Italská fotbalová reprezentace

Itálie Itálie
PřezdívkaGli Azzurri „Modří“
AsociaceItalská fotbalová federace
KonfederaceUEFA (Evropa) [1]
Hlavní trenérItálie Luciano Spalletti
KapitánLeonardo Bonucci
Nejvíce startůGianluigi Buffon (176)[2]
Nejlepší střelecLuigi Riva (35)
Kód FIFAITA
Žebříček FIFA4 (listopad 2021)
Domácí dres
Venkovní dres
První zápas
Italské království Itálie 6:2 Francie Francie
(Milán, Itálie; 15. května 1910)
Nejvyšší výhra
Itálie Itálie 9:0 USA USA
(Brentford, Anglie; 2. srpna 1948)
Nejvyšší prohra
Maďarské království Maďarsko 7:1 Itálie Italské království
(Budapešť, Maďarsko; 6. dubna 1924)
Mistrovství světa
Účasti18× (první v roce 1934)
Nejv. úspěchVítěz (1934, 1938, 1982, 2006)
Mistrovství Evropy
Účasti8× (první v roce 1968)
Nejv. úspěchVítěz (1968), (2020)
Stránka týmu na FIFA.com
Údaje v infoboxu aktuální k 2. 6. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské hry
Bronzová medaileOH 1928 v Nizozemskukopaná – muži
Zlatá medaileOH 1936 v Německukopaná – muži
Bronzová medaileOH 2004 v ŘeckuItálie Itálie
Mistrovství světa
Zlatá medaile1934 v Itáliikopaná – muži
Zlatá medaile1938 ve Franciikopaná – muži
Stříbrná medaile1970 v Mexikukopaná – muži
Zlatá medaile1982 ve Španělskukopaná – muži
Bronzová medaile1990 v Itáliikopaná – muži
Stříbrná medaile1994 v USAkopaná – muži
Zlatá medaile2006 v Německukopaná – muži
Mistrovství Evropy
Zlatá medaile1968 v Itáliikopaná – muži
Bronzová medaile1988 v NSRkopaná – muži
Stříbrná medaile2000 v Belgii a Nizozemskukopaná – muži
Stříbrná medaile2012 v Polsku a Ukrajiněkopaná – muži
Zlatá medaile2020 Evropské státykopaná – muži
Konfederační pohár FIFA
Bronzová medaile2013 Brazíliekopaná – muži
Mezinárodní pohár
Zlatá medaile1927-1930kopaná – muži
Stříbrná medaile1931-1932kopaná – muži
Zlatá medaile1933-1935kopaná – muži

Italská fotbalová reprezentace (italsky: Nazionale di calcio dell'Italia) je mužský fotbalový reprezentační výběr z italské fotbalové federace která reprezentuje Itálii na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo Evropy.

Je to jeden z nejúspěšnějších národních fotbalových týmů na světě: Azzurri již vyhráli čtyři MS (1934, 1938, 1982 a 2006, dělí se o druhé místo v počtu vítězství) a také dvakrát ME (1968, 2020, které se hrálo v roce 2021 z důvodu světové pandemie nemoci covid-19). Také vyhrál turnaj na olympijských hrách (1936).

Historie

Zrod a začátek

Italská fotbalová federace se založila v roce 1898, kdy fotbal v Itálii byl stále na průkopnické úrovni. První pokus o vytvoření reprezentace byl již v roce 1899, kdy federace vybrala jedenáct hráčů (jen tři italové), kteří hráli v lize. Utkání se odehrálo 30. dubna na stadionu Velodromo v Turíně proti Švýcarsku. Utkání skončilo 2:0. Při této příležitosti měla reprezentace modrobílé dresy. Za Azzuri nastoupili tito hráči: Beaton,Bosio, Dobbie, Kilpin, Savage a Weber (všichni z Interu Turín), dále Agar, De Galleani, Leaver, Pasteur a Spensley (všichni z Janova).

Dne 13. ledna 1910 byl založen národní tým a to díky prezidentovi federace Boisisia. Komise jmenovala trenérem Umberta Meazzu.

První zápas se odehrál 15. května na stadionu Arena Civica v Miláně. Soupeřem byla reprezentace z Francie. Utkání skončilo 6:2, když prvním střelcem se stal Pietro Lana (vstřelil 3 branky) a kapitánem Francesco Cali.

Několik dní po debutu národní tým vyzval Maďarsko, v té době spolu s Rakouskem mezi nejsilnější výběry v Evropě. Prohrávají a při této příležitosti to bylo podruhé a naposledy, co národní tým použil bílé dresy s erbem Savojska. Bylo rozhodnuto, že od příštího zápasu (opět proti Maďarsku, 6. ledna 1911 v Miláně) bude použita barva, přesně na počest Savojska. A to modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Odtud pochází přezdívka Gli Azzurri, později rozšířené na všechny ostatní sporty.

Azzuri 6. ledna 1911

První oficiální turnaj, kterého se národní tým účastní, jsou OH 1912 pořádané ve Švédsku. Tady s trenérem Pozzem prohrává v předkole s Finskem 2:3 v prodloužení. Na OH 1920 a OH 1924 končí ve čtvrtfinále.

OH 1912

První úspěchy

MS 1934

Prvním velkým úspěchem byla bronzová medaile na OH 1928 v Nizozemsku.

Itálie kvůli organizačním a logistickým obtížím nenastoupila do prvního MS konané v roce 1930 v Uruguayi. I tak se Itálie s trenérem Pozzem a kapitánem Meazzou vybojovali prestiž v Evropě. Vyhráli druhý ročník Mezinárodního poháru. V roce 1934 se MS konalo v Itálii. Domácí tým se dostal do finále a díky rozhodčím[3] (kvůli tlaku vyvíjenému fašistickým režimem) porazil 2:1 Československo.

Úspěch se potvrdil na Mezinárodního poháru a zlatem na OH 1936 v Německu.[4] Rozhodující branku vstřelil ve finále proti Rakousku Annibale Frossi.[5]

Jako obhájci trofeje nastupovali na MS 1938 pořádané ve Francii. Dokázali zvítězit ve finále Maďarsko 4:2[6] když po dvou brankách vstřelili Piola a Colaussi.

Dne 12. listopadu 1939, ukončila při přátelském utkaní Švýcarsko sérii 30 neprohraných zápasů. Během války se hráli jen přátelské zápasy. Po válce se začaly hrát zápasy a v ní se objevovali zejména hráči s klubu Turína (Grande Torino). Jenže po tragédii Superga[7] 4. května 1949 při kterém zahynul celý turínský tým a také část reprezentace se značně oslabil národní tým. Azzurri tak ve znamení smutku nosili po celý rok černou pásku.

Období temna

Na MS 1950 v Brazílii se kvalifikovali jako obhájci titulu. Ve strachu z havárií letadel se tým vydal do Brazílie po moři, ale během plavby se nemohli řádně připravit. Porážka se Švédskem a výhra nad Paraguayí nestačila na postup ze skupiny.

Další neúspěchy bylo vyřazení na OH 1952 ve Finsku a předposlední místo na Mezinárodním poháru. Na MS 1954 konané ve Švýcarsku skončili na 3. místě v základní skupině.

Kvalifikaci na MS 1958 už reprezentaci pomáhali fotbalisté kteří se narodili v Jižní Americe, ale díky svým předkům mohli být Italové. Byli to hráči například: Schiaffino, Ghiggia, Montuori, Da Costa a Angelillo.[8] Na MS se nekvalifikovali, protože rozhodující utkání prohrála 1:2 nad Severním Irskem.[9] Po nezdaru se vzdal funkce předsedy federace Bruno Zauli a místo něj byl vyhlášen Giulio Onesti.

Na první ME se nepřihlásili a připravovali se na MS 1962 v Chile. Novými hráči byli i další Jihoameričané: Sivori, Altafini, Sormani a Maschio. V turnaji skončili již v základní skupině.

Další utrápené turnaje se konali na ME 1964 kde vypadli se SSSR v osmifinále a na MS 1966 v Anglii. V ní prohrála první utkání proti KLDR 0:1 a proti SSSR 0:1. Výhra nad Chile 2:0 již nepomohla a Azzuri opět nepostoupili ze skupiny.[10] Při návratu domů na hráče fanoušci házeli rajčata.[11] A přestali se do reprezentace registrovat další Jihoameričané.[12]

Vzestup

Po vyřazení z MS se národní tým snadno kvalifikoval na ME 1968 konané na domácí půdě. Nový trenér Ferruccio Valcareggi dotáhl tým až do finále proti Jugoslávii. Utkání skončilo nerozhodně 1:1 a tak se zápas za dva dny opakoval a v něm Azzuri vyhráli 2:0.[13] Branky vstřelili Riva a Anastasi. A v brance začínal Zoff.

Noví evropští šampioni se na MS 1970[14] v Argentině předvedla dobře. Ve skupině obsadili 1. místo a ve čtvrtfinále porazili Mexiko 4:1. V semifinále nastoupili proti NSR. Díky brance Riveri vstřelené v prodloužení postoupil tým po 32 letech do finále. V ní se utkala s Brazílií. Utkání skončilo prohrou 1:4.[15]

Turnaj ME 1972 nehráli a na MS 1974 v Německu opět skončili ve skupině, když zvítězili jen nad Haiti. Po turnaji se trenérem stává Fulvio Bernardini a Enzo Bearzot.

Nový trenéři zařazují nové hráče do týmu: Antognoni, Pulici, Graziani, Bettega, Gentile, Tardelli a Scirea. ME 1976 Azzuri nehrají, ale na MS 1978 se přestaví s devíti hráči z Juventusu v dobrém rozpoložení. Vyhrají svou skupinu a nakonec hrají zápas o bronz. Tam podlehnou Brazílií 1:2.[16]

80. léta

ME 1980 se konalo v Itálii a tak Azzuri nemuseli hrát kvalifikaci. Po vypuknutí případu Totonero přišli sankce na některé hráče národního týmu. Azzuri se dostali až do utkání o 3. místo. Tady se střetli s Československem. Utkání skončilo 1:1 a po vzájemné poradě nehráli prodloužení a zrovna se kopali penalty. Až v deváté serii nedal Collovati a Československo se radovalo z bronzu.[17]

Na konci roku 1980 se národní tým zúčastní turnaje Mundialito konané v Uruguayi. Kvalifikaci na MS 1982 konané ve Španělsku zvládá na výbornou. Na šampionátu se ve skupině trápí a všechny tři zápasy remizuje. Jen díky většímu počtu vstřelených branek postupuje dále. Ve druhé skupinové fáze se Azzuri utkávají z Argentinou (2:1) a z Brazílií (3:2). Střelec Rossi vstřelil tři branky kanárkům. V semifinále proti Polsku (2:0) dává obě branky opět Rossi. Ve finále proti NSR Rossi vstřelí ještě jednu branku a stává se nejlepším střelcem turnaje.[18] Azzuri finále vyhraje 3:1 a vyhrává tak třetí titul na MS.[19]

Turnaj ME 1984 nehráli. Kvalifikaci na MS 1986 konané v Mexiku jako obhájci hrát nemuseli. Ve skupině skončila na 2. místě a v osmifinále na ní čekal tým z Francie. Zápas prohrává 0:2 a trenér Bearzot končí. Na jeho místo usedá trenér z U 21 Vicini. Federace mu svěřila úkol nahradit předchozí generaci Azzurri, s výjimkou Altobelliho,[20] útočník, který překročil hranici 30 let, byl zásadní hráčem před přípravou na ME 1988.

