Korintská šíje
| Korintská šíje | |
|---|---|
.jpg) Satelitní snímek Korintské šíje | |
| Stát |  Řecko |
| Souřadnice | 37°55′59″ s. š., 22°59′1″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Korintská šíje (řecky Ἰσθμός, Isthmos) je pevninská šíje spojující Peloponéský poloostrov s pevninskou částí Řecka. V nejužším místě je šíje asi 6 km široká. Přetíná jí Korintský průplav, který je ovšem překlenut pěti silničními mosty a spojuje Korintský záliv v Jónském moři na západě se Sarónským zálivem Egejského moře na východě.
Historie
Geografická významnost místa je zřejmá už z prehistorického osídlení a ohlasů v řecké mytologii. Název šíje pochází od starořeckého města Korint, které bylo vybudováno v 9. století př. n. l. po příchodu Dórů na úpatí hory Akrokorint, kde později vznikla citadela chránící oblast Korintské šíje.
Záměr prokopat Isthmos lodním průplavem měl zřejmě už kolem roku 600 př. n. l. korintský tyran Periandros. Pro přílišnou náročnost však od něho ustoupil a místo toho byl vystavěn diolkos – převlaka pro přetahování lodí mezi oběma zálivy. Tvořila ji kameny dlážděná dráha, podle některých předpokladů forma kolejové dráhy. Diolkos sloužil až do 1. století n. l., kdy císař Nero v roce 67 započal stavbu kanálu, která však skončila brzy po té, když Nero zemřel. Zprávy o přetahování lodí přes Korintskou šíji jsou doloženy ještě z 9.–12. století, pravděpodobně již nikoli s využitím dlouhodobě neudržovaného diolku.
Nově se o projekt průplavu začala zajímat řecká vláda po získání nezávislosti na osmanské říši (1829). Záměr však byl uzákoněn až po otevření Suezského průplavu roku 1869. Jeho projekt připravili uherští inženýři István Türr a Béla Gerster a byl vystavěn v letech 1882–1893.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Korintská šíje na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
The Isthmus of Corinth has played a very important role in the history of Greece. It is the only land bridge between the country's north (Attica) and south (Peloponnese). It is a 6 km wide tongue of land separating the Gulf of Corinth from the Saronic Sea. Populations, armies and commodities have got to move through it. In the 6th century BCE, the Greeks built the Diolkos, a 10 meter-wide stone roadway to pull ships across the Isthmus on wooden cylinders and wheeled vehicles. In 1882, a canal was started and completed 11 years later. It is 6343 meters long, 25 meters wide, and 8 meters deep.
With its 14 spectral bands from the visible to the thermal infrared wavelength region, and its high spatial resolution of 15 to 90 meters (about 50 to 300 feet), ASTER images Earth to map and monitor the changing surface of our planet.
ASTER is one of five Earth-observing instruments launched December 18, 1999, on NASA's Terra satellite. The instrument was built by Japan's Ministry of Economy, Trade and Industry. A joint U.S./Japan science team is responsible for validation and calibration of the instrument and the data products.
The broad spectral coverage and high spectral resolution of ASTER provides scientists in numerous disciplines with critical information for surface mapping, and monitoring of dynamic conditions and temporal change. Example applications are: monitoring glacial advances and retreats; monitoring potentially active volcanoes; identifying crop stress; determining cloud morphology and physical properties; wetlands evaluation; thermal pollution monitoring; coral reef degradation; surface temperature mapping of soils and geology; and measuring surface heat balance.
The U.S. science team is located at NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Calif. The Terra mission is part of NASA's Science Mission Directorate.
- Size: 25.3 by 37.7 kilometers (15.7 by 23.4 miles)
- Location: 37.9 degrees North latitude, 23 degrees East longitude
- Orientation: North at top
- Image Data: ASTER bands 3, 2, and 1
- Original Data Resolution: 15 meters (49.2 feet)
- Dates Acquired: May 9, 2005