Istaveoni

Možné rozdělení hlavních germánských nářečních skupin v Evropě v 1. století. Vyobrazení Jutska jako západogermánské oblasti je typické pro německou vědeckou tradici.:

     Severogermánská

     Severomořská (Ingvaeoni)

     Rýnsko-vezerská (Istvaeoni)

     Polabská (Herminoni)

     Východogermánská

Istaveoni (také Istaevoni) byla skupina germánských kmenů žijících v dobách římské říše okolo břehů Rýna a která údajně sdílela společnou kulturu a původ (Rýnsko-veserští Germáni). Istaveoni byli v kontrastu se sousedními skupinami, Ingaevony na pobřeží Severního moře a Herminony, kteří žili ve vnitrozemí.

V lingvistice je termín “istvaeonské jazyky” také někdy používán v debatách o seskupení severozápadních západogermánských jazyků, skladající se z franštiny a jeho odvozeniny (hlavně stará holandština) stejně jako několik blízce příbuzných historických dialektů.^[1] Bez ohledu na to, zda Istaveoni hovořili germánskými jazyky podle moderních definic, teorie předpokládá, že jejich jazyk nepřímo ovlivnil pozdější germánské jazyky v této oblasti jako substrát.

Německý lingvista Friedrich Maurer (1898–1984) ve své knize „Nordgermanen und Alemannen“ použil termín Istvaeoni k označení neověřeného protojazyčného nebo dialektálního seskupení, předků starofranštiny, staroholandštiny a přinejmenším, že ovlivnili několik dialektů západní středoněmčiny.^[2]

Odkazy

Reference