Isaquias Queiroz
| Isaquias Queiroz | |
|---|---|
 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 3. ledna 1994 (30 let) |
| Místo narození | Ubaitaba |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Kanoistika na LOH | ||
| zlato | 2020 Tokio | C1 1000 m |
| stříbro | 2016 Rio de Janeiro | C1 1000 m |
| stříbro | 2016 Rio de Janeiro | C2 1000 m |
| stříbro | 2024 Paříž | C1 1000 m |
| bronz | 2016 Rio de Janeiro | C1 200 m |
| Mistrovství světa v rychlostní kanoistice | ||
| zlato | 2013 Duisburg | C1 500 m |
| zlato | 2014 Moskva | C1 500 m |
| zlato | 2015 Milan | C2 1000 m |
| zlato | 2018 Montemor-o-Velho | C1 500 m |
| zlato | 2018 Montemor-o-Velho | C2 500 m |
| zlato | 2019 Szeged | C1 1000 m |
| bronz | 2013 Duisburg | C1 1000 m |
| bronz | 2017 Račice | C1 1000 m |
| bronz | 2018 Montemor-o-Velho | C1 1000 m |
| bronz | 2015 Milan | C1 200 m |
| bronz | 2014 Moskva | C2 200 m |
| bronz | 2019 Szeged | C2 1000 m |
Isaquias Queiroz dos Santos (* 3. ledna 1994 Ubaitaba, Bahia) je brazilský rychlostní kanoista. Jako první Brazilec v historii se stal mistrem světa a olympijským vítězem v kanoistice.
Pochází z deseti dětí, ve věku dvou let přišel o otce. Jeho dětství bylo poznamenáno dramatickými událostmi: těžce se opařil, pak mu musela být po pádu ze stromu odoperována ledvina, také se stal obětí únosu.[1] Od jedenácti let začal závodit na kánoi, zpočátku se vedle rychlostní kanoistiky věnoval také slalomu na divoké vodě. Jako šestnáctiletý odešel do Ria, kde se připravoval v klubu CR Flamengo pod vedením trenéra Jesúse Morlána.
V roce 2011 se stal juniorským mistrem světa na dvousetmetrové trati. Na mistrovství světa v rychlostní kanoistice 2013 v Duisburgu zvítězil na 500 metrů a byl třetí na 1000 metrů. V roce 2014 titul na 500 metrů obhájil a o rok později vyhrál s Erlonem Silvou závod dvojic. V roce 2015 také získal na Panamerických hrách dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili. Na olympiádě v Riu 2016 obsadil druhé místo s Erlonem Silvou na C2 1000 m, byl také druhý na C1 1000 m a třetí na C1 200 m. Byl prvním brazilským sportovcem, který získal na jedné olympiádě tři medaile. Na MS 2018 získal titul na C1 500 m a C2 500 m, na MS 2019 vyhrál na C1 1000 m. Na olympiádě v Tokiu vyhrál závod jednotlivců na 1000 metrů a na deblkánoi skončil s Jacky Godmannem čtvrtý.[2]
Má syna Sebastiana, kterého pojmenoval podle svého rivala Sebastiana Brendela z Německa.
Reference
- ↑ Soupeř Fuksy utrpěl těžké popálení, byl unesen a přišel o ledvinu. Teď bude bojovat o zlato. Sport.cz [online]. 2016-08-17 [cit. 2022-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Medaile unikla. Kanoista Fuksa vyrovnal výkon z Ria, ve finále byl pátý. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-08-07 [cit. 2022-04-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Isaquias Queiroz na Wikimedia Commons - Isaquias Queiroz v databázi Olympedia (anglicky)
- International Canoe Federation
Média použitá na této stránce
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Flag of the unified Team of Germany for the Olympic Games, 1960–1968.
.svg)
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
_(construction).png)
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Flag of Romania, (21 August 1965 - 22 December 1989/officialy 27 December 1989).
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
.svg)
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Autor: Agência Brasil Fotografias, Licence: CC BY 2.0
Rio de Janeiro - O atleta da canoagem de velocidade Isaquias Queiroz durante recepção aos atletas olímpicos que representam o Brasil nos Jogos Rio 2016 patrocinados pela Petrobras (Fernando Frazão/Agência Brasil)
.svg)
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
.svg)
Flag of Romania (24 September 1952 - 21 August 1965)
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
.svg)
Canadian Red Ensign of 1921-1957 with the arms inside a white disc. This design was not official, but was used at least twice during the opening and closing ceremonies of the 1936 Olympic Games.