Na ME 1988 se dostává národní tým do semifinále kde prohrává ze SSSR 0:2. Týmu chybí vyspělost.[21] Altobelli se tímto zápasem po osmi letech rozloučil s reprezentací.

90. léta

Turnaj MS 1990[22] se konal po 56 letech opět v Itálii a tak se národní tým nemusel starat o kvalifikaci. Azzuri hráli přátelské utkání a celkově kladnou bilancí byl trenér Vicini spokojen, hlavně na fotbalistu Toto Schillaciho. Již při prvním utkání MS vstřelil jedinou branku utkání proti Rakousku a další proti Československu (2:0). Azzuri postoupili ze skupiny bez inkasováné branky do osmifinále. I tady vstřelí Toto branku a tým poráží Uruguay 2:0. Ve čtvrtfinále poráží opět brankou vstřelenou Schillacim 1:0 Irsko. Postupu do finále zablokovala cestu Argentina. Azzuri se dostala do vedení když se trefil Toto, ale 67 minutě se skore vyrovnalo (jediná obdržená branka na turnaji) a po prodloužení se šlo na penalty kde ve 4 a 5 serii chybovali Donadoni a Serena. Zápas o 3. místo proti Anglii vyhráli 2:1. Mezi střelce se zapsal již 6 brankou Schillaci a stal se tak nejlepším střelcem turnaje.

Kvalifikace na ME 1992 se nepovedla a v říjnu 1991 je vyměněn trenér. Na lavičku přichází úspěšný trenér AC Milán Sacchi.[23] Tento trenér revolucionář chce zavést své dovednosti z klubu do národního týmu.

Kvalifikace na MS 1994 konané poprvé v USA se povede skvěle. Na turnaji to zezačátku nebylo skvělé. Ze skupiny postoupili ze 3. místa díky vyššímu počtu vstřelených branek.[24] V osmifinále Azzuri narazili na Nigérii. Díky brankám Baggia je poráží 2:1 v prodloužení. Fotbalista Baggio se stává zachráncem Azzuri ve čtvrtfinále proti Španělsku (2:1 – jednu branku vstřelil), tak i v semifinále proti Bulharsku (2:1 – obě branky vstřelil). Finále bylo po 24 letech stejné, Itálie – Brazílie. Utkání se hraje kvůli televizní potřebě ve 12:30 v parném horku (36 stupňů, 70% vlhkost). Do zápasu nastoupí i Baresi (zotavil se jen 25 dní po poranění menisku). Utkání i po prodloužení končí 0:0 a tak se poprvé v historii MS rozhodne o vítězi penalty. V nich jsou lepší soupeři. Chybují hráči jsou Baresi, Massaro a Baggio.

Kvalifikaci na ME 1996 konané v Anglii prošli snadno. Skončili na 2. místě, jen o skore za Chorvatskem. Jenže ME[25] se nepovedlo. Obsadili 3. místo ve skupině a kvůli horšímu skore nepostoupila dále.

V prosinci 1996 nahradila federace odcházejícího trenéra Sacchiho Maldinim který vyhrál z U 21 tři šampionáty v řadě.

Nový trenér se v reprezentaci střetl se svým synem Paolem. V kvalifikačním zápase na MS 1998 se tým utkal 29. března proti Moldávii, v němž hráč Vieri vstřelil ve ssvém prvním zápase branku, která znamenala již 1000 branku Národního týmu.[26]

V červnu 1997 se tým zúčastnil turnaje Tournoi de France 1997 konané ve Francii. Skončil na posledním 4. místě. V kvalifikaci skončil v tabulce na 2. místě a musel hrát baráž s Ruskem. Venkovní zápas remizoval 1:1 a domácí zápas díky brance vstřelenou Casiraghim vyhrál 1:0.

MS 1998 se konalo ve Francii. Svou skupinu ovládl. V osmifinále porazilo Norsko 1:0, branku vstřelil Vieri (jeho čtvrtá branka na turnaji). Ve čtvrtfinále tým nastupuje proti domácímu týmu z Francie. Utkání skončí 0:0 a to i po prodloužení. Na penalty Azzurri prohrává když penalty nedali Albertini a Di Biagio. Po turnaji se stává novým trenérem Dino Zoff.

Azzurri postupují na ME 2000 které se konalo ve dvou státech: v Niozemsku a Belgii z 1. místa. Na turnaji postupují ze skupiny z 1. místa bez ztráty bodu. Ve čtvrtfinále poráží Rumunsko 2:0. V semifinále naráží na Nizozemsko. Navzdory početní převaze v důsledku vyloučení Zambrotty ve 34. minutě se tým prokousal přes prodloužení až k penaltám. Nakonec Azzurri je poráží 3:1 a podruhé v historii je ve finále ME. Finále se koná 2. července a utká se s Francií. První branku utkání vstřelí Delvecchio, ale v poslední minutě utkání Francie vyrovnává. Hraje se prodloužení a v ní je lepší soupeř když ve 103. minutě vstřelí branku.[27] Tým získává stříbrné medaile. Trenér Zoff rezignuje.

Počátek 21. století

Novým trenérem se stává Trap Giovanni Trapattoni, nejslavnější trenér co se týče na klubové úrovni.[28] Tým se na MS 2002 konané ve dvou zemí: v Japonsku a Koreji kvalifikoval z prvního místa. Na turnaji se Azzurri trápila. Postup ze skupiny hráči zachraňovali až při posledním zápase proti Mexiku. Utkání skončilo díky brance vstřelené 85. minutě hráčem Del Pierem 1:1. Korea je soupeřem v osmifinále. Soupeř již na začátku utkání nedává penaltu. Poté v 18. minutě vstřelí branku Vieri ale v 88. minutě se utkání vyrovnává. V prodloužení dostává červenou kartu Totti, poté vstřelí branku Tomassi, jenže kvůli ofsajdu je neuznán. Nakonec zlatý gól vstřelí soupeř v 116. minutě.[29] Utkání rozhodoval Byron Morena z Ekvádoru, ten řídil utkání velmi kontroverzně, velmi upřednostňoval Jihokorejce. Navzdory tomu při vyšetřování FIFA neodhalí žádný pokus o korupci.[30][31] Po utkání se Paolo Maldini (126 utkání za Azzurri) rozhodl ukončit reprezentační kariéru.

ME 2004 se konal v Portugalsku. Tým se na turnaji nerozehrává dobře. První utkaní s Dánskem remizují 0:0 a navíc po utkání Totti dostane tří zápasový distanc za plivnutí protihráče.[32] V dalším utkaní opět remizují a to se Švédskem 1:1. Zůstává poslední zápas s Bulharskem. Utkání končí 2:1, jenže i to nestačí na postup, a to navzdory 5 bodům, protože souběžný zápas mezi Dánskem a Švédskem končí 2:2.[33] Po neuspokojivém výkonu na ME je vyměněn trenér. Nastupuje bývalý trenér Juventusu Marcello Lippi.

Prvním turnajem nového trenéra je MS 2006 konané v Německu. V předvečer turnaje byl italský fotbal zasažen skandálem známým jako Calciopoli.[34] Skupinu ovládne a v osmifinále narazí na Austrálii. Azzurri jej poráží 1:0 (Totti) brankou z penalty v 95 minutě utkání. Čtvrtfinále přejde přes Ukrajinu 3:0 a v semifinále poráží domácí tým z Německa 2:0 v prodloužení (branka v 119. minutě a 121. minutě). Finále se odehrává proti Francii. Utkání končí 1:1, v prodloužení se nechává po provokaci vyloučit Zidane.[35] Zápas se rozhodoval na penalty. Rozhodují penaltu vstřelil Cannavaro a Azzurri tak získali již čtvrtý titul na MS.[36] Trenér Marcello Lippi po návratu domů rezignoval.[37][38] Následně končí svou reprezentační karieru i hráč Totti.[39]

Místo Lippiho se stává trenérem Roberto Donadoni.[40] ME 2008 se konal v Rakousku a Švýcarsku. Ze skupiny postupuje ze 2. místa ve čtvrtfinále naráží na Španělsko. Utkání končí po 120. minutách 0:0. Penalty lépe kopal soupeř a vyhrál 2:4. Po turnaji je vyhozen trenér Roberto Donadoni a je nahrazen Lippim.[41]

V červnu 2009 se Azzurri zúčastní Konfederačnního poháru. Končí ve skupině B na 3. nepostupovém místě. Kvalifikaci na MS 2010 konané v Jižní Africe ovládá bez porážky se 24 body. Jako obhájci trofeje čelí velkému tlaku. Trenér sází na hráče z minulého MS. Je považován za favorita ve skupině, nicméně Azzurri dělají chyby jak proti Paraguayi (1:1), tak i proti Novém Zélandu (1:1). Důležitý zápas proti Slovensku prohrávají 2:3.[42]

10. léta 21. století

Už před turnajem MS 2010 je oznámeno jméno nového trenéra: Cesare Prandelli,[43] který vedl Fiorentinu. Nový trenér musel čelit obtížnému úkolu: přestavět morálně i výsledkově národní tým. Na ME 2012 se kvalifikoval předstihem a na turnaji hrál výborně. Ve skupině obsadil 2. místo a ve čtvrtfinále poráží na penalty 4:2 Anglii. V semifinále naráží na Německo. Poráží jej 2:1 když obě branky vstřelil Balotelli. Azzurri hrají finále se soupeřem ze skupiny, Španělskem. Utkání končí porážkou 0:4.[44] Což byla nejhorší porážka od roku 1955.[45]

Národní tým se přestaví na Konfederačnního poháru, ve kterém obsadí 3. místo. MS 2014 se koná v Brazílii. Ve skupině se začalo výhrou nad Anglií 2:1. Ale ve druhém zápase tým podlehl Kostarice 0:1. Pro postup ze skupiny stačila remíza s Uruguayí. Jenže po vyloučení Marchisia inkasuje branku a nepostupuje. Po druhém po sobě jdoucím vyloučení v prvním kole na MS sdělil trenér Cesare Prandelli svou rezignaci[46] z funkce v přímém přenosu v televizi: napodobil tak předsedu federace Abeteho[47] .

