Italové v Česku

Italové v českých zemích
Barokní Vlašský špitál na Malé Straně založený italskými imigranty, dnes sídlo Italského kulturního institutu
Itálie (původ)
Jazyk(y)
italština
Náboženství
převáženě římský katolicismus

Italové, ve starší češtině nazývaní také Vlaši, se v českých zemích v průběhu staletí vyskytovali v různém množství a intenzitě, nelze však hovořit přímo o migraci. Ve starší češtině se lze setkat s označením pro Italy Vlaši (adj. vlašský), například „Vlašský dvůr“ v Kutné Hoře a dalších označení jako vlašský salát, vlašský ořech. Etymologicky se jedná o společný základ příbuzný s výrazem Włochy (pomn.) – Itálie (adj. włoski – italský), užívaný v moderní polštině.

Jednou z prvních významných osobností italského původu v Čechách byla zřejmě česká kněžna Emma Italská (Emma Regina, asi 948–1006), třetí manželka českého knížete Boleslava III. a pátá kněžna na českém stolci. Údajně byla propagátorkou svatováclavského kultu v Evropě. Jejími rodiči byli italský král Lothar II. a jeho manželka Adéla Burgundská.

V průběhu středověku nebyla přítomnost Italů v Čechách a na Moravě natolik významná, aby bylo možné hovořit o skutečné imigraci. Ve druhé polovině 16. století však již v Praze existovala čilá italská enkláva, kterou tvořili především řemeslníci činní na stavbách a obchodníci, kteří se ve městě zde usadili s rodinami v době panování Rudolfa II. po roce 1583, kdy se Praha stala hlavním městem Svaté říše římské.

Italští kupci obchodovali především s luxusním zbožím, v té době velmi žádaným u pražského císařského dvora. Nejpočetnější italskou skupinou byli ovšem architekti, stavební mistři i řemeslníci, jako kameníci či štukatéři, zaměstnaní ponejvíce u Pražského hradu a při výstavbě šlechtických sídel domácí šlechty, která vyhledávala renesanční umění přímo od Italů. Většina Italů usazených v hlavním městě, zejména pak v blízkosti Hradu na Malé Straně (Malostranské náměstí bylo tehdy známé jako „Vlašský plac“), pocházela především z oblasti lombardských jezer na území Milánského vévodství a Benátské republiky. Kromě okolí Pražského hradu Italové obývali také oblasti u Karlovy ulice na Starém Městě a Vlašskou ulici na Malé Straně.

V Praze usazení Vlaši založili Vlašskou kongregaci Nanebevzetí Panny Marie a zřídili malostranský Vlašský špitál, pozdější sirotčinec (nalezinec),^[1] dnes v objektu sídlí Italský kulturní institut. Kongregace existovala v letech 1573 až 1942 a během své působnosti hrála významnou roli v italské emigraci do střední a severní Evropy.

Významnou roli v českých dějinách hrály italské šlechtické rody, zejména v pobělohorské době, které sem přicházely jako součást katolického osídlení po konfiskacích a odchodu protestantů do exilu.

Významný podíl Italů byl i mezi ajznbonskými tovaryši, putujícími stavebními specialisty, kteří se v českých zemích podíleli na výstavbě železnic v 19. století, z italskojazyčné části tehdy rakouských Tyrol pocházel i inženýr Alois Negrelli.

Po vyhlášení první světové války byli do českých měst a obcí v roce 1915 vysídlení Italové z obcí v horském údolí Valle di Ledro (od roku 2010 sloučené do obce Ledro) v provincii Trento na území Trentino-Alto Adige v Gardských horách. Do roku 1919 žili v Příbrami, Všeni, Milíně, Buštěhradě, Novém Kníně, Pticích, Chyňavě, Doksích. Někteří Italové jsou pohřbeni na místních hřbitovech a na památku jsou pořádána společná setkání. Mezi těmito městy a obcemi byla také 28. června 2008 podepsána dohoda o partnerství.^[2]

Dle údajů z února 2018 žije v současné době v Česku přibližně 3200 osob italské národnosti. (Tento počet se může mírně lišit, neboť se jedná jen o osoby zaregistrované u Anagrafe degli italiani residenti all'estero (AIRE) Italského ministerstva zahraničí). Dle této statistiky celkem žije přibližně 5 milionů osob mimo Itálii.^[3]

V českých zemích, zejména pak v Praze působila řada italských umělců někteří dočasně (Antonio Vivaldi), jiní trvale (Giacomo Casanova). Mnozí z nich se významně podíleli na výstavbě Prahy a dalších měst:

• Antonio Abondio (1538–1591), italský medailér a ceroplastik u pražského dvora císaře Rudolfa II.
• Alessandro Abondio (1570–1648)
• Rodina Aichelových/Santiniových
  • Antonín Aichel (17. století), zedník, stavitel
  • Santin Aichel (1652–1702), kameník
  • Jan Blažej Santini-Aichel (1677–1723), vynikající architekt
  • František Jakub Santini-Aichel (1680–1709), kameník
• Giovanni Battista Alliprandi (* asi 1665–1720) v Čechách působící architekt
• Rodina Aostalliů
  • Giovanni Battista Aostalli de Sala, v počeštělé podobě Jan Baptista Avostalis, (* kolem roku 1510–1575), italský architekt a stavitel vrcholné renesance
  • Giovanni Maria Aostalli
  • Ulrico Aostalli de Sala, v počeštělé podobě Oldřich Avostalis (1525 –1597), stavitel a architekt
• Daniele Govoni, evropský šampion ve steacích SCA
• Giuseppe Arcimboldo (1527–1593), manýristický malíř, působil ve vídeňského dvora a u pražského dvora Rudolfa II.
• Jakub Auguston ml. (1668–1735), architekt
• Jakub Baševi z Treuenburka (1570–1634), židovský obchodník a finančník z Verony
• Rodina Benoniových
  • Josef Benoni z Chrudimi (1823–1905), politik a novinář
  • Karl Benoni (1848–1920), továrník a politik
  • Bohumil Benoni (1862–1942), tenorista
  • Josef Benoni z Lanškrouna, malíř, dramatik a spisovatel
  • Štěpán Benoni (* 1984), herec
• Carlo Giussepe Bossi (1737–1798), štukatér
• Bernard Bolzano (1781–1848), matematik, filozof, estetik a kněz
• Giulio Broggio (1628–1718), architekt
• Antonio Octavio Broggio (1670–1742), architekt
• Emanuele Ridi (* 1974), kuchař a televizní hvězda
• MgA. Damiano Binetti Ph.D. (* 1968), dirigent
• Luca Gualco (* 1966), klavírista a pedagog
• Giovanni Paolo Campana SJ (1540–1592), italský jezuita působící v Čechách, na Moravě a v Polsku
• Francesco Caratti (* mezi lety 1615/1620–1677), raně barokní architekt
• Ferrante di Castello, císařský kloboučník Rudolfa II. (1601 povýšen do šlechtického stavu)
• Jan Batista di Castello
• Cosimo Castrucci (činný v letech 1576–1602), císařský řezač a brusič kamenů
• Giovanni Castrucci (činný v Praze v letech 1598^?–1615^?) císařský řezač a brusič kamenů
• Cosimo di Giovanni Castrucci (činný v Praze ještě roku 1619) císařský řezač a brusič kamenů
• Antonio Ericer také Antonín Vlach (* před rokem 1540–po roce 1574), architekt působící v Čechách a na Moravě
• Rodina Fassatiových
  • Cav. Ludvík Fassati (1858–1933), český učitel, ředitel škol pražských a Vlašského sirotčince, předseda Italského spolku, čestný člen Musea království českého.
  • Tomáš Fassati (* 1952), český vědec, vysokoškolský pedagog a manažer
• Pietro Ferrabosco di Lagno (* kolem roku 1512–1599), italský malíř, stavitel a architekt, činný především v Rakousku a Uhrách, ale podílel se na několika stavbách v českých zemích
• Giovanni Battista Ferro malíř u dvora Rudolfa II.
• Emanuele Gadaleta (* 1975), violoncellista, ředitel Českého muzea hudby
• Antonín Chittussi (1847–1891), malíř
• Giulio Licinio (1527–1591) italský malíř krátce působící v Bratislavě a v Praze jako dvorní malíř Rudolfa II.
• Ferdinand Lippich (1838–1913), matematik, rektor Univerzity Karlovy v Praze
• Filiberto Lucchese (1606–1666), ve Vídni a na Moravě působící italský architekt, sochař a geometr
• Rodina Luragů
  • Carlo Lurago (1615–1684), italský barokní architekt a sochař
  • Anselm Martin Lurago (asi 1701–1765), architekt a stavitel
  • Francesco Lurago († po 1720), malostranský měšťan, patrně se podílel na stavbě Klementina
  • Giovanni Antonio Lurago (1667^?–1727), snad stavěl Thunovský (Kolovratský) palác v Nerudově ulici
  • Martin Lurago († 1683) novoměstský měšťan, stavěl klášter sv. Havla na Starém Městě v Praze
• Baldassare Maggi (kolem roku 1550–1919 nebo 1629)
