Italská říše
Italská říše Imperio italiano
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hymna: Inno Imperiale Italiano | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Motto: Avanti Savoia! | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
geografie
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
italština (úřední), arabština, somálština, amharština, berberské, chorvatština, albánština, čínština aj. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
státní útvar | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
měna: | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
státní útvary a území | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Podobně jako Německo vybudovala Itálie svou novodobou státnost relativně pozdě, až po dlouholetých snahách o unifikaci. Spojování italských států v jeden celek (tzv. risorgimento) bylo završeno připojením Papežského státu k Itálii v roce 1870, v této době však měly tradiční koloniální mocnosti ekonomicky nejzajímavější oblasti pod svou kontrolou. Jedním z hlavních důvodů pro italskou expanzi mimo Apeninský poloostrov byla snaha o odklon proudu italských emigrantů ze Severní Ameriky do nově nabytých území, kolonie měly dále uspokojit vzrůstající poptávku po nerostných surovinách.
Historie
Italské kolonie ve středověku
V jistém slova smyslu vlastnily italské státy kolonie již ve středověku: v důsledku čtvrté křížové výpravy získala Benátská republika velkou část porobené Byzantské říše – mimo jiné důležité jadranské přístavy Dubrovník a Drač a téměř všechny řecké ostrovy včetně Kréty.
Také její konkurent, Janovská republika, byla tradiční středověkou koloniální mocností, vlastnila obchodní stanice na pobřeží Černého moře, jistou dobu ovládala Korsiku, severozápadní Sardínii a některé důležité řecké ostrovy, mj. Rhodos a Lesbos. Je však otázkou, do jaké míry lze tato území považovat za kolonie.
Novověké italské kolonie
V průběhu 19. století vydávala Itálie všechny síly na své sjednocení, o zisk kolonií se začínala zajímat až ke konci století. Pozornost upřel nově sjednocený stát do Asie, přesněji do regionu dnešní Indonésie. V roce 1869 se zde vypravil cestovatel Emilio Cerruti. Jeho cílem byla Nová Guinea. Ačkoliv se mělo jednat čistě o průzkum, Cerruti uzavřel smlouvy se sultány ostrovů Aru, Kai a Balscicu a dokonce jménem Itálie zabral část pobřežních oblastí severní a západní Nové Guineje, aby se roku 1870 triumfálně vrátil do Florencie, kde přednesl plán založit v zabraném území trestaneckou kolonii, ze které by se posléze vyvinula kolonie standardní. Italská vláda si však nechtěla znepřátelit jak Anglii tak Holandsko, což byli hlavní hráči v tomto regionu, takže z plánu sešlo. Definitivní konec italského pronikání do Pacifiku znamenal rok 1883, kdy britská vláda dala italské důrazně najevo, že si zde nepřeje jejich přítomnost. Itálie musela proto přenést pozornost na Afriku. Kolonie byly oblíbeným tématem Benita Mussoliniho, který si vytyčil za cíl výrazné oslabení role Británie a Francie, což korespondovalo s tehdejší ideou vybudování Nové římské říše (ital. Nuovo Impero Romano) jako středomořského hegemona.
Vlajka Italské říše
Evropská území kontrolovaná Itálií
- Albánie (1939 – 1943): Albánie byla v italské sféře vlivu již od konce 1. světové války, 7. dubna 1939 se ji Mussolini rozhodl anektovat (patrně po vzoru Hitlerovy expanze do Rakouska a českých zemí), král Zog I. následně uprchl do londýnského exilu. V zemi byla ustavena loutková vláda a albánskou korunu přijal italský král Viktor Emanuel III. V průběhu balkánského tažení bylo k Albánii připojeno Kosovo a západní část Makedonie obývané Albánci a západní část Černé Hory, pod protektorátem Itálie byla vytvořena tzv. Velká Albánie. V zemi rostl odpor proti italským okupantům, partyzánům se dokonce podařilo ovládnout nepřístupné horské oblasti; poté co Itálie podepsala se Spojenci dohodu o příměří, dobyla Albánii v září roku 1943 německá vojska.
- Istrie (1919 – 1943)
- Zadar (1920 – 1943)
- Dalmácie (1941 – 1943)
- Černá Hora (1941 – 1943): v roce 1941 zde byla restaurována monarchie a země byla prohlášena jako italský protektorát, v roce 1943 Černou Horu obsadila německá armáda
- Dodekanés (1912 – 1943): tuto řeckou ostrovní oblast získala Itálie po vyhrané italsko-turecké válce mezi v letech 1911 – 1912. Zvláště kontrola Rhodu představovala důležitý moment v italské snaze konkurovat Britům ve středomořské oblasti. Poté, co 8. září 1943 podepsala Itálie se Spojenci dohodu o příměří, obsadila tyto ostrovy německá armáda (civilní správa formálně spadalo pod Republiku Saló).
Asijská území kontrolovaná Itálií
Italské království se účastnilo trestné expedice v Číně během povstání boxerů. Ve smlouvě z 7. září 1901 získala Itálie právo koncese v přístavu Tientsin, které spravoval Římem dosazený konzul. Tento zábor byl až do roku 1943 využíván Regia Marina jako námořní základna. Na základě Sèvreské smlouvy získala Itálie svůj okupační sektor i v Malé Asii v oblasti Adalia. Tato oblast se v letech 1919-1923 nacházela pod italskou okupací, ale v důsledku úspěchu povstání Turků přistoupila italská vláda výměnou za garanci italských pozic v severní Africe a na ostrovech v Egejském moři zřeknutím se vlivu v tomto regionu.