Novým trenérem se stává bývalý fotbalista Antonio Conte.[48] Do federace je zvolen nový předseda Carlo Tavecchio. Trenér Conte přichází v době kdy získal s klubem Juventus FC tří po sobě jdoucích tituly. Azzurri se kvalifikují na ME 2016 konané ve Francii. Ještě před turnajem bylo oznámeno že trenéra Conteho nahradí po turnaji Gian Piero Ventura.[49] Na turnaji Azzurri vyhrávají skupinu, i když prohrají s Irskem 0:1. V osmifinále tým naráží na obhájce titulu ze Španělska. Vítězí 2:0 když se trefují Chiellini a Graziano Pellè. Ve čtvrtfinále je jim za soupeře Německo. Utkání končí po 120 minutách 1:1 a na řadu přijdou penalty. Až v deváté sérii se rozhodne. Nedává ji Darmian.

Prvním a zpětně jediným testem pro nového trenéra bylo kvalifikační kolo pro MS 2018 konané v Rusku. Ve skupině končí na 2. místě a musí hrát baráž se Švédskem. Ve dvojzápase prohrává 0:1. A tak poprvé za 60 let – nebude hrát na MS.[50] Po neúspěchu končí trenér Ventura[51] a také brankář Buffon.[52]

20. léta 21. století

Přátelské zápasy vedl dočasný trenér Di Biagio. Turnaj Ligy národů již vedl nový trenér Roberto Mancini (opustil klub Zenit Petrohrad).[53] Omlazuje tým a na turnaji nakonec skončil na 2. místě ve skupině. Kvalifikaci na ME 2020 se tým stal neporažený a obdržel jen 4 branky z 10 utkání a překonal tak rekord počtu vítězství v řadě ze sezony 1938/39.[54]

Kvůli pandemii covidu-19 se ME 2020 odložilo na rok 2021. Tým ve skupině hraje na domácím stadionu v Římě a neprohrál žádný zápas a neinkasoval branku. V osmifinále porazili v prodloužení Rakousko 2:1.[55] V tomto utkání brankář Donnarumma překonal dlouholetý rekord neprůstřelnosti, který vlastnil Zoff (1142 minut) na 1169 minut.[56] Ve čtvrtfinále prošli přes Belgii 2:1.[57] V semifinále museli porazit Španělsko až na penalty.[58] Finále se hrálo na Londýnském Wembley proti domácí Anglii. Po rychlé brance tým prohrával 0:1 až do 67. minutě, když vyrovnal Bonucci. Utkání ukončilo až penalty, ve které tym Azzurri zvítězili[59] a oslavili druhé vítězství na ME. Nejlepším hráčem turnaje se stal brankář Gianluigi Donnarumma.[60]

Barvy a symboly

Dresy

Při prvním utkání konané 15. května 1910, nastoupili hráči v bílých dresech. Tato volba byla jednoduše způsobena skutečností, že dosud nebylo dosaženo dohody o oficiálním dresu, a proto bylo rozhodnuto ji nezbarvit a nechat ji bílou.

Po dvou utkání 6. ledna 1911 se Azzurri převlékli do modrých dresů. To bylo na počest Savojska. Modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Dres zahrnoval kombinaci bílých kraťasů a černých ponožek (ta se postupem času také stane modrou). Velice rozšířené byly na počátku dresy velmi světlého odstínu modré barvy, blíže nebeským. To bylo i v roce 2000 a 2009.

Během roku 1930 hrají také s úplně černým dresem (kvůli fašismu). Prvně s nimi nastoupili 17. února 1935 a ačkoli nikdy natrvalo nenahradil modrou, hráli s ními i několik utkání na OH 1936 a na MS 1938. Černý dres skončil po pádu Mussoliniho.

Další nemodré dresy byli zelené. S těma národní tým odehrál jedno utkání v roce 1954 proti Argentině. A konečně v roce 2004 použil národní tým na přátelský zápas s Islandem zcela novou tmavě modrou soupravu

V roce 2019 Itálie poprvé v historii oficiálně přijala třetí sadu dresů. Dres byl v barvě zelené.

Prvním dodavatelem a výrobcem dresů byla firma Adidas a to v roce 1974. Zůstali do roku 1979 když byli nahrazeny firmou Le Coq Sportif. V roce 1985 začalo dlouhé partnerství s firmou Diadora které skončilo v roce 1994. Nahradila ji firma Nike. V roce 1999 už dresy vyráběla firma Kappa a od roku 2003 byl technickým dodavatelem Puma. Od roku 2023 reprezentace používá dresy od firmy Adidas se kterou před 43 lety měla první partnerství.[61]

Znaky

Již na začátku byl ve znaku Savojský kříž. Po nástupu fašismu byl ke kříži umístěn Fasces. Po válce, kdy padl fašistický režim a monarchie byla zrušena, ustoupil Savojský kříž italské trikolóře. V průběhu let trikolóra na dresech několikrát změnila svůj tvar a polohu (čtyřúhelníkový, lichoběžníkový, kulatý), z levé strany do středu a poté zpět do levé strany. Myšlenka překonat trikolorní štít s pásem nesoucím velká písmena „ITALIA“ sahá do počátku 50. let. Následně byly do šampionátu zahrnuty iniciály „FIGC“ (Italská fotbalová federace).

V roce 1983, na oslavu vítězství na MS v předchozím roce, tři zlaté hvězdy nahradily slovo „ITALIA“ nad trikolórou, poté bylo celé v roce 1984 nahrazeno novým kulatým znakem obsahujícím tři hvězdy, slovy „ITALIA“ A „FIGC“ a trikolóra. Od roku 1991 do roku 1998 byl znak velice nepopulární a kritizovány kvůli písmu napsaný v kurzívě, spolu s modrou postranní tečkou, která obsahuje obvyklé prvky (hvězdy a tricoloru) a název „Federazione ITALIANA GIUOCO calcio“. Tento znak neurčitě připomínal logo tehdejšího institucionálního sponzora.

V roce 1999 se vrátili k tradičnímu trikolornímu štítu, poté v roce 2005 z marketingových důvodů vzniklo nové logo: štít se čtvercovými hranami se třemi hvězdami uvnitř (čtyři od září 2006). Hvězdy se objevují se svolením FIFA, které od poloviny 90. let umožňovalo federacím nosit na košilích tolik hvězd, kolik je vyhraných MS.

Tvar, který vstoupil v platnost po triumfu na MS 2006, se vrátil k vzpomínce na původní štít, i když revidovaný s ohledem na vývoj designu, i když nechybí nostalgie po starém dresu s jednoduchým trikolorním štítem a nápisem výše „ITALIA“ velkými písmeny. V říjnu 2017 se znovu změnilo logo, které se zrodilo z touhy vytvořit moderní erb převzetím grafických prvků minulosti: tak to bylo pro slovo „ITALIA“, které bylo poprvé vloženo do loga z roku 1952 a oprášené v tom dnešním a zlaté výšivky, symbol síly a úspěchu.

ZnakObdobíZnakObdobíZnakObdobíZnakObdobí
Od roku 1910 do roku 1946Přidáno k Savojskému kříži během fašismuOd roku 1947 do roku 1951Od roku 1952 a bylo řadu let upravováno
Znak na MS 1982Znak po vítězství na MS 1982Od roku 1984 do roku 1991Od roku 1991 do roku 1998
Znak představený v roce 2005Znak po vítězství na MS 2006Od roku 2017 do současnostiZnak oslavující 120 let od založení federace v roce 2018

Fotbalisté národního týmu

Související informace naleznete také v článku Seznam italských fotbalových reprezentantů.

Rekordy fotbalistů

Celkový počet zápasůCelkový počet branek Počet zápasů jako kapitán
PořadíJménoObdobíZápasyBrankyPořadíJménoObdobíBrankyZápasyPrůměrPořadíJménoPočet
1.Gianluigi Buffon1997-201817601.Luigi Riva1965-197435420,831.Gianluigi Buffon80
2.Fabio Cannavaro1997-201013622.Giuseppe Meazza1930-193933530,622.Fabio Cannavaro79
3.Paolo Maldini1988-200212673.Silvio Piola1935-195230340,883.Paolo Maldini74
4.Leonardo Bonucci2010-121214.Roberto Baggio1988-200427560,484.Giacinto Facchetti70
5.Daniele De Rossi2004-2017117135.Alessandro Del Piero1995-200827910,305.Dino Zoff59
6.Giorgio Chiellini2004-202211706.Adolfo Baloncieri1920-193025470,536.Giuseppe Bergomi33
7.Andrea Pirlo2002-201511687.Filippo Inzaghi1997-200725570,447.Franco Baresi31
8.Dino Zoff1968-198311288.Alessandro Altobelli1980-198825610,418.Adolfo Baloncieri28
9.Gianluca Zambrotta1999-20109829.Christian Vieri1997-200523490,479.Leonardo Bonucci26
10.Giacinto Facchetti1963-19779439.Francesco Graziani1975-198323640,3610.Renzo De Vecchi26

Kapitáni

Tento seznam zahrnuje hráče, kteří měli a má po určitou dobu permanentně oblečenou kapitánskou pásku .

Trenéři národního týmu

Související informace naleznete také v článku Seznam trenérů italské fotbalové reprezentace.

Národní tým vedlo celkem 27 technických komisí (původně tvořených obvykle rozhodčími, poté také trenéry) a 16 technických komisařů. První technickou komisi byla vytvořena s U. Meazzou, A. Recalcatim, A. Crivellim, G. Camperiorim a A. Gamou. Prvním samostatným technickým komisařem byl Vittorio Pozzo, který národní tým vedl poprvé (další dva posty následovaly v roce 1924 a v letech 19291948).

