přímo jsou součástí sbírek) kromě jiných také v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku, Metropolitním muzeu umění, Národní galerii umění^[9] ve Washingtonu nebo v Institutu umění v Chicagu.

V roce 1985 obdržel cenu Hasselblad Award a o dva roky později ocenění Kulturpreis der Deutschen Gesellschaft für Photographie (Cena za kulturu Německé fotografické společnosti).

• Fotografování koláče může být umění.; Irving Penn při otevírání svého nového studia v roce 1953.^[10]
• Penn si všechno dělá velmi složité. Nepoužívá žádné pomůcky ani rekvizity. Ke svícení používá jen ty nejjednodušší lampy, většinou jen jeden zdroj světla, kterým svítí z boku. (Cecil Beaton)^[11]

• (2004) A notebook at Random (ISBN 0-8212-6192-4)
• (2004) Photographs of Dahomey (ISBN 3-7757-1449-9)
• (2001) Still Life (ISBN 0-8212-2702-5)
• (1999) Drawings (ISBN 0-9665480-0-0)
• (1999) The Astronomers Plan a Voyage to Earth (ISBN 0-9665480-1-9)
• (1999) Irving Penn Regards The Work of Issey Miyake (ISBN 0-224-05966-1)

• (2005) Irving Penn: Platinum Prints. Sarah Greenough, David Summers (ISBN 0-300-10906-7)
• (2002) Earthly Bodies: Irving Penn's Nudes, 1949-50. by Irving Penn, Maria Morris Hambourg, Metropolitan Museum of Art (ISBN 0-8212-2787-4)
• (1997) Irving Penn : A Career in Photography. Colin Westerbeck (ISBN 0-8212-2459-X)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irving Penn na anglické Wikipedii.

• Český člověk

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Irving Penn na Wikimedia Commons
• Osoba Irving Penn ve Wikicitátech
• Platinum Prints v Národní galerii umění USA ve Washingtonu Archivováno 5. 11. 2010 na Wayback Machine.
• Oficiální stránky irvingpenn.com
• Galerie se 123 fotografiemi Irvinga Penna
• Článek na artnews.com
• Irving Penn na masters-of-photography
• Irving Penn na Luminous Lint.com
• Irving Penn in Paris in the 50' (francouzsky)
• Nubile Young Beauty of Diamaré, 1928