Italo Svevo

Italo Svevo
Rodné jméno	Ettore Schmitz
Narození	19. prosince 1861 Terst
Úmrtí	13. září 1928 (ve věku 66 let) Motta di Livenza
Příčina úmrtí	sražení vozidlem
Pseudonym	Italo Svevo
Povolání	spisovatel, dramatik, překladatel, podnikatel a romanopisec
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Italo Svevo, rodným jménem Aron Ettore Schmitz (19. prosince 1861, Terst – 13. září 1928, Motta di Livenza), byl italský spisovatel a dramatik židovského původu narozený na území Rakouského císařství.

Dílo

Byl představitelem modernismu. Nejznámější jsou jeho romány Vědomí a svědomí Zena Cosiniho a Senilita. Napsal i třináct divadelních her, za jeho života však byla inscenována jen jednoaktovka Roztříštěné trio. Jeho divadelní tvorba byla objevena až v 60. letech 20. století. Divadelní recenze psal pod pseudonymem Ettore Samigli (do terstského deníku L’Indipendente). Jeho dílo je hluboce spjato s Terstem, který je významným prvkem všech autorových textů. Do italské literatury Svevo uvedl nový typ hrdiny, v ní do té doby zcela neznámý - "inetta", neschopné a zneuznané budižkničemu.

Vědomí a svědomí Zena Cosiniho

Jeho nejznámější prací je román La coscienza di Zeno, který v českém překladu vyšel pod názvem Vědomí a svědomí Zena Cosiniho. Hlavní hrdina Zeno Cosini v ní píše paměti, které mu mají pomoci v jeho psychoanalýze. Čtenáři je řečeno, že paměti zveřejňuje Zenův psychoanalytik, a že Zeno v nich mnohokráte lže. (Sám Svevo psychoanalýzu podstoupil, když chtěl pochopit svou závislost na nikotinu, ze které se mu nikdy nepodařilo osvobodit. O dílo Sigmunda Freuda se velmi zajímal, dokonce do italštiny přeložil jeho knihu O snu).

Vědomí a svědomí Zena Cosiniho vyšlo roku 1923 a nevzbudilo naprosto žádný zájem u italské kritiky, ani u čtenářů, z velké části byla překážkou Svevova italština, která se italským čtenářům zdála zvláštně "tuhá" a "úřední", což byl dojem správný, pro Sveva byla italština až druhým jazykem, běžně hovořil tzv. terstským nářečím a italštinu nasával v úředním a obchodním prostředí (byl mj. úředníkem Unionbanky a zaměstnancem tchánovy továrny na podmořské lazury). Opomíjené knize však velmi pomohl irský spisovatel James Joyce, který ji považoval za výjimečnou a prosadil její vydání ve Francii. Zde kniha došla ohlasu a teprve poté byla objevena i v Itálii, zejména díky kritikovi Eugeniu Montalemu. Joyce posléze uvedl, že Zeno Cosini byl jedním z modelů pro postavu Leopolda Blooma v jeho nejslavnějším románu Odysseus.

Joyce a Svevo se prvně setkali roku 1905, když Joyce vyučoval na terstské škole Berlitz. Brzy se stali osobními přáteli a Joyce osobně Sveva učil anglicky.

Senilita

Román Senilita byl v pořadí druhým Svevovým dílem. Projevil se v něm už jako zralý autor. Jeho hlavním tématem je analýza lidských vztahů, z níž mu vychází obraz neschopnosti lidí pochopit se navzájem. Emilio Brentano žije jako vážený člověk poklidným životem se svou sestrou Amálio. Jednoho dne se seznámí s dívkou lehkých mravů, inteligentní, ale koketní Angiolinou, a toto setkání rozvrátí jeho život. Jak ji poznal, zanedbává svou práci a přemýšlí pouze o ní. Angiolina se stane modelkou v ateliéru jeho nejlepšího přítele, sochaře Ballila. Emilio se chytá do vlastní pasti, lže a týrá sám sebe. O tom, že je zamilovaný, ví i jeho sestra Amálie, ale ona se mu se svými city nesvěřuje; o jejích snech a o jejích citech k Emiliovu příteli Ballimu se dozví pouze z toho, že sestra začne vyprávět ze sna. Postupně se z ní však stane narkomanka (éteromanka) a brzy na následky své slabosti umírá. Po její smrti si Emilio uvědomí, že jeho nedostatek energie, jeho skleslost, dělá z něj strůjce vlastního neštěstí i neštěstí jiných.

Smrt

Zemřel na následky dopravní nehody. Těsně před smrtí prý v nemocnici požádal o cigaretu s tím, že tato je "opravdu poslední" (což prý říkal před zapálením každé cigarety).

Bibliografie

České překlady

• Vědomí a svědomí Zena Cosiniho (La coscienza di Zeno), přeložil Jan Vladislav, Odeon, Praha 1975 (v tomto vydání překladatel pokryt jménem Hany Benešové) a Tichá Byzanc, Kutná Hora 2005.
• Senilita (Senilità), přeložila Alena Hartmanová, Československý spisovatel, Praha 1971.
• Život pana Alfonsa (Una vita), přeložil Vladimír Horáček, Melantrich, Praha 1974.
• Povedený kousek (Una burla riuscita a jiné povídky), přeložil Jaromír Fučík, SNKLHU, Praha 1962.
• Nové mládí starého pána (La rigenerazione), přeložil Zdeněk Digrin, Dilia, Praha 1979.
• Krátká sentimentální cesta a jiné povídky, přeložila Alice Flemrová, Paseka 2012

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italo Svevo na slovenské Wikipedii.

Literatura

• Fabio Vittorini, Italo Svevo, Milano, Mondadori, 2011
• Gatt-Rutter, J., Italo Svevo: A Double Life (1988)
• Moloney, Brian, Italo Svevo: A Critical Introduction (1974)
• Furbank, Philip N., Italo Svevo: The Man and the Writer (1966)
• M. Lavagetto, L'impiegato Schmitz e altri saggi su Svevo, Einaudi, Torino 1975.
• B. Maier, Italo Svevo, Mursia, Milano 1980.
• S. Maxia, Svevo e la prosa del Novecento, Laterza, Roma-Bari 1984.
• A. Flemrová, Italo Svevo a jeho literární postava, Italský kulturní institut v Praze, Praha 1997.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Italo Svevo na Wikimedia Commons
• Portrét Věry Sukové na stránkách Iliteratura.cz
• Heslo v encyklopedii Treccani
• Biografie na stránkách RAI