Celkový počet zápasůCelkový počet výherProcenta: zápasy s vítězstvím (od dob trenéra)
PořadíJménoObdobíZápasyPořadíJménoObdobíVýhryPořadíJménoObdobíProcentaZápasy
1.Enzo Bearzot 1977-1986881.Vittorio Pozzo1929-1948601.Roberto Mancini 2018-71,7939
2.Vittorio Pozzo 1929-1948872.Enzo Bearzot1977-1986402.Vittorio Pozzo1929-194868,9787
3.Cesare Prandelli 2010-2014563.Arrigo Sacchi1991-1996343.Giovanni Ferrari 1960-196166,676
4.Ferruccio Valcareggi 1967-1974544.Azeglio Vicini1986-1991324.Arrigo Sacchi1991-199664,1553
5.Azeglio Vicini 1986-1991545.Ferruccio Valcareggi1967-1974285.Edmondo Fabbri 1962-196662,0729

Získané trofeje

1934, 1938, 1982, 2006
1968, 2020
1936
1927-1930, 1933-1935

Odehrané turnaje

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na MS

TurnajMísto konáníUmístěníSoupiskaTrenér
Italská fotbalová reprezentace na mistrovství světa
MS 1930UruguayUruguay UruguayNeNe--
MS 1934ItálieItálie ItálieZlatá medaileSoupiskaVittorio Pozzo
MS 1938FrancieFrancie FrancieZlatá medaileSoupiskaVittorio Pozzo
MS 1950BrazílieBrazílie Brazílie2. místo ve skupině 3 (nepostoupili)SoupiskaFerruccio Novo
MS 1954ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko3. místo ve skupině D (nepostoupili)SoupiskaLajos Czeizler
MS 1958ŠvédskoŠvédsko Švédskonepostoupili z kvalifikaceAlfredo Foni
MS 1962ChileChile Chile3. místo ve skupině B (nepostoupili)SoupiskaPaolo Mazza a Giovanni Ferrari
MS 1966AnglieAnglie Anglie3. místo ve skupině D (nepostoupili)SoupiskaEdmondo Fabbri
MS 1970MexikoMexiko MexikoStříbrná medaileSoupiskaFerruccio Valcareggi
MS 1974Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo3. místo ve skupině 4 (nepostoupili)SoupiskaFerruccio Valcareggi
MS 1978ArgentinaArgentina Argentina4. místoSoupiskaEnzo Bearzot
MS 1982ŠpanělskoŠpanělsko ŠpanělskoZlatá medaileSoupiskaEnzo Bearzot
MS 1986MexikoMexiko MexikoOsmifináleSoupiskaEnzo Bearzot
MS 1990ItálieItálie ItálieBronzová medaileSoupiskaAzeglio Vicini
MS 1994USAUSA USAStříbrná medaileSoupiskaArrigo Sacchi
MS 1998FrancieFrancie FrancieČtvrtfináleSoupiskaCesare Maldini
MS 2002Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea a JaponskoJaponsko JaponskoOsmifináleSoupiskaGiovanni Trapattoni
MS 2006NěmeckoNěmecko NěmeckoZlatá medaileSoupiskaMarcello Lippi
MS 2010Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika4. místo ve skupině F (nepostoupili)SoupiskaMarcello Lippi
MS 2014BrazílieBrazílie Brazílie3. místo ve skupině D (nepostoupili)SoupiskaCesare Prandelli
MS 2018RuskoRusko Ruskonepostoupili z kvalifikaceGian Piero Ventura
MS 2022KatarKatar Katarnepostoupili z kvalifikace

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy

TurnajMísto konáníUmístěníSoupiskaTrenér
Italská fotbalová reprezentace na mistrovství Evropy
ME 1960FrancieFrancie FrancieNeNe--
ME 1964ŠpanělskoŠpanělsko ŠpanělskoNepostoupili z kvalifikace-Edmondo Fabbri
ME 1968ItálieItálie ItálieZlatá medaileSoupiskaFerruccio Valcareggi
ME 1972BrazílieBrazílie BrazílieNepostoupili z kvalifikace-Ferruccio Valcareggi
ME 1976JugoslávieJugoslávie JugoslávieNepostoupili z kvalifikace-Fulvio Bernardini
ME 1980ItálieItálie Itálie4. místoSoupiskaEnzo Bearzot
ME 1984FrancieFrancie FrancieNepostoupili z kvalifikace-Enzo Bearzot
ME 1988Západní NěmeckoZápadní Německo Západní NěmeckoBronzová medaileSoupiskaAzeglio Vicini
MS 1992ŠvédskoŠvédsko ŠvédskoNepostoupili z kvalifikace-Azeglio Vicini a Arrigo Sacchi
ME 1996AnglieAnglie Anglie3. místo ve skupině C (nepostoupili)SoupiskaArrigo Sacchi
ME 2000BelgieBelgie Belgie a NizozemskoNizozemsko NizozemskoStříbrná medaileSoupiskaDino Zoff
ME 2004PortugalskoPortugalsko Portugalsko3. místo ve skupině C (nepostoupili)SoupiskaGiovanni Trapattoni
ME 2008ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko a RakouskoRakousko RakouskoČtvrtfináleSoupiskaRoberto Donadoni
ME 2012UkrajinaUkrajina Ukrajina a PolskoPolsko PolskoStříbrná medaileSoupiskaCesare Prandelli
ME 2016FrancieFrancie FrancieČtvrtfináleSoupiskaAntonio Conte
ME 2020[62]Evropská unieEvropská unie Evropská unieZlatá medaileSoupiskaRoberto Mancini
ME 2024NěmeckoNěmecko NěmeckoPostoupili AnoAnoSoupiska

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na OH

TurnajMísto konáníUmístěníSoupiskaTrenér
Italská fotbalová reprezentace na letních olympijských hrách
OH 1912ŠvédskoŠvédsko Švédsko (Stockholm)Prohra v předkoleSoupiskaVittorio Pozzo
OH 1920BelgieBelgie Belgie (Antverpy)ČtvrtfináleSoupiskaGiuseppe Milano
OH 1924FrancieFrancie Francie (Paříž)ČtvrtfináleSoupiskaVittorio Pozzo
OH 1928NizozemskoNizozemsko Nizozemsko (Amsterdam)Bronzová medaileSoupiskaAugusto Rangone
OH 1936Německá říšeNěmecká říše Německá říše (Berlín)Zlatá medaileSoupiskaVittorio Pozzo
OH 1948Spojené královstvíSpojené království Spojené království (Londýn)ČtvrtfináleSoupiskaVittorio Pozzo
OH 1952FinskoFinsko Finsko (Helsinki)OsmifináleSoupiskaGiuseppe Meazza
OH 1960ItálieItálie Itálie (Řím)4. místoSoupiskaGiuseppe Viani
OH 1984USAUSA USA (Los Angeles)4. místoSoupiskaEnzo Bearzot
OH 1988Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea (Soul)4. místoSoupiskaFrancesco Rocca
OH 1992ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko (Barcelona)ČtvrtfináleSoupiskaCesare Maldini
OH 1996USAUSA USA (Atlanta)4. místo ve skupině C (nepostoupili)SoupiskaCesare Maldini
OH 2000AustrálieAustrálie Austrálie (Sydney)ČtvrtfináleSoupiskaMario Tardelli
OH 2004ŘeckoŘecko Řecko (Atény)Bronzová medaileSoupiskaClaudio Gentile
OH 2008ČínaČína Čína (Peking)ČtvrtfináleSoupiskaPierluigi Casiraghi
TurnajMísto konáníUmístěníSoupiskaTrenér
Italská fotbalová reprezentace na konfederačním poháru FIFA
KP 2009Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika3. místo ve skupině B (nepostoupili)SoupiskaMarcello Lippi
KP 2013BrazílieBrazílie BrazílieBronzová medaileSoupiskaCesare Prandelli
TurnajMísto konáníUmístěníSoupiskaTrenér
Italská fotbalová reprezentace v lize národů UEFA
LN 2018/19Evropská unieEvropská unie Evropská unie2. místo ve skupině 3 v Lize A (nepostoupili)-Roberto Mancini
LN 2020/21Evropská unieEvropská unie Evropská unie1. místo ve skupině 1 v Lize A (postup), Bronzová medaile-Roberto Mancini
LN 2022/23Evropská unieEvropská unie Evropská unie1. místo ve skupině 3 v Lize A (postup), Bronzová medaile-Roberto Mancini
TurnajMísto konáníUmístěníSoupiskaTrenér
Italská fotbalová reprezentace na mezinárodním poháru
MP 1927-1930Evropská unieEvropská unie Evropská unieZlatá medaile-Vittorio Pozzo, Augusto Rangone, Carlo Carcano
MP 1931-1932Evropská unieEvropská unie Evropská unieStříbrná medaile-Vittorio Pozzo
MP 1933-1935Evropská unieEvropská unie Evropská unieZlatá medaile-Vittorio Pozzo
MP 1936-1938Evropská unieEvropská unie Evropská unieStříbrná medaile-Vittorio Pozzo
MP 1948-1953Evropská unieEvropská unie Evropská unie4. místo-Piercarlo Beretta, Silvio Piola
MP 1955-1960Evropská unieEvropská unie Evropská unie5. místo-Giuseppe Viani, Giovanni Ferrari

Organizační tým

Realizační tým

PostJméno
Hlavní trenérItálie Luciano Spalletti
Vedoucí týmuItálie Gianluigi Buffon
Asistenti trenéraItálie Marco Domenichini
Itálie Daniele Baldini
Itálie Salvatore Russo
Trenér brankářůItálie Marco Savorani
Sportovní trenéřiFranco Ferrini, Francesco Sinatti
AnalyticiRenato Baldi, Marco Mannucci
FyzioterapeutMauro Doimi, Fabio Sannino, Emanuele Randelli, Fabrizio Scalzi

Soupiska

Aktuální pro zápasy kvalifikace na ME 2024 – skupina C, které se odehrají v listopadu 2023.[63]
Brankáři
PoziceHráčDatum narození a věkZápasyObdržené brankyKlub
BGianluigi Donnarumma25. února 1999 (24 let)5846Francie PSG
BIvan Provedel17. března 1994 (29 let)00Itálie Lazio
BGuglielmo Vicario7. října 1996 (27 let)00Anglie Tottenham
Obránci
PoziceHráčDatum narození a věkZápasyVstřelené brankyKlub
OMatteo Darmian2. prosince 1989 (33 let)391Itálie Inter
OFrancesco Acerbi10. února 1988 (35 let)321Itálie Inter
OGiovanni Di Lorenzo4. srpna 1993 (30 let)313Itálie Neapol
OAlessandro Bastoni13. dubna 1999 (24 let)211Itálie Inter
OFederico Dimarco10. listopadu 1997 (26 let)142Itálie Inter
OFederico Gatti24. června 1998 (25 let)20Itálie Juventus
OAlessandro Buongiorno6. června 1999 (24 let)10Itálie Turín
OAndrea Cambiaso20. února 2000 (23 let)00Itálie Juventus
Záložníci
PoziceHráčDatum narození a věkZápasyVstřelené brankyKlub
ZNicolò Barella7. února 1997 (26 let)498Itálie Inter
ZJorginho20. prosince 1991 (31 let)485Anglie Arsenal
ZBryan Cristante3. března 1995 (28 let)362Itálie Řím
ZManuel Locatelli8. ledna 1998 (25 let)263Itálie Juventus
ZGiacomo Bonaventura22. srpna 1989 (34 let)161Itálie Fiorentina
ZDavide Frattesi22. září 1999 (24 let)94Itálie Inter
ZAndrea Colpani11. května 1999 (24 let)00Itálie Monza
Útočníci
PoziceHráčDatum narození a věkZápasyVstřelené brankyKlub
ÚFederico Chiesa25. října 1997 (26 let)425Itálie Juventus
ÚStephan El Shaarawy27. října 1992 (31 let)306Itálie Řím
ÚDomenico Berardi1. srpna 1994 (29 let)278Itálie Sassuolo
ÚGiacomo Raspadori18. února 2000 (23 let)225Itálie Neapol
ÚNicolò Zaniolo2. července 1999 (24 let)152Anglie Aston Villa
ÚMoise Kean28. února 2000 (23 let)144Itálie Juventus
ÚGianluca Scamacca1. ledna 1999 (24 let)131Itálie Atalanta
ÚMatteo Politano3. srpna 1993 (30 let)113Itálie Neapol

