Istanbul

Istanbul
(İstanbul)
Istanbul Montage 2016.png
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška40 m n. m.
Časové pásmoEET (UTC+2)
EEST (UTC+3)
StátTureckoTurecko Turecko
provincieIstanbulská provincie
regionMarmarský
Administrativní dělení39 městských částí
Istanbul
Istanbul
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha5 461 km²
Počet obyvatel15 462 452 (2020)[1]
Hustota zalidnění2 831,4 obyv./km²
Náboženské složenímuslimové (15–30 %),[2] křesťané, židé
Správa
Statusměsto
StarostaEkrem İmamoğlu (CHP)
Vznik1453
Oficiální webistanbul.gov.tr
Telefonní předvolba(+90) 212 (evropská část)
(+90) 216 (asijská část)
PSČ34 010 až 34 850 (evropská část)
80 000 až 81 800 (asijská část)
Označení vozidel34
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Satelitní snímek Bosporské úžiny a města Istanbulu

Istanbul, dříve Konstantinopol (turecky İstanbulřec. εἰς τῆν πόλιν eis tén polin – v 15. století vyslovováno is tin polin – „do Města“, do 20. let 20. století též Ḳosṭanṭīnīye) je turecké město na obou březích Bosporského průlivu. Žije zde přibližně 15,5 milionu[1] obyvatel a je tak největším tureckým městem.

Již v dobách Byzantské říše byla tehdejší Konstantinopol, její hlavní město, důležitou obchodní křižovatkou a bránou Orientu. Ve slovanském prostředí se od 9. století užívalo pro Konstantinopol také pojmenování Cařihrad (v různých přepisech podle jazyka).

Charakter města

Istanbul je proslulý především jako město, které se rozkládá na dvou kontinentech. Do historie se zapsal pod různými jmény: Byzantion, Konstantinopol nebo Cařihrad.

Oba kontinenty spojuje a zároveň rozděluje průliv Bospor. V evropské části se nachází většina významných památek z dob byzantské říše a také historické centrum města, původem ještě z dob římské říše. Bospor je strategický průliv, dopravně velmi využívaná. Její název znamená „Ten s úzkým hrdlem“. Hloubka tohoto průlivu činí 118 metrů, dlouhý je 31,5 kilometrů. Tato mořská cesta spojuje Černé mořeMarmarským. Podle řecké mytologie přepluli Bospor jako první Argonauti hledající zlaté rouno.

Přibližně 20 kilometrů jižně od Istanbulu se nachází Severoanatolský zlom, litosférické rozhraní s častým výskytem různě silných a ničivých zemětřesení.[3]

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Istanbulu.

Bohatá historie města sahá až do časů antiky; město vzniklo jako malá osada Byzantion. Roku 330 císař Konstantin I. Veliký povýšil Byzantion na hlavní město východní části Římské říše.[4] Nejdříve bylo pojmenováno Nova Roma (Nový Řím), to si ale Konstantin brzy rozmyslel a přejmenoval ho po sobě, jako Konstantinopol neboli Konstantinopolis. Město se stalo centrem řecké kultury a později i pravoslavné církve. Vzniklo spoustu významných církevních staveb, z nichž nejznámější je Hagia Sofia, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Později v roce 1204 byla Konstantinopol vypleněna vojsky čtvrté křížové výpravy.

Istanbul byl za časů byzantské říše jako Konstantinopolis hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v Malé Asii, a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Mezi obyčejnými Turky se rozšířil dnešní název města – Istanbul. Do roku 1930 se však město oficiálně nazývalo Kostantiniyye a zahraniční státy stále město nazývali jako Konstantinopol. Teprve až v roce 1930 bylo město oficiálně přejmenováno na Istanbul a bylo rozhodnuto, že dopisy adresované do Konstantinopole budou skartovány. Vznikly nové mešity (Modrá mešita, Tulipánová mešita, Sulejmanova mešita, na mešitu byla přebudována i katedrála Hagia Sofia). Velký počet velmi bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby je pozůstatkem pravidla, podle něhož každý panovník postavil na svojí počest vlastní mešitu. Usazovali se zde obchodníci z podrobených území, kupříkladu z Řecka, Srbska, Bulharska či Arménie; Istanbul tak získával kosmopolitní ráz. Ke konci 19. století byl už moderním milionovým městem s podzemnítramvajovou dráhou, železniční spojení do Evropy bylo samozřejmostí.