Italské kolonie v Africe
- Italská východní Afrika, sestávající z následujících území:
- Italské Somálsko (1880 – 1941) zabíralo převážnou část dnešního Somálska, jeho severní část vlastnila Velká Británie (dnešní Somaliland). Tzv. Francouzské Somálsko (dnešní Džibutsko) měla v područí Francie. Roku 1926 byla k Italskému Somálsku přičleněna bývalá keňská provincie Jubaland, v roce 1941 celou italskou kolonii dobyli Britové.
- Eritrea (1890 – 1941): v roce 1870 koupil italský objevitel Giuseppe Sapeto šest kilometrů dlouhý pás pobřeží, na kterém vyrostla italská opevněná obchodní stanice. Italové poté podnikali vojenská tažení do hloubi země, Eritrea byla oficiálně prohlášena italskou kolonií v roce 1890. Kolonii v roce 1941 dobyla britská vojska. Z doby italského působení jsou v hlavním městě Asmaře zachovány četné architektonické památky, které jsou od roku 2017 zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.
- Etiopie (1935 – 1941): první italský pokus o ovládnutí této země je z let 1895 – 1896: tzv. první italsko-etiopská válka. Etiopii se Italům podařilo dobýt až ve druhé italsko-etiopské válce mezi lety 1935 – 1936, Viktor Emanuel III. se následně prohlásil etiopským císařem. Podrobení Etiopie však byl nešťastný krok z mezinárodně-politického hlediska: Etiopie je tradiční křesťanská země a v této době navíc byla suverénním státem a členem Společnosti národů.
Libye (1911 – 1943): tuto bývalou osmanskou provincii získala Itálie na základě Smlouvy z Lausanne po vyhrané italsko-turecké válce, Itálie musela poté čelit tuhému odporu beduínských povstalců, zesílenému v průběhu první světové války, kdy byli zásobováni dodávkami zbraní od Centrálních mocností. Poslední odpor byl zlomen roku 1935 dobytím oázy Kufra. Italská vláda poskytovala kolonistům velké subvence, v roce 1940 jich v Libyi žilo přibližně 110 000. [1] Za druhé světové války byl sever Libye svědkem bojů mezi Spojenci a Osou, známých jako pouštní válka.
Reference
Literatura
- KŘIVSKÝ, Petr. Počátky italského kolonialismu. Historický obzor, 1995, 6 (3/4), s. 55-61.
- KŘIVSKÝ, Petr. Tuniská epizoda italské politiky v 19. století. Historický obzor, 1997, 8 (3/4), s. 64-71.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské kolonie na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
One of the several maritime flags of Ottoman Tripolitania used during Karamanli era (1711-1835). Based on Johnson's new chart of national emblems of 1868. A similar flag, with the crescents moved towards the hoist, is recorded in the 1750s as the naval flag of the "Turkish Emperors" (Türckische Kayser) in Flaggen aller seefahrenden Nationen.[1]
Všeslovanská vlajka shválena na všeslovanské konvenci v Praze v roku 1848
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Germans(1866-1871)
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Autor: Ningyou., Licence: CC BY-SA 3.0
Flag with the cross of Burgundy (saltire). Also named Cross of Burgundy flag. It was used in the Catholic Monarchy and in its viceroyalties such as New Spain and Peru. It was also used by Spain as a military or king's prosonal flag. Used by the Carlist movement.
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
The flag of the Ethiopian Empire with the Lion of Judah in the center
Imperio Portugués
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag and government ensign of British Somaliland (1903–1950).
Vectorized version of the image from http://www.crwflags.com/fotw/images/y/yu-1941.gif. (NOTE: The title is a misnomer, this flag was adopted on 26 September 1941 at the Stolice meeting of the Yugoslav Partisans, [1].)
Autor: Původně soubor načetl Kuemmjen na projektu Wikipedie v jazyce němčina
Current version by Arlon Stok, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Free Territory of Trieste
(c) Luca Galuzzi, CC BY-SA 2.5
Arch of Roman emperor Lucius Septimius Severus (AD 146-211) in Leptis Magna, the well preserved ancient city along the Mediterranean Sea, located 120 km Est of Tripoli, Libya.
A variant of the flag of the Kingdom of Hungary used between 12 January 1896 to 6 November 1915.
Flag of the Kingdom of Albania (1928-1939)
The Ottoman flag and Turkey Republic Flag of 1844–1935. Late Ottoman flag which was made based on the historical documents listed in the Source section. Note that a five-pointed star was rarely used in the crescent-and-star symbol before the 19th century.
Autor: User:Barjimoa, Licence: CC BY 4.0
Italské impérium - územní rozsah 1942
The civil ensign and flag of Belgium. It is identical to Image:Flag of Belgium.svg except that it has a 2:3 ratio, instead of 13:15.
Flag of the Chinese Empire under the Qing dynasty (1889-1912), details per the restoration of Beiyang fleet researcher [1].
Řecká vlajka (1822-1970 a 1974-1978)
THE BATTLE OF ADOWA: THE LAST RALLY OF GENERAL DABORMIDA, The Graphic.
lesser coat of arms of the Kingdom of Italy (1890), instituted by Royal Decree n. 7282, 3rd series, 27 November 1890.