Soupisky na turnajích

Mistrovství světa

1934 Zlatá medaile
B: Giuseppe Cavanna, Gianpiero Combi, Guido Masetti - O: Luigi Allemandi, Umberto Caligaris, Eraldo Monzeglio, Virginio Rosetta - Z: Luigi Bertolini, Armando Castellazzi, Giovanni Ferrari, Attilio Ferraris, Luis Monti, Mario Pizziolo, Mario Varglien - Ú: Pietro Arcari, Felice Borel, Attilio Demaría, Enrique Guaita, Anfilogino Guarisi, Giuseppe Meazza, Raimundo Orsi, Angelo Schiavio - T: Vittorio Pozzo

1938 Zlatá medaile
B: Carlo Ceresoli, Guido Masetti, Aldo Olivieri - O: Alfredo Foni, Eraldo Monzeglio, Pietro Rava - Z: Michele Andreolo, Bruno Chizzo, Aldo Donati, Mario Genta, Ugo Locatelli, Giuseppe Meazza, Renato Olmi, Mario Perazzolo, Pietro Serantoni - Ú: Sergio Bertoni, Amedeo Biavati, Gino Colaussi, Giovanni Ferrari, Pietro Ferraris, Pietro Pasinati, Silvio Piola - T: Vittorio Pozzo

1950
B: Giuseppe Casari, Giuseppe Moro, Lucidio Sentimenti - O: Carlo Annovazzi, Ivano Blason, Zeffiro Furiassi, Attilio Giovannini - Z: Augusto Magli, Giacomo Mari, Carlo Parola, Leandro Remondini, Omero Tognon - Ú: Amedeo Amadei, Giampiero Boniperti, Aldo Campatelli, Gino Cappello, Emilio Caprile, Riccardo Carapellese, Benito Lorenzi, Ermes Muccinelli, Egisto Pandolfini - T: Ferruccio Novo

1954
B: Leonardo Costagliola, Giorgio Ghezzi, Giovanni Viola - O: Sergio Cervato, Rino Ferrario, Giovanni Giacomazzi, Ardico Magnini, Omero Tognon, Guido Vincenzi - Z: Guido Gratton, Giacomo Mari, Maino Neri, Fulvio Nesti, Egisto Pandolfini, Armando Segato - Ú: Giampiero Boniperti, Gino Cappello, Amleto Frignani, Carlo Galli, Benito Lorenzi, Ermes Muccinelli, Gino Pivatelli - T: Lajos Czeizler

1962
B: Enrico Albertosi, Lorenzo Buffon, Carlo Mattrel - O: Mario David, Francesco Janich, Giacomo Losi, Cesare Maldini, Enzo Robotti, Sandro Salvadore - Z: Giacomo Bulgarelli, Giorgio Ferrini, Humberto Maschio, Luigi Radice, Gianni Rivera, Giovanni Trapattoni, Paride Tumburus - Ú: José Altafini, Giampaolo Menichelli, Bruno Mora, Ezio Pascutti, Omar Sívori, Angelo Sormani - T: Paolo Mazza a Giovanni Ferrari

1966
B: Enrico Albertosi, Roberto Anzolin, Pierluigi Pizzaballa - O: Tarcisio Burgnich, Giacinto Facchetti, Aristide Guarneri, Francesco Janich, Spartaco Landini, Roberto Rosato, Sandro Salvadore - Z: Giacomo Bulgarelli, Romano Fogli, Antonio Juliano, Gianfranco Leoncini, Giovanni Lodetti, Sandro Mazzola, Gianni Rivera, Francesco Rizzo - Ú: Paolo Barison, Luigi Meroni, Ezio Pascutti, Marino Perani - T: Edmondo Fabbri

1970 Stříbrná medaile
B: Enrico Albertosi, Lido Vieri, Dino Zoff - O: Tarcisio Burgnich, Pierluigi Cera, Giacinto Facchetti, Ugo Ferrante, Comunardo Niccolai, Fabrizio Poletti, Giorgio Puia, Roberto Rosato - Z: Mario Bertini, Giancarlo De Sisti, Giuseppe Furino, Antonio Juliano, Sandro Mazzola, Gianni Rivera - Ú: Roberto Boninsegna, Angelo Domenghini, Sergio Gori, Pierino Prati, Luigi Riva - T: Ferruccio Valcareggi

1974
B: Enrico Albertosi, Luciano Castellini, Dino Zoff - O: Mauro Bellugi, Tarcisio Burgnich, Giacinto Facchetti, Francesco Morini, Giuseppe Sabadini, Luciano Spinosi, Giuseppe Wilson - Z: Romeo Benetti, Fabio Capello, Franco Causio, Antonio Juliano, Sandro Mazzola, Luciano Re Cecconi, Gianni Rivera - Ú: Pietro Anastasi, Roberto Boninsegna, Giorgio Chinaglia, Paolo Pulici, Luigi Riva - T: Ferruccio Valcareggi

1978
B: Ivano Bordon, Paolo Conti, Dino Zoff - O: Mauro Bellugi, Antonio Cabrini, Antonello Cuccureddu, Claudio Gentile, Aldo Maldera, Lionello Manfredonia, Gaetano Scirea - Z: Giancarlo Antognoni, Romeo Benetti, Franco Causio, Eraldo Pecci, Patrizio Sala, Claudio Sala, Marco Tardelli, Renato Zaccarelli - Ú: Roberto Bettega, Francesco Graziani, Paolo Pulici, Paolo Rossi - T: Enzo Bearzot

1982 Zlatá medaile
B: Ivano Bordon, Giovanni Galli, Dino Zoff - O: Franco Baresi, Giuseppe Bergomi, Antonio Cabrini, Fulvio Collovati, Claudio Gentile, Gaetano Scirea, Pietro Vierchowod - Z: Giancarlo Antognoni, Franco Causio, Bruno Conti, Giuseppe Dossena, Gianpiero Marini, Gabriele Oriali, Marco Tardelli - Ú: Alessandro Altobelli, Francesco Graziani, Daniele Massaro, Paolo Rossi, Franco Selvaggi - T: Enzo Bearzot

1986
B: Giovanni Galli, Franco Tancredi, Walter Zenga - O: Giuseppe Bergomi, Antonio Cabrini, Fulvio Collovati, Sebastiano Nela, Gaetano Scirea, Roberto Tricella, Pietro Vierchowod - Z: Carlo Ancelotti, Salvatore Bagni, Giuseppe Baresi, Bruno Conti, Fernando De Napoli, Antonio Di Gennaro, Marco Tardelli - Ú: Alessandro Altobelli, Giuseppe Galderisi, Paolo Rossi, Aldo Serena, Gianluca Vialli - T: Enzo Bearzot

1990 Bronzová medaile
B: Gianluca Pagliuca, Stefano Tacconi, Walter Zenga - O: Franco Baresi, Giuseppe Bergomi, Luigi De Agostini, Ciro Ferrara, Riccardo Ferri, Paolo Maldini, Pietro Vierchowod - Z: Carlo Ancelotti, Nicola Berti, Fernando De Napoli, Roberto Donadoni, Giuseppe Giannini, Giancarlo Marocchi - Ú: Roberto Baggio, Andrea Carnevale, Roberto Mancini, Salvatore Schillaci, Aldo Serena, Gianluca Vialli - T: Azeglio Vicini

1994 Stříbrná medaile
B: Luca Bucci, Luca Marchegiani, Gianluca Pagliuca - O: Luigi Apolloni, Franco Baresi, Antonio Benarrivo, Alessandro Costacurta, Paolo Maldini, Lorenzo Minotti, Roberto Mussi, Mauro Tassotti - Z: Demetrio Albertini, Dino Baggio, Nicola Berti, Antonio Conte, Roberto Donadoni, Alberico Evani - Ú: Roberto Baggio, Pierluigi Casiraghi, Daniele Massaro, Giuseppe Signori, Gianfranco Zola - T: Arrigo Sacchi

1998
B: Gianluigi Buffon, Gianluca Pagliuca, Francesco Toldo - O: Giuseppe Bergomi, Fabio Cannavaro, Alessandro Costacurta, Paolo Maldini, Alessandro Nesta, Gianluca Pessotto, Moreno Torricelli - Z: Demetrio Albertini, Dino Baggio, Sandro Cois, Luigi Di Biagio, Angelo Di Livio, Roberto Di Matteo, Francesco Moriero - Ú: Roberto Baggio, Enrico Chiesa, Alessandro Del Piero, Filippo Inzaghi, Christian Vieri - T: Cesare Maldini

2002
B: Christian Abbiati, Gianluigi Buffon, Francesco Toldo - O: Fabio Cannavaro, Francesco Coco, Mark Iuliano, Paolo Maldini, Marco Materazzi, Alessandro Nesta, Christian Panucci, Gianluca Zambrotta - Z: Luigi Di Biagio, Angelo Di Livio, Cristiano Doni, Gennaro Gattuso, Damiano Tommasi, Francesco Totti, Cristiano Zanetti - Ú: Alessandro Del Piero, Marco Delvecchio, Filippo Inzaghi, Vincenzo Montella, Christian Vieri - T: Giovanni Trapattoni

2006 Zlatá medaile
B: Marco Amelia, Gianluigi Buffon, Angelo Peruzzi - O: Andrea Barzagli, Fabio Cannavaro, Fabio Grosso, Marco Materazzi, Alessandro Nesta, Massimo Oddo, Cristian Zaccardo Gianluca Zambrotta - Z: Simone Barone, Mauro Camoranesi, Daniele De Rossi, Gennaro Gattuso, Simone Perrotta, Andrea Pirlo - Ú: Alessandro Del Piero, Alberto Gilardino, Vincenzo Iaquinta, Filippo Inzaghi, Luca Toni, Francesco Totti - T: Marcello Lippi

