Italská vlajka

Vlajka Itálie (italská trikolóra) je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi svislými pruhy v barvě zelené, bílé a červené.^[1]

Oficiální odstíny jsou tyto: zeleň luční, běloba mléčná a červeň rajčatová.

Byla odvozena z francouzské vlajky, modrý pruh však byl nahrazen zeleným pruhem (tato barva byla od francouzské revoluce považovaná za symbol svobody, rovnosti a nového politického pořádku). V současné podobě se užívá od 19. června 1946 a byla oficiálně přijata k 1. lednu 1948.

Výklad barev je následující. Zelená reprezentuje zemi plání a kopců, bílá symbolizuje sníh z Alp a červená symbolizuje krev prolitou ve válkách za italskou nezávislost. O něco více náboženský výklad je, že zelená znamená naději, bílá představuje víru a červená představuje křesťanskou lásku, a to odkazuje na tři teologické ctnosti.

• 
  Italská lodní vlajka (Naval Jack)
  Poměr stran: 1:1
• 
  Rozdíly italské a mexické vlajky

Vlajka vznikla v roce 1796, když byla vytvořena lombardská národní garda a následně italská dobrovolná „lombardská“ legie. Barvy navrhl Napoleon, který měl v oblibě právě zelenou (podobná trikolóra se však objevila již při studentských demonstracích v Bologni roku 1795). V roce 1797 se stala vlajkou republiky Cisalpinské a roku 1802 republiky Italské (přeměněné v letech 1805–1814 na Italské království, které Napoleona zradilo). Restaurace se dočkala roku 1848, kdy ji učinil sardinský král Viktor Emanuel II. svou vlajkou a do jejího středu přidal znak savojského domu – bílý kříž na červeném, modře lemovaném štítě. V této podobě se trikolóra stala roku 1861 vlajkou sjednocené Itálie. V roce 1946, kdy se země stala republikou, byl královský znak z vlajky odstraněn. V současné podobě se používá od 19. června 1946 a byla oficiálně přijata k 1. lednu 1948.

• Vlajka Sardinského a posléze Italského království (1861–1946)
• 
  Státní a válečná vlajka Italského království (1861–1946)
• 
  Vlajka Království obojí Sicílie
• Vlajka Toskánského vévodství
• 
  Italska vlajka (1946–2003)
• 
  Válečná vlajka Italské sociální republiky

Itálie se člení na 20 regionů, z nichž pět je autonomních.^[2]

• 
  Abruzzo
  Poměr stran: 11:16
• 
  Apulie
  Poměr stran: 2:3
• 
  Basilicata
  Poměr stran: 2:3
• 
  Benátsko
  Poměr stran: 2:3
• 
  Emilia-Romagna (de facto)
  Poměr stran: 2:3 ?
• 
  Furlansko-Julské Benátsko
  Poměr stran: 2:3
• 
  Kalábrie
  Poměr stran: 2:3
• 
  Kampánie
  Poměr stran: 2:3
• 
  Lazio
  Poměr stran: 2:3
• 
  Ligurie
  Poměr stran: 2:3
• 
  Lombardie
  Poměr stran: 2:3
• 
  Marche
  Poměr stran: 2:3
• 
  Molise
  Poměr stran: 2:3
• 
  Piemont
  Poměr stran: 2:3
• 
  Sardinie
  Poměr stran: 2:3
• 
  Sicílie
  Poměr stran: 2:3
• 
  Toskánsko
  Poměr stran: 2:3
• 
  Tridentsko-Horní Adiže
  Poměr stran: 2:3
• 
  Údolí Aosty
  Poměr stran: 2:3
• 
  Umbrie
  Poměr stran: 2:3

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vlajka Talianska na slovenské Wikipedii.

• Státní znak Itálie
• Italská hymna
• Dějiny Itálie
• Mexická vlajka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Italská vlajka na Wikimedia Commons