Iryna Šymanovičová
Iryna Šymanovičová Ірына Шымановіч | |
---|---|
Šymanovičová v kvalifikaci French Open 2023 | |
Stát | Bělorusko |
Datum narození | 30. června 1997 (27 let) |
Místo narození | Minsk, Bělorusko |
Bydliště | Minsk, Bělorusko |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 444 795 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 239–118 |
Tituly | 0 WTA, 13 ITF |
Nejvyšší umístění | 154. místo (12. června 2023) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo kvalifikace (2024) |
French Open | 2. kolo (2023) |
Wimbledon | 1. kolo kvalifikace (2023) |
US Open | 2. kolo kvalifikace (2023) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 164–86 |
Tituly | 0 WTA, 1 WTA 125, 13 ITF |
Nejvyšší umístění | 66. místo (11. září 2023) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2024) |
French Open | 2. kolo (2023) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2023) |
US Open | 1. kolo (2023) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 29. března 2024
Iryna Šymanovičová (bělorusky: Ірына Ўладзіміраўна Шымановіч, Iryna Uladzimirauna Šymanovič, * 30. června 1997 Minsk) je běloruská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve čtyřhře. V sérii WTA 125 vybojovala jednu deblovou trofej. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[1]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 154. místě a ve čtyřhře v září téhož roku na 66. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v dubnu 2015 na 2. místě.[2]
V juniorském tenise skončila jako poražená finalistka čtyřhry ve Wimbledonu 2013, když s Ukrajinkou Anhelinou Kalininovou podlehly Češkám Barboře Krejčíkové a Kateřině Siniakové. Z Letní olympiády mládeže 2014 v Nankingu si odvezla deblové zlato v páru s Kalininovou a stříbro z dvouhry.
V běloruském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2014 základním blokem 1. skupiny euroafrické zóny proti Turecku, v němž vyhrála s Ilonou Kremenovou čtyřhru. Bělorusky zvítězily 3:0 na zápasy. Zúčastnila se také pražského finálového turnaje 2021. Do roku 2025 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v listopadu 2012, když na turnaji v rodném Minsku dotovaném 25 tisíci dolary obdržela divokou kartu do čtyřhry. S krajankou Dubavecovou vypadly ve čtvrtfinále.[1] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během prosince 2013 na šarmaššajském turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále přehrála britskou turnajovou dvojku Emily Webleyovou-Smithovou z páté světové stovky.[1][4]
První kariérní trofej na okruhu WTA Tour vyhrála ve čtyřhře antukového Copa Colsanitas 2023 v Bogotě, v níž startovala s Ruskou Irinou Chromačovovou. V supertiebreaku semifinále odvrátily dva mečboly Erraniové a Baraové. V boji o titul pak přehrály Gruzínku Oxana Kalašnikovová s Polkou Katarzynou Piterovou opět až v rozhodujícím supertiebreaku.[5][6]
Finále na okruhu WTA Tour
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
Grand Slam (0) | |
Turnaj mistryň (0) | |
WTA 1000 (0) | |
WTA 500 (0) | |
WTA 250 (1–0 Č) |
Čtyřhra: 1 (1–0)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | duben 2023 | Bogota, Kolumbie | antuka | Irina Chromačovová | Oxana Kalašnikovová Katarzyna Piterová | 6–1, 3–6, [10–6] |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (1–0 Č) |
Čtyřhra: 1 (1–0)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | únor 2024 | Puerto Vallarta, Mexiko | tvrdý | Renata Zarazúová | Angelica Moratelliová Camilla Rosatellová | 6–2, 7–6(7–1) |
Tituly na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF |
---|
100 000 $ tournaments |
80 000 $ tournaments |
60 000 $ tournaments |
40 000 $ tournaments |
25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments |
10 000 $ tournaments |
Dvouhra (13 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražená finalistka | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | prosinec 2013 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Emily Webleyová-Smithová | 6–4, 6–3 |
2. | únor 2014 | Altenkirchen, Německo | koberec (h) | Réka Luca Janiová | 6–1, 7–6(7–3) |
