Islámský terorismus

Islámský terorismus či islamistický terorismus je označení pro teroristické činy páchané skupinami či jednotlivci označovanými za islamisty, kteří své politické jednání motivují a obhajují islámskou vírou založenou na textech koránu a hadísů.

K hlavním ideologickým proudům islamistického terorismu patří džihádistický salafismus, ze kterého vycházejí organizace Al-Káida, blízkovýchodní Islámský stát nebo africká Boko Haram. Tato ideologie vznikla původně pro podporu mezinárodní muslimské pomoci ve válce proti Sovětskému svazu v Afghánistánu. V tomto konfliktu má kořeny i fundamentalistické hnutí Tálibán. Další organizace sahající k terorismu, Hamás a Hizballáh, mají původ v izraelsko-palestinském konfliktu. Mnoho zemí a mezinárodních organizací uvádí tyto skupiny nebo jejich ozbrojená křídla na seznamu teroristických organizací.

Nejvíce obětí přinesly útoky 11. září 2001 v USA, které na ně reagovaly vyhlášením války proti terorismu. I v dalších státech a v mezinárodní politice se obrana proti islamistickému terorismu stala jednou z nejvíce diskutovaných otázek bezpečnosti.

Podle některých zdrojů jde o politický program uchopení moci a náboženství je pouhou zástěrkou.^[2] Některé zdroje jako příčiny terorismu poukazují na neutěšenou politickou situaci a dlouhodobé pocity ponížení a frustrace ve společnosti.^[2]

Terminologie

Teroristické útoky islamistů nebo teroristické útoky osob pod vlivem islámu je označení pro úkony a incidenty, které tyto osoby vedou zcela úmyslně k zastrašení protivníka nebo pozorovatele, tak, aby došlo k změně názorů protivníka nebo pozorovatele. Tyto úkony jsou prováděny a zveřejňovány tak, aby co nejlépe naplnily tento úkol.^[2]

Obvyklým konáním, které takto označováno, je mučení a vraždění, vraždy, hromadné vraždy, znásilňování a hromadné znásilňování, únosy s požadavky výkupného, únosy a následné popravy, únosy a zotročování. Tyto úkony jsou osobami pod vlivem islámu v 21. století, kdy dochází k silné radikalizaci věřících, prováděny na ozbrojených, neozbrojených i bezmocných osobách, na ženách, mužích i dětech nebo humanitárních pracovnících, bez ohledu na věk. Některé opakované teroristické útoky mají charakter genocidy jedné skupiny obyvatel vůči jiné, či ostatním skupinám, národnostně nebo teologickými názory se odlišujícím.^[3]

Za teroristický čin není považován běžný únos, vraždění nebo znásilnění nevěřících muslimem, nebo skupinou muslimů bez politického podtextu,^[4] a korán takové konání údajně ani nezakazuje.^[4]

Teroristické útoky islamistů nebo osob pod vlivem islámu jsou v 21. století incidenty, které se v tomto období šíří v celosvětovém měřítku, kdy spousta nekompromisních islámských skupin obhajují stínání a zotročování ve jménu náboženství a chalífátu proti jiným muslimským uskupením a nemuslimům (tzv. "nevěřících").^[5][6]

Reakce na teroristické činy

Postoje a hodnocení obyvatel, nemuslimů i muslimů k teroristickým činům se pohybuje v širokém rozmezí názorů. Mezi muslimy není žádná autorita oprávněná vyjádřit hodnocení, neměnné a závazné pro muslimy.

• glorifikace – některé skupiny obyvatel chápou teroristický čin jako oprávněnou a chvályhodnou reakci, čin hrdiny typu partyzána nebo ochránce víry, protože s ohledem na skutečnost, že jde o nevěřící, nebo příslušníky nějaké skupiny obyvatel a chvályhodný čin. Atentáty palestinských útočníků na civilisty bývají islámskými autoritami hodnoceny jako legitimní akty konané v rámci národně osvobozeneckého boje.^[2]
• souhlasná – některé skupiny obyvatel chápou teroristický čin jako oprávněnou reakci, protože jde o nevěřící, nebo pro nějaké chování obětí (navštěvování školy, nevhodné kresby).
• tolerantní – některé skupiny obyvatel odsuzují teroristický čin jako nevhodný a chování obětí jako nevhodné či trestuhodné, protože jde o nevěřící, nebo pro nějaké chování obětí (navštěvování školy, nevhodné kresby).
• nesouhlasná – některé skupiny obyvatel chápou teroristický čin jako nevhodnou reakci.