2010
B: Gianluigi Buffon, Morgan De Sanctis, Federico Marchetti - O: Salvatore Bocchetti, Leonardo Bonucci, Fabio Cannavaro, Giorgio Chiellini, Domenico Criscito, Christian Maggio, Gianluca Zambrotta - Z: Mauro Camoranesi, Daniele De Rossi, Gennaro Gattuso, Claudio Marchisio, Riccardo Montolivo, Angelo Palombo, Simone Pepe, Andrea Pirlo - Ú: Antonio Di Natale, Alberto Gilardino, Vincenzo Iaquinta, Giampaolo Pazzini, Fabio Quagliarella - T: Marcello Lippi

2014
B: Gianluigi Buffon, Mattia Perin, Salvatore Sirigu - O: Ignazio Abate, Andrea Barzagli, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Matteo Darmian, Mattia De Sciglio, Gabriel Paletta - Z: Alberto Aquilani, Antonio Candreva, Daniele De Rossi, Claudio Marchisio, Thiago Motta, Marco Parolo, Andrea Pirlo, Marco Verratti - Ú: Mario Balotelli, Antonio Cassano, Alessio Cerci, Ciro Immobile, Lorenzo Insigne - T: Cesare Prandelli

Mistrovství Evropy

1968 Zlatá medaile
B: Enrico Albertosi, Lido Vieri, Dino Zoff - O: Angelo Anquilletti, Giancarlo Bercellino, Tarcisio Burgnich, Ernesto Castano, Giacinto Facchetti, Aristide Guarneri, Roberto Rosato, Sandro Salvadore - Z: Giacomo Bulgarelli, Giancarlo De Sisti, Giorgio Ferrini, Antonio Juliano, Giovanni Lodetti, Gianni Rivera - Ú: Pietro Anastasi, Angelo Domenghini, Sandro Mazzola, Pierino Prati, Luigi Riva - T: Ferruccio Valcareggi

1980
B: Ivano Bordon, Giovanni Galli, Dino Zoff - O: Franco Baresi, Giuseppe Bergomi, Mauro Bellugi, Antonio Cabrini, Fulvio Collovati, Claudio Gentile, Aldo Maldera, Gaetano Scirea - Z: Giancarlo Antognoni, Romeo Benetti, Ruben Buriani, Gabriele Oriali, Marco Tardelli, Renato Zaccarelli - Ú: Alessandro Altobelli, Roberto Bettega, Franco Causio, Francesco Graziani, Roberto Pruzzo - T: Enzo Bearzot

1988 Bronzová medaile
B: Stefano Tacconi, Walter Zenga - O: Franco Baresi, Giuseppe Bergomi, Roberto Cravero, Ciro Ferrara, Riccardo Ferri, Giovanni Francini, Paolo Maldini - Z: Carlo Ancelotti, Luigi De Agostini, Fernando De Napoli, Roberto Donadoni, Luca Fusi, Giuseppe Giannini, Francesco Romano - Ú: Alessandro Altobelli, Roberto Mancini, Ruggiero Rizzitelli, Gianluca Vialli - T: Azeglio Vicini

1996
B: Luca Bucci, Angelo Peruzzi, Francesco Toldo - O: Luigi Apolloni, Amedeo Carboni, Alessandro Costacurta, Paolo Maldini, Roberto Mussi, Alessandro Nesta, Moreno Torricelli - Z: Demetrio Albertini, Dino Baggio, Angelo Di Livio, Roberto Di Matteo, Roberto Donadoni, Diego Fuser, Fabio Rossitto - Ú: Pierluigi Casiraghi, Enrico Chiesa, Alessandro Del Piero, Fabrizio Ravanelli, Gianfranco Zola - T: Arrigo Sacchi

2000 Stříbrná medaile
B: Christian Abbiati, Francesco Antonioli, Francesco Toldo - O: Fabio Cannavaro, Ciro Ferrara, Mark Iuliano, Paolo Maldini, Paolo Negro, Alessandro Nesta, Gianluca Pessotto - Z: Demetrio Albertini, Massimo Ambrosini, Antonio Conte, Luigi Di Biagio, Angelo Di Livio, Stefano Fiore, Gianluca Zambrotta - Ú: Alessandro Del Piero, Marco Delvecchio, Filippo Inzaghi, Vincenzo Montella, Francesco Totti - T: Dino Zoff

2004
B: Gianluigi Buffon, Angelo Peruzzi, Francesco Toldo - O: Fabio Cannavaro, Giuseppe Favalli, Matteo Ferrari, Marco Materazzi, Alessandro Nesta, Massimo Oddo, Christian Panucci, Gianluca Zambrotta - Z: Stefano Fiore, Gennaro Gattuso, Mauro Camoranesi, Simone Perrotta, Andrea Pirlo, Cristiano Zanetti - Ú: Antonio Cassano, Bernardo Corradi, Alessandro Del Piero, Marco Di Vaio, Francesco Totti, Christian Vieri - T: Giovanni Trapattoni

2008
B: Marco Amelia, Gianluigi Buffon, Morgan De Sanctis - O: Andrea Barzagli, Giorgio Chiellini, Alessandro Gamberini, Fabio Grosso, Marco Materazzi, Christian Panucci, Gianluca Zambrotta - Z: Massimo Ambrosini, Alberto Aquilani, Daniele De Rossi, Gennaro Gattuso, Mauro Camoranesi, Simone Perrotta, Andrea Pirlo - Ú: Marco Borriello, Antonio Cassano, Alessandro Del Piero, Antonio Di Natale, Fabio Quagliarella, Luca Toni - T: Roberto Donadoni

2012 Stříbrná medaile
B: Gianluigi Buffon, Morgan De Sanctis, Salvatore Sirigu - O: Ignazio Abate, Federico Balzaretti, Andrea Barzagli, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Christian Maggio, Angelo Ogbonna - Z: Daniele De Rossi, Alessandro Diamanti, Emanuele Giaccherini, Claudio Marchisio, Riccardo Montolivo, Thiago Motta, Antonio Nocerino, Andrea Pirlo - Ú: Mario Balotelli, Fabio Borini, Antonio Cassano, Antonio Di Natale, Sebastian Giovinco - T: Cesare Prandelli

2016
B: Gianluigi Buffon, Federico Marchetti, Salvatore Sirigu - O: Andrea Barzagli, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Matteo Darmian, Mattia De Sciglio, Angelo Ogbonna - Z: Antonio Candreva, Daniele De Rossi, Alessandro Florenzi, Emanuele Giaccherini, Thiago Motta, Marco Parolo, Stefano Sturaro - Ú: Éder, Stephan El Shaarawy, Ciro Immobile, Lorenzo Insigne, Graziano Pellè, Simone Zaza - T: Antonio Conte

2020 Zlatá medaile
B: Gianluigi Donnarumma, Alex Meret, Salvatore Sirigu - O: Francesco Acerbi, Alessandro Bastoni, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Giovanni Di Lorenzo, Emerson, Alessandro Florenzi, Leonardo Spinazzola, Rafael Tolói - Z: Nicolò Barella, Gaetano Castrovilli, Bryan Cristante, Jorginho, Manuel Locatelli, Matteo Pessina, Marco Verratti - Ú: Andrea Belotti, Domenico Berardi, Federico Bernardeschi, Federico Chiesa, Ciro Immobile, Lorenzo Insigne, Giacomo Raspadori - T: Roberto Mancini

Konfederační pohár FIFA

2009
B: Marco Amelia, Gianluigi Buffon, Morgan De Sanctis - O: Fabio Cannavaro, Giorgio Chiellini, Andrea Dossena, Alessandro Gamberini, Fabio Grosso, Nicola Legrottaglie, Davide Santon, Gianluca Zambrotta - Z: Mauro Camoranesi, Daniele De Rossi, Gennaro Gattuso, Riccardo Montolivo, Angelo Palombo, Simone Pepe, Andrea Pirlo - Ú: Alberto Gilardino, Vincenzo Iaquinta, Fabio Quagliarella, Giuseppe Rossi, Luca Toni - T: Marcello Lippi

2013 Bronzová medaile
B: Gianluigi Buffon, Federico Marchetti, Salvatore Sirigu - O: Ignazio Abate, Davide Astori, Andrea Barzagli, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Mattia De Sciglio, Christian Maggio - Z: Alberto Aquilani, Antonio Candreva, Daniele De Rossi, Alessandro Diamanti, Emanuele Giaccherini, Claudio Marchisio, Riccardo Montolivo, Andrea Pirlo - Ú: Mario Balotelli, Alessio Cerci, Stephan El Shaarawy, Alberto Gilardino, Sebastian Giovinco - T: Cesare Prandelli

Mezinárodní pohár

1927–1930 Zlatá medaile
B: Gianpiero Combi, Giovanni De Prà - O: Luigi Allemandi, Umberto Caligaris, Eraldo Monzeglio, Silvio Pietroboni, Virginio Rosetta, Mario Zanello - Z: Adolfo Baloncieri, Fulvio Bernardini, Luigi Cevenini, Enrico Colombari, Raffaele Costantino, Attilio Ferraris, Pietro Genovesi, Antonio Janni, Alfredo Pitto, Enrico Rivolta, Gino Rossetti - Ú: Leopoldo Conti, Virgilio Felice Levratto, Julio Libonatti, Mario Magnozzi, Giuseppe Meazza, Federico Munerati, Raimundo Orsi, Angelo Piccaluga, Angelo Schiavio - T: Augusto Rangone, Carlo Carcano, Vittorio Pozzo

1931–1932 Stříbrná medaile
B: Gianpiero Combi, Mario Gianni, Ezio Sclavi - O: Luigi Allemandi, Umberto Caligaris, Eraldo Monzeglio, Felice Gasperi, Virginio Rosetta - Z: Fulvio Bernardini, Luigi Bertolini, Enrico Colombari, Raffaele Costantino, Bruno Dugoni, Francisco Fedullo, Giovanni Ferrari, Attilio Ferraris, Alfredo Pitto, Raffaele Sansone - Ú: Elvio Banchero, Renato Cesarini, Anfilogino Guarisi, Julio Libonatti, Mario Magnozzi, Giuseppe Meazza, Raimundo Orsi, Attila Sallustro, Antonio Vojak - T: Vittorio Pozzo

1933–1935 Zlatá medaile
B: Carlo Ceresoli, Gianpiero Combi - O: Luigi Allemandi, Umberto Caligaris, Ernesto Mascheroni, Eraldo Monzeglio, Virginio Rosetta - Z: Luigi Bertolini, Giordano Corsi, Raffaele Costantino, Ricardo Faccio, Giovanni Ferrari, Luis Monti, Alfredo Pitto, Mario Pizziolo, Pietro Serantoni - Ú: Felice Borel, Renato Cattaneo, Renato Cesarini, Gino Colaussi, Attilio Demaría, Enrique Guaita, Anfilogino Guarisi, Giuseppe Meazza, Raimundo Orsi, Silvio Piola, Roberto Porta, Angelo Schiavio - T: Vittorio Pozzo

