Iskenderunský záliv
| Iskenderunský záliv İskenderun Körfezi | |
|---|---|
 S.Issicus na mapě Heinricha Kieperta (1903) | |
| Maximální hloubka | 100 m |
| Šířka | 31 – 46 km |
| Délka | 70 km |
| Rozloha | 2300 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 36°34′47″ s. š., 35°49′48″ v. d. |
| Nadřazený celek | Středozemní moře |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Turecko |
| Přítoky | Ceyhan, Deliçay |
Iskenderunský záliv[1] (turecky İskenderun Körfezi) je nejvýchodnějším výběžkem Středozemního moře. Římané ho nazývali Mare Issicum nebo Issicus Sinus. Nachází se v jihovýchodním Turecku nedaleko jeho hranic se Sýrií. Má přibližně tvar obdélníku směřujícího z jihozápadu na severovýchod. Na západě je ohraničen Karataşským mysem (Karataş Burnu), na jihu mysem Akıncı (Akıncı Burnu). Ze severu, východu a jihovýchodu je lemován pohořím Nur (Nur Dağları), které dosahuje nadmořských výšek přes 2 000 m. Na západním konci leží nížina Yüreğir (Yüreğir Ovası), kde se do moře vlévá řeka Ceyhan (turecky Ceyhan Nehri).
Východní břeh zálivu patří do turecké provincie Hatay, západní do provincie Adana. Největší města na březích zálivu jsou İskenderun (historická Alexandretta) a Dörtyol. Severní břehy patří k historické zemi Kilíkie, ve starověku zde stálo město Issus (viz též Bitva u Issu).
Reference
- ↑ BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 37, 116. Standardizované jméno: Iskenderunský záliv.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Iskenderunský záliv na Wikimedia Commons
Autoritní data  |
|
|---|
Média použitá na této stránce
S.Issieus. Asia citerior. Auctore Henrico Kiepert Berolinensi. Geographische Verlagshandlung Dietrich Reimer (Ernst Vohsen) Berlin, Wilhemlstr. 29. (1903)