Jak postupně Osmanská říše slábla, hrozilo stále více, že bude Istanbul obsazen cizími vojsky. Výslovně mělo o získání metropole někdejší Byzance zájem Rusko, které to považovalo za ideologický i mocenský cíl; ziskem tohoto města by se nejen naplnily cíle řady panslavistů, ale ze strategického hlediska by Rusko mohlo kontrolovat jedinou spojnici mezi Černým a Středozemním mořem. Západní mocnosti během dělení evropské části Osmanské říše Istanbul Rusku sice několikrát přislíbily[zdroj?], nakonec se však tento zábor nerealizoval. Nejblíž k němu ale mělo ruské imperiální vojsko během války v letech 1877–1878.

Změnou pro celé město se stalo vypuknutí první světové války, v níž se Osmanská říše, již jako velmi slabá, přidala na stranu Německa a Rakouska-Uherska. Válku však země prohrála, Istanbul byl obsazen vítěznými mocnostmi (Anglie a Francie) a říše se rozvrátila. Za pět let byla pod vedením Kemala Atatürka ustanovena republika, z taktických důvodů však došlo k přesunutí sídla státu do Ankary. Ta leží ve vnitrozemí a v případě další války by nebyla tak snadno napadnutelná. Istanbul poprvé ve své historii se stal pouhým městem.

Ve městě žilo ještě v 50. letech 20. století velké množství Řeků, kteří tu tvořili komunitu žijící zde již od doby pádu Byzantské říše. Podle sčítání lidu z roku 1910 bylo z celkového počtu 850 000 obyvatel Istanbulu 260 000 Řeků. V roce 1923 po řecko-turecké válce zůstalo v Istanbulu ještě 130 000 Řeků. Po nepokojích v září roku 1955 však byli nuceni odejít; stali se totiž terčem násilných a nenávistných útoků tureckých ultranacionalistů. Tehdejší turecký premiér Adnan Menderes, který za těmito útoky stál, poté zahájil velkou modernizaci celé země, která se samozřejmě dotkla i jejího největšího města a která měla za cíl také odvést pozornost od zvěrstev běsnící turecké lůzy. Postavily se nové silnice a dálnice, objevily se továrny, vzrostla ekonomika. S tím také rostla životní úroveň, a to přimělo i další Turky, aby se nastěhovali do Istanbulu. Z milionového města se stalo během třiceti let pětimilionové a do roku 2000 již předstihlo ve své velikosti Paříž. Mnoho malých vesnic v okolí velkoměsta se změnilo na čtvrtě s městskými domy a průmyslem, mnohdy však byla úroveň zástavby velmi nízká. Bospor byl přemostěn dvěma zavěšenými mosty, vznikla dálnice do hlavního města Ankary, vyrostly mrakodrapy.

Jako velice významná kulturní a obchodní křižovatka Istanbul vždy přitahoval lidi všech profesí, národností a náboženských vyznání. Proto lze říci, že je dnes Istanbul kosmopolitní město, kde vedle sebe nyní již v přátelství a míru žijí muslimové, židé a křesťané.[zdroj?!]

Správa města

Od roku 1855 je Istanbul spravován městskou vládou, v jejímž čele stojí vrchní starostové (turecky Şehremini). Prvním starostou byl Pepe Salih Paşa, který úřadoval od 13. července 1855 do 4. listopadu 1855. Včetně něj se na radnici vystřídalo od té doby 82 osob, všichni byli muži. Nejprominentnějším starostou byl současný turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, který v Istanbulu vládl od 27. března 1994 do 6. listopadu 1998.

V roce 2019 byly dvakrát uspořádány volby starosty Istanbulu. Poprvé to bylo dne 17. dubna 2019 a ve volbách zvítězil kandidát Republikánské lidové strany (CHP) Ekrem İmamoğlu. CHP je v opozici proti AKP, straně prezidenta Erdoğana, která v hlavním městě Ankaře ovládá celotureckou politiku. Proti poměrně těsnému výsledku těchto voleb podala AKP stížnost a dosáhla toho, že dne 23. června 2019 musely být volby opakovány. V nich však s 55 % a s rozdílem téměř 800 000 hlasů İmamoğlu opět zvítězil a stal se definitivně novým vrchním starostou Istanbulu.