1936–1938
B: Ugo Amoretti, Aldo Olivieri - O: Luigi Allemandi, Eraldo Monzeglio, Pietro Rava - Z: Michele Andreolo, Pietro Buscaglia, Egidio Capra, Giordano Corsi, Giovanni Ferrari, Mario Montesanto, Bruno Neri, Pietro Pasinati, Pietro Serantoni - Ú: Gino Colaussi, Annibale Frossi, Giuseppe Meazza, Silvio Piola - T: Vittorio Pozzo

1948–1953
B: Leonardo Costagliola, Angelo Franzosi, Giuseppe Moro, Lucidio Sentimenti - O: Fosco Becattini, Alberto Bertuccelli, Andrea Bonomi, Giuseppe Corradi, Sergio Cervato, Giuseppe Chiappella, Attilio Giovannini, Carlo Parola, Francesco Rosetta, Arturo Silvestri - Z: Carlo Annovazzi, Raoul Bortoletto, Osvaldo Fattori, Amleto Frignani, Pietro Grosso, Arnaldo Lucentini, Ardico Magnini, Giacomo Mari, Bruno Mazza, Fulvio Nesti, Egisto Pandolfini, Alberto Piccinini, Armando Segato, Omero Tognon, Arcadio Venturi - Ú: Amedeo Amadei, Giampiero Boniperti, Renzo Burini, Gino Cappello, Riccardo Carapellese, Cesarino Cervellati, Carlo Galli, Renato Gei, Benito Lorenzi, Ermes Muccinelli, Eduardo Ricagni, Pasquale Vivolo - T: Piercarlo Beretta, Silvio Piola

1955–1960
B: Ottavio Bugatti, Lorenzo Buffon, Giorgio Ghezzi, Roberto Lovati, Giuliano Sarti, Giovanni Viola - O: Enzo Bearzot, Mario Bergamaschi, Ernesto Castano, Sergio Castelletti, Sergio Cervato, Giuseppe Corradi, Giuseppe Chiappella, Giuseppe Farina, Alfio Fontana, Bruno Garzena, Giovanni Giacomazzi, Cesare Maldini, Silvano Moro, Enzo Robotti, Benito Sarti - Z: Marcello Agnoletto, Adriano Bassetto, Umberto Colombo, Mario David, Flavio Emoli, Rino Ferrario, Romano Fogli, Amleto Frignani, Luigi Giuliano, Guido Gratton, Egidio Guarnacci, Francisco Lojacono, Angelo Longoni, Ardico Magnini, Enzo Menegotti, Antonio Montico, Bruno Mora, Bruno Nicolè, Alberto Orzan, Egisto Pandolfini,Armando Segato - Ú: Gastone Bean, Giampiero Boniperti, Sergio Brighenti, Eddie Firmani, Carlo Galli, Amos Mariani, Miguel Montuori, Ermes Muccinelli, Gianfranco Petris, Gino Pivatelli, Maurilio Prini, Gino Stacchini, Mario Tortul, Giuseppe Virgili - T: Giuseppe Viani, Giovanni Ferrari

Olympijské hry

1912
B: Piero Campelli - O: Angelo Binaschi, Renzo De Vecchi, Modesto Valle, Carlo De Marchi - Z: Pietro Leone, Giuseppe Milano, Vittorio Morelli di Popolo - Ú: Luigi Barbesino, Felice Berardo, Franco Bontadini, Edoardo Mariani, Enrico Sardi, Enea Zuffi - T: Vittorio Pozzo

1920
B: Piero Campelli, Giovanni Giacone - O: Antonio Bruna, Gracco De Nardo, Renzo De Vecchi, Virginio Rosetta - Z: Guido Ara, Emilio Badini, Adolfo Baloncieri, Luigi Burlando, Adevildo De Marchi, Giuseppe Forlivesi, Cesare Lovati, Mario Meneghetti, Giuseppe Parodi, Ettore Reynaudi - Ú: Guglielmo Brezzi, Pio Ferraris, Giustiniano Marucco, Rinaldo Roggero, Aristodemo Santamaria, Enrico Sardi - T: Giuseppe Milano

1924
B: Gianpiero Combi, Giovanni De Prà - O: Umberto Caligaris, Renzo De Vecchi, Cesare Martin, Virginio Rosetta - Z: Giuseppe Aliberti, Mario Ardissone, Gastone Baldi, Ottavio Barbieri, Luigi Burlando, Ercole Carzino, Antonio Fayenz, Antonio Janni, Severino Rosso - Ú: Adolfo Baloncieri, Augusto Bergamino, Giuseppe Calvi, Leopoldo Conti, Giuseppe Della Valle, Virgilio Felice Levratto, Mario Magnozzi, Feliciano Monti - T: Vittorio Pozzo

1928 Bronzová medaile
B: Gianpiero Combi, Giovanni De Prà, Valentino Degani - O: Delfo Bellini, Umberto Caligaris, Felice Gasperi, Silvio Pietroboni, Virginio Rosetta, Andrea Viviano - Z: Adolfo Baloncieri, Fulvio Bernardini, Attilio Ferraris, Pietro Genovesi, Antonio Janni, Alfredo Pitto, Enrico Rivolta, Gino Rossetti - Ú: Elvio Banchero, Virgilio Felice Levratto, Mario Magnozzi, Piero Pastore, Angelo Schiavio - T: Augusto Rangone

1936 Zlatá medaile
B: Mario Giani, Paolo Vannucci, Bruno Venturini - O: Alfredo Foni, Francesco Gabriotti, Libero Marchini, Lamberto Petri, Pietro Rava, Corrado Tamietti - Z: Giuseppe Baldo, Carlo Biagi, Adolfo Giuntoli, Ugo Locatelli, Achille Piccini, Sandro Puppo, Luigi Scarabello - Ú: Sergio Bertoni, Giulio Cappelli, Annibale Frossi, Carlo Girometta, Alfonso Negro, Mario Nicolini - T: Vittorio Pozzo

1948
B: Giuseppe Casari, Glauco Vanz - O: Francesco Antonazzi, Romolo Bizzotto, Guglielmo Giovannini, Adone Stellin - Z: Valerio Cassani, Tommaso Maestrelli, Giacomo Mari, Enzo Menegotti, Maino Neri, Cesare Presca, Angelo Turconi - Ú: Renzo Burini, Emilio Caprile, Emidio Cavigioli, Egisto Pandolfini, Francesco Pernigo - T: Vittorio Pozzo

1952
1 Ottavio Bugatti, 2 Giuseppe Corradi, 3 Amos Cardarelli, 4 Maino Neri, 5 Giovanni Azzini, 6 Arcadio Venturi, 7 Giampiero Boniperti, 8 Egisto Pandolfini, 9 Pasquale Vivolo, 10 Aredio Gimona, ​11 Franceso La Rosa, 12 Anselmo Giorcelli, 13 Amos Mariani, 14 Giancarlo Cadé, 15 Battista Rota, 16 Pietro Biagioli, 17 Alberto Fontanesi, 18 Corrado Viciani, 19 Rino Ferrario - T: Giuseppe Meazza

1960
B: Luciano Alfieri, Giandomenico Baldisseri - O: Tarcisio Burgnich, Giancarlo Cella, Gilberto Noletti, Sandro Salvadore, Giovanni Trapattoni, Mario Trebbi - Z: Giacomo Bulgarelli, Giorgio Ferrini, Ambrogio Pelagalli, Orazio Rancati, Gianni Rivera, Giorgio Rossano, Ugo Tomeazzi, Paride Tumburus - Ú: Armanno Favalli, Giovanni Fanello, Luciano Magistrelli - T: Nereo Rocco, Paolo Todeschini

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazionale di calcio dell'Italia na italské Wikipedii.