Podle průzkumu Jacobsona a Decarda z roku 2015 citovaného v analýze spolku Evropské hodnoty z května 2016 považovalo 35 % muslimů ve Velké Británii, Francii a Německu za ospravedlnitelné použití násilí na ochranu své náboženské víry^[7] (po jednotlivých zemích to bylo v roce 2012 47,3 % muslimů ve Velké Británii, 29,8 % v Německu a 18,5 % ve Francii.^[8]), zatímco u lidí s vysokou mírou náboženského fundamentalismu to bylo až 72 %.^[7] Podle průzkumu YouGov z roku 2011 přitom i 7 % nemuslimských Britů souhlasilo s tvrzením, že islamistický terorismus může být ospravedlnitelný, a 54 % považovalo za ospravedlnitelný terorismus v obraně proti cizí okupaci.^[9] Podle Pewova průzkumu z roku 2006 považovalo sebevražedné útoky a jiné formy násilí proti civilistům za účelem obrany islámu za neospravedlnitelné až 83 % muslimů v Německu, 70 % ve Velké Británii, 69 % ve Španělsku a 64 % ve Francii.^[8]

Snaha o zachování principů multikulturní společnosti ve změněných podmínkách

Reakcí na radikalizaci muslimských obyvatel v Evropě a nárůst počtu muslimských obyvatel byl přirozený vzrůst podpory radikální pravicové a ultrapravicové politiky v Evropě mezi obyvatelstvem. Tento nárůst podpory odráží obavy obyvatel z násilí a vzrůstá s teroristickými útoky ve Francii.

Muslimové v některých civilizovaných zemích vyjadřují politování nad teroristickými útoky souvěrců, nesouhlasí s nimi a poukazují na fakt, že většina muslimů teroristické útoky nepáchá a muslimové jsou stejnou součástí společnosti jako kterékoliv jiné osoby. Vyjádření odsouzení obecně vždy vede k lepšímu náhledu jiných obyvatel země na muslimy jako skupinu než pokud takový odsudek vražd neozbrojených a bezmocných osob nebyl zveřejněn a tedy převládá obecně přesvědčení že činy souvěrců chápou a schvalují.

Odkazy

Reference

Literatura

• Barša, Pavel. Západ a islamismus: střet civilizací, nebo dialog kultur. 2001. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury
• Brzybohatý, Marián. Ochrana před chemickým a biologickým terorismem. 2007. Praha: Vydavatelství PA ČR
• Carr, Coleb. Dějiny terorismu: Dějiny války proti civilistům. 2002. Praha: Práh
• Čejka, Marek. Encyklopedie blízkovýchodního terorismu. 2007. Brno: Barrister & Principal
• Fusek, Josef. Biologický, chemický a jaderný terorismus. 2003. Hradec Králové: Vojenská lékařská akademie J.E.Purkyně
• Gray, John. Al Kajda a co to znamená být moderní. 2005. Praha: Mladá fronta
• Hübsch, Hadayattullah. Fanatičtí bojovníci ve jménu Alláha:kořeny islámského terorismu. 2002. Praha: Naše vojsko
• Chomsky, Noam. 11.9. 2003. Praha: Mezera
• Introvigne, Massimo. Hamás: Islámský terorismus ve Svaté zemi. 2003. Praha: Vyšehrad
• Joch, Roman. Proč právě Irák? Příčiny a důsledky konfliktu. 2003. Praha: Mladá fronta
• Kepel, Gilles. Válka v srdci islám. 2006. Praha: Karolinum
• Koch, Egmont R. Atomové zbraně pro Al-Kajdu: „Dr.No“ a síť terorismu. 2006. Praha: Ikar
• Kropáček, Luboš. Islám a Západ: historická paměť a současná krize. 2002. Praha: Vyšehrad
• Mangold, Tom. A mnoho lidí zemřelo:pravda o biologických válkách. 2001. Praha: Themis
• Melicharčíková, Danica; Melicharčík, Milan. Terorizmus a výučba chémie. Článek ze sborníku
• Mendel, Miloš. Džihád:islámská koncepce šíření víry. 1997. Brno: Atlantis
• Mendel, Miloš. S puškou a Koránem: pojmy a argumenty soudobého islámu. 2008. Praha: Orientální ústav Akademie Věd ČR
• Muravchik, Joshua. Bushův manifest. 2003. Praha: Občanský institut
• Miller, Miloš. Svaté války a civilizační tolerance. 2005. Praha: Academia
• Olšer, Břetislav. Krev na meči džihádu. 2001. Český Těšín: Agave
• Peters, Benedikt. 11. září, islám a křesťanství. 2003.Příbor: F.Pavelka
• Prymula, Roman. Biologický a chemický terorismus:informace pro každého. 2002. Praha: Grada
• Souleimanov, Emil. Terorismus:válka proti státu. 2006. Praha: Eurolix Bohemia
• Ulfkotte, Udo. Hrozba terorismu:islamisté a jejich tajná síť. 2003. Praha: Ikar

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu islámský terorismus na Wikimedia Commons
• Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Varování před cestami Archivováno 27. 2. 2017 na Wayback Machine.
• Martin Jan Stránský: Neurologie islámských teroristů, Přítomnost.cz, převzato z Lidovky.cz a Aktuálně.cz 30. 12. 2015