Iryna Vereščuková

Iryna Andryjivna Vereščuková Ірина Андріївна Верещук
(c) Kmu.gov.ua, CC BY 4.0 Iryna Vereščuková v roce 2019
Vicepremiérka Ukrajiny - Ministryně znovuzačlenění dočasně okupovaných území
Úřadující
Ve funkci od: 4. prosince 2021
Prezident	Volodymyr Zelenskyj
Předseda vlády	Denys Šmyhal
Předchůdce	Oleksij Reznikov
Úřadující
Ve funkci od: 4. prosince 2021
Stranická příslušnost
Členství	Silná Ukrajina (2010-2012) Služebník lidu
Narození	30. listopadu 1979 (43 let) Rava-Ruska, Nestěrovský rajón, Lvovská oblast, Ukrajinská SSR
Národnost	ukrajinská
Titul	Docentka, kandidátka věd
Alma mater	Varšavská univerzita Lvovská univerzita
Profese	politička
Náboženství	Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu
Ocenění	Řád sv. Mikuláše Divotvůrce
Commons	Iryna Vereshchuk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iryna Andryjivna Vereščuková (ukrajinsky: Ірина Андріївна Верещук, * 30. listopadu 1979 Rava-Ruska, Nestěrovský (nyní Žovkevskij) rajón, Lvovská oblast, Ukrajinská SSR) je ukrajinská politická aktivistka, politička, v letech 2019-2021 poslankyně a od prosince 2021 vicepremiérka Ukrajiny.

(c) President.gov.ua, CC BY 4.0

Studia

V letech 1997–2002 vystudovala obory mezinárodní informační specialista, důstojník-překladatel a taktický vojenský velitel ve Vojenském institutu Lvovské polytechniky. V letech 2002-2006 vystudovala práva na Právnické fakultě Univerzity ve Lvově. V letech 2008 až 2010 studovala ve Lvovském regionálním institutu veřejné správy Národní akademie veřejné správy. Zároveň absolvovala školení v sekretariátu Kabinetu ministrů Ukrajiny, po kterém byla zařazena do personální rezervy kabinetu ministrů. V letech 2011-2013 absolvovala s vyznamenáním postgraduální studium ve Lvovském regionálním institutu veřejné správy Národní akademie veřejné správy pod vedením prezidenta Ukrajiny.

Dne 11. listopadu 2015 obhájila disertační práci na téma „Organizační a právní mechanismus pro zlepšení administrativně územní struktury Ukrajiny“ (po vzoru reforem v Polsku) a získala titul kandidáta věd ve veřejné správě.

V letech 2015-2016 byla stipendistkou Polsko-Americké mírové fundace v programu Lane Kirklanda. Během stáže pokračovala ve studiu decentralizačních reforem v Polsku. V červenci 2016 v Centru východoevropských studií na Varšavské univerzitě obhájila s vyznamenáním disertační práci na téma: „Účast občanů při výkonu zastupitelské moci v Polsku. Doporučení pro Ukrajinu" a získala diplom (polsky: Krajowa Szkoła Administracji Publicznej, KSAP). V září roku 2017 prošla habilitačním řízením na pedagogické fakultě a byla prohlášena docentkou politologie.

Život a kariéra

Po absolvování Vojenského institutu sloužila 5 let jako důstojnice v ozbrojených silách Ukrajiny. Od května 2007 do června 2008 pracovala jako právnička městské rady Rava-Ruska. Od června do října 2010 byla zástupkyní vedoucího regionální státní správy Žovkevského rajónu pro humanitární záležitosti a zahraniční politiku.

31. října 2010 byla zvolena starostkou rodného města Rava-Ruska za stranu Silná Ukrajina (oligarchy Serhije Tigipky). Byla tehdy druhou nejmladší starostku na Ukrajině. V programu měla decentralizaci moci, administrativní a územní reformu země. Prosazovala udělení zvláštního statutu pohraničním obcím, které by mýtným za přejezd aut přispívaly do místních rozpočtů. Navázala mezinárodní přeshraniční spolupráci s polským městem Tomaszów Lubelski, obcí Lubyczy Koroliwska a obcí Teljatyn a iniciovala vytvoření hraničního přechodu pro chodce a cyklisty "Rava-Ruska - Grebenne".

Opakovaně se projevovala jako politická aktivistka: Poté, co Janukovyčova vláda odmítla podepsat Asociační dohodu s EU, vyzvala jménem města Rava-Ruska Evropskou unii, aby podepsala Asociační dohodu samostatně s městem Rava-Ruska.^[1] V květnu 2014 natočila video s výzvou k ruským matkám, aby zabránily válce. V předčasných volbách 26. října 2014 kandidovala ve volebním obvodu 122 do Nejvyšší rady Ukrajiny jako nezávislá, ale prohrála (obsadila 6. místo s 4,46 % hlasů). 17. února 2015 rezignovala na funkci starostky a vrátila se na studia.

Do praktické politiky se vrátila až v roce 2019 členstvím v Nejvyšší radě (tj. v parlamentu). Její kandidaturu podpořil Volodymyr Zelenskyj a strana „Služebník lidu“. Stala se členkou výboru Nejvyšší rady pro národní bezpečnost, obranu a zpravodajské služby a předsedkyní podvýboru pro státní bezpečnost a obranu. Od 4. září 2019 do 15. listopadu 2020 byla zástupkyní vlády v Nejvyšší radě. V listopadu 2019 rezignovala. Celkem za necelý rok (do 4. července) předložila 31 návrhů zákonů, z nichž 6 bylo přijato a vstoupilo v platnost. Dále předložila 30 pozměňovacích návrhů k zákonům, většinu z nich k zákonu o veřejných zakázkách v oblasti obrany. Na zasedáních měla 95̥ účast. 16. září 2020 podpořila návrh zákona, který má umožnit cizincům a osobám bez státní příslušnosti studium v ​​cizích jazycích.

Dne 4. listopadu 2021 ji Nejvyšší rada Ukrajiny jmenovala místopředsedkyní vlády (vicepremiérkou), ministryní pro reintegraci dočasně okupovaných území Ukrajiny. Toto rozhodnutí podpořilo 260 poslanců.

Rodina

Irina Vereščuková je podruhé vdaná, má vlastního syna Olega (* 2004) a jednoho nevlastního syna.

Odkazy

Reference

Související články

• Oranžová revoluce
• Prezidentské volby na Ukrajině 2019
• Euromajdan

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Iryna Vereščuková na Wikimedia Commons