  1. Profil, UEFA.com
  2. Archivovaná kopie. eu-football.cz [online]. [cit. 2016-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-22. 
  3. KUČERA, Stanislav. STALO SE 10. ČERVNA: Sudí v lóži diktátora, stříbrní Čechoslováci cítí křivdu. iDNES.cz [online]. 2020-06-10 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  4. Vittorio Pozzo, dalla trincea alla Nazionale due volte campione del mondo. La Gazzetta dello Sport - Tutto il rosa della vita [online]. 2018-11-09 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky) 
  5. ANGELO, Rovelli. Ci ha lasciati Frossi, ala col turbo Fece volare Ambrosiana e nazionale. archiviostorico.gazzetta.it [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky) 
  6. HISTORIE MS - FRANCIE 1938. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  7. KUB. Grande Torino! Skvělý Turín přišel při letecké tragédii o osmnáct hráčů [online]. 2019-03-02 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  8. GERMANO, Bovolenta. Quando gli angeli oriundi avevano la faccia sporca. archiviostorico.gazzetta.it [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky) 
  9. Nordirland - Italien, 15.01.1958 - WM-Qualifikation Europa - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (německy) 
  10. HISTORIE MS - ANGLIE 1966. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  11. ANGELO, Rovelli. 1966, l' ora della Corea Pomodori sugli azzurri. archiviostorico.gazzetta.it [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky) 
  12. ROBERTO, Pellegrini. Un secolo di regole, blocchi e litigi. archiviostorico.gazzetta.it [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky) 
  13. Italien - Jugoslawien, 10.06.1968 - Europameisterschaft 1968 - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (německy) 
  14. HISTORIE MS - MEXIKO 1970. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  15. Brasilien - Italien, 21.06.1970 - Weltmeisterschaft 1970 - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (německy) 
  16. Brasilien - Italien, 24.06.1978 - Weltmeisterschaft 1978 - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (německy) 
  17. https://www.eurofotbal.cz/euro-1980/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  18. https://www.lidovky.cz/sport/fotbal/zpatky-do-historie-ms-1982-velky-comeback-velkeho-itala-paola-rossiho.A180710_171343_ln-sport-fotbal_atv
  19. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/hanebny-rakousko-nemecky-valcik-psalo-se.A020521_000723_ms2002_bym
  20. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1986/08/03/alla-ricerca-dell-italia-perduta.html
  21. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1988/06/11/bandiere-senza-guerra.html
  22. https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1990/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  23. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1991/10/16/vicini-fatti-piu-in-la.html
  24. https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1994/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  25. https://www.eurofotbal.cz/euro-1996/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  26. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1997/03/30/figli-arte-grandi-gol-maldini-apre.html
  27. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/381108/trezeguet-20-let-po-zlatem-golu-na-euro-psal-historii-ale-take-mi-zavaril.html
  28. https://www.repubblica.it/online/camp_europeo/trap/trap/trap.html
  29. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/korea-vyradila-zlatym-golem-italii.A020618_155211_ms2002_ber
  30. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2002/06/23/il-mondiale-nello-scandalo.html
  31. http://www.fotbalportal.cz/ostatni/vse/7629-nechvalne-znamy-moreno-italie-nebyla-podvedena-na-ms-2002/
  32. https://www.idnes.cz/fotbal/euro-2004/za-plivnuti-dostal-totti-trest-na-tri-zapasy.A040617_133612_fot_me2004_ber
  33. http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/06/040623_football_pckg.shtml
  34. https://www.idnes.cz/fotbal/zahranici/italsky-fotbal-se-topi-a-narod-s-nim.A060525_192717_fot_zahranici_ot
  35. https://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90137-materazzi-pry-nazval-zidana-teroristou-ten-ztratil-nervy.html
  36. https://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90100-italove-jsou-mistry-sveta-zidane-se-loucil-vyloucenim.html
  37. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/trenera-lippiho-vyzyvaji-k-rezignaci.A060521_180504_ms-fotbal-2006_ot
  38. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/svetove-sampiony-opustil-trener-lippi.A060712_112805_ms-fotbal-2006_min
  39. https://www.denik.cz/fotbal/totti_reprezentace20070720.html
  40. https://sport.aktualne.cz/fotbal/novym-koucem-italskych-fotbalistu-je-donadoni/r~i:article:196676/
  41. https://www.idnes.cz/fotbal/euro-2008/lippi-je-novym-trenerem-italie-donadoni-u-tymu-skoncil.A080626_161026_euro-2008_pes
  42. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2010/slovaci-senzacne-postupuji-vyradili-obhajce-titulu-slovensko-italie-3-2.A100624_144555_ms-fotbal-2010_mn
  43. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/91769/italii-prevezme-od-lippiho-po-ms-prandelli.html
  44. https://www.sport.cz/fotbal/me-2012/clanek/429437-spanelsko-ustedrilo-ve-finale-squadre-debakl-titul-obhajilo-a-zavrsilo-zlaty-hattrick.html
  45. https://www.gazzetta.it/Europei/2012/01-07-2012/spagna-ancora-campione-italia-pezzi-battuta-4-0-911699160377.shtml
  46. https://www.sport.cz/fotbal/ms2014/clanek/586086-prandelli-konci-po-vyrazeni-italie-z-ms-nabidl-rezignaci.html
  47. https://www.denik.cz/fotbal/nefunguje-to-odstupuji-italsky-kouc-prandelli-nabidl-rezignaci-20140624.html
  48. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-zahranici-italie-serie-a/211820/italie-ma-noveho-trenera-prandelliho-nahradi-antonio-conte.html
  49. https://www.denik.cz/fotbal/euro-2016-zkusenosti-a-moralni-kvality-fotbalisty-italie-prevezme-trener-ventura.html
  50. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace-ms-fotbal-2018-kvalifikace-ms-2018-ve-fotbale/318624/italie-svedsko-0-0-domaci-slzy-velmoc-nejede-na-ms-poprve-od-roku-1958.html
  51. https://sport.ihned.cz/fotbal/ms-ve-fotbale/kouc-italskych-fotbalistu-ventura-po-neuspesne-barazi-skonci/r~dae4d4f4ca3111e7afac0cc47ab5f122/
  52. https://smag.cz/italie-se-poprve-po-60-letech-nepodiva-na-ms-buffon-konci-v-slzach/
  53. https://www.sport.cz/fotbal/serie-a/clanek/989459-italskou-fotbalovou-reprezentaci-prevezme-trener-mancini.html
  54. https://sport.sky.it/calcio/europei/2019/11/15/bosnia-italia-risultato-gol
  55. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3586029
  56. http://gol.cz/clanky/donnarumma-prekonal-zoffa
  57. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
  58. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
  59. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
  60. https://www.sport.cz/fotbal/euro2020/clanek/2551490-donnarumma-italsky-hrdina-a-nejlepsi-hrac-euro-v-novem-angazma-mu-ale-hrozi-jen-lavicka.html
  61. REUTERS. Adidas trumps rival Puma to supply Italian soccer kit from 2023. Reuters. 2022-03-09. Dostupné online [cit. 2023-01-02]. (anglicky) 
  62. https://sport.aktualne.cz/fotbal/fotbalova-reprezentace/euro-2020-prelozeno/r~e4e8631a684c11eab1110cc47ab5f122/
  63. https://www.figc.it/it/nazionali/news/al-via-il-raduno-degli-azzurri-forfait-di-meret-calabria-e-toloi/

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Kit left arm.svg
Part of football kit based on Kit body.svg.
Kit body.svg

Complete kit:







Kit socks long.svg
Football kit template socks
Flag of Italy (1861-1946) crowned.svg
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Bronze medal icon.svg
An icon that represents a bronze medal
Gold medal icon.svg
An icon that represents a gold medal
Silver medal icon.svg
An icon that represents a silver medal
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Germany (state).svg
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Nuvola web broom.svg
Autor: , Licence: LGPL
Web broom icon
Soccerball shade.svg
Autor: Derived from image:soccer ball.svg, this version made by User:Ed g2s., Licence: CC0
A soccer ball with shade.
Flag of Belgium (civil).svg
The civil ensign and flag of Belgium. It is identical to Image:Flag of Belgium.svg except that it has a 2:3 ratio, instead of 13:15.
Flag of Italy (1861-1946).svg
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Flag of the Kingdom of Sardinia (1851-1861) and of the Kingdom of Italy (1861-1946). Use: Civil flag and ensign. In a governmental or a military context, the crowned version (see Crowned version) was always used (as State flag and naval ensign).
Flag of Italy (1861–1946).svg
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Flag of the Kingdom of Sardinia (1851-1861) and of the Kingdom of Italy (1861-1946). Use: Civil flag and ensign. In a governmental or a military context, the crowned version (see Crowned version) was always used (as State flag and naval ensign).
Flag of the Soviet Union 1955.svg
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Schematic of the flag as adopted in 1955.
Flag of the Soviet Union (dark version).svg
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Schematic of the flag as adopted in 1955.
Flag of SFR Yugoslavia.svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Poland (1928–1980).svg
Flag of Second Polish Republic and later People's Republic of Poland in period from 1928 to 1980. Red shade used here is HTML "vermilion" #E34234. Proportion 5:8.
Flag of Poland (1927–1980).svg
Flag of Second Polish Republic and later People's Republic of Poland in period from 1928 to 1980. Red shade used here is HTML "vermilion" #E34234. Proportion 5:8.
Flag of Czechoslovakia.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Nazionale Italia 82 2.svg
Scudetto sulle maglie del mondiale dopo il 1982
Italian Football Federation - 120 Years Logo.jpg
Logo of the Italian Football Federation 120th Anniversary (2018).
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
Italy Football Team Badge 1994 and 1998.svg
France Football Team Badge 1994 and 1998 FIFA World Cups
CoA House of Savoy crowned.svg
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Crowned coat of arms of the Kingdom of Italy
Flag of Hungary (1949-1956).svg
Flag of Hungary from 20 August 1949 to 12 November 1956.
Ferruccio Valcareggi - 1973 - Italy Team.jpg
Ferruccio Valcareggi, commissario tecnico della nazionale italiana di calcio (1968-1974), nel 1973.
Gold medal.svg
Autor: B1mbo, Licence: CC BY-SA 2.5
Drawing of a gold medal, based on Olympic rings.svg.
Italia 90 2.svg
FIGC old logo used between (1984-1991)
Azeglio Vicini 1962.jpg
Azeglio Vicini che indossa la maglia del Sampdoria
Enzo Bearzot 2.jpg
CALCIATORI 1975-76 Panini - Figurina-Sticker n. 392 - BEARZOT
Symbol confirmed.svg
A green check symbol.
Logo Italy National Football Team - 2023.svg
Logo of the Italian Football Federation and its representative teams.
Italia 2006.svg
Italy Football Team Badge 2006
Symbol delete vote darkened.svg
cancel symbol dark red
Kit socks Italia2023h.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
Kit shorts Italia2023h.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
Kit body Italia2023a.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
Vittorio Pozzo 1920 year.jpg
Vittorio Pozzo (March 2, 1886 in Turin, Piedmont, Italy – Ponderano (Biella) December 21, 1968) was an Italian football (soccer) coach
Nazionale Italia 82 1.svg
Scudetto sulle maglie del mondile del 1982
Italy celebrating 1934.jpg
Italy national football team celebrating the FIFA World Cup.
Scudetto Italia sport.svg
Tricolour Italian shield (Scudetto) in use until the early-midst 1980s on the azure jerseys of the sportspeople representing Italy, notably footballers and athletes
Kit shorts Italia2023a.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
Kit right arm Italia2023a.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
Giovanni Ferrari durant les années 1930.jpg
Giovanni Ferrari - Campioni dello Sport 1967-1968, n°186
Kit socks Italia2023a.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
Kit left arm Italia2023h.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
Mancini 2017.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0
UEFA European Cup.svg
Autor: Jcer80, Licence: CC BY-SA 3.0
a pictorial representation of the UEFA European Football Championship Henri Delaunay trophy
Kit body Italia2023h.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
FIGC Logo 2017.svg
Logo of the Italian Football Federation and its representative teams.
Edmondo Fabbri (cropped).png
Edmondo Fabbri en 1962
Nazionale italiana calcio - 6 1 1911.jpg
Italian national football team at the match with Hungary national football team, Milan, 6 january 1911. Italy dress for first time the maglia azzurra.
Kit left arm Italia2023a.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
Kit right arm Italia2023h.png
Autor: Romano1979, Licence: CC BY-SA 4.0
Divisa della nazionale di calcio dell'Italia
Scudetto.svg
The Scudetto, a small shield with the Italian flag (Il Tricolore) worn by sportspeople (either individual or in team) who is the incumbent title holder of the Italian championship of any sports ocmpetition any Italian champion any Italian sports competition.
Football at the 1912 Summer Olympics - Italy squad.JPG
The Italian national football team at the 1912 Summer Olympics. Standing: Binaschi, Bontadini, Berardo, Milano I, Leone, De Vecchi, Campelli. Bended: De Marchi, Sardi, Zuffi, Mariani.
Fasces lictoriae.svg

  • Fasces, a bundle of wooden sticks with an axe blade emerging from the center
(The fasces were an ancient Roman symbols of the authority of magistrates and they are traditionally symbolizing summary power and jurisdiction and strength through unity)