İmamoğluovým protikandidátem byl Binali Yıldırım, který získal 45 % hlasů. Yıldırım kandidoval za People's Alliance,[5] volební koalici vytvořenou v únoru 2018 pro turecké komunální volby mezi AKP a Stranou národního hnutí (MHP).[6]

Členění Istanbulu

Istanbul je jedním ze dvou měst Turecka (druhým je město İzmit), která mají hranice shodné s hranicemi své provincie.[7]

Istanbul je tvořen z celkem 39 samosprávných správních obvodů nacházejících se na evropské a asijské straně.

Evropské městské čtvrtě Istanbulu

  • Arnavutköy
  • Avcılar
  • Bağcılar
  • Bahçelievler
  • Bakırköy
  • Başakşehir
  • Bayrampaşa
  • Beşiktaş
  • Beylikdüzü
  • Beyoğlu
  • Büyükçekmece
  • Çatalca
  • Esenler
  • Esenyurt
  • Eyüp
  • Fatih – původní Konstantinopol
  • Gaziosmanpaşa
  • Güngören
  • Kâğithane
  • Küçükçekmece
  • Sarıyer
  • Silivri
  • Sultangazi
  • Şişli
  • Zeytinburnu

Asijské městské čtvrti Istanbulu

Památky

Každá epocha zanechala ve městě nesmazatelné památky, nejstarší z nich jsou až z doby východořímské říše.

Konstantinův sloup

Je také znám pod názvem Čemberlitaš – nejstarší stavební dílo ve městě. Postaven roku 330 u příležitosti povýšení Byzantionu na hlavní město říše římské císařem Konstantinem Velikým.

Sulejmanova mešita

Související informace naleznete také v článku Sulejmanova mešita.

Sulejmanova mešita, díky poloze na jednom z istanbulských kopců, je dobře viditelnou dominantou města. Byla postavena za vlády Sülejmana Nádherného, za jehož vlády se stala Osmanská říše světovou mocností. Čtyři minarety s celkem 10 balkóny mají symbolizovat, že Sulejman byl desátým osmanským sultánem a čtvrtým pádišáhem od dobytí města. Mešita je vrcholné dílo osmanské klasiky a tomu odpovídá i interiér, který osvětluje celkem 138 zdobených oken. Mešita byla postavena za pouhých sedm let. Od roku 1557 shlíží její silueta na město až dodnes. Kromě koberců, arkád z lomených oblouků a žulových sloupů zaujmou i lustry s bronzovými svícny, mezi nimiž jsou vidět velká, černá, pštrosí vejce. Samotná mešita je součástí komplexu staveb, ke kterým patří medresa, karavanseráj, zbrojnice, nemocnice, imaret, lázně a obchody. Tyto paláce však byly pro sultána příliš malé, a proto se rozhodl vybudovat palác Topkapi.

Palác Topkapi

Související informace naleznete také v článku Palác Topkapi.

Palác Topkapi byl sultánovou rezidencí do roku 1839 a zároveň centrem vlády nad říší. V některých dobách zde žilo až 5 000 lidí a serail tak byl městem ve městě (viz také Klenotnice v paláci Topkapi). Palác byl od ostatních částí města oddělen vysokou pevninskou zdí. Jeho název pochází z děl střežících vstup do něj.

Palác Dolmabahce

Související informace naleznete také v článku Palác Dolmabahçe.

Palác Dolmabahçe je reprezentační empírový palác na břehu Bosporu, kam se v roce 1855 přestěhoval sultán Abdülmecid I. i se svým dvorem. V mořské hladině se zrcadlí až přezdobená stavba osmanského slohu, jejíž stavba byla prý tak nákladná, že ve velké míře přispěla ke státnímu bankrotu v roce 1876. Přepychové řešení interiéru věrně ctí tradice pohádkových sultánských paláců, jen jeho styl je méně orientální. Obdivuhodné je množství zlata a těžkých brokátů ve spojení s velkými prostorami. Toto sídlo tureckých sultánů zabírá plochu asi 700 000 metrů čtverečních. Jedná se o velký komplex paláců, pavilonů, mešit, fontán a nádvoří. Celý komplex můžeme rozdělit do čtyř nádvoří a komplexu harému.

Hagia Sofia

Související informace naleznete také v článku Hagia Sofia.

Hagia Sofia neboli Chrám Svaté (Boží) Moudrosti je světoznámá stavba v zátoce Zlatý roh. Od roku 1935 do 2020 sloužil jako muzeum. Stavbu dal postavit letech 532–537 císař Justinián I.. 27. prosince 537 císař slavnostně otevřel chrám a údajně zvolal: „Zvítězil jsem i nad tebou, Šalamoune.“ Katedrála je považována za nejhonosnější stavbu byzantské architektury. Stavělo ji na 10 000 mužů po dobu šesti let. Jde o jednu z největších náboženských budov na světě.