• Heinrich Kaspar von Mattoni (1830–1910), podnikatel
• Jan Merlian (1520–1593), architekt, stavitel a kameník působící v Plzni
• Giovanni Pietro Tencalla (1629–1702), italsko-švýcarský architekt ve službách olomouckých biskupů
• Santino de Bossi (kolem roku 1620–1673), kameník a stavitel
• Giovanni Battista Maderna (1653–1722), architekt
• Missironové z Lisonu (též Miseroniové, později von Misseron)
  • Oktavián Miseroni (1567–1624), císařský dvorní brusič drahokamů Rudolfa II.
  • Alexandr Miseroni (1562–1648^?)
  • Jan Ambrož Miseroni († po 1612), císařský dvorní brusič drahokamů Rudolfa II.
  • Karel Jan Ambrož Miseroni, státní úředník
  • František Miseroni, státní úředník
  • Jeroným Miseroni († 1654), c.k. tajemník
  • Aurelius Miseroni († po 1612)
  • Dionysio Miseroni († 1684)
  • Ferdinand Eusebius Miseroni, správce královské klenotnice
• Donát Theodor Morazzi (1706–1759), architekt a stavitel
• Giovanni Domenico Orsi, někdy také de Orsini (1634–1679), architekt a stavitel (v Praze působil již jeho otec Giovanni Battista Orsi)
• Nicolò Pacassi, německy Nikolaus Franz Leonhard von Pacassi (1716–1790), rakouský barokní architekt působil také na Pražském hradě (upravil celé II. nádvoří)
• Rodina Palliaridových
  • Jan Petr Palliardi (1645–1732, Praha), sochař a štukatér
  • Michal Ignác Palliardi (1702–1751), architekt a štukatér
  • Antonín Fidelis Palliardi (1724–1810), stavitel, syn Michala Ignáce Palliardiho
  • Ignác Palliardi ml. (1733–1791), architekt, syn Michala Ignáce Palliardiho
  • Ignác Jan Nepomuk Palliardi (1737–1824, Praha), architekt a stavitel na Malé Straně
  • Jan Palliardi (1744–1810, Praha), stavitel.
  • Ignác Alois Palliardi (1765^?–1806, Praha), dvorní stavitel
• Domenico Pozzo (činný 1561–1570), malíř interiérů Pražského hradu
• Giovanni Battista Quadri (16. století), italský manýristický sochař, působil u pražského dvora císaře Rudolfa II.
• Martino Rota, také Martin Rota Kolunić, (1520^?–1583), rytec u dvora Maxmiliána II. a Rudolfa II.
• Marie Terezie Savojská, hraběnka z Carignana (1694–1772), česká šlechtična, pravnučka knížete Karla I. z Lichtenštejna
• Paolo della Stella (^?–1552), renesanční sochař, architekt a stavitel
• Rodina Stradových
  • Jacopo Strada (také de Strada; 1507–1588), historik, zlatník a numismatik, sběratel starožitností, správce Rudolfových sbírek v Praze
  • Kateřina Stradová (Anna Maria de Strada; 1579–1629), milenka Rudolfa II.
  • Ottavio Strada (1550–1610), správce uměleckých sbírek Rudolfa II.
• Petr Strozzi, český šlechtic a generál
• Giovanni Francesco Terzio (1523–1591), dvorní malíř císařů Ferdinanda I. a Maxmiliána II., výzdoba Pražského hradu a chrámu sv. Víta
• Rod Toskánských
  • Anna Marie Františka Toskánská (1672–1741), velkovévodkyně toskánská
  • Gian Gastone Medicejský (1671–1737), poslední vévoda toskánský, s manželkou Annou Marií Františkou pobýval v Čechách a měl snahu naučit se jazyk
• Carlo Valmadi (16. století), architekt působící zejména na Trutnovsku

V českých zemích se usadilo a zdomácnělo také množství původně italských šlechtických rodů. Mimo jiné to byli:

• Belcrediové
• Carrettové (Carretto-Millesimové)
• Castropolové
• Cavrianiové
• Clary-Aldringenové
• Collaltové
• Colloredové
• Estenští (Rakouští-Este)
• Gallasové
• Gonzagové, v osobě české královny Eleonory
• Magnisové
• Menhardovci/Mainardini, z tohoto rodu pocházel český král Jindřich Korutanský
• Migazziové
• Millesimové
• Orsini-Rosenbergové (jedna z větví Menhardovců)
• Pallaviciniové
• Piccolominiové
• Strozziové
• Thunové (Thun-Hohenštejnové)
• Toskánští vévodové
• česká linie Thurn-Taxisů (Thurn-Taxisové)

• PREISS, Pavel. Italští umělci v Praze. Praha: Panorama, 1986. 548 s.