Iryna Šymanovičová

Iryna Šymanovičová
Ірына Шымановіч
Šymanovičová v kvalifikaci French Open 2023
StátBěloruskoBělorusko Bělorusko
Datum narození30. června 1997 (27 let)
Místo narozeníMinsk, Bělorusko
BydlištěMinsk, Bělorusko
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek444 795 USD
Dvouhra
Poměr zápasů239–118
Tituly0 WTA, 13 ITF
Nejvyšší umístění154. místo (12. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo kvalifikace (2024)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon1. kolo kvalifikace (2023)
US Open2. kolo kvalifikace (2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů164–86
Tituly0 WTA, 1 WTA 125, 13 ITF
Nejvyšší umístění66. místo (11. září 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledončtvrtfinále (2023)
US Open1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240329a29. března 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iryna Šymanovičová (bělorusky: Ірына Ўладзіміраўна Шымановіч, Iryna Uladzimirauna Šymanovič, * 30. června 1997 Minsk) je běloruská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden turnaj ve čtyřhře. V sérii WTA 125 vybojovala jednu deblovou trofej. V rámci okruhu ITF získala třináct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 154. místě a ve čtyřhře v září téhož roku na 66. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v dubnu 2015 na 2. místě.[2]

V juniorském tenise skončila jako poražená finalistka čtyřhry ve Wimbledonu 2013, když s Ukrajinkou Anhelinou Kalininovou podlehly Češkám Barboře Krejčíkové a Kateřině Siniakové. Z Letní olympiády mládeže 2014 v Nankingu si odvezla deblové zlato v páru s Kalininovou a stříbro z dvouhry.

V běloruském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2014 základním blokem 1. skupiny euroafrické zóny proti Turecku, v němž vyhrála s Ilonou Kremenovou čtyřhru. Bělorusky zvítězily 3:0 na zápasy. Zúčastnila se také pražského finálového turnaje 2021. Do roku 2025 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v listopadu 2012, když na turnaji v rodném Minsku dotovaném 25 tisíci dolary obdržela divokou kartu do čtyřhry. S krajankou Dubavecovou vypadly ve čtvrtfinále.[1] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během prosince 2013 na šarmaššajském turnaji s rozpočtem 10 tisíc dolarů. Ve finále přehrála britskou turnajovou dvojku Emily Webleyovou-Smithovou z páté světové stovky.[1][4]

První kariérní trofej na okruhu WTA Tour vyhrála ve čtyřhře antukového Copa Colsanitas 2023 v Bogotě, v níž startovala s Ruskou Irinou Chromačovovou. V supertiebreaku semifinále odvrátily dva mečboly Erraniové a Baraové. V boji o titul pak přehrály Gruzínku Oxana Kalašnikovová s Polkou Katarzynou Piterovou opět až v rozhodujícím supertiebreaku.[5][6]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.duben 2023Bogota, Kolumbieantuka  Irina ChromačovováGruzie Oxana Kalašnikovová
Polsko Katarzyna Piterová
6–1, 3–6, [10–6]

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.únor 2024Puerto Vallarta, MexikotvrdýMexiko Renata ZarazúováItálie Angelica Moratelliová
Itálie Camilla Rosatellová
6–2, 7–6(7–1)

Tituly na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments
80 000 $ tournaments
60 000 $ tournaments
40 000 $ tournaments
25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments
10 000 $ tournaments

Dvouhra (13 titulů)

Č.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
1.prosinec 2013Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýSpojené království Emily Webleyová-Smithová6–4, 6–3
2.únor 2014Altenkirchen, Německokoberec (h)Maďarsko Réka Luca Janiová6–1, 7–6(7–3)
3.březen 2014Antalya, TureckoantukaNěmecko Lisa Ponomarová6–2, 6–3
4.duben 2016Antalya, TureckotvrdýUSA Tina Tehraniová6–3, 6–2
5.duben 2016Antalya, TureckotvrdýNěmecko Dana Kremerová6–0, 6–1
6.červen 2017Minsk, BěloruskoantukaBělorusko Ilona Kremenová6–1, 4–6, 6–2
7.srpen 2017Moskva, RuskoantukaRusko Polina Lejkinová6–2, 6–4
8.srpen 2017Moskva, RuskoantukaRusko Jana Sizikovová6–1, 5–7, 7–5
9.duben 2018Šarm aš-Šajch, EgyptantukaUSA Dasha Ivanovová6–2, 6–1
10.listopad 2020Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýUSA Jessie Aneyová6–3, 7–5
11.srpen 2021Almaty, KazachstánantukaBělorusko Věra Lapková6–3, 6–2
12.říjen 2022Otočec, SlovinskoantukaRumunsko Miriam Bulgaruová6–3, 3–6, 6–3
13.prosinec 2022Rio de Janeiro, Brazílieantuka  Irina Chromačovová6–2, 5–7, 6–4