Původně byla křesťanskou patriarchální bazilikou. Po dobytí Konstantinopole Osmany (1453) byla upravena sultánem Mehmedem II., který ji dal při zachování interiéru přeměnit na mešitu a přistavěl k ní čtyři minarety, opěrné zdi, studny, kuchyni a náhrobní stavby. V jejím okolí je pohřbeno pět tureckých sultánů.

Roku 1934 nařídil Mustafa Kemal Atatürk, tehdejší prezident Turecké republiky, že Hagia Sofia bude sekularizována a přebudována na muzeum.

V červenci 2020 byla Hagia Sofia na základě dekretu prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana opětovně přeměněna v mešitu.[8][9]

Mešita Sultána Ahmeda

Související informace naleznete také v článku Mešita sultána Ahmeda.

Díky obložení stěn modrými dlaždicemi je Mešita sultána Ahmeda též známa jako Modrá mešita. Je nejznámějším symbolem Istanbulu hned po Hagii Sofii, jedná se o největší mešitu ve městě, která jako jediná má šest minaretů. U mešit platí pravidlo: běžná mešita má jeden minaret, lepší může mít dva minarety, ale šest minaretů smí mít pouze mešita v Mekce. Pověst proto praví, že sultán musel nakonec nechat postavit v Mekce sedmý minaret.

Tulipánová mešita

Související informace naleznete také v článku Mešita Laleli.

Tulipánová mešita (turecky laleli Džamii) je mešita postavená v 18. století za Mustafy III. Mešita je nejhezčím příkladem osmanského baroka. Beyazitova věž – dobře viditelná dominanta univerzity, z 19. století.

Archeologické muzeum

Archeologické muzeum (turecky Arkeoloji Müzesi) je muzeum s významnou sbírkou antického umění ve městě. Nejznámější exponát je socha Alexandra Velikého a sarkofág z roku 310 před naším letopočtem.

Bazary

Velký bazar (turecky Kapali Carşi) je obrovský trh pod jednou střechou, klasický osmanský trh. Téměř 4000 malých krámků se tu tísní jeden vedle druhého, z toho polovina patří zlatníkům. Turisté procházejí nekonečnými chodbami a míjí nepřeberné množství zboží. Mezi další známé bazary patří Egyptský bazar a Knižní bazar. Egyptský bazar se nachází na břehu Bosporu u Galatského mostu. Je o mnoho menší než Velký bazar, ale má své kouzlo. Prodává se tu většinou koření a sušené ovoce. Prodejci mají zboží ve velkých pytlích a odvažují požadované množství.

Nelze opomenout Jerebatanské cisterny, postavené v 6. století. Dokážou pojmout 80 000 metrů krychlových vody.

Osobnosti

Doprava

Městská

Související informace naleznete také v článcích Tramvajová doprava v Istanbulu, Metro v Istanbulu a Lehké metro v Istanbulu.

Istanbul jako čtrnáctimilionové velkoměsto má vlastní systém městské dopravy. V rámci něj je provozována rozsáhlá síť autobusů, tramvají, jedna linka podzemního i pozemního metra. Systém se průběžně rozšiřuje. Istanbul je znám svým velmi krátkým metrem Tünel z roku 1875, které bylo otevřeno jako druhé po londýnském metru.

Obě části velkoměsta na evropském a asijském pobřeží Bosporu jsou spojeny mosty.


Panoramatický pohled na Zlatý roh, Topkapi a Marmarské moře
Panoramatický pohled na Zlatý roh, Topkapi a Marmarské moře

Letecká

V roce 2018 bylo slavnostně otevřeno nové istanbulské letiště, jedno z největších a nejmodernějších letišť světa. Na ně se postupně přestěhovávají letecké společnosti z původních dvou letišť – Atatürkova a Sabiha Gökçen. Nachází se dál za městem, na evropské straně Istanbulu, přibližně 35 kilometrů od centra. V budoucnu sem povedou jak metro, tak dálnice.

Vzdělání

Istanbul patří k nejdůležitějším centrům vzdělání v Turecku, nejstarší palácová škola zde byla založena již v roce 1453 osmanským sultánem Mehmedem II. Ve městě sídlí více než 93 středních a vysokých veřejných škol a univerzit, např. Univerzita Galatasaray (Galatasaray Üniversitesi), Bosporská univerzita (Boğaziçi Üniversitesi), Istanbulská univerzita (İstanbul Üniversitesi), Marmarská univerzita (Marmara Üniversitesi), Istanbulská technická univerzita (İstanbul Teknik Üniversitesi) a střední škola Galatasaray Litesi (Galatasaray Mekteb-i Sultanisi), založená již v roce 1481.

