Israel Putnam

Israel Putnam
Narození	7. ledna 1718 Danvers, Massachusetts
Úmrtí	29. května 1790 (ve věku 72 let) Brooklyn
Místo pohřbení	Putnam Memorial, Brooklyn, Connecticut, USA
Povolání	důstojník britské a americké armády
Choť	1. Hannah Pope; 2. Deborah Lothrop
Děti	Hannah Pope Dana[1] Col. Daniel Putnam[1]
Rodiče	Joseph Putnam[1]
Příbuzní	Judah Dana[1] (vnuk)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Israel Putnam (7. ledna 1718 Danvers – 29. května 1790 Brooklyn), obecně známý jako Old Put („Starý Put“), byl důstojník britské a generál americké armády, který bojoval během francouzsko-indiánské a americké revoluční války.

Stručný životopis

Pocházel z Massachusetts, v roce 1740 začal žít v Brooklynu v Connecticutu. Během francouzsko-indiánské války (1754–1763) sloužil jako důstojník v jednotce Rogersových Rangerů. V roce 1758 byl zajat mohawskými válečníky z francouzské misie Kahnawake. Ti ho chtěli upálit, ale na poslední chvíli ho zachránil francouzský důstojník. V roce 1759 velel pluku při druhém anglickém útoku na Fort Carillon, v roce 1760 se zúčastnil tažení na Montreal. Při útoku na Kubu v roce 1762 přežil ztroskotání lodi. V roce 1763 se zúčastnil bojové akce, která měla vysvobodit Indiány obléhanou pevnost Detroit během Pontiacova povstání.

Ve druhé polovině 60. let 18. století se začal stávat odpůrcem britské politiky v amerických koloniích, především brojil proti zákonu o kolkovném. Tou dobou se z něj stal úspěšný farmář a majitel hostince. V dubnu 1775, hned po bitvě u Lexingtonu a Concordu nabídl své služby nově vznikající americké armádě. Okamžitě získal hodnost generálmajora. Jeho jméno je především spojeno s bitvou u Bunker Hillu (17. června 1775), kde patřil mezi vrchní velitele a hlavní strůjce úspěšné americké obrany. Kongresem byl mezitím jednomyslně zvolen mezi zástupce (generálmajory) generála Washingtona. Velel kontinentálním jednotkám během obléhání Bostonu. V bitvě o Long Island musel se svou jednotkou ustoupit, přičemž byl následně některými členy druhého kontinentálního kongresu obviněn z toho, že zapříčinil porážku. George Washington se za něj nicméně postavil. V říjnu 1777 se podařilo britským vojákům generála Clintona oklamat Putnama, což vyústilo ve ztrátu Fort Montgomery a Fort Clinton. Došlo k vyšetřování, zda za to Putnam nese odpovědnost, ale nakonec komise konstatovala, že důvodem neúspěchu byl nedostatek vojáků. Washington mezitím z různých důvodů ztratil v Putnama část důvěry a převelel ho na méně důležitou pozici. V prosinci 1779 utrpěl Putnam cévní mozkovou příhodu, která ukončila jeho vojenskou kariéru. Zemřel v roce 1790 v Brooklynu v Connecticutu.

Vynikal kuráží a nebojácností, jeho někdy zmiňovaným nedostatkem byla absence formálního vojenského vzdělání a vybraného důstojnického chování. Vždy velel zepředu, nikoli z bezpečí zadních linií. Lidové zkazky o jeho odvážných činech a válečnických úspěších kolovaly po amerických koloniích a státech. Je po něm pojmenováno množství míst (okresů, ulic, parků) v mnoha státech USA. Má i svou sochu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israel Putnam na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Israel Putnam na Wikimedia Commons

Literatura

• HUBBARD, Robert Ernest. Major General Israel Putnam: Hero of the American Revolution. Jefferson, North Carolina: McFarland & Company, 2017. ISBN 978-1-4766-6453-8.
• HUMPHREYS, David. Life of Israel Putnam, Major-General in the Army of the United States. New York, New York: Sheldon, Lamport & Blakeman, 1855.
• LIVINGSTON, William Farrand. Israel Putnam: Pioneer, Ranger and Major General, 1718–1790. New York and London: Putnam's Sons, 1901.