Italská demokratická socialistická strana

Italská demokratická socialistická strana
Partito Socialista Democratico Italiano
logo strany v letech 1948-1983
Zkratka	PSDI
Datum založení	11. ledna 1947
Datum rozpuštění	10. května 1998
Předseda	Giuseppe Saragat
Zakladatel	Giuseppe Saragat
Sídlo	Largo Toniolo 16, Řím
Rozkol od	Italské socialistické strany
Sloučení do	Italských demokratických socialistů
Ideologie	Sociální demokracie Antikomunismus
Politická pozice	střed až středolevice
Mezinárodní org.	Socialistická internacionála
Evropská strana	Strana evropských socialistů
Mládežnická org.	Mladí sociální demokraté
Stranické noviny	L'Umanità
Barvy	červená (oficiální)      růžová (tradičně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Italská demokratická socialistická strana, (italsky Partito Socialista Democratico Italiano, zkratka PSDI) byla italská sociálně demokratická strana vzniklá v lednu 1947. Původní název strany zněl Socialistická strana italských pracujících (Partito Socialista dei Lavoratori Italiani, PSLI).

K vůdcům strany patřil Giuseppe Saragat, který byl v rozmezí let 1964 až 1971 prezidentem Itálie.

Až do roku 1994 PSDI samostatně získávala parlamentní zastoupení, nicméně dnes představuje marginální politický subjekt.

Historie

Strana vznikla oddělením od Italské socialistické strany, která v období po druhé světové válce úzce spolupracovala s komunisty a v parlamentních volbách 1948 s nimi dokonce postavila společnou kandidátku (tzv. Lidovou demokratickou frontu). Giuseppe Saragat a skupina kolem něj nicméně prosazovala sociálně demokratickou orientaci italské demokratické levice. V roce 1948 získala PSLI přes 7 % hlasů, přičemž silné pozice získala na severu Itálie (přes 13 % hlasů).^[1]

Sociální demokraté, politicky představující levý střed, sehráli důležitou roli v napjaté situaci po roce 1948 a stali se součástí vlády spolu s křesťanskými demokraty, liberály a republikány.

Na začátku šedesátých let sehrála PSDI nelehký úkol "prostředníka" při jednáních mezi křesťanskými demokraty a Socialistickou stranou. Jejich úspěch vedl i k těsnému přimknutí mezi socialisty a sociálními demokraty. Jejich společná kandidátka získala v roce 1968 14,5 % hlasů ve volbách do sněmovny a 15,2 % hlasů ve volbách do senátu.

Sociální demokraté také opakovaně získali mandáty v evropském parlamentu (nejvíce 4 v roce 1979).

Po výrazných změnách v italském politickém uspořádání v první polovině 90. let PSDI ztratila pozici ustálené politické strany. Hledání nové orientace vedlo k odchodu frakcí i bývalých předních představitelů.

Od roku 1996 nepostavila celorepublikově samostatnou kandidátku, její zástupci se ale objevili na listinách Demokratické strany levice (1996, 1 mandát pro PSDI) a koalice Olivovník (2006, znovu 1 mandát pro PSDI).

PSDI si udržela pouze část svých pozic v lokální politice, v roce 2005 například získala v regionálních volbách v Apulii v rámci koalice s dvěma malými stranami 2,2 % hlasů a jeden mandát.

Pro volby v roce 2008 zamýšlela PSDI zapojení se do koalice Unie středu, kterou dále tvořily malé křesťanské strany odmítající pohlcení a marginalizaci křesťanskodemokratickho proudu jak levící, tak pravicí, nicméně svůj záměr neuskutečnila. Namísto toho vydalo vedení strany prohlášení, ve kterém vyzývalo k volbě stran stavějících se proti systému dvou stran (tj. proti pouze jedné straně na levici a na pravici).^[2] Některé lokální organizace podpořily volbu Socialistické strany nebo koalice Levice - duha. Po volbách opět navázalo vedení strany jednání s Unií středu o možném zapojení PSDI do koalice.^[3]

PSDI není zastoupena ani v Socialistické internacionále, ani v žádné evropské politické straně.

Volební výsledky

Poslanecká sněmovna

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Italská demokratická socialistická strana na Wikimedia Commons
• Partito Socialista Democratico Italiano (oficiální web)