Čtyřhra (13 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.červen 2015Stuttgart, NěmeckoantukaRusko Maria MarfutinováČesko Lenka Kunčíková
Česko Karolína Stuchlá
6–2, 4–6, [10–8]
2.duben 2016Antalya, TureckotvrdýSpojené království Jazzamay DrewováNěmecko Tayisiya Mordergerová
Německo Yana Mordergerová
3–6, 6–1, [10–2]
3.srpen 2017Moskva, RuskoantukaBělorusko Ilona KremenováRusko Jelina Avanesjanová
Rusko Avelina Sajfetdinovová
6–4, 6–4
4.srpen 2017Moskva, RuskoantukaBělorusko Ilona KremenováRusko Alexandra Kuzněcovová
Rusko Sofja Lansereová
6–2, 6–0
5.duben 2018Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýBulharsko Džulija TerzijskáČínská Tchaj-pej Čchen Pchej-süan
Čínská Tchaj-pej Wu Fang-sien
6–3, 7–5
6.červen 2018Andižan, UzbekistántvrdýBělorusko Ilona KremenováRusko Anastasija Gasanovová
Rusko Jekatěrina Jašinová
6–4, 6–4
7.listopad 2018Minsk, BěloruskotvrdýBělorusko Ilona KremenováRusko Polina Monovová
Rusko Jana Sizikovová
6–3, 7–6
8.listopad 2020Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýRusko Elina AvanesjanováŠvýcarsko Valentina Ryserová
Švýcarsko Lulu Sunová
6–4, 6–1
9.srpen 2021Bydhošť, PolskoantukaBrazílie Carolina Meligeni AlvesováJaponsko Hiroko Kuwatová
Kolumbie Yuliana Lizarazová
6–1, 3–6, [10–5]
10.září 2018Otočec, Slovinskoantuka  Irina ChromačovováEgypt Sandra Samirová
Čínská Tchaj-pej Jang Ja-i
6–2, 6–4
11.leden 2023Monastir, Tuniskotvrdý  Kristina DmitrukováNěmecko Kathleen Kanevová
Švýcarsko Arlinda Rushitiová
6–1, 6–2
12.leden 2023Monastir, Tuniskotvrdý  Alena Fominová-KlotzováRumunsko Oana Gavrilová
Řecko Sapfo Sakellaridiová
6–2, 6–1
13.březen 2023Astana, Kazachstántvrdý (h)Kazachstán Anna DanilinováJižní Korea Han Na-lae
Jižní Korea Čang Su-čong
6–4, 6–7(8–10), [10–7]

Finále na juniorském Grand Slamu

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2013WimbledontrávaUkrajina Anhelina KalininováČesko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková
3–6, 1–6

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iryna Shymanovich na anglické Wikipedii.

  1. a b c Iryna Šymanovičová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240329a29. března 2024
  2. Iryna Šymanovičová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240329a29. března 2024
  3. Iryna Šymanovičová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240329a29. března 2024
  4. Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Хромачёва и Шиманович выиграли парный турнир в Боготе — Новости тенниса на GoTennis.ru. GoTennis.ru [online]. 2023-04-09 [cit. 2023-04-09]. Dostupné online. (rusky) 
  6. Россиянка Хромачева и белорусска Шиманович выиграли турнир в Боготе. forpost-sevastopol.ru [online]. 2023-04-09 [cit. 2023-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-09. (rusky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Shymanovich RGQ23.jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Shymanovich at the 2023 French Open