První soukromá univerzita v Istanbulu (Koç University) byla založena až v roce 1992, protože soukromé univerzity byly v Turecku oficiálně povoleny až dodatkem k ústavě z roku 1982.

Istanbul je také domovem několika konzervatoří a uměleckých škol, včetně Mimar Sinan Academy of Fine Arts, založené v roce 1882.

Sport

Atatürkův olympijský stadion

V Istanbulu sídlí tři nejslavnější turecké fotbalové kluby: Galatasaray, Fenerbahçe a Beşiktaş. Beşiktaş je nejstarším z nich, vznikl roku 1903 jako první turecký fotbalový klub vůbec a ve svých počátcích reprezentoval i Osmanskou říši na mezinárodní scéně. Galatasaray a Fenerbahçe se však staly posléze úspěšnější, získali 22 respektive 19 titulů mistra Turecka. Galatasaray dokonce vyhrál jako jediný turecký klub jednu z evropských pohárových soutěží, Pohár UEFA v roce 2000. Mezi kluby Galatasaray a Fenerbahçe existuje dlouhodobě silná rivalita, která je posílena tím, že Galatasaray sídlí v evropské části města, kdežto Fenerbahçe v anatolské části. Dalšími týmy z města jsou Başakşehir a Kasımpaşa.

V Istanbulu sídlí i nejslavnější turecké basketbalové kluby: Galatasaray, Efes a Fenerbahçe.

K největším sportovním stánkům ve městě patří Atatürkův olympijský stadion, který byl postaven při příležitosti neúspěšné kandidatury na pořádání LOH 2008. S kapacitou 76 092 sedících diváků je největším stadionem v Turecku. Stadion využívá turecká fotbalová reprezentace, hraje se zde finále tureckého fotbalového poháru i superpoháru. V roce 2005 se zde konalo finále Ligy mistrů UEFA.

Partnerská města

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b Bunu da gördük: İstanbul’un nüfusu azaldı. Dostupné online. [cit. 2022-02-23]
  2. Vatan – Diyanet: Türkiye’de 79 bin 096 cami var. w9.gazetevatan.com [online]. [cit. 2009-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-11. 
  3. Pod Istanbulem se otevře zem. Je to otázka času, varuje vědec. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2016-10-28]. 
  4. ČECHOVÁ, Martina. Chersonésos. Město, které přetrvalo staletí. Dějiny a současnost. Březen 2009, roč. IXL, čís. 3, s. 10–12. ISSN 0418-5129. 
  5. Hürriyet Daily News, [cit. 2018-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Cumhurbaşkanı Erdoğan AKP-MHP ittifakının ismini açıkladı: Cumhur İttifakı. [1], staženo 20. února 2018 (turecky).
  7. Zákoník hlavního města (v Turečtině): Türkiye Büyük Millet Meclisi. 10. července 2004. Vydáno 30. listopadu 2010. "Bu Kanunun yürürlüğe girdiği tarihte; büyükşehir belediye sınırları, İstanbul ve Kocaeli ilinde, il mülkî sınırıdır. (Ode dne platnosti tohoto zákona, hranice hlavního města u provincie Istanbul a Kocaeli budou shodné s hranicemi provincie.)". www.tbmm.gov.tr [online]. [cit. 2012-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13. 
  8. HERMOCHOVÁ, Tereza. Chrám Hagia Sofia se přemění na mešitu, rozhodl Erdogan. ČT24 [online]. Česká televize, 10. 7. 2020 [cit. 2021-10-05]. Dostupné online. 
  9. MACHÁČEK, Štěpán. Z chrámu Boží moudrosti Hagia Sofia se stala mešita. Mozaiku zakrylo plátno, podlahu koberce.... Radiožurnál [online]. 2020-08-05 [cit. 2021-10-05]. Dostupné online. 

Literatura

  • Jan Lukavec : „Zde jako by celý vesmír a všechny zvuky i barvy se sloučily v báseň“: Istanbul očima evropských spisovatelů. Svět literatury, 2009, 40, s. 46–51.
  • Orhan Pamuk: „Istanbul: Vzpomínky na město“, 2007

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Red pog.png

Shiny red button/marker widget.