3. | březen 2014 | Antalya, Turecko | antuka | Lisa Ponomarová | 6–2, 6–3 |
4. | duben 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Tina Tehraniová | 6–3, 6–2 |
5. | duben 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Dana Kremerová | 6–0, 6–1 |
6. | červen 2017 | Minsk, Bělorusko | antuka | Ilona Kremenová | 6–1, 4–6, 6–2 |
7. | srpen 2017 | Moskva, Rusko | antuka | Polina Lejkinová | 6–2, 6–4 |
8. | srpen 2017 | Moskva, Rusko | antuka | Jana Sizikovová | 6–1, 5–7, 7–5 |
9. | duben 2018 | Šarm aš-Šajch, Egypt | antuka | Dasha Ivanovová | 6–2, 6–1 |
10. | listopad 2020 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Jessie Aneyová | 6–3, 7–5 |
11. | srpen 2021 | Almaty, Kazachstán | antuka | Věra Lapková | 6–3, 6–2 |
12. | říjen 2022 | Otočec, Slovinsko | antuka | Miriam Bulgaruová | 6–3, 3–6, 6–3 |
13. | prosinec 2022 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Irina Chromačovová | 6–2, 5–7, 6–4 |
Čtyřhra (13 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | červen 2015 | Stuttgart, Německo | antuka | Maria Marfutinová | Lenka Kunčíková Karolína Stuchlá | 6–2, 4–6, [10–8] |
2. | duben 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Jazzamay Drewová | Tayisiya Mordergerová Yana Mordergerová | 3–6, 6–1, [10–2] |
3. | srpen 2017 | Moskva, Rusko | antuka | Ilona Kremenová | Jelina Avanesjanová Avelina Sajfetdinovová | 6–4, 6–4 |
4. | srpen 2017 | Moskva, Rusko | antuka | Ilona Kremenová | Alexandra Kuzněcovová Sofja Lansereová | 6–2, 6–0 |
5. | duben 2018 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Džulija Terzijská | Čchen Pchej-süan Wu Fang-sien | 6–3, 7–5 |
6. | červen 2018 | Andižan, Uzbekistán | tvrdý | Ilona Kremenová | Anastasija Gasanovová Jekatěrina Jašinová | 6–4, 6–4 |
7. | listopad 2018 | Minsk, Bělorusko | tvrdý | Ilona Kremenová | Polina Monovová Jana Sizikovová | 6–3, 7–6 |
8. | listopad 2020 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Elina Avanesjanová | Valentina Ryserová Lulu Sunová | 6–4, 6–1 |
9. | srpen 2021 | Bydhošť, Polsko | antuka | Carolina Meligeni Alvesová | Hiroko Kuwatová Yuliana Lizarazová | 6–1, 3–6, [10–5] |
10. | září 2018 | Otočec, Slovinsko | antuka | Irina Chromačovová | Sandra Samirová Jang Ja-i | 6–2, 6–4 |
11. | leden 2023 | Monastir, Tunisko | tvrdý | Kristina Dmitruková | Kathleen Kanevová Arlinda Rushitiová | 6–1, 6–2 |
12. | leden 2023 | Monastir, Tunisko | tvrdý | Alena Fominová-Klotzová | Oana Gavrilová Sapfo Sakellaridiová | 6–2, 6–1 |
13. | březen 2023 | Astana, Kazachstán | tvrdý (h) | Anna Danilinová | Han Na-lae Čang Su-čong | 6–4, 6–7(8–10), [10–7] |
Finále na juniorském Grand Slamu
Čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2013 | Wimbledon | tráva | Anhelina Kalininová | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 3–6, 1–6 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iryna Shymanovich na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Iryna Šymanovičová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 29. března 2024
- ↑ Iryna Šymanovičová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 29. března 2024
- ↑ Iryna Šymanovičová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 29. března 2024
- ↑ Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Хромачёва и Шиманович выиграли парный турнир в Боготе — Новости тенниса на GoTennis.ru. GoTennis.ru [online]. 2023-04-09 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Россиянка Хромачева и белорусска Шиманович выиграли турнир в Боготе. forpost-sevastopol.ru [online]. 2023-04-09 [cit. 2023-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-09. (rusky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Iryna Šymanovičová na Wikimedia Commons
- Iryna Šymanovičová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Iryna Šymanovičová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Iryna Šymanovičová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Iryna Šymanovičová v databázi Olympedia (anglicky)
- Iryna Šymanovičová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Georgian flag in Pantone MS.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.