Converted from SVG
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of the United Arab Republic.svg
Flag of Egypt (1958-1971) and flag of Syria (1958-1961) in the United Arab Republic. It also became the official flag of Syria since 1980.
Flag of Syria.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of the United States.svg
The flag of Navassa Island is simply the United States flag. It does not have a "local" flag or "unofficial" flag; it is an uninhabited island. The version with a profile view was based on Flags of the World and as a fictional design has no status warranting a place on any Wiki. It was made up by a random person with no connection to the island, it has never flown on the island, and it has never received any sort of recognition or validation by any authority. The person quoted on that page has no authority to bestow a flag, "unofficial" or otherwise, on the island.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Malaysia.svg
Flag of Malaysia – Jalur Gemilang (Stripes of Glory)
Flag of Iran.svg
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Istiklal busy afternoon.JPG
İstiklal Avenue on a Friday afternoon in May, Istanbul
Basilica Cistern Istanbul.JPG
Autor: Moise Nicu, Licence: CC BY 3.0
The Basilica Cistern, in Istanbul,Turkey.
Bosphorus Bridge.jpg
The Bosphorus Bridge after sunset. Istanbul, Turkey
View of Sultanahmet and Marmara Sea.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Bertilvidet~commonswiki assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 2.5
View of the Golden Horn, Sarayburnu, Topkapi, the Princess Islands and the Marmara Sea seen from Galatasaray, Beyoglu. Photo by Bertil Videt 2006.
Istanbul asv2020-02 img47 Galata Tower.jpg
Autor: A.Savin, Licence: FAL
Remote view of Galata Tower in Istanbul, Turkey
Istambul and Bosporus big.jpg
Istanbul, Turkey: The Crossroads of Europe and Asia

This digital camera image was taken by the crew of the International Space Station on April 16, 2004. When this image was taken, strong currents carried turbid coastal waters from the Black Sea through the Strait and into the Sea of Marmara. The rugged uplands to the north of the city are forested and contain vital reservoirs. Note Ataturk airport southwest of the city near the bottom of the image, the picturesque Prince Islands in the Sea of Marmara, and the sinuous waterway and harbor on the western shore known as the Golden Horn.

Astronaut photograph ISS008-E-21752 was taken with a Kodak DCS760 digital camera equipped with an 200-mm lens, and is provided by the Earth Observations Laboratory, Johnson Space Center. The International Space Station Program supports the laboratory to help astronauts take pictures of Earth that will be of the greatest value to scientists and the public, and to make those images freely available on the Internet. Additional images taken by astronauts and cosmonauts can be viewed at the NASA/JSC Gateway to Astronaut Photography of Earth.
Halic.png
Autor: please put the following link as a backlink in your article: Istanbul - Picture by Selda Yildiz and Erol Gülsen, Licence: CC BY-SA 3.0
Istanbul Helikopteraufnahme Halic
Mosques in Istanbul at dusk.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Christiaan assumed (based on copyright claims)., Licence: CC-BY-SA-3.0

Mosques at dusk in Istanbul with seagulls in foreground

  • Author Christiaan Briggs
  • Time of creation 9 Feb, 2003
  • Licence GNU FDL and CC-by-SA
  • Camera Fujifilm Finepix S304
  • Focal length 20.40 mm
  • Shutter 1/70
  • Aperture f2.8
  • ISO Speed 100
Vistas desde la Torre De Galata - panoramio.jpg
(c) dinamicline, CC BY-SA 3.0
Vistas desde la Torre De Galata
Kız Kulesi February 2013 01.jpg
Autor: Arild Vågen, Licence: CC BY-SA 3.0
Kız Kulesi (Maiden's Tower), off the coast of Üsküdar, Istanbul.
Dolmabahce.jpg
  • Dolmabahce-Palast vom Meer aus gesehen
  • Quelle: selbst fotografiert, gemeinfrei
  • Fotograf: Robert Raderschatt


  • 12:14, 18. Nov 2004 Robert.raderschatt 1024 x 515 (174910 Byte) (Dolmabahce Palast, selbst fotografiert, gemeinfrei)
  • 12:13, 18. Nov 2004 Robert.raderschatt 1024 x 515 (174910 Byte)
View of Levent financial district from Istanbul Sapphire.jpg
Autor: Derrick Brutel, Licence: CC BY-SA 2.0
A view of Levent financial district in Istanbul from the observation deck of Istanbul Sapphire